Vicepremiér a ministr zahraničí Petr Macinka, předseda Motoristů, v rozhovoru odmítá, že by nechodil na Hrad, a trvá na tom, že zahraniční politiku v parlamentní demokracii určuje vláda. Vysvětluje, proč Česko nikdy nepodpoří zrušení jednomyslnosti v EU, proč vidí ve Visegrádské čtyřce protiváhu zelené politiky a proč na ministerstvu zahraničí škrtl 600 milionů neziskovkám. Doma přiznává, že bez 51 procent nelze prosadit všechno, a předpovídá, že Kupka v čele ODS do konce volebního období nevydrží.
Schůzka na Hradě jako pseudoaféra
Zprávy, že Macinka porušil ústavu, když nešel na setkání s prezidentem, označuje za další pseudoaféru. V pondělí se sešli klíčníci, kteří odemykali korunní komoru ve svatovítské katedrále. Mezi nimi je premiér i prezident a prezident požádal premiéra, aby se na chvíli zdržel a probrali koordinaci zahraniční politiky a cest. Premiér souhlasil a počítal se schůzkou ve dvou.
K Macinkovi se pak dostala spíš chodbová informace, že kdyby chtěl, může přijít také. Premiér mu řekl, že jestli chce, ať jde, ale sám to bral jako rozhovor mezi čtyřma očima, na který není potřeba chodit ve větším počtu. O velkou koordinační schůzku, kterou by Macinka odmítl, tedy nešlo. S prezidentem se navíc potká v pátek při návštěvě jordánského krále: bude v delegaci, která ho přivítá na prvním nádvoří, bude sedět vedle prezidenta při jednání a zúčastní se i státního oběda. Některá média podle něj vidí aféru za každým rohem.
Zahraniční politiku určuje vláda, ne prezident
Česko je parlamentní demokracie a jakoukoli politiku, nejen zahraniční, v ní určuje vláda. Za tuto politiku odpovídá Sněmovně, která jí dává důvěru a může ji také odebrat. Prezident naopak podle ústavy ze své funkce odpovědný není. Když se za výroky Miloše Zemana po soudním verdiktu musel někdo omlouvat, dělalo to za něj ministerstvo financí.
Poměry v systému podle Macinky vychýlil přechod na přímou volbu prezidenta, kterou vždycky kritizoval. Hlava státu má v parlamentním systému relativně slabé, spíše symbolické pravomoci, ale díky volbě milionů lidí silný mandát. Někteří prezidenti si to pak vykládají tak, že se nemusejí ohlížet na poslance a senátory, protože jejich voličem je občan. Tím se narušila souhra moci výkonné a zákonodárné.
K tomu přistupuje kohabitace: postoje a program prezidenta se ve velké míře shodují s tím, co prosazuje opozice, tedy s tím, co v parlamentních volbách neuspělo. Odtud pocházejí věty o tom, že chce pozici vlády vyvažovat programově i ideově. Srovnávat počty hlasů prezidenta Pavla, Andreje Babiše nebo Motoristů je podle Macinky srovnávání hrušek s jablky – jde o úplně jiný typ voleb, v jednom případě ve 14 volebních krajích, ve druhém dvoukolově.
Suverenita a nedotknutelná jednomyslnost
Český národní zájem dělí Macinka do tří rovin: suverenita, prosperita a bezpečnost. Strategicky nejdůležitější je uchovat si stávající míru suverenity, aby hlas Česka nemohl být v mezinárodních organizacích oslyšen a aby země nemusela stále víc slepě přijímat, co se rozhodne jinde a bez ní. Část suverenity Česko dobrovolně odevzdalo vstupem do EU – bylo to něco za něco.
Na radách EU pro zahraniční věci je Macinka podle svých slov svědkem toho, jak se některé větší země opakovaně snaží oklestit princip jednomyslnosti ve společné zahraniční a bezpečnostní politice, protože jim vadí, že jeden stát může něco zablokovat. Vláda má v programovém prohlášení, že jednomyslnost je nedotknutelná. Když některá země něco blokuje, nemusí být výtržníkem – může mít problém, který je potřeba pomoci vyřešit, aby se dospělo ke konsenzu. Jednomyslné rozhodnutí má obrovskou sílu. Při hlasování kvalifikovanou většinou bude vždycky někdo přehlasovaný a síla rozhodnutí utrpí. Žádný takový návrh proto Česko nepodpoří a v tom se vláda rozchází s opozicí, která volá po tom, aby se země práva veta dobrovolně vzdala.
Zelená politika jako útok na průmysl
Druhou rovinou národního zájmu je prosperita. Česko je tradiční průmyslová země a zelené tažení za záchranu planety je ve skutečnosti útokem na průmysl – Česko proto nemůže páchat sebevraždu. Zemím, které tolik průmyslu nemají, to vadí méně.
Česko je zároveň otevřená exportní ekonomika. V národním zájmu je podporovat vývoz a firmám otevírat trhy, a nezáviset jen na vývozu do EU, která se sama svazuje zelenými politikami a obklopuje se celními bariérami a uhlíkovými daněmi. Každé clo znamená, že lidé kupují dráž, než by museli. Vláda proto musí vystupovat sebevědomě a hledat partnery.
Visegrádská čtyřka a boj o energie
Důležitým partnerem je Visegrádská čtyřka. Není to jen dlouholeté politické uskupení, ale sousedství čtyř zemí, jejichž občané žijí podobný život, mají podobnou životní úroveň a podobnou historickou zkušenost se socialistickým a totalitním zřízením. Belgie nebo Lucembursko takovou zkušenost nemají. Proto jsou středoevropské země citlivější na trendy, které někteří soudruzi z Bruselu v dobré víře prosazují v boji za lepší zítřky.
Skutečnou substanci získala V4 zhruba před deseti až dvanácti lety, kdy během první migrační krize dokázaly čtyři státy okamžitě najít společnou pozici a odmítnout přerozdělování migrantů a relokační kvóty. Druhým takovým momentem je boj o energie. Evropa se podle Macinky řítí do další energetické krize, zčásti importované a tlačené vnějším vlivem, zčásti způsobené šílenou, sebedestruktivní zelenou politikou. Země V4 představují kus Evropy s 65 miliony obyvatel a ten se oslyšet nedá. Řada evropských ministrů, zejména z balkánských zemí, se podle Macinkovy zkušenosti o spolupráci s V4 zajímá, takže se kolem ní nabalují podobně uvažující země.
Na emisních povolenkách ETS2, které mají zdražit benzín, je rozdíl vidět nejlépe. Pokud povolenka bude stát například 45 eur, zaplatí se stejně v Praze, Bratislavě, Humpolci nebo Košicích jako v Bruselu či Lucemburku. Bohatý Lucemburčan nad takovou částkou mávne rukou, pro důchodce na Slovensku nebo v Polsku je to citelná rána.
Jak změnit Evropskou unii
Na otázku, zda má EU nějakou pozitivní vizi, nebo zda vládě zbývá jen zadržovací politika, odpovídá Macinka slovy Václava Klause: optimismus je povinnost. Cesta ke změně musí existovat – i o komunismu se kdysi říkalo, že je na věčné časy.
Změnu vidí ve dvou rovinách. První je proměna voličů. V národních volbách buď zvítězí levicové, zelené a progresivistické strany, které současnou politiku ještě přitlačí, nebo si lidé jako v Česku zvolí vládu, která ji nechce. Pokud bude takových zadržovacích vlád v Evropské radě víc, změní se zadržování v přetlačování a trend se může obrátit. Počet lidí, kteří jásají nad zelenými opatřeními, podle Macinky neroste, ale klesá, a vlády se vracejí k racionalitě.
Součástí voličské roviny jsou i evropské volby. Význam Evropského parlamentu Macinka nepřeceňuje – je spíš hrou na evropskou demokracii, prostorem pro individuality a zašívárnou pro ty, kdo si chtějí užívat bruselského pelu. V parlamentu ale dlouho chyběla reálná opozice. Vznikla až po volbách před dvěma lety v podobě frakce Patrioti, která se v řadě postojů příliš neliší od frakce ECR. A opozice se jednoho dne může stát hlavním proudem.
Druhou rovinou je dlouhodobé rozšíření EU, zejména o země západního Balkánu – Srbsko, Černou Horu, Albánii, Severní Makedonii a další. Tamní lidé mají zkušenost s komunistickou Jugoslávií, podobnou životní úroveň a na svět se dívají podobně jako Češi. I to může pomoci proměnit zadržovací politiku v přetlačovací.
Zrušit Evropskou komisi?
Miloš Zeman dlouhodobě navrhoval reformu EU, v níž by zanikla Evropská komise a rozhodovala by Evropská rada složená z premiérů. Pozice členských zemí by to podle Macinky jistě posílilo, jenže by šlo o úplnou přeměnu Unie v něco jiného. Komise je zakořeněná struktura, která si žije bez ohledu na výsledky voleb, a něco takového by nedopustila. Ukázalo se to i při rozdělování hlavních postů, kdy se rozhodlo, že vysokou představitelkou pro zahraniční politiku bude Kaja Kallasová a že Costa povede Evropskou radu – jako by na volbách nezáleželo. Jedinou skutečně dominantní rolí Evropského parlamentu je, že má vliv na podobu komise. Že by komise někdy zanikla, Macinka nečeká.
Ministerstvo zahraničí: chytří diplomati a pestré názory
Macinka převzal ministerstvo zahraničí s úkolem naplnit programové prohlášení vlády, zjednodušeně řečeno přejít od vývozu hodnot k hájení národních zájmů. Mezi ministerstvem životního prostředí, kde také působil, a ministerstvem zahraničí vidí zásadní rozdíl. Na zahraničí pracují profesionální diplomaté a velmi chytří lidé, kteří své práci ve drtivé většině rozumějí. Na životní prostředí je napojeno mnoho vyčůraných struktur, které pochopily, že resort může sloužit jako čerpačka peněz pro jejich neziskovky.
Na ministerstvu se Macinka snaží pracovat se všemi. Podle svých slov skoro nikoho nevyhodil – někteří odešli sami a některé změny udělal. Ví, že se tam desítky let melou skupiny lidí, které se střídají na výsluní, a vadí mu i trafikanti, kteří úřadem jen proplouvají. Názorovou pestrost ale považuje za výhodu: na jednu otázku chce slyšet různé odpovědi od různých lidí a závěr si udělá sám. Politik ve Sněmovně si může dovolit být naprosto nekompromisní, ministr zahraničí ale pracuje v cizině, kde musí být součástí různých skupin a každá země má trochu jiný postoj.
Nemáme 51 procent
Voliči Motoristů čekali malý a efektivní stát a rychlejší rušení nesmyslných agentur. Macinkova odpověď je prostá: Motoristé nemají 51 procent. Kdyby je měli, bylo by opravdu všechno úplně jinak. Jsou ale realisté a připomínají, že první věta jejich předvolebního hesla, dnes zmiňovaného hlavně kvůli hlídání Babiše, zněla „Ukončíme Fialu“. Nešlo jen o Fialu, ale i o konec Rakušana, Jurečky, Bartoše, Hřiba a předsedy TOP 09. To lidé očekávali a bez Motoristů by to nevyšlo – vládní konstelace by musela vypadat úplně jinak a frustrace voličů by byla nesrovnatelně větší.
Vláda přitom funguje teprve kolem osmi měsíců. Macinka předtím nikdy nebyl v parlamentu a stejně tak dvanáct ze třinácti poslanců Motoristů. Zorientovali se podle něj velmi rychle a do konce volebního období zbývají víc než tři roky. Představa, že se lusknutím prstů změní kurz a promění zabetonované úřady, je naivní. Potrvá to roky, Motoristé ale mají sebevědomí i odvahu s tím něco udělat.
Škrty dotací neziskovkám
Prvním a nejsnazším krokem bylo seškrtat dotace neziskovkám na dvou ministerstvech. V rozpočtu ministerstva zahraničí, který ještě navrhoval předchůdce Jan Lipavský, našel Macinka 640 milionů pro neziskové organizace, a to u resortu s nejmenším rozpočtem ze všech. Škrtl z nich 600 milionů a za to si vysloužil velkou pochvalu od ministryně financí Aleny Schillerové. Podle něj se pak ukázalo, že peníze z ministerstev se přelévaly do demonstrací na náměstích proti vládě. Lidé, kteří přišli o živobytí z veřejného rozpočtu, protestují, ale protesty už utichly.
Macinka omezil i transformační a rozvojovou spolupráci. Když viděl seznam projektů, nevěřil vlastním očím. V jedné africké zemi Česko platilo neziskovce za to, aby lidem s vážným kožním onemocněním pořádala přednášky o lidských právech. Kdyby se za ty peníze koupily léky nebo zdravotnický materiál, neřekl by ani slovo, protože Afrika je důležitá a stojí za to jí občas pomáhat. Platit ale lidskoprávnímu tlučhubovi letenku, aby nemocným lidem vykládal něco, čemu nerozumějí, odmítá.
Program transformační spolupráce podle Macinky kdysi vymyslela Svárovská, když před dvaceti lety pracovala na ministerstvu zahraničí. Dnes je poslankyní a patří k Zeleným a Macinku kvůli zrušení programu opakovaně interpeluje. Předpovídaný konec světa ale podle něj nenastal. Na dotaz, zda sebeironické heslo o tom, že jsou Motoristé hrozní, bylo promyšlené, přiznává, že šlo zpočátku o improvizovanou odpověď na hloupou otázku, která se chytla. Hrozní prý jsou a hrozní zůstanou.
Motoristé se teprve rozkoukávají
V průzkumech se Motoristé drží mezi pěti a deseti procenty a dominantní stranou pravice se zatím nestali. Macinka připomíná, že ze třinácti poslanců byl ve Sněmovně dříve jen Boris Šťastný, zkušený matador parlamentarismu. Ten je členem vlády a zároveň si ponechal vedení poslaneckého klubu, což by nováček zvládnout nemohl. Díky tomu se Motoristé nepotkali s osudem Pirátů, kteří přišli do Sněmovny vyděšení, rok a půl se rozkoukávali a Marek Benda je mezitím vodil jako maňásky.
Nikdo, kdo v parlamentu předtím nebyl, tam nevběhne jako hotový profesionál chrlící zákony. Motoristé jsou nová strana na samém začátku skutečného politického života a nemají všechny kličky v malíčku. Kdyby orientaci poslanců urychlovali na sílu, šlo by to na úkor kvality a přibylo by chyb. Tři roky do sněmovních voleb jsou podle Macinky velmi dlouhá doba: za rok si nikdo nebude pamatovat, co se píše v novinách dnes.
Komunální volby v Praze
Motoristé vznikli původně jako komunální strana krátce před pražskými volbami. Před blížícími se komunálními volbami Macinka mluví o tom, že chybí politici, kteří říkají věci na rovinu. Tahat tramvajovou linku přes magistrálu, dokud nejsou dostavěné okruhy, je podle něj naprostá pitomost, a nikdo si to netroufne říct. ODS dělá, že problém neexistuje. Motoristé by k ideologickým projektům byli nemilosrdní a nezajímá je, kdo je kdysi naplánoval – to ještě neznamená, že se musí realizovat.
Piráti podle Macinky zničili Václavské náměstí a v Praze se nedá nikam dojet autem: z Jižního Města nebo z Uhříněvsi na letiště to trvá déle než z Prahy do Brna. Před čtyřmi lety ODS ústy Svobody ostře kritizovala Hřiba, že zničil pražskou dopravu, a po volbách mu ji přesto odevzdala. Hlavním cílem by proto mělo být, aby Piráti konečně vypadli z vedení města. Pro pražské voliče může být rozumné taktizovat a podpořit Motoristy, i když vůči nim mají spoustu výhrad, pokud převáží výhrady k životu ve městě napadeném Piráty. Na moderátorovo „menší zlo“ Macinka odpovídá, že menší zlo je zlíčko – a občas se podaří nějaké zlíčko Pirátům udělat.
STAN, ODS a Kupka
Moderátor připomíná úvahu Angeliky Bazalové o tom, že české politice chybějí politici, kteří se nebojí jít do střetu, a ptá se, zda se hlavní střet nakonec neodehraje mezi Motoristy a hnutím STAN, z jehož předsedy Rakušana se stává reálný lídr opozice. Z tradičních stran zbyla podle Macinky jen ODS, protože sociální demokracie a komunisté odumřeli. Ideologie z nich přitom úplně vyvanula a začaly bojovat o jiného voliče. Když lídryně ODS pro komunální volby v Brně označuje za svůj vzor starostu New Yorku, kterého Macinka považuje za komunistu, musel se prý třikrát podívat, jestli opravdu kandiduje za ODS.
Jakou ideologii má předseda ODS Kupka, Macinka neví – podle něj žádnou. Protože se ODS otáčí k liberálnímu voliči, musí v souboji o něj se STAN logicky prohrát. Macinkovi to nevadí. Připomíná vtip, že v soutěži o nejzbytečnějšího politika by Kupka skončil druhý, protože první místo by zůstalo neobsazené. A nemyslí si, že se Kupka v čele ODS dožije konce volebního období.
Na Valné shromáždění OSN
Hned po rozhovoru letí Macinka s prezidentem na Valné shromáždění OSN do New Yorku. Čeká ho asi dvacet jednání s ministry zahraničí, se kterými se běžně nepotkává. Tentokrát se rozhodl víc mluvit s africkými zeměmi, takže má naplánováno zhruba sedm vážných jednání s ministry z Afriky a také z Blízkého východu. Na programu jsou i setkání s ministry z Oceánie, kam by kvůli vzdálenosti jinak nikdo nejel.
Závěr
Macinka v rozhovoru obhajuje zahraniční politiku postavenou na suverenitě, jednomyslnosti a prosperitě průmyslové země a odmítá, že by vláda s prezidentem nekoordinovala z vlastní viny. Doma přiznává, že bez většiny nelze splnit všechno, ale připomíná, že Motoristé pomohli ukončit Fialovu vládu, škrtli stovky milionů neziskovkám a na zbytek mají ještě víc než tři roky. V Praze chtějí vystrnadit Piráty z vedení města a ODS pod Kupkou předpovídají prohru se STAN.
