Pražská politika vstupuje do posledních týdnů před komunálními volbami, které se konají 9. a 10. října, s účtem, jenž se otevírá pomalu a nerad. Antimonopolní úřad pravomocně potvrdil pokutu městské firmě za právní služby nakupované roky bez soutěže. Radnice Prahy 3 vysvětluje, proč její uvolněná místostarostka tráví část týdne v jižních Čechách. A rekonstrukce nejznámějšího žižkovského náměstí za bezmála půl miliardy sklidila místo pochvaly stížnosti na chybějící stín.
Když se kampaň přesune z politika na jeho rodinu
Tvrdá antikampaň patří k politice a počítá s ní každý, kdo do ní vstupuje. Něco jiného nastává ve chvíli, kdy se pozornost redakcí přesune z veřejné funkce na lidi, kteří žádnou nemají. Dotaz redaktorky České televize v Událostech, komentářích na to, kolik vydělává manželka pozvaného politika, s výkonem mandátu nesouvisí nijak: manželka je soukromá osoba. Stejnou logiku má i zjišťování, kde mají rodiče manželky chalupu a co se na ní griluje.
Politika se v takové situaci svlékat do naha má, jeho děti ne. Když si má člověk vybrat mezi mandátem a klidem dvou malých dětí, výsledek je předvídatelný, a červnový odchod z čela pražské kandidátky ANO je toho čerstvým dokladem. Otázka, která z toho zbývá, není osobní, ale systémová: kdo bude ochotný do komunální politiky jít, pokud se cena za kandidaturu počítá v soukromí rodiny?
Dvojí metr v redakcích
Druhá výtka míří na nestejný metr a v Praze si ji odnášejí hlavně Seznam Zprávy, Novinky a Deník N. Rozhovor s lídrem jedné strany vyjde s vlídným titulkem a s otázkami, které nepálí, kandidát z opačného tábora dostane rovnou hon. Zkuste v týchž médiích najít stejně laděný portrét někoho z ANO, od motoristů nebo z SPD; ta symetrie tam prostě není.
Platí to i o tématech. Kauza Dozimetr se pražskou politikou táhne od roku 2022 a soudní jednání v ní probíhají dál, jenže zpráva o nich zapadne během jednoho dne. Politik z jiné strany má takovou zprávu v titulku týden.
Čtyřicet milionů za právní služby bez soutěže
Konkrétní čísla k té výtce dodal letos v létě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Pražské developerské společnosti uložil pokutu 450 tisíc korun za to, že mezi lety 2020 a 2024 uzavřela třináct smluv na právní služby bez zadávacího řízení a vyplatila na nich zhruba 40 milionů korun. Šlo o pravidelně a opakovaně poptávané služby stejného druhu, jejichž objem měla organizace předvídat a soutěžit je. Rozhodnutí potvrdil předseda úřadu a je pravomocné. Kdo v Česku hlídá zakázky a kam se dá proti rozhodnutí úřadu jít, shrnuje přehled, kdo o čem rozhoduje.
Pražská developerská společnost je stoprocentně městská příspěvková organizace a vznikla v roce 2020 z iniciativy náměstka primátora pro územní rozvoj Petra Hlaváčka ze STAN. Pokutu tedy nezaplatí nikdo z těch, kdo zakázky zadávali. Zaplatí ji město, a to jsou peníze daňových poplatníků.
Místostarostka za sto deset tisíc, doma v Budějovicích
Druhý případ, u kterého se v Praze mluví o dvojím metru, se odehrává na Žižkově. Pirátská místostarostka Prahy 3 Nikol Kroužek, uvolněná pro sociální, zdravotní a prorodinnou politiku a pro transparentnost, tráví část týdne v Českých Budějovicích, kde provozuje psychoterapeutickou praxi, a do Prahy dojíždí. Za uvolněnou funkci pobírá zhruba 110 tisíc korun měsíčně a k tomu obvyklé benefity uvolněného politika. Byt i trvalé bydliště na Praze 3 si přitom drží a cestování si hradí sama.
Opozice na trojce mluví o nevídané praxi, radnice se za místostarostku postavila s tím, že chce volební období dojet bez převolování. Zajímavější než samotné vysvětlení je ale to, jak se o věci psalo: titulky dlouho vypadaly tak, že z nich stranická příslušnost nebyla poznat. U kohokoli z ANO, od motoristů nebo z SPD by byla v titulku jako první slovo.
Kanceláře, firma a hnutí: kauza řešená přes autora
Ještě názorněji to ukázala série textů, kterou letos v létě zveřejnil autor vystupující jako Thomas Paukner. Týkají se firmy BeSTAN, kterou vlastní hnutí STAN. Ta si pronajímala kancelářské prostory, mimo jiné v Brně od Lesů České republiky, a poskytovala je vlastním poslancům jako regionální kanceláře. Nájemné za ně pak proplácela Poslanecká sněmovna, tedy státní rozpočet. Podle sněmovních podkladů si od firmy pronajímalo kanceláře devatenáct z třiatřiceti poslanců hnutí.
Politická strana, která si přes vlastní eseróčko posílá veřejné peníze, je téma, kvůli kterému v minulosti padaly vlády. Jenže velká média místo dohledávání toho, kolik se na tom vydělalo a kdo za tím stál, řeší především to, kdo je Paukner a kdo ho platí. Investigativa se tak otočila od obsahu k autorovi.
Sto milionů na PR přes městského developera
Kolem téže městské firmy se před časem chystala ještě větší položka. Podle kritiků z pražského zastupitelstva mělo přes Pražskou developerskou společnost protéct více než sto milionů korun na PR, mediální a poradenské služby. K realizaci nedošlo, záměr se podařilo zastavit, a stálo to za to; nepříjemnosti, které pak dopadnou na toho, kdo takovou věc zarazí, jsou přesně to, co ostatní odrazuje od jakékoli aktivity.
Sama organizace přitom měla stavět byty. Praha jí svěřila zhruba devadesát hektarů pozemků, na kterých má vzniknout šest až osm tisíc bytů. Za šest let existence se dopracovala ke stavebnímu povolení na prvních dvaadvacet bytů pod vrchem Děvín. Postaveno zatím není nic.
Obecní byty, které měly být pro učitelky a hasiče
Bytová politika je v Praze dlouhodobě otevřená rána. V minulém volebním období měli bydlení v gesci Piráti a prosadili bodový systém, který zvýhodnil lidi po letech na ulici v duchu přístupu bydlení především. Do obecních bytů se tak dostaly desítky domácností, jimž chybělo doprovodné sociální provázení. Následky se projevily hlavně tam, kde se byty soustředily na jednom místě, typicky na Černém Mostě: problémy v soužití, vybydlené byty, stížnosti sousedů.
Obecní byt má primárně sloužit učitelkám, hasičům, policistům a lidem, kteří pracují a odvádějí daně, a teprve pak jako nástroj sociální práce, u níž je nezbytná následná podpora. Poslední čtyři roky má bydlení v gesci náměstkyně primátora Alexandra Udženija z ODS a je férové říct, že se stav zlepšil: dokončeno bylo kolem pěti a půl stovky bytů, spustily se elektronické aukce nájmů, dokončuje se privatizace. Do pořádku to ale ani za jedno volební období dát nešlo.
Jiřák za 471 milionů a spor o stín
Největší žižkovské náměstí, náměstí Jiřího z Poděbrad, se po rekonstrukci za 471 milionů korun bez DPH otevřelo letos v létě. Zaplatilo se za velkoformátovou dlažbu před Plečnikovým kostelem, obnovenou kašnu, rozšířené dětské hřiště a nové povrchy. Kritika, která se snesla vzápětí, míří na jedno: v létě tam není kam se schovat. Rozpálená plocha, málo stínu a lavičky, o kterých se vede spor, jsou to první, co návštěvník na náměstí vnímá.
Obhajoba zní, že zeleň nezmizela. Padnout muselo přes padesát původních stromů, vysadilo se jich sto sedmdesát a celkem jich na náměstí roste 244; dlažba není položená do betonu, ale do propustného podloží, takže dešťová voda může vsakovat a odpařovat se. Jenže čerstvě vysazený strom stín nedělá a lidé chodí po náměstí teď. Zvlášť pikantní je to u politiků, kteří mají v programu miliony stromů a vodní plochy a v gesci měli tuhle konkrétní realizaci: radnici Prahy 3 řídí koalice TOP 09 a STAN s Piráty, Prahou 3 sobě a Zelenými.
Lesíky na kruhových objezdech a koupání ve Vltavě
Kampaň pirátské lídryně Terezy Nislerové stojí na dvou nápadech, které vypadají v příspěvku na sociální síti mnohem lépe než v ulici. Prvním jsou lesíky a mikroklima na kruhových objezdech; kdo si představí dejvický kruhový objezd, kterým projíždějí tramvaje, ví, o čem je řeč. Druhým je koupání ve Vltavě.
U koupání narážejí sliby na dvě věci. Voda v řece není v kondici, mimo jiné kvůli splaškům z výletních lodí a z jímek nemovitostí v přítocích. A pak jsou tu fyzikální zákony: vltavská kaskáda drží v řece stabilně nízkou letní teplotu, což je důvod, proč z ní vznikající firmy chtějí brát chlad na chlazení kancelářských budov na Smíchově. Masové koupání to nikdy nebude.
Řešení přitom existovalo. Součástí revitalizace náplavek, kterou připravovala tehdejší primátorka Adriana Krnáčová, byly plovoucí lázně: bazény s čistou a teplou vodou ležící na Vltavě, ne v ní. Funguje to tak v Berlíně i na Islandu, kde se lidé vyhřívají v plovoucích bazénech uprostřed osmistupňového jezera. Praha projekt připravený měla, po roce 2018 z něj sešlo a dnes se na koupání ve Vltavě po osmi letech znovu dělá kampaň.
Sliby o okruzích, na které se zapomnělo
Druhá strana kampaně na tom není lépe. Koalice Spolu jde do voleb se starostou Prahy 9 a prvním místopředsedou ODS Tomášem Portlíkem a se slibem, že dá Praze tempo. Než ho čtenář ocení, stojí za to podívat se na sliby z minulých voleb: dobudovat během čtyř let oba okruhy, tedy pokračování tunelového komplexu Blanka i vnější Pražský okruh.
Realita je tato. Úsek Pražského okruhu mezi Běchovicemi a D1 se začal stavět v prosinci 2024, jenže jde o státní stavbu, která by běžela tak jako tak, a její zprovoznění se kvůli geologickým problémům posunulo na rok 2028. Pokračování Blanky se nestaví vůbec. K tomu v kampani zaznělo číslo 170 tisíc nových parkovacích míst za čtyři roky, které je samo o sobě odpovědí: přibližně tolik stání dnes existuje ve všech pražských zónách placeného stání dohromady.
Ministr zdravotnictví a covid po bitvě
Z diváckých dotazů se pravidelně vrací jméno ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který resort vede i ve vládě Andreje Babiše. Odsudek, který k němu obvykle patří, se s osobní zkušeností míjí: jde o mimořádně pracovitého člověka, který zvedne telefon v deset večer a vysvětlí aktuální stav, když se jeho resortu týká něco, co se právě děje. Manažersky funguje a podrazy nedělá.
Covidová éra je jiná kapitola a platí u ní staré pravidlo, že po bitvě je každý generál. Z pozice místostarosty městské části vypadala tak, že se sháněly roušky a dezinfekce od dárců a rozvážely se po domovech seniorů, zatímco odborníci se rozcházeli v tom, jestli přichází apokalypsa, nebo poplach. Řadu věcí by dnes udělal jinak asi každý, kdo tehdy rozhodoval. Kdo chce na konkrétní rozhodnutí odpověď, má lepší šanci, když se zeptá přímo, než když k odsudku dojde bez jediného dotazu.
Politická kultura: kdo odejde a kdo zůstane sedět
Existuje jednoduché pravidlo, které by politickou kulturu v Česku posunulo o kus dál: jsou-li na politika vznesena obvinění, byť nepravdivá, měl by své místo uvolnit do doby, než se věc vyjasní. Nejde o přiznání viny, jde o to nechat kolegům dost času najít náhradu a nezatížit jim kampaň sérií dalších příběhů.
Praxe standardních stran vypadá jinak. Hejtman Libereckého kraje Martin Půta ze STAN byl v únoru 2025 nepravomocně odsouzen v korupční kauze spojené s rekonstrukcí liberecké církevní památky k podmíněnému trestu a peněžitému trestu. Rozsudek napadl odvoláním a hejtmanem zůstal; návrh opozice na jeho odvolání v krajském zastupitelstvu neprošel. Rozdíl mezi tímhle a odchodem člověka, který nebyl ani vyšetřován, je docela dobrý ukazatel toho, jaký metr si která strana nastavila sama na sebe.
Co zmůže občan bez mandátu
Zkušenost z komunální politiky říká něco, co se do kampaní nevejde: z pozice aktivního občana jde často prosadit víc než z opoziční lavice. Petice s tisícovkou podpisů a lidé s transparenty vzadu v sále zaberou i na matadory vládnoucích stran, zatímco opoziční zastupitel se svým návrhem prohraje hlasování a tím to končí.
Témat, kterých se takhle dá chytit, je řada a bývají to nenápadné legislativní díry. Příklad: malá vozítka s minimálním objemem motoru jsou v technickém průkazu vedená jako motocykl, takže patnáctileté dítě, které chce jezdit autíčkem s volantem a pedály, skládá v autoškole zkoušku na skútru, na který nikdy nesedne. Jinde v Evropě je to vyřešené. Právě takové věci se dají posunout i bez mandátu.
Komu v říjnu nedat hlas
Do komunálních voleb se v Praze hlasuje přes velkou plachtu, na které jsou všechny strany i kandidáti pohromadě, a volič může kroužkovat napříč spektrem až pětašedesát jmen. Místo seznamu doporučení proto dává větší smysl projít, komu se v Praze hlas vydává těžko.
Piráti jsou u pražského vesla osm let: čtyři roky měli primátora Zdeňka Hřiba, který pak až do vstupu do Sněmovny vedl jako náměstek pražskou dopravu. Bilancí je nedostupné bydlení, nezvládnutá koordinace uzavírek a stav stanic metra, který mluví sám za sebe. Hřib dnes vede Piráty celostátně a na pražské kandidátce je z desátého místa, lídryní je Tereza Nislerová.
Praha sobě, kterou do voleb vede Adam Scheinherr v koalici s KDU-ČSL a Zelenými, byla ve stejné době součástí Hřibovy koalice. Na její triko jde mimo jiné Libeňský most: záchrana původní konstrukce místo demolice a rychlé stavby nového mostu skončila tak, že most je dnes zčásti zbouraný, práce jsou zakonzervované a dokončení se odhaduje na rok 2032 při ceně přes tři miliardy korun. Zelení na kandidátce jsou samostatná kapitola: strana, která má v programu odpor k dostavbě jaderných zdrojů, se fakticky staví proti energetické soběstačnosti státu.
Spolu mělo čtyři roky primátora Bohuslava Svobodu, kterému je dvaaosmdesát a letos už nekandiduje, a čtyři roky předsedu zastupitelského klubu Tomáše Portlíka, tedy člověka, který domlouvá, co projde a co ne. Výsledkem je stagnace. A STAN má po Dozimetru na kontě pokutu za právní služby bez soutěže a pokus poslat přes sto milionů z rozpočtu městské firmy do PR; hnutí ANO povede do voleb místostarosta Prahy 4 Jan Hušbauer.
Závěr
Praha jde do voleb s bilancí, ve které se pravidelně opakuje totéž schéma: veřejné peníze utečou mimo soutěž, kontrolní úřad to po letech potvrdí, pokutu zaplatí město a politicky se nestane nic. Kampaň mezitím nabízí lesíky na kruhových objezdech, koupání ve studené řece a 170 tisíc parkovacích míst. Nejužitečnější, co teď volič může udělat, je otevřít si volební programy a hledat v nich čísla, která nesedí. Bilance posledních čtyř let je totiž k dispozici a stačí ji číst.
