Pražské zastupitelstvo se volí 9. a 10. října. Město do voleb vstupuje s bezmála dvěma sty miliardami korun na účtech, s městskou developerskou firmou, která za šest let existence nepostavila ani jeden byt, a s dopravou, která je hlavním tématem kampaně. Ondřej Prokop, ještě letos v červnu lídr pražského hnutí ANO a kandidát na primátora, se dnes na kampaň dívá zvenčí — a nebere si servítky. Jeho ostré soudy o Pirátech i o konkrétních politicích jsou názory, ne zjištění redakce; kde to jde, srovnáváme je s tím, co je doloženo veřejně.
Daň z prázdných bytů a nálepka zakuklených komunistů
Bydlení je vlajkovou lodí pirátské kampaně. Lídryně kandidátky Tereza Nislerová chce zpřísnit pravidla pro krátkodobé pronájmy, hlídat, jestli se byty používají k tomu, k čemu byly zkolaudovány, a dlouhodobě prázdné domy zdanit nejvyšší možnou sazbou. Městské části by podle pirátského programu neměly obecní byty rozprodávat.
Prokop na to reaguje nálepkou, kterou v rozhovoru opakuje: Piráti jsou podle něj zakuklení komunisté a marxisté a doufá, že jim voliči podporu na takové kroky nedají. Sám dodává, že o bydlení se v Česku bavit potřebujeme, jen ne tímto způsobem. Nejvíc mu vadí, jak by úřad vůbec poznal, který byt je prázdný — pokud by se to mělo odvozovat od spotřeby elektřiny, jde podle něj o šmírování a připomíná mu to vyprávění rodičů o minulém režimu, v němž se trestal úspěch.
Jedno je přitom potřeba držet odděleně: Piráti mluví o vyšší dani z nemovitosti a o regulaci Airbnb, nikoli o zabavování bytů. Otázka po vyvlastnění, která v rozhovoru padla, je nadsázka, ne bod programu.
Kdo musí vysvětlovat, kde na to vzal
Prokopova hlavní výtka nesměřuje k majetku samotnému, ale k tomu, koho se novináři ptají. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib má podle něj několik bytů, jeden pronajímá a u rybníka v Kyjích si staví vilu — a nikdo po něm nechtěl vysvětlení, kde vzal na tak vysokou hypotéku. Média o stavbě psala a hodnotu vily odhadla až na pětadvacet milionů; pozemek koupil Hřib už v roce 2015.
Druhá část výtky se opírá o doloženou kauzu. Hřib pobíral odměny za členství v představenstvu městské firmy Pražská energetika Holding, přestože měl tuto funkci jako člen vedení města zastávat bez nároku na odměnu. Za pět měsíců mu přišlo 280 tisíc korun, on sám mluví o 178 tisících a tvrdí, že na chybu upozornil a peníze vrátil. Policie případ předala do přestupkového řízení. Prokop to podává jízlivěji: peníze chodily zrovna v době žádosti o hypotéku a příjemce si prý myslel, že jde o přeplatek za elektřinu.
K rolím: Hřib vedl Prahu jako primátor v letech 2018 až 2022, poté byl náměstkem pro dopravu. Dnes je poslancem, předsedou Pirátů, pražským zastupitelem a šéfem dozorčí rady dopravního podniku — ve vedení města už nesedí.
Konec v politice a tlak na rodinu
Prokop rezignoval na všechny politické funkce a na kandidaturu na primátora letos v červnu. Předcházela tomu zjištění Seznam Zpráv, že v majetkovém přiznání neuvedl tři pražské byty a že se jeho údaje o příjmech ve třech po sobě jdoucích přiznáních lišily o miliony.
Jeho vlastní vysvětlení je jiné. Poslední rok popisuje jako mediální hon, který nemířil na něj, ale na rodinu: dospívající děti se setkávaly s posměchem ve škole, novináři zjišťovali u bývalé partnerky, jestli platí alimenty včas, manželka se bála o práci. To prý nečekal a dal přednost rodině před politickým bojem.
Zmizet ale nechce. Je rodilý Pražan, chce v Praze žít a hodlá na to, co považuje za nesmysly a levárny, upozorňovat jako řadový občan.
Osm let ve vedení města a kampaň, která dělá, že začíná
Nejvíc Prokopa baví sledovat, jak strany, které Prahu řídí, vedou kampaň, jako by na radnici právě dorazily. Piráti jsou ve vedení města osm let, z toho čtyři roky měli primátora a čtyři roky náměstka pro dopravu, hnutí STAN dvanáct let. Přesto se podle něj tváří, že dostupné bydlení a dopravu začnou konečně řešit teď.
Podobně čte i kampaň občanských demokratů. Lídr koalice Spolu Tomáš Portlík, starosta Prahy 9 a první místopředseda ODS, slibuje, že dá Praze tempo. Prokop připomíná, že Portlík je čtyři roky předsedou klubu zastupitelů za Spolu — tedy člověkem, který za koalici uzavírá politické dohody — a nemůže se tvářit, že s Piráty ve vedení města nebyl.
Doprava jako zlom mezi Prahou a Berlínem
Otázka, kolem které se točí celý rozhovor, zní, jestli Praha nestojí na zlomu, po němž už se změny vracet nebudou — a jestli nepůjde cestou Berlína a Paříže. Prokop odpovídá, že je za pět minut dvanáct, možná víc.
Nevratné změny podle něj vznikají hlavně v dopravě. Rozšířený chodník a nový ostrůvek vypadají na první pohled líbivě, jenže bez nabídnuté objízdné trasy z nich vznikne špunt. Těch špuntů je prý v Praze tolik, že se zpožďuje i městská hromadná doprava — omezení tedy nakonec dopadá i na lidi, kteří žádné auto nemají a které chtějí Piráti a STAN posadit do tramvaje nebo na kolo.
K tomu přidává vlastní zkušenost z Prahy 7, kterou nazývá levicově liberální laboratoří. Do místních diskusních fór už nemůže vstupovat, protože je v nich zablokovaný; když tam podle něj někdo slušně napíše, že další omezení dopravy požene auta kolem školy nebo že bez semaforu se hůř přechází lidem se špatnou chůzí a zrakem, strhne se na něj vlna.
Policie na magistrátu a městské firmy
Policejní zásahy v pražských městských firmách nejsou výjimkou. Letos v červenci zasahovala kriminálka přímo v budově magistrátu ve Škodově paláci; obvinění nakonec padlo na šest lidí a dvě právnické osoby. Mezi obviněnými je vedoucí odboru pozemních komunikací, který schvaloval dokumenty firmě patřící jeho příbuzným. Právě tenhle odbor rozhoduje o dopravních uzavírkách.
Prokop případ čte jako doklad toho, co se pod pirátskou správou děje. Tady je namístě upřesnění: odbor pozemních komunikací vykonává přenesenou působnost státní správy, jeho úředníci se zodpovídají řediteli magistrátu a politici jim nesmějí dávat pokyny — rozdělení kompetencí mezi obec, kraj a stát tady vede jinudy, než by napovídalo stranické obsazení rady.
Zbytek Prokopovy výtky míří na to, jak rychle taková věc zapadne: vyjdou dva tři články a mluví se dál o něčem jiném. Kauza Dozimetr v dopravním podniku podle něj běží, u dalších městských firem — Pražského inovačního institutu nebo developerské společnosti — mu naopak přijde od začátku zjevné, že jde hlavně o čerpání veřejných peněz bez výsledku.
Nula bytů, filharmonie a sto milionů na propagaci
Pražská developerská společnost vznikla před šesti lety proto, aby stavěla obecní dostupné byty. Za tu dobu nedokončila ani jeden. První stavební povolení má teprve nedávno, a to na dvaadvacet nájemních bytů v projektu Nový Zlíchov na Praze 5. Kritici firmě vyčítají, že za tu dobu utratila stovky milionů za vlastní provoz; obhájci připomínají, že povolovací řízení trvá v Praze běžně šest až sedm let.
Souběžně si firma objednávala služby kolem Vltavské filharmonie, která zatím existuje na papíře — nemá stavební povolení ani zajištěné financování. Zakázka na komunikaci a propagaci projektu měla mít předpokládanou hodnotu 104 milionů korun bez daně na čtyři roky. Poté co ji na konci května kritizovali zastupitelé napříč stranami, ji zadavatel zrušil. Prokop tvrdí, že byl v té kritice nejhlasitější, a považuje to za jeden z důvodů svého konce v politice.
Nejostřejší soud rozhovoru patří náměstkovi primátora pro územní rozvoj Petru Hlaváčkovi ze STAN, který je zároveň kandidátem hnutí na primátora: za ním podle Prokopa mizí miliardy, zatímco chodí před lidi ukazovat, jak bude Praha vypadat za dvacet let. Je to hodnocení, ne zjištění. Veřejně není známo, že by Hlaváček čelil obvinění nebo že by byly peníze rozkradeny; doložený je pomalý postup developerské společnosti, zrušený tendr na propagaci a odklady projektu filharmonie.
Sídliště na okraji zájmu magistrátu
Rozdíl mezi tím, jak volí centrum a jak okraj města, Prokop nevysvětluje inteligencí voličů, ale skladbou obyvatel. V centru dnes bydlí hlavně mladí lidé, kteří se chtějí bavit; na sídlištích rodiny s dětmi a senioři, kteří tam byty pořídili nebo dostali v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Tito lidé podle něj řeší jiné problémy: neopravené chodníky, nepořádek, přibývající bezdomovce na lavičkách. Vedení magistrátu na sídliště podle jeho slov kašle a řeší náplavku, filharmonii a hlavní nádraží. Přitom by stačilo uvolnit pár procent ze skoro dvou set miliard, které Praha drží, na revitalizaci veřejného prostoru a opravy parků, které jsou často čtyřicet let v původním stavu.
Okrajové městské části mají navíc malé rozpočty — z podílu na daních zaplatí školy a povinné výdaje a na parkovací domy už nezbývá. Bohaté centrální části naproti tomu vydělávají na pronájmu lukrativních nebytových prostor a mohou si dovolit předláždit ulici každých pár let, zatímco na Jižním Městě leží před poliklinikou čtyřicet let starý chodník zvednutý kořeny.
Skoro dvě stě miliard, které nepracují
Hotovost na pražských účtech přesáhla 200 miliard korun a ministryně financí Alena Schillerová ji označila za problém gigantických rozměrů. Město se hájí tím, že jsou peníze zamluvené na metro D a na dostavbu městského okruhu. Nejnovější odhad nákladů metra D se blíží 98 miliardám, na okruh počítá Prokop s dalšími zhruba sto miliardami — jenže ani jedna stavba nespolkne peníze letos. Metro D se bude stavět ještě roky a u okruhu není jasné ani stavební povolení.
Prokopova výhrada je jednoduchá: hotovost mezitím ztrácí hodnotu. Jen za roky 2022 a 2023 vyrostla cenová hladina o víc než 27 procent. Radní pro finance Zdeněk Kovářík z ODS se podle něj chová jako babička, která zašívá peníze do matrace, a to za stranu, která káže, jak se má hospodařit. Praha je přitom oddlužená, splatila i dluhy za Blanku a metro z Bémovy éry a má nejvyšší možný rating; kdyby to pravidla dovolovala, hodnotila by ji ratingová agentura líp než stát. Půjčit si tedy může levně. Podnikatel by podle Prokopa nedržel deset let hotovost na drahý stroj, ale koupil ho na úvěr a splácel. Nabízí i mezikrok: uložit peníze do obecních bytů nebo vykoupit rozpracované projekty od developerů a případně je se ziskem prodat.
Že dražší nemusí vadit, když je stavba rychlejší a lepší, ukazuje na Dvoreckém mostě. Ten se místo plánovaných 972 milionů prodražil na 1,965 miliardy a od dubna slouží tramvajím, autobusům, chodcům a cyklistům; auta na něj nesmějí. Prokop říká, že důvodům pro zákaz aut rozumí, vadí mu ale, že za dvojnásobnou cenu vznikl most, kde se chodci a cyklisté mačkají na sdíleném pruhu.
Koalice ušitá na vládní půdorys
Současná pražská koalice vznikla po minulých volbách na půdorysu tehdejší vládní většiny. Prokop to považuje za hlavní chybu a viní z ní Petra Fialu: podle něj nerozuměl komunální politice a donutil ke spolupráci subjekty, které šly do voleb s programy proti sobě. Výsledkem byla koalice, která se podle jeho slov nedokázala shodnout ani na tom, co je za den.
Jak to dopadne teď, záleží na voličích. Prokopovi by vyhovovalo hnutí ANO se SPD nebo s Motoristy a nejspíš i s ODS, u které ovšem má k poslednímu volebnímu období velké výhrady. Nejpřirozenějším partnerem je pro něj Portlík, jenže mu nevěří odvahu: čeká, že koalici slepí znovu s Piráty nebo s Prahou sobě, aby ODS zůstala u moci a přitom nebyla moc umazaná. Za Prahu sobě jde do voleb Adam Scheinherr, kterému Prokop připomíná rekonstrukci Libeňského mostu a nevěří mu ani slib, že zachrání ten výtoňský. Oprava Libeňského mostu, kterou Scheinherr jako náměstek pro dopravu prosadil, je dnes zastavená; hotová má být nejdřív v roce 2032 a vyjít na víc než tři miliardy.
Co se dá vrátit: cyklopruhy, Václavák a věčné rekonstrukce
Vratného je podle Prokopa víc, než se zdá. Nejsnazší je smazat cyklopruhy, které považuje za nebezpečné — je to jenom čára na zemi, žádné betonové bariéry se většinou nestavěly, takže stačí přemalovat značení. Čísla ale jednoznačná nejsou: nehod s účastí kol a koloběžek bylo v Praze loni rekordních 393 a čtyři z nich skončily smrtí, jenže v roce 2024 nevznikl ve městě jediný vyhrazený cyklopruh a loni přibyly čtyři kilometry chráněných stezek na periferii. Spolek AutoMat proto přičítá růst nehod tomu, že město na přibývající cyklisty nereaguje dost, ne tomu, že by pruhů bylo moc.
U tramvají na Václavském náměstí má Prokop názor, který od kritika koalice nikdo nečeká: městu podle něj urbanisticky prospějí a hlavně dají Praze objízdnou trasu ve chvíli, kdy se bude opravovat Vinohradská nebo Žitná. Nechápe jediné — proč to trvá tak dlouho. Rozkopaná tepna na tři roky by se podle něj na Manhattanu nestala a město sedící na dvou stech miliardách si může říct, že zaplatí víc za rychlejší práci.
Zbytek pasáže je stížnost na rekonstrukce, po kterých je to horší než předtím: zneprůjezdněná páteřní ulice Dukelských hrdinů, nový ostrůvek na Plzeňské vystupující z ničeho do výpadovky, přestavba náměstí Jiřího z Poděbrad. Náměstku pro dopravu Jaromíru Beránkovi z Pirátů Prokop připomíná argument, že semafor pro chodce je nutí přebíhat na červenou, aby stihli tramvaj, a je tedy lepší ho zrušit.
Proč Praha nestaví obecní byty
Největší problém vidí Prokop v tom, že Praha ztratila schopnost stavět vlastní obecní byty. Spoléhání na trh podle něj nefunguje: jakmile přijde krize, developeři výstavbu odloží, nabídka zůstane napnutá a ceny šroubují dál nahoru. Proto z opozice hlasoval pro vznik developerské společnosti — dodnes to komentuje jako naivitu, protože nepostavila nic.
Něco se přesto děje na úrovni městských částí, které staví po třiceti nebo osmdesáti bytech. Prokop by ale chtěl, aby do výstavby vložilo peníze celé město, a k tomu potřebuje na radnici někoho, kdo o to opravdu stojí. Portlík podle něj v každém rozhovoru opakuje, že stavět mají developeři — a tedy že jim město nemá dělat konkurenci vlastními byty.
Historické srovnání nabízí sám: panelová sídliště, kterým se dnes smějeme, po padesáti letech pořád fungují. Obecní byty staví Vídeň i německá města, Praha nic.
Závěr
Odhad výsledku voleb Prokop nemá optimistický. Tlak médií podle něj hraje pro STAN, Piráty a Prahu sobě, a jestli rozumní Pražané k urnám nepřijdou, čekají město další čtyři roky, po kterých už bude cesta k Berlínu nebo Paříži nevratná. Naději vkládá do sídlišť.
Konec rozhovoru je proto apel na účast: ke komunálním volbám chodí málo lidí a podceňují je, přestože právě v nich rozhodují o ulici, ve které bydlí.
