V lednu 1850 úřady zakázaly Havlíčkovi Národní noviny. Aby umlčely jeden hlas, musely zavřít celý list, a Karel Havlíček Borovský nakonec skončil ve vyhnanství v Brixenu. Dnes to jde jemněji a cíleněji. Evropská pravidla dávají sítím široký prostor mazat a blokovat obsah – nemíří na titul, ale na názor. Smazat lze článek redakce stejně jako příspěvek důchodce z okresního města a autor ani nemusí poznat, že ho někdo umlčel. Kontrola už hlídá, co kdo zveřejní. Co si člověk řekne nebo napíše mezi svými, zatím zůstává jeho. Otázka zní, jak dlouho ještě.
O čtení soukromé komunikace, Evropském štítu demokracie i o přestupkovém řízení, kterému čelí jeho vlastní organizace, mluví Vlastimil Veselý, ředitel a jeden ze zakládajících členů Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP), která působí šestým rokem.
Chat Control: plošné skenování soukromé korespondence
Unijní nařízení Chat Control má plošně skenovat soukromou digitální korespondenci. Oficiálním zdůvodněním je boj proti sexuálnímu zneužívání dětí, proti čemuž nikdo rozumný nic nenamítne. Právě plošnost ale v sobě skrývá celou řadu nebezpečí.
Že jde o novou věc, zjistila veřejnost teprve nedávno, když se k nařízení přihlásila nová česká vláda. V předvolebních slibech přitom stálo, že Chat Control nepodpoří. Pak vyšlo najevo, že tím myslela až verzi 2.0, která by mohla zahrnovat i šifrovanou komunikaci.
Současná podoba se šifrovaných služeb jako WhatsApp nebo Signal netýká a platformy zprávy skenují „dobrovolně“. To slovo je podle Veselého zavádějící: mnoho lidí si myslí, že o kontrole rozhoduje uživatel, ve skutečnosti rozhoduje platforma – a platformy skenovat chtějí. Z toho plyne i ironická pointa: pokud se šifrovaná komunikace kontrole vyhne, je nástroj namířen hlavně na běžné občany a na ty nejneschopnější pedofily, kteří svou komunikaci neumějí zašifrovat.
Před desítkami let by se proti vládě, která by lidem rozlepovala obálky a četla dopisy, zvedla obrovská nevole a politici by proti tomu brojili. U e-mailů a konverzací v messengerech jde o totéž, jen se to děje pod záminkou odhalování sexuálních predátorů.
Málokdo navíc ví, že první verze Chat Control jen prodlužuje výjimku, podle níž kontrola probíhá už několik let. Výjimka měla skončit, Evropský parlament ji ale prodloužil, podle Veselého zřejmě do roku 2028. Přesvědčivé údaje o tom, že by díky ní policie rozkryla sítě desítek či stovek pedofilů, chybějí. Rizika tak podle něj převyšují přínosy. Smysl to dává jen v jednom ohledu, jak v rozhovoru ironicky zaznívá: člověk tím ztrácí veškeré soukromí.
Krásně o tom mluvil ústavní právník Kudrna v rozhovoru pro Echo; podle něj jdou některé prvky proti ústavnímu pořádku a SOSP ho hodlá navrhnout mezi finalisty cen za svobodu projevu. Česká vláda podle Veselého udělala chybu, když se schválením výjimky souhlasila. Aby to bylo fér: proti se nepostavila žádná ze 27 vlád EU.
Druhá verze nařízení měla prolomit soukromí i u šifrované komunikace a skenování platformám nařídit, nikoli jen dovolit. Dobrou zprávou je, že tu česká vláda jasně odmítá a podobných vlád bude zřejmě víc. Zbývá doufat, že jim postoj vydrží.
Paragraf o činnosti pro cizí moc stále čeká
Současná koalice deklarovala, že přílepek zákona Lex Ukrajina o neoprávněné činnosti pro cizí moc zruší, nebo aspoň zásadně upraví, aby se velmi nejasně definovaný paragraf nedal zneužít proti komukoli, koho je zrovna potřeba kriminalizovat. Ze stolu podle Veselého ještě není. Vládní koalice možná hledá vhodnou chvíli, až skončí mimořádné schůze sněmovny a hlasování o nedůvěře vládě a až projde zrušení poplatků pro Českou televizi.
Několik vládních zákonodárců přitom slibovalo, že to bude jedna z prvních věcí po sestavení vlády. Nestalo se. SOSP to netrpělivě sleduje a doufá, že aspoň v příštím roce k tomu dojde.
Evropský štít demokracie: Brusel a národní volby
Vedle starých hrozeb, ke kterým se vláda postavila někdy čelem, jindy před nimi poklekla a jindy kličkuje, přibývají nová želízka v ohni. Nejvýraznějším je unijní strategie Evropský štít demokracie. Zní hrdě, výhod v ní ale Veselý mnoho nevidí.
Přeloženo z eurospeaku do lapidární řeči: aby se zamezilo cizímu zasahování do voleb, bude je v členských státech ovlivňovat Brusel. Média se rozdělí na hodná a špatná a ta „hodná“ dostanou peníze z programu Agora v rozsahu zhruba tří miliard. Tím se totálně rozvrátí mediální trh a část médií se stane závislou na penězích Evropské komise.
Obavy živí to, co se stalo v Rumunsku, i tlaky na zákaz AfD v Německu – strany, která je dnes de facto mainstreamová, dosahuje obrovských čísel a je pravděpodobným vítězem příštích voleb. Ve Francii se málem podařilo vyřadit hlavní prezidentskou kandidátku Marine Le Penovou kvůli formálnímu prohřešku s financováním v Evropském parlamentu, kterého se dopustila řada politiků před ní, aniž by to mělo podobné dopady.
K tomu se přidává neustálé strašení, že do voleb zasahuje Čína nebo Rusko, přestože nikdo stále nic konkrétního nedoložil. SOSP proto se zahraničními partnery rozbíhá kampaň odporu, která sílí na všech frontách včetně Spojených států. Nařízení DSA a evropský akt o svobodě médií (EMFA) jsou už přijaté, štítu demokracie se ale ještě zabránit dá. Veselý ho považuje za největší hrozbu pro svobodu projevu českých uživatelů a nejvíc se obává zasahování do příštích parlamentních voleb.
Vláda štít předběžně podpořila
Když SOSP v červnu psala hodnocení vlády, apelovala na ni, aby si už teď hledala partnery v EU a vytvořila blokační menšinu, která schválení zastaví. Pak zjistila, že vláda zaujala ke štítu demokracie už v lednu kladnou rámcovou pozici. Přitom se ještě loni na konzervativním kempu debatovalo o tom, že je třeba co nejdřív narýsovat čáry, za které česká vláda unijní tlaky nepřijme, a rámcové pozice včas přehodnotit.
Rámcová pozice je pořád jen předběžný postoj, ale důležitá indicie. V březnu ji navíc v Senátu obhajoval ministr Havlíček a v dubnu ji výbor pro zahraniční záležitosti znovu potvrdil. V zápisu ze Senátu se objevují formulace, že o nic nejde, že je to jen deklarace obrany proti cizím vlivům, která nikoho nezavazuje a na kterou se nevyčleňují peníze. To je pravda – jenže se Zelenou dohodou to bylo stejné.
Pokud pro běžného občana platí, že neznalost zákona neomlouvá, mělo by to platit i pro vládní představitele, zaznívá v rozhovoru. Veselý z ministra odpovědnost nesnímá, spekuluje ale, že pozici navrhl úředník, který ji hezky zdůvodnil, a politici ji převzali bez kontroly. Jde o exemplární příklad toho, proč je potřeba evropské věci hlídat, aby po tichu nevznikla past. Pořád je podle něj ještě včas, ale je nutné o tom mluvit. SOSP se bude přes zákon o svobodném přístupu k informacím ptát, který odbor nebo úředník schválení doporučil. Zbývá jen doufat, že se po schválení štítu nedozvíme totéž co u Chat Control – že vláda svým odmítnutím myslela až štít demokracie 2.
Omezování svobody projevu jako nástroj politického boje
Jak bránit svobodu projevu tak, aby obránci nepodlehli patosu, nepasovali se do role obětí a aby ze samotné obrany nevznikl politický program? SOSP si zakládá na nestranickosti: nenahrává žádné straně a neplní její politiku. Oponenti jí přesto vyčítají, že má k některým politikům blíž než k jiným. Tomu se podle Veselého nedá úplně vyhnout. Kdo chce svobodu projevu bránit, musí se dívat, kdo ji ctí a prosazuje a kdo jde opačným směrem.
Už rok či dva na konferencích opakuje jednu větu: omezování svobody projevu se stalo nástrojem politického boje. Začalo to brexitem a prvním zvolením Trumpa, kdy jeden tábor šokovala volba občanů. Usoudil, že voliči jsou pomýlení a zmatení dezinformacemi, a v panice začal vytvářet factcheckingové sítě, cenzurní programy a nakonec DSA.
Umlčovací snahy se soustředí na témata jako covid, Ukrajina, gender, klima, migrace a islám. V drtivé většině – Veselý odhaduje 95 procent – jsou biti a umlčováni euroskeptici, konzervativci a vlastenci, a to ze strany globalistických sil, woke liberálů a progresivistů. Proto SOSP nemůže stát uprostřed, musí být na straně těch, jejichž hlas a témata v mainstreamových médiích nezaznívají, a proto pořádá i konzervativní fóra.
Rozhovor ale varuje i před trestuhodnou zkratkou, že kdo zastává woke liberalismus, nemůže svobodu projevu dostatečně hájit. Veselý upřesňuje, že SOSP posuzuje jednotlivé politiky, ne paušálně strany. Blízko ke svobodě slova mají i někteří členové a poslanci ODS a Pirátů; řada Pirátů SOSP podporuje, dokonce i drobnými finančními příspěvky. Vedení těchto stran se však dnes přiklání k procenzurní, progresivistické straně. S těmi, kdo si dobrovolně zvolili politickou hru kolem boje s dezinformacemi a nenávistí a využívají ji k umlčování, je vztah antagonističtější.
Veselý zároveň připouští, že se situace může obrátit. Pokud konzervativci získají moc a začnou ji zneužívat, jako to v minulých desetiletích dělali liberálové, měla by SOSP bránit liberály. Spolupracovat chce se všemi, kdo budou svobodu projevu hájit a nebudou cenzurní snahy schovávat za boj s údajnými dezinformacemi a nenávistí.
Konzervativní fórum a konference o svobodě projevu
Akce SOSP mají dvě podoby. Na třech ročnících konferencí zaměřených na svobodu projevu se organizátoři snaží o pestrost: v politickém panelu i v dalších diskusích vždy chtějí mít zastoupenou i druhou stranu, tedy politiky a strany nakloněné restriktivnějšímu přístupu ke svobodě projevu.
Konzervativní fórum je jiný typ akce. Jde o diskusní platformu, která má spojit národní konzervativce a vlastenecky orientované lidi, kteří nemají moc jiných možností, kde se potkat – v médiích ani na živých odborných akcích. Jezdí na něj i klasičtí liberálové, libertariáni a levicově zaměření konzervativci. Woke progresivisty tam organizátoři příliš nečekají, shoda by byla malá. Kdo z nich chce o svobodě projevu diskutovat, je vítán na konferenci, která se má konat příští rok, zřejmě v květnu. Letošní, už třetí konzervativní fórum se koná 14. listopadu 2026 v Národním domě na Vinohradech.
Přestupkové řízení kvůli lobbingu
Ministerstvo spravedlnosti nedávno zahájilo se SOSP přestupkové řízení; v případě uznání viny hrozí pokuta až milion korun. Výtky nejsou nové. Už na jaře psaly Respekt a Seznam Zprávy, že SOSP není registrovaným lobbistou, a přesto oslovuje politiky a dává doporučení vládě.
Odpověď SOSP zní stále stejně: všechno komunikuje veřejně – na konferencích, v médiích, v článcích a peticích. I na sociálních sítích oslovuje konkrétní ministry a poslance tak, že to vidí všichni. To podle Veselého lobbing není. Lobbing je skryté prosazování konkrétních legislativních změn za zavřenými dveřmi a právě kvůli němu zákon, který platí od července minulého roku, nutí lobbisty zapsat se do registru a jednou za půl roku vykázat, s kým co probírali.
Už když články vyšly, SOSP ohlásila, že lobbovat skutečně bude, až se na stole objeví národní adaptace DSA. Návrh pocházel ještě od Fialovy vlády a nový kabinet ho neodmítl, ale posunul do druhého čtení, takže bylo jasné, že ho chce upravit. SOSP se proto zhruba v polovině března zapsala do registru lobbistů a v květnu a červnu dávala poslancům konkrétní připomínky k legislativě – řádně ohlášené podle zákona.
Řízení je proto podle Veselého absurdní: vytýká aktivity z doby předtím, kdy žádná lobbistická činnost neprobíhala a všechny návrhy šly veřejnou cestou. Zákon na to má jasnou výjimku – lobbingem není psaní článků, petice ani veřejné apely. Jinak by byl lobbistou skoro každý, kdo kdy radil vládě, co by měla dělat.
Co se podařilo: téma v debatě a odchod Klímy i Foltýna
Za největší úspěch šesti let považuje Veselý to, že se svoboda projevu dostala do společenské i politické debaty. Je výrazným tématem, politici si ji píšou do volebních programů a objevuje se i v České televizi a Českém rozhlase, které ji kdysi ignorovaly.
K tomu se přidávají dílčí výsledky. Michal Klíma, tehdejší zmocněnec premiéra pro tuto oblast, chtěl prosadit zákon proti dezinformacím a financovat „správná“ média, a to v době, kdy tehdejší premiér Fiala tvrdil, že občan má právo na korigované informace. SOSP s ním vedla veřejné a někdy vášnivé polemiky a podle Veselého výrazně přispěla k tomu, že zmocněnec musel odejít. Podobně SOSP vrhla veřejné světlo na činnost plukovníka Foltýna, s nímž debatoval kolega Vávra; i trochu její zásluhou už podle Veselého ve funkci není.
Úspěchem je i to, že se do veřejného povědomí dostalo nezáživné a složitě vysvětlitelné téma DSA. Bez soustavné práce a zahraničních partnerů, kteří dělají totéž ve svých zemích, by se to nepodařilo. Situace je dnes podle Veselého lepší.
Co se nepodařilo: DSA platí dál
Mrzí ho naopak, že ačkoli dnes mnoho lidí a odborníků ví, co DSA obnáší a jaké nese hrozby, k jeho zrušení či revokaci má Evropa daleko. Pomoci může snad tlak americké vlády. DSA, EMFA i štít demokracie jsou mimo snadný dosah české vlády; ke změně nebo zastavení na evropské úrovni by bylo potřeba úsilí několika zemí.
Pokud se to nepodaří, má Veselý velké obavy o dobu za dva až čtyři roky. Situace pak může být ještě horší než za covidu nebo v době, kdy americká strana financovala neziskovky tlačící na mazání a blokování obsahu.
Závěr
Havlíčkovi stačilo zakázat noviny. Dnešní regulace míří jemněji – na jednotlivé příspěvky, na financování médií a nově i na soukromou korespondenci. Chat Control zatím šifrované služby nezasáhl, štít demokracie ještě není schválený a česká vláda k němu zaujala jen předběžný postoj. Právě proto je podle Veselého teď čas o těchto věcech mluvit, ptát se úředníků i ministrů a hledat v Evropě spojence. Jinak se může stát, že se o další verzi pravidel dozvíme až ve chvíli, kdy bude pozdě.
