Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé sobě) v hodinu a půl dlouhém rozhovoru odmítá, že by jeho resort v létě přešlapoval. Kauzu s dovolenou v Řecku považuje za předvolební kampaň opozice, předchozímu vedení ministerstva klade za vinu chemikálie ponechané na Šumavě i zakázky v resortním výzkumném ústavu. Dostane se i na média, rozpočet, národní parky a na to, proč nevěří v uhlíkovou stopu.
Dovolená v Řecku a tiskovka bez ministra
Když premiér Babiš v srpnu obnovoval boj se suchem, ministr životního prostředí na tiskové konferenci chyběl. Média to četla jako ponížení. Červený líčí dovolenou jinak: první den po příletu vypověděla společnost Sev.en smlouvu o penězích pro obce zasažené těžbou, a to podle něj bez předchozího upozornění, přestože byl s ministerstvem a Státním fondem životního prostředí dohodnutý postup. Místo pláže tak prý našel v telefonu pětadvacet zmeškaných hovorů a dvacet zpráv a celý den to řešil. Další dny přišly jiné problémy a s premiérem, který byl v Řecku také, jen na jiném ostrově, byl podle svých slov neustále na telefonu.
Zlom podle Červeného nastal, když exministr Petr Hladík natočil na zahradě video, že současný ministr sucho neřeší. Hladík podle něj zapomněl na zákon, na kterém sám pracoval: komisi pro sucho svolávají střídavě ministerstvo životního prostředí a ministerstvo zemědělství. Ministerstvo si navíc přes zemědělský resort vyžádalo data z krajů a obcí. Svolat komisi bez nich by bylo jen PR. Premiér prý tiskovou konferenci otevřel větou, že je s ministrem v kontaktu a ministr je v zahraničí.
Proč nepřiletěl? Byl na ostrově s manželkou a dvěma malými dětmi a představa, že je tam nechá samotné, je pro něj jako pro otce nereálná. Ministr je podle něj ve službě 24 hodin denně. Když v sobotu vypukl požár v Českém Švýcarsku, odešel z rodinné oslavy k notebooku. Z legrace pak prohlásil, že na vládní prázdniny už nikdy nepojede.
Sucho: 3,4 miliardy na vodu navzdory díře v modernizačním fondu
Že letos napršelo méně, nikdo nezpochybňuje. Opatření proti suchu ale podle ministra běží kontinuálně: od roku 2014 vyhlásil resort 110 výzev a podpořil téměř 33 tisíc projektů za zhruba 33 miliard korun.
Předchozí vedení podle Červeného „hrálo ruskou ruletu“ s penězi z emisních povolenek. Do rozpočtu jich rok od roku psalo víc, část půjčovalo jiným resortům a část utratilo. Nastupující vládě tak zbyl modernizační fond v minusu deset miliard korun, které musí ministerstvo do roku 2030 dorovnat, jinak je doplatí státní rozpočet. I tak se se Státním fondem životního prostředí našlo 3,4 miliardy korun: dvě na protipovodňová opatření a zadržování vody v krajině, 1,4 miliardy na čistírny odpadních vod. Změnila se i koncepce. Místo boje s oxidem uhličitým chce ministerstvo reálná opatření s důrazem na dostatek vody v krajině a na to, aby byla čistá.
V den natáčení se ministr sešel s izraelským velvyslancem. Izrael se zajímá o české zkušenosti s odpady, kde Česko patří u PET lahví mezi tři nejlepší země Evropské unie, a česká strana o izraelské technologie na hospodaření s vodou v zemi bez velké řeky.
Média, nálepky a tisková zpráva vydávaná za rozhovor
Jeden novinář mu nedávno vytkl špatný mediální obraz. Ministr odpovídá, že ten nevytváří politik, ale média. Když svolá tiskovou konferenci k suchu a jede ukázat podpořené projekty do Olomouce, přijedou štáby, a výsledkem je krátká zpráva schovaná hluboko na webu. Pak slyší, že problém málo medializuje.
Na tlak si podle svých slov zvykl už v týdnu, kdy ho Motoristé představili jako kandidáta. Na rozdíl od ostatních kandidátů, kteří se představili naráz, se na něj média soustředila celý týden a podobné to prý zažil i Filip Turek. Kamarád mu přeposlal zprávu, v níž se ho novinář neptal, jestli Červeného zná, ale jestli „nemá něco na Červeného“. Jiný novinář o něm napsal, že je knihovník. Červený přitom pracoval jako informační pracovník v oblasti informační vědy a projektového managementu. Když to novináři vytkl, slyšel prý, ať to nebere vážně, že článek zapadne. Právě tehdy si uvědomil, že řešit média nemá smysl.
Na novináře, kteří podle něj úmyslně překrucují i jeho písemná vyjádření, už reagovat nebude. Jako příklad uvádí oficiální tiskovou zprávu ministerstva, kterou médium uvedlo větou „mluvili jsme s ministrem“, přestože žádný rozhovor neproběhl. Média podle něj stojí na konfliktu a nechtějí nosit dobré zprávy. Líbí se mu pravidlo, které přisuzuje jedné ze skandinávských zemí, že na každou špatnou zprávu má připadnout jedna dobrá. Přitažlivost katastrof a skandálů vysvětluje odkazem na knihu Myšlení, rychlé a pomalé od nositele Nobelovy ceny a na Harariho Nexus.
Informační zahlcení a sociální bubliny
Moderátor mluví o informační únavě: lidé se zprávám začínají cíleně vyhýbat a sklon vnímat hlavně špatné zprávy je podle něj atavismus z dob, kdy přehlédnutá hrozba znamenala smrt. Ministr, který dříve učil na vysokých školách, staví do protikladu dvě vize: Orwellův svět, kde lidé dostávají co nejméně informací a minulost se přepisuje, a McLuhanovu globální vesnici, kde je informací tolik, že člověk nepozná, co je důležité. Na sociálních sítích se lidé podle něj obklopují podobně smýšlejícími a spoléhají na autority, které jim informace převedou do krátkého výkladu. Moderátor oponuje, že pravdu nakonec neměl Orwell, ale Huxley se svou kontrolou společnosti skrze požitkářství. Ministr souhlasí jen napůl: Huxley podle něj vyhrává až teď, v ekonomice sociálních sítí a algoritmů.
Řeč přijde i na kognitivní disonanci. Člověk podle Červeného dokáže odmítnout pravdivou informaci jen proto, že ji říká někdo, koho nesnáší. Veřejnoprávní médium by podle něj mělo nechat hosta domluvit aspoň tři věty a teprve pak ho vrátit k otázce. V České televizi mu prý moderátoři skáčou do řeči už u třetího slova. Jedna moderátorka ho chtěla na konci pořadu zaskočit jeho minulostí u environmentálních projektů. Když začal popisovat, co ty projekty skutečně dělaly, pořad podle něj ukončila s tím, že už není čas.
Jak vyjednávat s Trumpem
Jedinkrát na něj prý někdo křičel na veřejnosti. V tramvaji na Praze 1 se na něj osopil muž, protože v televizi popsal vyjednávací techniku Donalda Trumpa, takzvanou extrémní kotvu. Nesouhlasil s ní, jen ji popsal. Evropská unie podle něj s Trumpem vyjednávat neumí, přestože stačí přečíst jeho knihy o vyjednávání. Po debatě na síti X prý podobnými slovy situaci okomentoval i prezident Petr Pavel.
Moderátor dodává, že se jako občan styděl, když viděl, jak předsedkyně Evropské komise uslužně nese Trumpovi dokumenty, a dává za příklad Kanadu, která na cla odpověděla cly. Ministr namítá, že Kanada je na Spojených státech silně závislá. Evropa podle něj chybuje hlavně v tom, že předem veřejně ohlašuje, o čem bude jednat. Jeho vzorem je kníže Metternich: nekřičel, jednal se státy jeden po druhém a vrátil habsburskou monarchii mezi rovnocenné evropské mocnosti. Politik má podle Červeného nejdřív vyjednat a teprve potom informovat média, protože jde o státní zájem, ne o to, aby byla média nakrmená.
Rozpočet se schodkem 389 miliard
Na otázku, co cítil, když slyšel o schodku 389 miliard korun v návrhu rozpočtu na rok 2027, ministr samotné číslo komentovat nechce. Radost z něj podle něj neměl nikdo. Připomíná ale, že zhruba 97 procent výdajů státního rozpočtu tvoří mandatorní a kvazimandatorní výdaje, s nimiž vláda nemůže volně hýbat. Jak je rozpočet poskládaný, ukazuje příloha o penězích státu. Tyto výdaje podle něj nejvíc narostly za minulé vlády.
Koalice podle Červeného musela kvůli obstrukcím opozice nejdřív prosadit to, co nakopne ekonomiku, tedy stavební zákon, a novelu jednacího řádu. Opoziční poslanci podle něj dělají ze Sněmovny „televarieté“: natáčejí se na telefon, vystavují kreditní karty a mluví o všem, jen ne o projednávaném zákoně. Příkladem je pro něj Hřib a jeho řeči o pražské radnici. Novela jednacího řádu obstrukce omezuje. Schválil ji Senát, v srpnu ji podepsal prezident a podle ministra teď konečně bude prostor na reformní zákony.
Dalších 24 miliard korun podle něj spolkla jednorázová injekce do zdravotnictví. Za minulé vlády s ministrem financí Stanjurou se podle Červeného nastavily platby do systému tak, že zdravotní pojištění málem zkolabovalo. Rozpočet na rok 2028 má být úplně jiný: Evropská unie větší schodek nedovolí, Motoristé mají škrty ve volebním programu a reformy se připraví v následujících měsících. Moderátor namítá, že podle fiskálně-strukturálního plánu to znamená ušetřit zhruba 90 miliard. Ministr odpovídá, že vláda trend otáčí.
Šetřit se začíná u sebe
Že Motoristé v rozpočtu nedostali tolik co větší koaliční partneři, považuje ministr za logické: ve volbách získali 6,7 procenta, ne 67. Když slibovali šetření, začali prý u sebe. Na rok 2026 jejich ministerstva seškrtala provozní náklady nejvíc ze všech, v průměru o devět až deset procent, a ten trend si drží i letos.
Příkladem jde i osobně. Jako poslanec ani jako ministr nemá služební byt, přestože na něj má nárok, a dojíždí domů do Nymburka, zhruba padesát kilometrů od Prahy. Veřejně kritizoval poslance, kteří bydlí dva kilometry za hranicí Prahy a nechávají si platit byt v centru.
Svým podřízeným organizacím řekl, ať počítají s tím, že od roku 2028 bude peněz méně, protože stát bude šetřit a z Evropské unie přijde méně. Instituce proto mají víc sahat po soukromých penězích. Sám prý obchází firmy v Česku i v zahraničí a pro národní parky sehnal několik milionů korun. Jako šéf musí jít příkladem, stejně jako obchodní ředitel, který sám dojede a prodá, co podřízení prodat nedokázali.
Zakázky ve Výzkumném ústavu pro krajinu
Moderátor chce slyšet něco jiného než stížnosti na modernizační fond. Ministr uvádí dvě selhání předchozího vedení. Prvním je Výzkumný ústav pro krajinu. Ministerstvo mělo připravit akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje a novou krajinnou politiku a vyčlenilo na to 40 milionů korun. Podle Červeného se lidé, kteří připravovali zadání, v březnu 2024 stali zaměstnanci ústavu. O měsíc později se vyhlásilo výběrové řízení se sedmi podmínkami, které splnilo jen konsorcium s těmito lidmi v týmu. Jedna ze zaměstnankyň ústavu navíc ještě před podpisem smlouvy získala čtyřicetiprocentní podíl v jedné z firem konsorcia.
Moderátor ironicky poznamenává, že si tak člověk může napsat výběrové řízení sám na sebe. Ministr připomíná, že nelze zakázku zadávat a zároveň ji přebírat. Věc se podle něj provalila díky článku v jednom nezávislém médiu. Ministerstvo poslalo do ústavu auditory, řediteli nařídilo překážky v práci, aby nemohl zasahovat do vyšetřování, a probíhá hloubkový audit projektu i celého ústavu. Pokud se prvotní zjištění potvrdí, věc předá dalším složkám státu.
Sudy s jedy na Šumavě
Druhé selhání je podle ministra „mnohonásobně horší“. Na území Národního parku Šumava, jehož přesné místo z bezpečnostních důvodů neupřesňuje, zůstalo dědictví po Československé lidové armádě: zkorodované sudy a nádoby s extrémně nebezpečnými látkami. Mohou prosakovat do půdy a do spodních vod, a tím i do vodovodů. Podle Červeného může kontaminace způsobit rakovinu, poškodit DNA nebo vést k neplodnosti. Mezi nalezenými látkami jsou arsen, rtuť a polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany. Moderátor předčítá z laboratorních rozborů i chloroform až 286 miligramů na kilogram, chlorbenzeny a polycyklické aromatické uhlovodíky. Nejhorší by podle ministra bylo, kdyby tento „koktejl“ začal hořet: vzniklo by prý něco jako yperit. Hasiči, kteří by o látkách nevěděli, by při zásahu zemřeli a jedovatý plyn by se podle směru větru šířil okolím, případně až do Německa.
Nejvíc ministra rozčiluje, že firma, která na místě v roce 2023 dělala první dekontaminaci, varovala tehdejší vedení ministerstva už v srpnu 2023. Ve zprávě podle něj stálo, že je nutné jednat okamžitě, oblast hlídat a sanovat, a zprávu měl dostat tehdejší náměstek Tesař. Hladík přitom opakovaně tvrdil, že své náměstky i ředitele má pod kontrolou. Červený proto prohlašuje, že exministr se svým náměstkem ohrozili životy obyvatel i přírodu. „Jestli ještě někdy uslyším, že Motoristé ohrožují životní prostředí…“, zlobí se ministr. Na poradě prý kvůli tomu křičel.
Ministerstvo nechalo za necelé čtyři miliony korun udělat podrobný průzkum. Podle ministra je na místě kolem 300 sudů a nádob různých velikostí a sanace vyjde na 200 milionů korun, zatímco v roce 2023 se odhadovala na polovinu. Ministr obrany podle něj okamžitě uznal, že jde o závazek po Československé lidové armádě, a slíbil pomoc se zajištěním okolí. Ministerstvo řeší věc i s vnitrem a s ministerstvem financí, kterému patří část pozemků. Při zveřejnění ministerstvo uvedlo zhruba 200 sudů a tisíc tun kontaminované zeminy, sanace za přibližně 192 milionů korun má běžet od konce září do června 2028. Hladík v reakci vyzval ministra, aby zprávu dekontaminační firmy zveřejnil a nechal ji ověřit odborníky.
„Kouřová clona“ a spor s Hladíkem
Když ministerstvo obě selhání představilo, Hladík podle Červeného běžel přes Sněmovnu za novináři a volal, že jde o kouřovou clonu Motoristů, která má odvést pozornost od rozpočtu a od Filipa Turka. Ministr to odmítá. Obě kauzy zveřejnil právě proto, že když předtím propustil právníka, který opakovaně žaluje stát v rámci klimatické žaloby a zároveň pro ministerstvo pracoval, média mu vyčítala, že vyhazuje odborníky. Právník podle něj vystudoval práva, klimatem se jen zajímal. Opravdová kouřová clona je podle ministra ta, která by vznikla při požáru na Šumavě. Hladíkovi vzkazuje, ať se zamyslí a stáhne kandidaturu v komunálních volbách v Brně, ministrově rodném městě, kde dosud žijí jeho rodiče.
Na chodbách Sněmovny se s Hladíkem slušně zdraví, i když si netykají. Politiku odděluje od slušného chování ke všem, včetně opozice. Piráty ale označuje za „neokomunisty“: chtějí podle něj všechno znárodnit a přerozdělit a nezačínají u sebe. Socialismus a komunismus si podle něj Česko už vyzkoušelo a skončily bídou.
Kapitalismus, Adam Smith a investice do infrastruktury
Kapitalistická společnost podle ministra vytváří prostředky, ze kterých se financuje sociální i environmentální pilíř. Kdo chce víc peněz na životní prostředí, musí nechat ekonomiku vydělávat, protože peníze pocházejí z daní z práce, podnikání a spotřeby. Často slýchá, že je spíš ministrem průmyslu než životního prostředí. Tím je ovšem Karel Havlíček, se kterým v pohledu na investice souhlasí. Odvolává se na Adama Smitha a jeho Bohatství národů. Moderátor připomíná, že Smith psal i o morálce. Stát podle ministra nemá brutálně zasahovat do ekonomiky, jinak z toho vyjde „spackaný komunismus“.
Investice ale obhajuje: silnice, dálnice, železnice, vodovody, kanalizace a tři nové vodní nádrže, které se mají začít stavět kolem roku 2030. Za příklad dává Polsko, které je silně zadlužené a hodně zbrojí, ale jeho ekonomika funguje, protože stát postaví infrastrukturu a soukromý sektor pak postaví továrny i bydlení. Moderátor namítá, že v zemi, kde povinné výdaje tvoří 94 až 97 procent rozpočtu, nezbývá než se z dluhů proinvestovat. Ministr s tím nesouhlasí: Česko není předlužené, jen zadlužené, a v Evropské unii patří k nejlepším. Investuje se, aby se ekonomika nakopla, ne z nouze.
Ministr není spokojený ani s tím, že rozpočet počítá se šesti tisíci nových míst ve školství, i když mezi nimi jsou i nedostatkoví školní psychologové. Místo toho čeká skutečnou reformu. V rozhovoru padne i příklad Jeseníků, kde na deseti kilometrech není signál. Obce i v chráněných oblastech mají podle ministra mít rychlý internet, protože pro digitální ekonomiku nestačí ani padesát megabitů.
Národní parky bez vstupného
Obce v Krkonoších tu podle ministra byly dřív než národní park, a nelze proto lidem říkat, ať se odstěhují. Vstupné do národních parků, jaké mají Poláci, by nikdy nepodpořil, přestože ho někteří poslanci navrhují. Češi mají k horám jiný vztah: v 19. století si je osvojovali víkendovou turistikou a značením cest, a vybírat za vstup by podle Červeného popřelo myšlenku, že hory patří všem.
Problém vidí jinde. Krkonošský národní park navštíví kolem 4,2 milionu lidí ročně, ale většina míří na dvě místa, na Sněžku a k vodopádům u Harrachova, kde se na lanovku čeká i čtyři hodiny. Ministerstvo proto připravuje koncept udržitelného turismu, který má návštěvníky rozprostřít po okolí, třeba do aquaparků nebo na minigolf či golf. Příroda tak nebude přetížená na dvou místech a peníze se dostanou do celého regionu.
Recyklace ano, uhlíková stopa ne
Moderátor si stěžuje, že v lese narazil na pneumatiky a obaly, a lidi, kteří odhazují odpadky, přirovnává ke chovným domácím zvířatům. Ministr zastává Čechy: 82 procent lidí třídí dobrovolně a u PET lahví patří Česko k evropské špičce. Třídění podle něj ekonomice pomáhá a snižuje náklady systému. Funguje prý spíš vysvětlování, jaké od 90. let dělá systém EKO-KOM, než pokuty. Poznamenává, že odpadky viděl i v Řecku přímo v třítisíciletých památkách.
Moderátor oponuje, že kdo letí na dovolenou letadlem, svou uhlíkovou stopu tříděním nesmaže. Červený odpovídá, že na uhlíkovou stopu „zásadně nevěří“: letadla podle něj létají, i když v nich jednotlivec nesedí. Věří v hmatatelná opatření, například v recyklovanou vodu pro průmysl, kde chce zavádět izraelskou praxi. Vzorem je mu Japonsko, které recykluje 92 až 97 procent odpadu. Nezačalo s tím podle ministra kvůli ekologii, ale kvůli poválečnému embargu na suroviny. Svůj přístup nazývá pravicově ekonomickým. Nové technologie mají smysl, protože šetří peníze a zvyšují účinnost, ne kvůli emisím.
Závěr
Z rozhovoru vychází ministr, který svou roli chápe jako manažerskou a kritiku odráží protiútokem na předchozí vedení resortu. Dvě kauzy, zakázky ve Výzkumném ústavu pro krajinu a chemikálie na Šumavě, staví do popředí jako důkaz, že resort za Motoristů koná tam, kde se dřív nekonalo. Sanace na Šumavě má začít na podzim, výsledky auditu ve výzkumném ústavu teprve přijdou. Až pak se ukáže, jak obstojí ministrova tvrzení proti Hladíkově výzvě ke zveřejnění podkladů.
