Berenika Peštová, poslankyně hnutí ANO a předsedkyně sněmovního výboru pro životní prostředí, přišla do nedělního živého vysílání krátce po druhém kole senátních voleb, které hnutí ANO nevyšly. V rozhovoru a při odpovědích na dotazy diváků vysvětluje, proč vládní koalici trvají zákony déle, než voliči čekali, jak vypadá vyjednávání s Evropskou komisí o emisních povolenkách ETS2 a proč by k opozici byla raději tvrdší.
Senátní volby a heslo o ukradeném Senátu
Hnutí ANO v senátních volbách obhajovalo jediný mandát a neobhájilo ho. Peštová za tím vidí hlavně jeden povedený tah parlamentní opozice: dostat lidem do hlavy, že vítězství kteréhokoli kandidáta ANO znamená „ukradený Senát“. Jenže Senát podle ní nikdy nikomu nepatřil, je stejně demokratický jako Poslanecká sněmovna.
Ironicky komentuje i to, jak se opoziční předsedové a poslanci rádi označují za „demokratickou opozici“. Pokud jsou oni ti demokratičtí, kdo je potom ten nedemokratický? Podle Peštové z toho vychází, že kdo s nimi nesouhlasí, je automaticky nedemokrat. K tomu přišla tristní účast: ve druhém kole volilo zhruba dvacet procent lidí, a voliči ANO mezi nimi chyběli.
Zklamaní voliči a zablokovaná sněmovna
Proč voliči nedorazili? Peštová o tom mluvila se známými včetně seniorů a slyšela hlavně to, že čekali mnohem rychlejší tempo. Vysvětluje, že zákon nelze napsat přes noc: od věcného záměru přes paragrafové znění až po řádný legislativní proces to trvá. Poslanecká iniciativa je rychlejší, ale opozice pak vládě vyčítá chybějící studii dopadů a sněmovna se zablokuje.
Prvním krokem proto byla změna jednacího řádu, protože přednostní práva měla neomezený čas. I po změně má každý s přednostním právem půl hodiny a předsedové stran i klubů ji podle Peštové vyčerpají do poslední minuty. Kluby se navíc rozpadly: ODS, KDU-ČSL a TOP 09 kandidovaly společně, ve sněmovně ale mají tři kluby a tím i víc přednostních práv. Připočítejme Piráty a jejich poslance Hřiba, který prý také rád mluví. Kdyby vláda poslala do sněmovny všechny konfliktní zákony naráz, například poplatky České televize, sněmovna by se zabetonovala. Zákony se proto dávkují.
Od nástupu vlády uběhlo deset měsíců a za tu dobu se podle Peštové veletoče dělat nedají. Mandát je na čtyři roky a program se bude plnit postupně.
Proč vláda nezastavila F-35
Předseda hnutí podle Peštové sám přiznal, že frustraci lidí vnímá. Část voličů například čekala, že vláda zastaví nákup stíhaček F-35. Vláda prý hned prověřila, zda jsou smlouvy vypověditelné a kolik by stály sankce. Výsledek: když už stát zaplatil zhruba 35 miliard a připočte sankce, dostane se podle ní na 60 až 70 miliard. Přijít o takovou částku, když peníze chybějí hasičům, policii nebo školství, by byla další zbytečná sekera.
Peštová připouští, že volby vyslaly vzkaz, že je třeba přidat, a že nějaká sebereflexe musí být i uvnitř hnutí. Značka ANO podle ní kandidáta nevytáhne sama: komunální i senátní politiku si musí každý odpracovat, protože tam voliči své lidi znají a vystaví jim vysvědčení.
Zákony jsou připravené, musí ale projít kolečkem
Na námitku, že ANO není ve sněmovně poprvé a zákony mělo mít připravené, Peštová odpovídá, že připravené jsou, ale musí projít řádným procesem. Připomínková místa – ministerstva, kraje, Svaz měst a obcí, Hospodářská komora – ukážou úředníkovi pohled z druhé strany. Úředník podle ní píše s určitou slepotou, protože vychází z bruselských směrnic a nařízení, a připomínky mu otevřou oči, třeba když upozorní, že prováděcí předpis ještě neexistuje.
Později ve vysílání rozepisuje, jak dlouho poctivě připravený zákon trvá: vnitřní a mezirezortní připomínkové řízení, Legislativní rada vlády a její komise včetně komise pro hodnocení dopadů (RIA), vláda, sněmovna, Senát a prezident. U velké změny se celé kolečko jde dvakrát, nejdřív s věcným záměrem a pak s paragrafovým zněním. Výsledek jsou podle ní zhruba dva roky. Jedinou zkratkou je poslanecká iniciativa, za kterou ale vládu opozice od řečnického pultíku „griluje“. Vláda by podle Peštové měla voličům víc vysvětlovat, co všechno stojí mezi slibem a jeho splněním.
Poplatky České televize
Na otázku, zda převod financování České televize z poplatků do státního rozpočtu naplňuje slib, když to občan zaplatí tak jako tak, jen nepřímo, Peštová odkazuje na kolegu Patrika Nachera, který se tématu věnuje. Její portfolio je životní prostředí, hospodářský výbor a průmysl.
Připouští, že debata o tom, zda by televizi neměli platit jen ti, kdo ji platit chtějí, a zda by výpadek nemohla pokrýt reklama, by byla podstatně lepší. Připomíná ale, že každý poslanec má ze zákona právo podat pozměňovací návrh, který může celou věc nasměrovat jinak.
Nebát se debaty s mladými
Starší i střední generace si podle Peštové dokáže dávat věci do souvislostí, protože už něco zažila. S mladými se ale musí víc mluvit. Na vlastní dceři vidí, že mladí jsou od základní školy „masírováni“ jedním směrem.
Chce se proto víc dostat mezi mladé lidi, i za cenu, že ze začátku schytá nadávky. Kdo vydrží sněmovnu, vydrží prý cokoli. Nenechávat mladé napospas heslům o ukradené demokracii a ukradeném Senátu, ale jít s nimi do diskuse a argumentovat.
Co pro vás senátor za šest let udělal
Na výtku, že ANO nemělo program, Peštová obrací otázku: jaký program měli ti, kdo vyhráli? Některé senátory za celých šest let neviděla. Z jednaosmdesáti dá podle svých slov dohromady zhruba deset, o kterých ví, že něco dělají. Ostatní se probudí měsíc, možná půl roku před volbami, a někteří si udělají kampaň už v prezidentské volbě, takže ji mají hotovou i pro senátní.
Voliči by si podle ní měli klást jednoduchou otázku: co pro mě nebo pro náš obvod senátor za šest let udělal?
Babiš na kandidátce není: ANO pod vlastní značkou
Nejhorší je podle Peštové, že kandidáti ANO „dostávají za Babiše“ všude, i když Andrej Babiš na komunálních ani senátních kandidátkách není. Voliči prý nehodnotí, co konkrétní lidé pro město udělali.
ANO je podle ní jediné hnutí, které jde do všech voleb pod vlastní značkou. Ostatní se schovávají pod místní názvy a slepence – STAN jako „srdcem pro“ to či ono město, jinde ve spojení s TOP 09 a dalšími. Peštová to vysvětluje tím, že se bojí vlastních kauz a jdou do voleb v mimikrách. Zná prý starosty, kteří jsou členy STAN, ale pod jeho značkou nikdy nekandidovali.
Na obavu, že ANO obejdou i tam, kde uspělo, zmiňuje výrok Dvořáka ze STAN z jedné z nedělních debat: koalice se má sestavovat podle kvalit lidí, ale pokud to jde bez ANO, bylo by to lepší. Peštová se ptá, jestli je to normální. Podle ní má jít o to, aby město vzkvétalo a sliby se splnily.
Noční jednání za minulé vlády
Divák vládě radí učit se od Fialovy vlády, která opozici nechala „vykecat“ a pak stanovila pevný čas hlasování. Peštová připomíná, jak to tehdy vypadalo: sněmovna jednala od úterka do čtvrtka i přes noc, jednací den končil v osm ráno a v devět začínala další schůze. Na vyčištění zubů a převlečení zbyla hodina. Spousta poslanců to podle ní odnesla zdravím, ona také.
Tehdejší koaliční poslanci prý spali ve svých kancelářích, zatímco opozice musela být neustále na místě, aby nepropásla procedurální změnu nebo přerušení bodu. Takové zacházení považuje za nedůstojné. Sama by k dnešní opozici byla mnohem tvrdší a dala jí ochutnat stejnou medicínu. Současná koalice je podle ní až moc slušná.
Evropská komise, Fit for 55 a obaly
Na tvrzení diváka, že žádná vláda v Evropě nic nezmění, pokud neakceptuje linii Evropské komise, Peštová reaguje krátce: Evropská komise je peklo. Vláda podle ní dnes zpracovává „dáreček“ po předchůdcích – balíček Fit for 55 schválený minulou vládou, akcelerační zóny pro větrníky a další opatření. Většinu času tráví odsouváním, revizemi a hledáním spojenců mezi členskými státy pro blokační menšinu.
Fiala byl podle ní spokojený, když ho v Bruselu chválili a předsedkyně Komise von der Leyenová mu děkovala, jak všechno hladce prošlo. Příkladem dnešní práce je nařízení o obalech PPWR. Peštová k němu svolala řadu kulatých stolů, ministerstvo spolu se sněmovním výborem pro životní prostředí připravilo dopisy a Hospodářská komora zapojila firmy. Pod dopisem bylo přes tisíc firem včetně Škody a Volkswagenu, a teprve když to v Komisi viděli, začali problém řešit.
Peštová předsedá sněmovnímu výboru pro životní prostředí. Spolupráci s Motoristy, kteří ministerstvo vedou, hodnotí dobře: na ministerstvu sama osm let pracovala a vedení podle ní bere její názor na zákony, nařízení a vyhlášky jako názor plnohodnotného partnera.
ETS2: koupit si čas
Vláda slíbila, že ETS2 – emisní povolenky na pohonné hmoty a vytápění, jejichž start EU posunula na rok 2028 – nezavede, a dosud ji podle Peštové nezavedla. Teď musí sehnat spojence. Přidalo se jich už zhruba osm a čeká se na velké státy: Česko a Slovensko jsou bez nich „malí trpaslíci“. Rozhodovat budou i volby ve Španělsku a ve Francii.
Peštová popisuje stupně řízení s Komisí: zahájení, formální upozornění, odůvodněné stanovisko a nakonec Soudní dvůr. Žalobu podle ní Komise zatím podala jen na Estonsko, Česko je ve fázi odůvodněného stanoviska spolu s Polskem, Maďarskem, Rumunskem a Bulharskem. Paradoxem je podle ní Francie, která netransponovala nic a má jen formální upozornění, zatímco Česko s částečnou transpozicí je o stupeň dál.
Cílem je posunout ETS2 za rok 2030 a mezitím otevřít revizi ETS1, do níž se vláda snaží ETS2 začlenit. Na Evropské radě to podle Peštové pravidelně otevírá premiér, na radě ministrů ministr životního prostředí Červený. Cena 45 eur za povolenku, o které Nerudová podle ní tvrdila, že vyjednala strop, ve skutečnosti strop není. Dokud povolenky drží spekulanti, cena poletí a stabilizační rezerva ji bude jen neustále „chladit“. Vláda také argumentuje energetickou krizí a chybějícími studiemi dopadů: povolenka by se propsala do benzínu, nafty, topení i potravin.
Z osmi let na ministerstvu si Peštová odnesla, že Komise je alergická na zarputilé odmítání. Lepší je připustit, že nápad je dobrý, a ukazovat, co chybí. Vždycky je nejlepší koupit si čas a během něj získat další státy. Česko bylo zpočátku samo, pak se přidalo Slovensko, Maďarsko, Polsko. Itálie prý ETS2 transponovala v plné podobě a teprve teď s hrůzou zjišťuje, co do svého práva dala. Na otázku, zda může ETS2 za této vlády v Česku začít platit, Peštová odpovídá jednoznačně: určitě ne.
Ctít vítěze: Most a Praha
Divák radí dát voličům jasný důvod přijít, třeba změnu ústavy nebo zrušení Senátu. Peštová není přesvědčená, že by to voliče zvedlo. Na sociálních sítích se jim snažila vysvětlovat, proč je účast důležitá, a za to jí „hodnotoví“ kritici vyčítali, že neuznává demokratické volby.
Ona přitom podle svých slov vítěze vždycky ctí. V Mostě skončilo ANO třetí, vítěz měl přes čtyřicet procent, a ANO čekalo, zda ho osloví – ve vedení města s ním předtím spolupracovalo dobře a radní za ANO pro město získala spoustu dotací, například na mateřské školy. Kdo vyhraje, má mít podle Peštové možnost sestavit vedení, a teprve když se mu to nepodaří, mají se spojit jiní. V Praze nechápe, jak si mohou být strany programově blízké, když jdou znovu s Piráty. Pražanů je jí prý líto, ale je to jejich volba.
Pevné hlasování a slušnost k opozici
Proč koalice nepoužívá pevný čas hlasování jako minulá vláda? Peštová říká, že už k němu přistoupila, ale opozice musí dostat prostor se vyjádřit. Koalice ji nenechává sedět přes noc, jednání končí kolem půlnoci, aby se všichni vyspali. Hlavně ale ví, že sporné zákony stejně skončí u Ústavního soudu a ten bude zkoumat, zda opozice měla dost času.
K výtce, že slušnost se v politice nenosí a voliči čekali rychlejší úklid, Peštová přiznává, že tempo je pro mnohé pomalé. Nejdřív bylo nutné odblokovat sněmovnu, teď se musí přidat – jak říká Babiš, zařadit pětku. Připomíná také, proč dnes noční maraton nefunguje: když byla v opozici, měly opoziční kluby tři a každý si mohl vzít dvouhodinovou přestávku, celkem šest hodin. Dnešních pět klubů má deset hodin a dokáže se „vypauzovat“. Za chybu považuje i to, že koalice kandidující společně se po volbách rozpadnou na víc klubů, a nesouhlasí ani se sníženou hranicí pro koalice po rozhodnutí Ústavního soudu.
Dvoukolové volby a senátní většina
Na námitku, že do Senátu pod značkou ANO žádná osobnost nepůjde, Peštová oponuje: jeden známý kandidát na Moravě prý odstoupil, protože na něj byl vyvíjen tlak. ANO podle ní v řadě obvodů první kolo vyhrálo, takže v jednokolových volbách by už senátory mělo. Do druhého kola ale chodí kolem dvaceti procent voličů a ti od ANO nedorazili, zčásti z naštvání nad nesplněnými sliby.
Předseda ODS Kupka podle ní neustále opakoval, že ANO Senát nedostane. Peštová připomíná, že i kdyby ANO vyhrálo všude, kam postoupilo, většinu v Senátu by stejně nemělo. Lidé si to podle ní nespočítali a naskočili na levné heslo.
Orbánova porážka a evropská frakce
Oslabila porážka Orbána v maďarských volbách postavení Česka v EU? Peštová si to nemyslí. Na frakci, v níž sedí ANO, platí kordon sanitární a Orbánovi europoslanci v ní zůstávají. Od europoslanců prý slyší, že frakce, kde sedí ODS a další pravicové strany, se postupně přiklání k názorům té jejich, i když blokace trvá. Peštová v tom vidí spíš postupné prorážení a posilování.
Senát, ping-pong a balík pozměňovacích návrhů
Divačka se obává, že celé volební období bude ping-pong: sněmovna schválí, Senát vrátí, sněmovna přehlasuje, prezident vetuje. Peštová upozorňuje, že senátoři zasedají na plénu nanejvýš čtyřikrát do měsíce, obvykle dvakrát nebo třikrát, a končí zpravidla do sedmi večer, zatímco sněmovna sedí i v jednu ráno.
Za špatně nastavené považuje hlasování o vrácených zákonech: sněmovna hlasuje o všech pozměňovacích návrzích Senátu jako o jednom balíku. Někdy jsou v nich i dobré nápady, ale nelze si z nich vybrat. Změnou by mohlo být variantní hlasování o jednotlivých návrzích.
Novela zákona o obalech
Na postřeh, že opozice má spoustu nápadů, ale nic konkrétního, Peštová popisuje vlastní zkušenost. Předložila novelu zákona o obalech a v médiích ji prý skloňovali ve všech pádech – mimo jiné, že chce z EKO-KOMu udělat monopol, což podle ní novela vůbec nesleduje. Ve sněmovně slyšela, jak je text špatně napsaný. Když pak viděla pozměňovací návrhy opozice, týkaly se hlavně toho, aby kontrola probíhala podle zákona č. 106. Usoudila z toho, že tak špatně to nenapsala.
Když opozici řekla, že čekala větší kreativitu, část kolegů na ni začala křičet, že ještě neskončili. Lhůta pro pozměňovací návrhy ale běží a zajímavého zatím podle ní nepřišlo nic.
Předpisy proti fyzice: příběh smršťovací fólie
Na otázku, zda se připravuje i na konec Evropské unie, Peštová odpovídá, že čeká, co bude. Některé směrnice a nařízení podle ní už odporují fyzikálním a chemickým zákonům, chtějí skoro perpetuum mobile a metál prý dostane ten, kdo vymyslí ještě větší nesmysl.
Příklad má z nařízení o obalech. Přepravní obaly tvoří paleta, obal zboží a smršťovací fólie. Komise chtěla, aby se 40 procent přepravních obalů znovu použilo, tedy i fólie. Ministr Červený prý na jednání fólii roztáhl a ukázal, že zpátky už nejde. V Komisi uznali, že povinnost se má týkat hlavně palet, jenže úředník, který text psal, u jednání nebyl, a do paragrafů zapsal 40 procent na všechno. Takové absurdity se podle Peštové jednou musí samy rozbít o zeď.
Zaplevelený právní řád
Poslední dotaz se týkal zbytečných zákonů. Peštová souhlasí, že právní řád je zaplevelený. Uvádí zákon o ekologické újmě, který se podle ní za patnáct až dvacet let nikdy v praxi nepoužil. Zrušila by ho a jeho obsah přenesla do složkových zákonů o vodě, odpadech a ovzduší.
Zákony by podle ní měly být psané srozumitelně pro každého. Když neznalost zákona neomlouvá, nemůže člověk potřebovat právníka, aby pochopil, co mu paragraf říká. Spousta předpisů je přežitých a chtělo by to důkladný úklid.
Závěr
Peštová přiznává, že volby byly pro ANO varováním a že vláda musí přidat. Zároveň hájí pomalejší tempo řádným legislativním procesem, obstrukcemi opozice a omezeným prostorem v Bruselu. Za klíčové považuje víc s voliči mluvit, vysvětlovat, co stojí mezi slibem a jeho splněním, a v EU dál kupovat čas proti ETS2.
