Česko si elektřinu vyrábí levně, ale prodává ji draze, větrné elektrárny chce stavět tam, kde nefouká, a ornou půdu mění v průmyslovou zónu, ačkoli místa mimo pole má na stejný výkon třikrát víc. Energetik Hynek Beran, který kandiduje do Senátu na Trutnovsku za stranu PRO Jindřicha Rajchla, z toho vyvozuje radikální závěr: energetiku je třeba vzít z rukou těch, kdo ji dnes řídí, a vrátit ji státu. Jedinou bezemisní cestou pro zemi bez moře, velkých řek a s poloviční výtěžností slunce i větru je podle něj jádro.
Francouz má elektřinu za korunu, Čech platil dvanáct
Beran trvá na své větě z dřívějšího článku: Francouz má elektřinu za korunu, Čechovi v tom brání nenažranost. Francouzská státní energetická společnost musí podle něj nejdřív zásobit domácí spotřebitele za předem stanovené ceny a teprve přebytek smí prodat na trhu. Česká elektřina naproti tomu míří přes lipskou burzu. Francie letos svůj model upravila (dřívější systém ARENH nahradil nový model VNU), ale v roce 2022 musela velkou část jaderné produkce dodávat doma za 42 eur za megawatthodinu, tedy zhruba za korunu deset za kilowatthodinu.
Češi přitom tehdy platili kolem dvanácti korun, Francouzi desetinu ceny, kterou Čechům vnucovala „nenažraná vláda“. A teď se podle Berana chystá zastropování cen znovu po českém způsobu. Silová elektřina se u nás vyrábí asi za třicet haléřů, takže i při prodeji za korunu deset by měl ČEZ na kilowatthodině zisk kolem dvou set procent.
Chobotnice místo vlády: nová opoziční smlouva v energetice
Na otázku, čí nenažranost má na mysli, Beran vládu jako takovou neviní. Mluví o „chobotnici“ a ukazuje na plynulý přechod mezi Fialovou vládou a současným kabinetem. Počátkem prosince připravil podle něj Lukáš Vlček ve funkci ministra průmyslu, už v hluboké demisi, aukce na větrné elektrárny s cenou 3,20 koruny, tedy skoro o korunu nad burzovní cenou. Karel Havlíček byl 15. prosince jmenován vicepremiérem a už 19. prosince podle Berana ministerstvo průmyslu a obchodu pod jeho vedením aukce odstartovalo.
Beran v tom vidí spíš novou opoziční smlouvu v energetice a dlouhodobý trend, kdy za nitky tahají zčásti zahraniční kapitálové fondy a zčásti domácí energetická oligarchie, která tak podle něj funguje už asi dvacet let.
Opilý řidič musí od volantu
Vyhlídky cen nejsou otázkou letopočtu, ale toho, kolik si lidé nechají líbit. Na jedno slovo, které slušně říct nejde, Beran nachází opis: rabství, staročesky otroctví, a od něj odvozené „srabství“ jako druhou polovinu umělé oligarchie a nenažrané vlády. Když se elektřina prodávala za dvanáct korun, všichni jen říkali, že se to nějak vydrží. Teprve větrníky na orné půdě začínají část lidí zvedat a Beran v nich vidí signál, že by se konečně mohlo něco dít.
Debaty v hospodách i na politických shromážděních o tom, koho volit a koho zavřít, přirovnává k autobusu s opilým řidičem, který tu a tam škrtne o svodidla. Cestující se bojí, že skončí v propasti, a přitom řeší, co bude s řidičem, až dojede. Jenže řidiče je potřeba nejdřív dostat od volantu. Proto je třeba energetiku zestátnit a začít ji řídit sami.
Do Senátu jde Beran právě kvůli tomu. Když se ho v redakcích ptají, jestli by po zvolení dál dělal svou práci, odpovídá, že je to naopak: do Senátu jde svou práci dělat, aby se energetika pohnula jiným směrem. Trutnovsko je navíc pohraničí, a to přináší další problémy.
Benešův dekret číslo 100 platí dodnes
Moderátorovi při slově zestátnit běhá mráz po zádech, dřív se tomu říkalo znárodnění. Beran odpovídá historií. Benešův dekret číslo 100 z 27. října 1945 znárodnil doly a energetiku, které byly předtím poněmčené a patřily koncernu Reichswerke Hermann Göring. Do českých rukou se tak nevracel majetek odebraný nějakému kapitalistovi. Benešových dekretů bylo 143, zhruba polovina z nich je stále závazná a součástí právního řádu, a dekret číslo 100 mezi ně podle Berana patří.
Elektrárny byly už od roku 1919 ze zákona všeužitečnými společnostmi. První republika energetiku vybudovala a zdvojnásobila výrobu, pak ji ukradli Němci, po válce byla znárodněna a minulý režim ji dál budoval. Dnes se rozprodává, přestože jde podle dekretu stále o státní, chcete-li znárodněnou společnost. Znárodnění ČEZ tedy podle Berana nikomu nic neukradlo.
Co zmůže senátor
Jak by to tedy senátor technicky provedl? Berana zajímá hlavně silnější možnost prosazovat. Hlas senátora váží víc než hlas jednoho civilního odborníka, byť je občas vidět. Senát sice zákony sám neprosadí a Sněmovna jeho nesouhlas může přehlasovat, jak stanoví čl. 47 Ústavy, Beranovi jde o váhu, kterou hlas senátora ve veřejné debatě má.
Jako příklad silnější pojistky uvádí Švýcarsko: kdyby se tam padesát tisíc lidí vzbouřilo proti akceleračním zónám, jaké prosazuje ministryně Mrázová, vláda by ze zákona musela vyhlásit referendum. V Česku přišlo 31 tisíc protestů, včetně kolektivních námitek obcí, a vláda je podle Berana úplně ignorovala.
Divákům Beran vzkazuje, ať volí srdcem a nevolí straníky poslušné stranických sekretariátů. Ať zvítězí jeden sekretariát, nebo druhý, nakonec poslechnou pokyny zahraničních investorů. Tak to podle něj funguje od roku 1998 podobně jako za opoziční smlouvy. Čím víc nezávislých se dostane do Senátu, tím větší je šance něco změnit.
Ne větrným baronům, ano solárům na střechách
Na otázku, proč doslova nenávidí větrníky, Beran odpovídá, že to není pravda. Nenávidí větrné barony, korupci a zlodějinu. Je naopak velkým příznivcem solárních elektráren na střechách, kam patří. Kdyby měly pokrýt deset procent české výroby, stačil by zhruba jeden panel o rozměru metr krát dva metry na obyvatele.
Vláda takovým instalacím podle něj hází klacky pod nohy špatnými tarify. Vyplatí se dovézt zkapalněný plyn z Ázerbájdžánu, potažmo z Ruska, a je to levnější, než si sdílet vlastní elektřinu ve vlastní ulici. Beran se tak označuje za odpůrce výprodeje, ne obnovitelných zdrojů. Zná i případy, kdy obci stačí jedna menší turbína za vsí a funguje to. Když se počítalo na Mělnicku v Chorušicích, obcím pro vlastní potřebu stačily jedna či dvě turbíny menší, než jaké se dnes prosazují. Místo toho jim vnucují větrný park o dvaceti elektrárnách, a to je přeměna orné půdy na průmyslovou zónu.
Ojeté větrníky z Německa
Ještě horší je podle Berana dovoz použitých větrníků. Evropská unie bude brzy blokovat ojetá auta, a přitom se sem budou montovat vyřazené stroje z Německa, tedy zmetky, jak naznačuje německé slovo „Ausschuss“. Přirovnává to k leteckému dopravci, který by si dovezl starou Dakotu, zrepasoval motory a nasadil nové vrtule. Občas z takových strojů vyteče olej a nedávno se někde jedna vrtule utrhla a spadla. Především je ale chtějí stavět na polích a v lesích.
Orná půda proti zákonu
Zásadní názor na stavbu větrných elektráren má Beran jednoduchý: jde o „mafiánský projekt“ z roku 2023, kdy se netransparentně dohodlo pokračování solárních baronů, a nová vláda tento model převzala. Zákon přitom říká, že se obnovitelné zdroje mají stavět na nepotřebných plochách, a Evropská unie má v rámci Green Dealu politiku ochrany orné půdy. Přeměnu orné půdy na Mělnicku nebo na Hané ve větrné elektrárny v evropské legislativě podle Berana nikdo nenajde.
Česko tak má podle něj vládu, která porušuje vlastní zákony. Odkazuje na zákon č. 249 z roku 2025, který začal platit 1. srpna a do kterého se propsala evropská směrnice, konkrétně na paragraf 4, odstavec 3. Diváky vyzývá, ať si ho přečtou a porovnají, kde se mají elektrárny stavět a kde se skutečně staví. Takový závazek vůči Evropské unii Česko podle něj nemá.
Kam s třemi gigawatty: důl, elektrárna a logistické haly
Nepotřebných ploch je podle Berana dost. Je pravda, že Lukáš Vlček, tehdejší ministr za STAN, a Petr Hladík, u kterého Beran nechápe, jak může křesťanský ministr montovat větráky na Svatém Hostýně, závazek vůči Bruselu přehnali a nahlásili tři gigawatty. Podle výpočtů jeho týmu ale Česko na plochách, které zákon připouští, má 9,2 gigawattu, tedy trojnásobek, a orné půdy se vůbec nemusí dotknout.
Celý závazek by se vešel na bývalý důl ČSA, který patří Pavlu Tykačovi a má kolem tří tisíc hektarů. Elektrárna Počerady, kterou chce Tykač zavírat, nabízí tři sta hektarů a deset procent závazku. Kdyby ministryně Mrázová vzala všechny logistické haly, kterými se z Česka stalo skladiště Evropy, získala by 1,2 gigawattu, tedy čtyřicet procent závazku. Evropská unie mezi větrnými a solárními elektrárnami v tomto závazku nerozlišuje. A ani solární barony, ani předražené nákupy přes lipskou burzu Brusel Česku nenařídil, jinak by Francie neměla elektřinu za korunu deset.
Soláry na střechách hal, skladů a montoven navíc mají výhodu: spotřeba je přímo pod nimi. Nemusí se stavět trafostanice ani nová vedení, a když svítí slunce, továrna si elektřinu rovnou odebere. To je důležité, protože Česko má slunečního záření málo, zhruba tisíc hodin ekvivalentního maxima ročně, polovinu toho co Španělsko, takže je potřeba šetřit jinde.
Druhá vlna: po solárních polích přijdou větrníky
Česko už zažilo boom solárních polí podél silnic. Beran čeká, že se vlna solárů zopakuje, tentokrát s ČEZ, který podle něj slíbil, že stavět nebude a že k tomu nebude nutit, a přesto staví. Pokud to lidé nezlomí, stejné je čekat i u větrníků. Solár je přitom menší zlo, protože je při zemi a za kopcem ho není vidět.
Větrníky se v Česku podle Berana mají stavět o sto metrů vyšší než v Německu, a přitom je tu poloviční výtěžnost větru. Čechy jsou kotlina obklopená pohraničními horami, takže turbína musí vystrčit na stožár o sto metrů vyšší a o sto milionů dražší, aby ji vůbec něco profouklo. Česko má kolem dvou tisíc hodin využití maxima, Německo 3 500 a u moře až čtyři tisíce. Rozdíl budou doplácet daňoví poplatníci, aby na tom vydělal nějaký „vekslák“.
Česko nemá vítr ani vodu, cestou je jádro
Že Česká republika není pro větrníky vhodná, neříká podle Berana jen on. Stojí to v návrhu aktualizace státní energetické koncepce z roku 2015, opřeném o odborné analýzy a mezinárodní vědecké práce. Koncepce stále platí a vychází ze zákona č. 406, který tak vláda podle Berana rovněž překračuje.
Česko nemá podmínky ani pro vodní elektřinu, která je už vyčerpaná. Slovensko s Dunajem a Vážskou kaskádou má zhruba desetkrát větší možnosti. Solární energie dává velký smysl v tropickém a subtropickém pásmu, kde má v Indii třeba nabíjení motorek ze solárů dvojnásobnou výtěžnost. V mírném pásu je to omezené a vítr fouká hlavně u moře, které Česko nemá.
Odborná komise, v níž je Beran spoluautorem dvou monografií, proto došla k závěru, že jedinou bezemisní cestou České republiky je jádro. Nemá smysl tvrdit, že Česko musí dohánět zpoždění ve větrné energetice. Dohánět musí dvacetileté zpoždění v jádře, o které ho před patnácti lety připravili solární baroni.
Závěr
Beranův program je jasný: energetiku vzít z rukou oligarchie a zahraničních fondů, vrátit ji státu, obnovitelné zdroje dávat na střechy, bývalé doly a průmyslové plochy místo polí a lesů a dlouhodobě vsadit na jádro. Volby do Senátu se konají spolu s komunálními za několik dní. Pro voliče na Trutnovsku jde i o to, zda tento program dostane hlas v horní komoře.
