Jde o archivní záznam, ne o aktuální jednání. Rozprava se odehrála 17. dubna 2024 ve druhém čtení vládní novely insolvenčního zákona, kterou tehdy prosazovala vláda pětikoalice Petra Fialy. Novela přenášela do českého práva evropskou směrnici a zkracovala oddlužení z pěti let na tři. Sněmovna ji nakonec schválila 22. května 2024 a tříleté oddlužení podle ní platí od 1. října 2024.
Vystoupení, které záznam zachycuje, patří Patriku Nacherovi — tehdy opozičnímu poslanci za ANO, dnes prvnímu místopředsedovi Poslanecké sněmovny. Celé se točilo kolem tří pozměňovacích návrhů, které do druhého čtení přinesl, a kolem otázky, jestli o nich koalice rozhodne podle obsahu, nebo podle toho, na čem se zvládne uvnitř dohodnout.
Poctivý dlužník a seriózní věřitel
Dvojice poctivý dlužník a seriózní věřitel se tehdy objevila i v programovém prohlášení vlády. Má logiku v obou směrech: nepoctivý může být dlužník i věřitel, a zákon musí počítat s obojím.
Čísla v té době vypadala rozporuplně. Celkový počet exekucí pomalu klesal, zásluhu na tom ale nemělo ani tak milostivé léto či milostivý podzim jako spíš rušení marných bagatelních exekucí. Horší zpráva byla, že roste počet lidí s deseti a více exekucemi — takových bylo zhruba sto šedesát tisíc. U nich exekuční cesta nevede nikam: dluhy nesplatí za celý život a zůstanou balancovat na hraně legálního příjmu, šedé a černé ekonomiky. Právě jim mělo posloužit oddlužení, a insolvence tomu proto musí být přizpůsobena.
Zkrácení oddlužení na tři roky samo nestačí
Zatraktivnit insolvenci lze dvěma způsoby. Ten první novela obsahovala: zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři, a to nad rámec toho, co po Česku chtěla evropská směrnice. K němu mířil opoziční návrh na odstupňování podle výše dluhu, aby zkrácení bylo férové i vůči seriózním věřitelům.
Druhý způsob ale v novele chyběl. Podle dat neziskových organizací lidem, kteří do oddlužení nejdou, nevadí jen jeho délka — vadí jim hlavně to, že v oddlužení jim často zůstane méně než v exekuci. Velké části dlužníků jsou srážky z příjmu v insolvenci dvojnásobně vyšší než srážky v exekuci. Dokud to platí, motivace vstoupit do oddlužení chybí, i kdyby trvalo tři roky.
Návrh 4213: v insolvenci má zůstat stejně jako v exekuci
První z pozměňovacích návrhů, číslo 4213, měl tuhle disproporci narovnat. Nárok na dávky — konkrétně na náklady na bydlení — by se posuzoval podle příjmu až po odečtení srážky v insolvenci. Výsledkem by bylo, že člověku v oddlužení zůstane stejně jako v exekuci, což je jediná skutečná motivace do oddlužení vstoupit.
Za tím stojí ještě jedna úvaha, která se v debatě o dlužnících objevuje málokdy. Kdo má vícečetné exekuce, může pracovat načerno; kdo je v insolvenci, už prakticky ne, protože je pod mnohem větší kontrolou a musí příjem přiznat. Stát tak z oddlužení netěží jen prostřednictvím věřitelů — dostane i odvody a daně, které by z šedé zóny nikdy neviděl.
Buď čistá implementace, nebo férové projednání
Tady se rozprava zlomila do politické roviny. Tehdejší ministr spravedlnosti podle Nacherova čtení v sále v podstatě přiznal, že koaliční shoda je v tu chvíli důležitější než výsledek; jeho vlastní několik let stará slova k témuž zákonu mu předtím z opozičních lavic připomněl Radek Vondráček. Nacherova námitka zněla, že pokud se koalice mezi sebou nedohodne, zamítne pozměňovací návrhy bez ohledu na obsah, jen aby udržela křehký kompromis.
Nabídl proto alternativu: přerušit projednávání, udělat čistou implementaci evropské směrnice a o zbytku se pak dohadovat ve volném režimu. Nejhorší kombinace je podle něj citlivě vyjednaný kompromis, který jako celek nedává smysl — kočkopes, u kterého se poslanci ve třetím čtení sami diví, pro co vlastně hlasují. Právě tohle je fáze, kdy se výsledná podoba zákona rozhoduje: pozměňovací návrhy načtené na poslední chvíli dokážou s textem udělat víc než původní vládní předloha, jak ukazuje přehled toho, jak přílepky a zrychlené projednání mění výsledné znění zákona. Sál byl přitom poloprázdný a hlučný.
Exekuce viditelná v registru vozidel
Druhý pozměňovací návrh, číslo 4236, který Nacher předložil společně s Taťánou Malou, řešil dvě věci. První z nich je situace, na kterou doplácejí kupci ojetin: člověk koupí auto a teprve zpětně zjistí, že bylo v exekuci. Osloví ho exekutor, o vozidlo přijde a peníze zpátky nedostane.
Návrh proto zaváděl povinný zápis do registru silničních vozidel — údaj, že je vůči vlastníkovi veden výkon rozhodnutí nebo exekuce, datum vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí či vyrozumění o zahájení exekuce, spisovou značku řízení, orgán, který exekuci vede, a informaci, že vozidlo bylo pojato do soupisu movitých věcí. Vznikl ve spolupráci s legislativci ministerstva spravedlnosti poté, co Nacher dvakrát interpeloval tehdejšího ministra dopravy Martina Kupku (dnes předsedu ODS) a ten slíbil, že se s ministrem spravedlnosti spojí.
Problém se navíc řetězí. Když první majitel v exekuci zjistí, co se chystá, stihne auto rychle přeprodat dál — a jak z pléna doplnila Helena Válková, prodejem věci, kterou měl vydat exekutorovi, se dostává až na hranu trestného činu. Výzvu, ať kdokoli řekne na mikrofon, co proti takové ochraně kupujících má, doprovodila otázka, jestli právě tenhle návrh dokáže koalici rozhádat natolik, že ho neschválí.
Odbřemenění zaměstnavatelů a evidence srážek
Druhá část téhož návrhu mířila na zaměstnavatele, kteří v celém příběhu nejsou ani věřiteli, ani dlužníky, a přesto nesou náklady. Firma se stovkou zaměstnanců, z nichž pár má přes deset exekucí, musí na komunikaci s exekutory vyčlenit celou účetní, a když nekomunikuje, hrozí jí pokuty. Následek je předvídatelný: schopný a pracovitý člověk s exekucemi je hůř zaměstnatelný bez ohledu na vzdělání.
Řešením měla být evidence srážek spravovaná Exekutorskou komorou. Zapisovaly by se do ní údaje související s exekucemi a srážkami ze mzdy a jiných příjmů, evidence by byla neveřejná a bezplatně a dálkově přístupná soudům a exekutorům. Smyslem je snížit administrativu zaměstnavatelů a zvýšit zaměstnatelnost lidí s vícečetnými exekucemi.
Bez toho se celá novela točí v kruhu. Zaměstnavatel se s takovým člověkem raději domluví bokem, práce zůstane neoficiální — a bez oficiálního zaměstnání nemůže dlužník do oddlužení vstoupit. Sněmovna si pak může schvalovat, co chce, protože dotyčný se dál pohybuje mimo legální zónu.
Co v novele zůstalo nedořešené
Dvě věci se do pozměňovacích návrhů nedostaly, protože opozice čekala na jednání s koalicí, které — na rozdíl od předchozího volebního období — neproběhlo.
První je minimální srážka ze mzdy u přednostních pohledávek, tedy u výživného a u škod způsobených trestným činem. Výslovně ne u pohledávek vůči státu, jako je sociální a zdravotní pojištění. Černobílý obrázek chudáka dlužníka a finanční instituce, které pár nesplacených korun nechybí, tady totiž neplatí: věřitelem bývá i rodič samoživitel, kterému v současném systému chodí pár desítek nebo pár set korun měsíčně.
Druhá je zařazení dluhů vůči společenstvím vlastníků jednotek a bytovým družstvům mezi přednostní pohledávky. Jinak nastává situace, kdy sousedé, kteří své závazky platí, doplácejí i na ty nepoctivé.
Spor o minulost a vybrakované hromadné žaloby
Závěr vystoupení patřil faktické poznámce namířené proti tvrzení z koaličních lavic, že předchozí vláda předala oblast exekucí a insolvencí v rozkladu. Podle Nachera opak je pravdou: kultivovala se legislativa u insolvencí, exekucí i energetického zákona, řešili se energošmejdi i telekomunikační šmejdi a na poli ochrany spotřebitele se toho udělalo hodně. Pokud se něco zastavilo, zastavilo se to podle něj právě tehdy — a jako příklad uvedl podobu hromadných žalob, kterou koalice schválila a kterou označil za vybrakovanou.
Zopakoval také výzvu, na kterou nikdo nereagoval: ať koaliční poslanci řeknou na mikrofon, co konkrétně mají proti narovnání srážek, proti viditelnosti exekucí v registru vozidel a proti odbřemenění zaměstnavatelů. Jediná odpověď, které se dočkal, zněla, že to podpoří, pokud se na tom v koalici domluví.
Závěr
Archivní záznam ukazuje spor, který se nevedl o to, jestli lidem s deseti a více exekucemi pomoci, ale o to, kdo o výsledné podobě pomoci rozhodne — obsah, nebo koaliční aritmetika. Novelu Sněmovna o měsíc později schválila a oddlužení se od října 2024 zkrátilo na tři roky. Otázky, které v rozpravě zazněly — proč má dlužník v insolvenci dostat méně než v exekuci, proč kupující ojetiny nevidí, že vůz vězí v exekuci, a proč administrativu za dlužníky nese jeho zaměstnavatel — přitom zůstávají srozumitelné i s odstupem.
