Archivní záznam: jde o vystoupení v Poslanecké sněmovně ze 17. dubna 2024, tedy z druhého čtení novely insolvenčního zákona (sněmovní tisk 491) za vlády pětikoalice. Řečníkem je Patrik Nacher, tehdy opoziční poslanec za ANO, dnes místopředseda Poslanecké sněmovny. Popisovaný stav i zmiňované funkce odpovídají době natáčení, ne dnešku.
Dluhová past není v Česku problém počtů, ale koncentrace. Zatímco bagatelních exekucí ubývá, lidí, kteří jich mají deset a víc, přibývá — a právě pro ně přestává mít systém jakékoli východisko. Sněmovní rozprava o zkrácení oddlužení z pěti na tři roky ukázala, že se spor nevedl o cíl, ale o to, jestli se koalice vůbec dokáže dohodnout na obsahu.
Bagatelních exekucí ubývá, vícečetných přibývá
Celkový počet exekucí sice pomalu klesá, hlavní zásluhu na tom ale nemá milostivé léto — spíš rušení marných bagatelních exekucí. To je dobrá zpráva. Horší je ta druhá: počet lidí s vícečetnými exekucemi, tedy s deseti a více, naopak roste. Jde řádově o sto šedesát tisíc lidí a jejich situace je v rámci exekučního režimu neřešitelná.
Takový dlužník stráví na hraně legálního příjmu, šedé a černé ekonomiky prakticky celý život. Deset a více exekucí se doplácet nedá, a jediná cesta ven proto vede přes oddlužení. Tomu ale musí být insolvence přizpůsobena.
Zkrácení oddlužení samo o sobě nestačí
Zatraktivnit insolvenci lze dvěma způsoby. První je zkrácení doby z pěti let na tři — to je ta část, která šla nad rámec toho, co po Česku chtěla evropská směrnice, a o které se vedl hlavní spor. Nabízelo se odstupňování podle výše dluhu, aby výsledek byl férový i vůči seriózním věřitelům.
Druhý důvod, proč lidé do oddlužení nejdou, se ale v debatě téměř neprobíral, přestože ho ukazují data neziskových organizací: v insolvenci jim často zůstane méně peněz než v exekuci. Srážky z příjmu v insolvenci bývají u velké části dlužníků dvojnásobně vyšší než srážky exekuční. Racionální dlužník pak do oddlužení prostě nevstoupí, zůstane v šedé zóně a neplatí ani věřiteli, ani státu.
K tomu mířil pozměňovací návrh číslo 4213: nárok na dávky, konkrétně na náklady na bydlení, by se v insolvenci posuzoval podle příjmu po odečtení insolvenční srážky. Člověku v oddlužení by tak zůstalo stejně jako v exekuci — a teprve to je skutečná motivace do insolvence vstoupit. Vedlejší efekt je pro stát zásadní: člověk s vícečetnými exekucemi může pracovat načerno, člověk v insolvenci už prakticky ne, protože je pod výrazně větší kontrolou.
Buď čistá implementace, nebo poctivá debata o obsahu
Nejhorší varianta je taková, kdy se koalice citlivě domluví na kompromisu jen proto, aby se nerozpadla — a výsledný kočkopes pak nedává věcný smysl. Pokud koaliční poslanci nejsou schopni se na obsahu shodnout a pozměňovací návrhy odmítnou bez ohledu na to, co v nich stojí, férovější je projednávání přerušit: udělat čistou implementaci evropské směrnice a o zbytku se dohadovat zvlášť a otevřeně.
Situaci nepřidalo, že z pozice předkladatele zaznělo, že z výsledného kompromisu není dvakrát nadšen. Ve třetím čtení se pak podle zkušenosti všichni diví, pro co vlastně hlasují.
Exekuce na auto má být vidět v registru vozidel
Druhý pozměňovací návrh, číslo 4236, předložený společně s Taťánou Malou, řešil dvě samostatné věci. První z nich má velmi konkrétní dopad na běžné lidi: povinné uveřejňování informace o exekuci v registru silničních vozidel.
Dnes se stává, že si někdo koupí ojeté auto a teprve zpětně zjistí, že na vozidle vázne exekuce. Osloví ho exekutor, o auto přijde a peníze zpátky nedostane. Případy se navíc řetězí — první majitel v exekuci vozidlo rychle přeprodá dál, čímž se sám dostává na hranu trestného činu, protože prodává něco, co měl vydat exekutorovi.
Návrh proto počítal s tím, že by se u vozidla nově evidoval údaj o vedeném výkonu rozhodnutí nebo exekuci, datum vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí či vyrozumění o zahájení exekuce, spisová značka řízení, orgán, který je vede, a rovněž údaj o tom, že vozidlo bylo pojato do soupisu movitých věcí. Text vznikl ve spolupráci s legislativci ministerstva spravedlnosti a předcházely mu dvě interpelace na tehdejšího ministra dopravy.
Zaměstnavatel není ani dlužník, ani věřitel
Druhá část návrhu 4236 mířila na odbřemenění zaměstnavatelů — téma, které se ve sněmovně otevíralo opakovaně několik let. Firma se sto zaměstnanci, z nichž pár má přes deset exekucí, na to musí vyhradit celou účetní, která komunikuje s exekutory. Když nekomunikuje včas, hrozí jí pokuty. Výsledek je předvídatelný: schopný a pracovitý člověk s exekucemi je hůř zaměstnatelný než kdokoli jiný, bez ohledu na vzdělání, a zaměstnavatel se s ním raději domluví bokem.
Tím se ale kruh uzavírá. Kdo není oficiálně zaměstnaný, nemůže jít do oddlužení. Aby se člověk dostal ze šedé zóny do legální práce, musí být pro zaměstnavatele administrativně únosný. Navrhovaným řešením byla neveřejná evidence srážek spravovaná Exekutorskou komorou, do níž by se zapisovaly údaje o exekucích a srážkách ze mzdy a jiných příjmů a která by byla bezplatně a dálkově přístupná soudům a exekutorům.
Co v novele nakonec chybělo
Dvě věci se do novely nedostaly, protože se je nepodařilo dokončit a jednání koalice s opozicí, na rozdíl od předchozího volebního období, fakticky neproběhlo.
První je minimální srážka ze mzdy u přednostních pohledávek — myšleno u výživného a u škod způsobených trestným činem, nikoli u pohledávek vůči státu typu sociálního a zdravotního pojištění. Černobílý pohled, podle kterého je dlužník vždy chudák a věřitel bezcitná finanční instituce, tu totiž neplatí: věřitelem je i rodič samoživitel, kterému dnes ze systému chodí pár desítek nebo stovek korun měsíčně.
Druhou chybějící věcí je zařazení dluhů vůči společenstvím vlastníků jednotek a bytovým družstvům mezi přednostní pohledávky. Jinak nastává situace, kdy poctiví sousedé, kteří své závazky platí, doplácejí i na ty nepoctivé.
Jak to nakonec dopadlo
Sněmovna novelu schválila 22. května 2024, Senát v červenci téhož roku a účinnosti nabyla 1. října 2024. Doba oddlužení se zkrátila na tři roky pro všechny fyzické osoby a centrální evidence srážek spravovaná Exekutorskou komorou se do zákona skutečně dostala. Zápis exekuce do registru vozidel se ale do zákona nedostal. Registr silničních vozidel zůstává neveřejný a údaje o exekucích se do něj nepropisují dodnes; kupující si sice může v centrální evidenci exekucí ověřit, zda je prodávající povinným, ale že je exekucí zatížené právě to konkrétní auto, se odtud spolehlivě nedozví.
Politické rozložení sil se mezitím obrátilo. Řečník, který v roce 2024 mluvil z opozičních lavic, je dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny; spolupředkladatelka návrhu 4236 Taťána Malá vede poslanecký klub ANO a působí jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Otázka, na kterou tehdy nikdo z koaličních lavic nepřišel odpovědět — proč by exekuce na autě neměla být veřejně dohledatelná — zůstává otevřená dodnes.
