Stálý vyšetřovací podvýbor amerického Senátu uspořádal počátkem června 2026 slyšení věnované možným mechanismům, jimiž by mRNA covid vakcíny mohly přispívat ke vzniku nebo urychlení rakoviny. Předseda podvýboru, senátor Ron Johnson, k němu pozval onkology a vědce, kteří na takové souvislosti dlouhodobě upozorňují, i zástupkyni převažujícího lékařského konsenzu — Julie Gralow, hlavní lékařku Americké společnosti klinické onkologie (ASCO).
Zveřejněný sestřih zachycuje právě jejich výměnu. Po krátké úvodní ukázce (prvních zhruba 43 sekund) navazuje samotné slyšení, v němž senátor jednu po druhé procházel dnes doložené i sporné účinky injekcí. Ukázalo se přitom, jak daleko se obě strany rozcházejí už v samotných základech: co se s aplikovanou látkou v těle vlastně děje.
Spor není o tom, zda vakcíny pomáhají, ale o popírání jejich poškození
Rámec slyšení nebyl popřením očkování jako takového. Nikdo z přítomných nezpochybňoval, že vakcíny mohou pomáhat a zachraňovat životy; senátor sám zdůraznil, že nikdy nebyl odpůrcem očkování. Skutečným tématem podle něj je opačný extrém — popírání toho, že očkování může způsobit poškození zdraví.
Jako příklad, jak obtížné je takové poškození vůbec uznat, zaznělo svědectví Emily Tarsellové. Její dvacetiletá dcera zemřela osmnáct dní po třetí dávce vakcíny Gardasil proti HPV. Teprve po osmi letech soudních sporů americký vládní kompenzační fond uznal, že na základě převahy důkazů — včetně takzvaného challenge / re-challenge — dívka zemřela v důsledku očkování proti HPV a že pro její smrt neexistuje jiné vysvětlení. Šlo o jinou vakcínu než covidovou, případ ale ukazuje, jak vysokou laťku stát klade, než poškození vůbec přizná.
Modifikovaná mRNA, která se nerozkládá za pár dní
Onkoložka v rámci své argumentace uvedla, že mRNA se v těle rychle rozkládá. Na dotaz, zda se domnívá, že mRNA v covidových injekcích je právě tento typ rychle se rozpadající molekuly, odpověděla, že ano.
Senátor namítl, že nejde o běžnou mRNA — jde o chemicky upravenou molekulu (modifikovaný pseudouridin), která se proto nerozkládá stejně rychle. To odpovídá doloženému stavu poznání: vakcíny od Pfizeru a Moderny používají modifikovaný nukleosid (N1-methylpseudouridin), který zvyšuje stabilitu látky a snižuje její rozpoznání imunitním systémem. Tvrzení, že spike protein a mRNA lze v těle nacházet až po dobu dvou let, je naproti tomu na sporné hraně — jednotlivé studie zachycují přetrvávání spíše v řádu týdnů až měsíců a delší persistence zůstává předmětem výzkumu.
„Mělo to zůstat v paži": biodistribuce do celého těla
Veřejnosti se původně tvrdilo, že se látka aplikuje do paže, tam zůstane, vytvoří protilátky a mRNA se rychle rozloží — a že právě proto je bezpečná. Na otázku, zda věří, že injekce zůstává v paži, onkoložka odpověděla, že účinky injekce jsou celotělové, protože jde o imunitní reakci.
Senátor poukázal na studie biodistribuce na potkanech, podle nichž se lipidové nanočástice rozšíří po celém těle a hromadí se mimo jiné ve vaječnících a nadledvinách. Že se látka nešíří jen z místa vpichu, vyplývá i z vlastních předklinických dat výrobce (zveřejněných přes japonské regulační dokumenty), kde se nejvyšší koncentrace držely v místě vpichu a v játrech, ale látka byla detekovatelná i v dalších orgánech. Míra a doba přetrvávání mimo místo vpichu je nicméně dál vědecky sporná. Když měla onkoložka potvrdit, zda balíček s lipidovou nanočásticí skutečně zůstal v paži, jak se slibovalo, uvedla, že to nedokáže spolehlivě komentovat — načež senátor poznamenal, že tedy ručí za bezpečnost něčeho, u čeho neumí říct, jak to funguje. Oponovala, že ví, jak to funguje: vyvolává to imunitní reakci, jako jiné vakcíny.
Z buněk se stávají továrny na spike protein
Senátor pak krok za krokem prošel samotný mechanismus: lipidová nanočástice dopraví modifikovanou mRNA do buňky, ta podle této instrukce začne vyrábět spike protein, který označil za toxický pro tělo. Zeptal se, zda si je vědoma, že právě takto vzniká imunita. Onkoložka mechanismus potvrdila — mRNA se dostane do buněk a kóduje protein.
Samotný mechanismus (buňky podle dodané instrukce produkují spike protein) je nesporný a je záměrem vakcíny. Označení spike proteinu za „toxický" je naproti tomu interpretací: laboratorní práce naznačují, že spike protein může mít biologické účinky na cévní výstelku a další tkáně, jeho klinická škodlivost v dávkách z očkování ale zůstává předmětem debaty.
Kontaminace DNA v lahvičkách
Další otázka mířila na zbytkovou DNA nalezenou v lahvičkách — podle senátora v množství výrazně přesahujícím limity akceptované americkým úřadem FDA. Pokud se do buňky vpravuje mRNA, ptal se, nemohla by se tam dostat i část této DNA? Onkoložka odpověděla, že podle jejích znalostí se aplikovaná mRNA nezačleňuje do naší vlastní DNA a že nezná spolehlivá data, podle nichž by hladiny DNA v samotné vakcíně byly nadlimitní.
Otázka zbytkové plazmidové DNA (a sekvencí promotoru SV40) je reálně sporné téma: nezávislí analytici hlásili nálezy nad některými prahy, regulátoři ale tvrdí, že množství jsou v bezpečných mezích a že k začlenění do lidského genomu nedochází.
Jak by se to vůbec dokazovalo? Spor o důkaz a data o leukémiích
Onkoložka uvedla, že neexistuje klinický důkaz, že injekce způsobují rakovinu. Senátor se zeptal, co by tedy jako důkaz vyžadovala a jak by se to vůbec dalo prokázat. Odpověděla, že možný účinek lze ohraničit, protože v očkované americké populaci nebyl pozorován celkový nárůst výskytu rakoviny; k průkazu by byla potřeba randomizovaná studie s placebem a dlouhodobým sledováním. Na otázku, zda tedy klinické pozorování nemá žádnou váhu, odvětila, že slouží k formulování hypotéz, a upozornila, že mezi lidmi, kteří se nechají očkovat (a o zdraví více dbají), a těmi, kdo očkování odmítají, jsou významné rozdíly.
Senátor poté odkázal na analýzu připravovanou pro červnový odborný panel vedený epidemiologem Harveym Rischem, vycházející z amerického onkologického registru SEER. Leukémie mají nejkratší latenci, a byly by tedy prvním empirickým signálem případných důsledků. Podle dat registru SEER za rok 2023 došlo k výraznému nárůstu výskytu nad dlouhodobou trendovou linií napříč kohortami; tyto grafy podle citovaného závěru mohou být prvními americkými daty, která naznačují, že souvislost mezi covidem či očkováním a leukémiemi je možná a měla by být potvrzena dalšími daty. Senátor připomněl i kolegy z panelu — onkologa Wafika El-Deiryho, který popsal možné biologické mechanismy, a Anguse Dalgleishe, který je z klinické praxe znepokojen — a nádory objevující se v místě vpichu. Zeptal se, zda to nejsou náznaky příčinnosti hodné výzkumu. Onkoložka souhlasila, že výzkum je namístě, ale dodala, že biologická věrohodnost ani jednotlivé případy rakoviny diagnostikované krátce po očkování neznamenají, že nádor v tom okamžiku vznikl — je třeba rozlišovat, kdy se rakovina začala vyvíjet a kdy byla diagnostikována.
Tato část je třeba číst opatrně: nárůst leukémií i tvrzení o příčinné roli očkování zůstávají ve fázi hypotéz, které — slovy samotného citovaného závěru — teprve mají být potvrzeny. Dřívější tvrzení o takzvané „turbo rakovině" odborníci a fact-checkeři opakovaně zpochybnili pro nedostatek důkazů.
Spike protein v nádorech — poslední otázka
V závěru se senátor vrátil k biodistribuci — k potkaní studii, hromadění ve vaječnících a nadledvinách a k tomu, že navzdory ujišťování o setrvání v paži se látka šíří do celého těla. Položil poslední otázku: znepokojuje ji, podobně jako onkology v jeho panelu, že se spike protein nachází v nádorech? Onkoložka odpověděla, že je třeba to dál zkoumat a zjistit, jak časté to je; jako vědkyně chce definitivní důkaz, ne jednotlivé případy ani populační data, kde se srovnávané skupiny liší. Senátor uzavřel, že nic jako definitivní důkaz neexistuje, a avizoval, že se k biodistribuci lipidových nanočástic ještě vrátí.
Nálezy spike proteinu v nádorové tkáni popisují jednotlivé případové studie; jako důkaz příčinné souvislosti je věda zatím nebere.
Co z toho plyne
Slyšení nechalo ústřední otázku otevřenou. Část toho, na co senátor poukazoval, je doložená: mRNA ve vakcínách je skutečně chemicky upravená a stabilnější než běžná mRNA; lipidové nanočástice se prokazatelně šíří i mimo místo vpichu (podle vlastních předklinických dat výrobce); a poškození očkováním se skutečně uznává a odškodňuje, jak ukazuje případ Tarsellových. Jiná tvrzení — že vakcíny způsobují nebo urychlují rakovinu, že spike protein v nádorech dokazuje příčinnost, nárůst leukémií — zůstávají ve fázi hypotéz, které i vědci, kteří je nadnesli, označují za nepotvrzené.
Co výměna ukázala nejzřetelněji, je samotná dynamika: zástupkyně onkologického hlavního proudu byla v řadě konkrétních mechanistických detailů méně přesná než senátor, který se ptal. Zda proto, že je věda v těchto bodech skutečně neuzavřená, nebo proto, že odpovědi byly laděny tak, aby hájily konsenzus a zlehčovaly obavy, nechává záznam na divákovi.
