Uplynulý víkend přinesl dvě zprávy s mezinárodním dosahem, které se navíc navzájem propletly. V řádu hodin obletěla svět zpráva o náhlém úmrtí jednoho z nejznámějších amerických senátorů a současně prudce eskaloval konflikt mezi Spojenými státy a Íránem v Hormuzském průlivu. Následující shrnutí sleduje, jak obě události probral zahraniční diskusní panel.
Náhlá smrt senátora Lindseyho Grahama
Republikánský senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham zemřel ve věku 71 let. Podle informací, které panel probíral, se mu udělalo zle krátce po návratu z už desáté cesty na Ukrajinu; ještě předtím stihl telefonát s americkým prezidentem. Záchranná služba byla přivolána k jeho rezidenci na Capitol Hill kvůli silným bolestem na hrudi, na místě probíhala resuscitace a v nemocnici George Washingtona byl následně prohlášen za mrtvého. Jeho kancelář v oficiálním prohlášení uvedla jako příčinu náhlé a krátké onemocnění, opakovaně se přitom mluví o disekci aorty na podkladě srdečního onemocnění.
Panel se shodl především na jednom: bez ohledu na to, na které straně politického spektra kdo stojí, zaslouží si zesnulý veřejný činitel úctu. Ostře přitom odsoudil ty, kdo Grahamovu smrt veřejně oslavovali nebo z ní dělali terč posměchu; jako konkrétní příklad zaznělo hanlivé vyjádření komičky Margaret Cho. Diskutující připomněli i to, že do Íránu mířila zlá reakce státních médií - Graham totiž dlouhodobě podporoval íránskou opozici a osobnost Rezy Pahlavího a hlásil se k cíli osvobodit Írán, což z něj v očích Teheránu dělalo nepřítele.
Za jeden z definujících momentů Grahamovy kariéry označil panel jeho vášnivou obhajobu soudce Bretta Kavanaugha během slyšení k jeho nominaci do Nejvyššího soudu - klip z tohoto vystoupení pořad pustil. Připomněla se i jeho více než třicetiletá vojenská služba, dlouhá léta v Kongresu a - v kontrastu s bohatnutím některých dlouholetých politiků - poměrně nízké osobní jmění kolem 1,5 milionu dolarů.
Kolem úmrtí se podle panelu rozběhly konspirační teorie, které diskutující spíše krotili: Graham loni oznámil, že po lednu 2027 už nebude usilovat o znovuzvolení, takže o jeho místo se stejně mělo brzy soutěžit. Uvolněný mandát nyní obsadí guvernér Jižní Karolíny, následovat musejí primárky; v těsně rozděleném Senátu jde přitom o každý hlas. Panel se rovněž krátce věnoval nepravdivým zvěstem o úmrtí senátora Mitche McConnella, který je naopak podle vlastního vyjádření po pádu na cestě k zotavení, a připojil osobní výzvu, aby lidé po čtyřicítce nepodceňovali preventivní prohlídky.
Nové americké údery na Írán a odveta v Zálivu
Druhým velkým tématem byla prudká eskalace mezi Spojenými státy a Íránem. Podle časové osy, kterou pořad shrnul, začaly potíže 7. července, kdy Írán vyslal drony proti lodní dopravě v Hormuzském průlivu a nárokoval si dohled nad neschválenými trasami. V sobotu 11. července íránský úder zasáhl komerční kontejnerovou loď, která začala hořet, a jeden civilní člen posádky je pohřešován; Revoluční gardy poté prohlásily průliv za uzavřený veškeré mezinárodní dopravě.
Následovala americká odveta. Dne 12. července zahájily síly CENTCOMu rozsáhlé nálety na zhruba 140 cílů na jihu Íránu - včetně ostrova Kešm a přístavu Bandar Abbás - a mířily na sítě pro odpal dronů, raketová postavení, muniční sklady i plavidla Revolučních gard. Prezident Donald Trump v televizi prohlásil, že Írán tvrdě zasáhli, čímž fakticky pohřbil prozatímní diplomatickou dohodu. Časně ráno pak íránská odveta zamířila na cíle v Bahrajnu, Kuvajtu, Kataru, Jordánsku a Ománu; část střel se podařilo sestřelit - Jordánsko podle panelu zneškodnilo čtyři balistické rakety a obranu aktivoval i Kuvajt, mimo jiné díky technologiím dodaným Spojenými státy. CENTCOM zároveň trvá na tom, že průliv zůstává průjezdný a že jej Írán neovládá.
Panel sledoval, jak na eskalaci reagují trhy: cena ropy se držela těsně pod 74 dolary a hlavní americké indexy mírně rostly, takže bezprostřední panika se nekonala; průlivem navíc podle diskutujících proplouvaly desítky lodí. Za nejnebezpečnější prvek ale účastníci označili zásah civilního tankeru - kdyby podobné útoky pokračovaly proti nevojenským posádkám, hrozí rozlití ropy i mrtví námořníci a další vyostření. Zaznělo i pravděpodobnostní rozdělení dalšího vývoje: menšinová šance na rychlé uklidnění, zhruba poloviční na vleklý konflikt do konce roku a menší, zato nejrizikovější varianta prudké eskalace s návratem ropy nad 120 dolarů.
Podstatnou částí debaty byla úvaha, zda by situaci jinak zvládl někdo jiný z administrativy. Panel se přikláněl k názoru, že ministr zahraničí Marco Rubio by k Íránu přistupoval o něco tvrději a kladl by větší důraz na plán nástupnictví pro případ pádu režimu - s odkazy na chaotické zkušenosti po Iráku či Afghánistánu - zatímco prezident je popisován spíše jako vyjednavač sázející na dohodu. Divácká anketa v pořadu přisoudila ostřejší postup právě Rubiovi. Opakovaně přitom zaznělo, že s Revolučními gardami se vyjednává mimořádně obtížně a že rakety ukryté v horách nebyly nálety zdaleka vyřazeny. Ostře vyzněla i odezva íránské strany - státní směrnice vyhrožující trestem smrti americkým činitelům podle panelu nesvědčí o vůli k jednání.
Souvislost obou příběhů
Obě témata spojuje jedna nit: senátor Graham patřil k nejhlasitějším americkým jestřábům v otázce Íránu a k podporovatelům íránské opozice, takže právě reakce teheránských médií na jeho smrt rozvířila spekulace o možné souvislosti. Panel je ale spíše mírnil a připomněl, že jde o hypotézy bez důkazů. Ať tak či onak, obě události ukazují, jak rychle se v posledních dnech proměňuje mezinárodní bezpečnostní situace.
