Novinář Tucker Carlson varoval, že Trumpova administrativa může pod tlakem izraelského premiéra Benjamina Netanjahua během několika dní sáhnout po jaderném úderu na Írán, a to až po amerických volbách do Kongresu. Veterán války v Iráku Jim Webb, který sloužil u námořní pěchoty, rozebírá, proč považuje varování za reálné, proč na cíl nestačí konvenční zbraně a co by první jaderný úder od Hirošimy a Nagasaki znamenal pro celý svět, pro Hormuzský průliv i pro ceny ropy.
Carlsonovo varování: cílem má být hora Pickaxe
Carlson o víkendu na síti X napsal, že Washington může být pod Netanjahuovým tlakem jen několik dní od jaderného úderu na Írán. Cílem by byla hora Pickaxe v centrálním Íránu, kde podle izraelských zpravodajců íránská vláda obnovila obohacování uranu. Žádná konvenční zbraň v americkém arzenálu podle Carlsona neprorazí zhruba 90 metrů pevné žuly nad tunely, kde se má obohacovat. Jedinou vojenskou možností je tak jaderná zbraň. Netanjahu na úder tlačí a Trumpovi podle Carlsonova informovaného zdroje volá „zhruba každý den“.
Podle řady zpráv izraelský premiér naléhá, aby USA obnovily rozsáhlé útoky na Írán hned po volbách. Na načasování je to podstatné: ne před volbami, ale po nich. Administrativa přitom týdny tvrdí, že válka odeznívá, jednání probíhají a konflikt může brzy skončit.
Proč by konvenční zbraně nestačily a komu by úder pomohl
Webb připomíná, že Carlson je napojen na Bílý dům víc než 99 procent Američanů včetně novinářů. Když se rozhodne mluvit o jaderné zbrani veřejně, a ne jen v soukromí, je to podle něj velmi reálná možnost. Sám od Carlsona o možném použití jaderných zbraní slyšel už před měsícem či dvěma a dobře informovaní lidé, kterým to předestřel, mu to potvrdili.
Na vojenské straně Webb souhlasí, že konvenční prostředek, který by tunely zasáhl, Spojené státy nemají. Uvažovalo se o největší konvenční bombě, takzvané matce všech bomb, tu ale musí shodit z nákladového prostoru letoun C-130, obrovský cíl ve vzdušném prostoru, který je pro americká letadla prakticky uzavřený. Totéž platí pro dřívější úvahy o výsadku speciálních jednotek, které by jaderný materiál odvezly.
Netanjahu je podle Webba v mimořádně nejisté politické i osobní situaci. Izrael prochází přerodem, kdy je potřeba složit vládu, a nejsnazší cestou je nějaký stav nouze, v němž by se dala sestavit vláda národní jednoty. Po tak dlouhé době u moci má Netanjahu vyčerpané všechny triky a potřebuje něco skutečně existenčního. Další kolo běžných úderů by na to podle Webba nestačilo, jaderný výbuch nebo jaderná válka ano.
Úder by změnil počty každé země vůči každé jiné. Kdyby Spojené státy přešly k doktríně prvního úderu, otevřely by podle Webba, a jak píše i Carlson, cestu ostatním: Severní Koreji vůči Soulu, Rusku na ukrajinské frontě nebo Pákistánu a Indii v jejich dlouholetém sporu. Použití jaderné zbraně za tak hloupých a vykonstruovaných okolností by navíc vyvolalo odvetu zbytku světa. A jak ukázala poslední doba, Spojené státy nedokážou zachytit ani drony, natož jadernou raketu. Webb doufá, že v Pentagonu jsou střízliví lidé, kteří udělají všechno, aby tomu zabránili.
Válka bez plánu a pověst krátkých válek
Celou dobu konfliktu Webb čeká, že se některý vysoký velitel postaví veřejně a vysvětlí, s čím vším Spojené státy do války šly: bez plánu, bez techniky a schopností zastavit nebo aspoň ztlumit zjevnou íránskou odvetu a s nesmyslnými zdůvodněními. Záblesk naděje viděl po odvolání jednoho z generálů, kdy Daily Mail napsal, že skupina důstojníků v Pentagonu shromažďuje podklady pro případná vyšetřování v Kongresu. Vyplývá z nich podle Webba i to, jak šéf Pentagonu Pete Hegseth zatajoval před veřejností věci, které vojáci viděli od prvního dne.
Válka podle něj začala tím nejhorším možným způsobem, atentátem na vůdce cizí země, který byl zároveň íránským protějškem papeže, při němž zahynula i jeho malá vnučka. Nic nebylo připraveno na uzavření Hormuzského průlivu, které vyhnalo ceny ropy, ani na obranu vojáků a základen. Irák považoval Webb za největší strategickou chybu v dějinách vojenských operací, Írán ho ale podle něj zdaleka zastiňuje. Před invazí do Iráku Spojené státy rozmístily zálohy, lidi i techniku a režim padl velmi rychle. To, že se u Íránu nic takového nestalo, je zradou vojáků v terénu. Ztráty po íránských raketových útocích budou podle Webba vyšší, než se uvádí, a všemu se dalo předejít, protože šlo o válku z vlastní volby na Netanjahuovu žádost. Carlsonův příspěvek podle něj zvedá povědomí veřejnosti a je i vzkazem lidem v Bílém domě, v radě národní bezpečnosti a v Pentagonu, že pokud vystoupí, budou mít podporu Američanů.
Na začátku války zaznívalo, že potrvá jen pár dní. Senátor Ted Cruz tehdy řekl: „Pokud se to protáhne až do listopadu, udělali jsme něco velmi špatně.“ Prezident podle něj mluvil o několika týdnech, ne o měsících, natož letech. Podle Webba se něco velmi špatně skutečně pokazilo, ale je to i věčná nálepka všech válek. V srpnu 1914 sliboval císař Vilém II. vojákům, že budou doma, než opadá listí, generál MacArthur v roce 1950 sliboval návrat do Vánoc a přišla bitva u Čosinské přehrady, v roce 2003 měli Američany v Iráku vítat s květinami. „Nepřítel má taky slovo,“ připomíná Webb.
Sestřelené drony u ostrova Kešm a hlasy zevnitř armády
Během vysílání přišla zpráva: íránská státní média hlásí, že u ostrova Kešm v Hormuzském průlivu byly sestřeleny dva americké drony MQM-170. Stalo se to prakticky ve chvíli, kdy ve 4 odpoledne východního času zavřely americké burzy. Obyvatelé ostrova slyšeli pět výbuchů v rychlém sledu a někteří viděli nad ostrovem dvě letadla. Oficiální vyjádření velitelství CENTCOM ani íránské strany zatím chybělo.
Podle Webba jde jednoznačně o průzkum, Spojené státy si nejspíš prověřují cíle. Úkolem armády je připravit plány i s jejich výhodami a úskalími, k tomu jsou ale potřeba zpravodajské informace v reálném čase. Narušovat teď íránský vzdušný prostor není nejlepší nápad, jak ukazují právě sestřelené drony, vedení Pentagonu ale zřejmě průběžně informuje prezidenta, jak to vypadá. A vypadá to podle Webba hodně nejistě.
Náladu řadových vojáků, kterým podle zpráv chybí i drobnosti jako kečup ke snídani, zvenku slyšet není. Webb ze zkušenosti od námořní pěchoty vysvětluje proč: voják v aktivní službě nemá svobodu projevu, řídí se vojenským trestním řádem a bezpodmínečnou poslušností rozkazů. Když dostane rozkaz dobýt kopec, nehlasuje se. Právě proto podle něj potřebuje situace někoho zevnitř armády, z vedení ministerstva obrany nebo z rady národní bezpečnosti, kdo odhalí, co se děje. Jde o nejhorší konflikt s nejméně racionálními důvody a s největším dopadem na životy Američanů v krátkém, středním i dlouhém horizontu. Dostávat se z něj budou podle Webba desítky let.
Jaderná výstraha jako hazard a zapomenutá lekce studené války
Pořad pustil i starší rozhovor, v němž americký miliardář navrhoval odpálit jadernou bombu uprostřed pouště jako výstrahu, která „neublíží ani duši, snad pár chřestýšům“, a pohrozit, že další dopadne na Teherán, pokud Írán nezastaví jaderný program. Takový člověk podle Webba taktice jaderné války nerozumí. Znechucuje ho, že lidé s podobnými názory mají vliv, zatímco rozumní a zkušení lidé zůstávají stranou.
Důsledky jaderného úderu jsou podle Webba nedozírné: otrávená voda na desítky let a obrovské škody na přírodě, nemluvě o tom, co by to znamenalo pro samotné Spojené státy. Svět by tím dostal volnou ruku k použití jaderných zbraní. Šlo by to proti principu, který řídil americkou zahraniční politiku po celou studenou válku, totiž vzájemně zaručenému zničení. USA a Sovětský svaz na sebe měly namířeny tisíce hlavic a obě strany věděly, že by použití jedné z nich zničilo je obě a nejspíš celé lidstvo. Dvě nejsilněji vyzbrojené jaderné mocnosti, ideologicky naprosto protichůdné, spolu desítky let žily bez jaderné výměny. Teď se svět bojí, že Írán možná získá jednu bombu, kterou by ještě musel dopravit k cíli. Kdyby ji ale použil, jeho země by se během minut proměnila ve skleněnou plochu.
Írán přitom podle Webba není světová mocnost, ale v nejlepším případě regionální, pro Spojené státy spíš nepříjemnost a pro Izrael existenční hrozba. V tomto konfliktu podle něj nebylo nic, co by se nedalo vyřešit diplomaticky, nejspíš s výsledkem, z něhož by obě strany ještě zbohatly. Místo toho jsou podle něj Spojené státy v bažině po pás a samy si za to mohou.
Íránská mapa cílů a uzavření Hormuzu
Írán zveřejnil mapu cílů, na které by udeřil v hodině nula, pokud by byl napaden: Kuvajt, Bahrajn, Katar, Spojené arabské emiráty, Omán, Saúdskou Arábii, Izrael a Jordánsko. Řada amerických základen v regionu už podle pořadu zničena byla.
Pokud Írán odpoví, padnou podle Webba režimy po celém Blízkém východě, nejdřív v Bahrajnu, pak v Saúdské Arábii. Hlavním cílem by bylo trvale uzavřít Hormuzský průliv. Představa, že tím Čína přijde o ropu, je podle něj daleko od pravdy: Írán má náhradní železniční cestu, i když není jasné, jak je funkční, a ropu vyváží dál. Čína se navíc stále víc opírá o Rusko s jeho téměř nevyčerpatelnými surovinami, což si Spojené státy způsobily samy za předchozích administrativ.
Írán by se podle Webba snažil vyřadit každého, kdo pomáhá vyvážet ropu ve spojení se Spojenými státy, tedy Kuvajt, Katar, Emiráty a Saúdskou Arábii, a spojenectví s Amerikou by pro ně udělal nesnesitelně bolestným. Saúdské království je podle něj papírový tygr postavený na úplatcích z ropných peněz, jimiž si vládnoucí rod kupuje loajalitu. Podobně je na tom Bahrajn, kde šíitské obyvatelstvo jen čeká na příležitost zbavit se amerického vlivu. Takový vývoj by převrátil celý globální systém postavený na petrodolaru, zastavil vývoz hnojiv a den poté by byl velmi temný.
Křehké příměří a volání po míru na Fox News
Nečekaný hlas proti válce zazněl v pátek na Fox News, kde Rachel Campos-Duffy zaskakovala v pořadu Jesseho Watterse. Mírová dohoda s Íránem by podle ní mohla být skvělým krokem pro svět, Izrael ji ale nijak neusnadňuje. Viceprezident J. D. Vance kvůli křehkému příměří odložil cestu do Švýcarska, kde měla začít jednání o íránském jaderném programu. Íránský režim pohrozil, že uzavře průliv, pokud Izrael nepřestane bombardovat Libanon. Trump trvá na tom, že průliv musí být otevřený, a chlubí se, že lodě jím proplouvají jako nikdy dřív.
Trumpův vzkaz Izraeli je podle ní jednoduchý: kryli jsme vám záda, teď kryjte vy je nám a pomozte uzavřít dohodu dřív, než galon benzinu vyskočí na sedm dolarů. Izrael a neokonzervativci podle ní chtějí změnu režimu za každou cenu, i kdyby to znamenalo poslat do Íránu pozemní vojska. Za vystoupení čelila výzvám k propuštění, pro pořad je ale vzácným hlasem pro mír v hlavním proudu amerických médií.
Závěr
Carlsonovo varování spojuje vojenskou logiku a politické načasování: cíl, na který konvenční zbraně nestačí, izraelský premiér v politické tísni a volby, po nichž se může válka znovu rozhořet. Jim Webb v něm vidí reálnou hrozbu, která by prolomila jaderné tabu platné od roku 1945, otevřela cestu dalším zemím a mohla rozvrátit Perský záliv, Hormuzský průliv i světový trh s ropou. Řešení vidí v diplomacii a v lidech uvnitř systému, kteří se odváží promluvit.
