Druhý pilot letadla společnosti flydubai na lince z Dubaje do Tel Avivu pobodal kapitána a poslal stroj střemhlav k zemi. Katastrofě zabránili cestující – mezi nimi instalatér, zubař a dva piloti, kteří letěli mimo službu. Panel ve studiu rozebírá, co je o útočníkovi známo a co by z toho měly vyvodit aerolinky i technologické firmy. Na programu je i nečekaně slabá zpráva o americkém trhu práce, která mění výhled úrokových sazeb, a topný olej, který kvůli válce s Íránem letos v zimě podraží zhruba o třetinu.
Trh práce chladne, Fed je pod tlakem
Před třemi týdny šéf americké centrální banky Kevin Warsh zvýšil úrokové sazby a jeden z panelistů to tehdy považoval za chybu. Zpráva o zaměstnanosti za září, zveřejněná hodinu před vysíláním, mu podle čísel probíraných ve studiu dává za pravdu. Analytici čekali zhruba 85 až 89 tisíc nových pracovních míst, přibylo jich jen 29 tisíc, tedy asi o 60 tisíc méně. Nezaměstnanost, která se tři měsíce držela na 4,1 procenta, vzrostla na 4,2 procenta. Akcie na zprávu zareagovaly růstem, protože slabší trh práce zvyšuje tlak na Fed, aby sazby znovu nezvedal. Fed přitom ohlásil, že je chce zvýšit v říjnu, a další zasedání ho čeká už 28. a 29. října.
Warshovým hlavním argumentem je inflace. Podle panelisty, který zvýšení sazeb kritizoval, však za růstem cen nestojí přehřátá ekonomika, ale nafta. Ta se v USA prodává kolem 6,50 dolaru za galon, v Kalifornii kvůli dodatečným daním dokonce za 8,05 dolaru. Nafta zdražuje rozvoz zásilek i cestu jahod z pole na trh, a tím prodražuje všechno. Jde ovšem o šok v nabídce ropy, ne o skutečnou inflaci: jakmile nafta zlevní, ceny ostatního zboží půjdou dolů také. Fed to podle něj vyhodnotil jako plnohodnotnou inflaci, a proto sazby zvedl.
Snížení sazeb ale panel na říjnovém zasedání nečeká. Do té doby nevyjdou žádná zásadní data a další zpráva o zaměstnanosti přijde až začátkem listopadu. Stačit by mohlo jen to, kdyby v říjnu ohlásily velké propouštění tři velké automobilky. Nejpravděpodobnější je tedy, že Fed sazby ponechá beze změny.
Americká nezaměstnanost v porovnání se světem
Jiný hlas v debatě nabízí širší pohled: americká ekonomika je podle něj stabilní, a ukazuje to srovnání se zbytkem světa. Zatímco ve Spojených státech se nezaměstnanost pohybuje kolem čtyř procent, v Austrálii je to podle uváděných čísel 4,6 procenta, ve Velké Británii a Indii pět, v Brazílii 5,3 a v Číně, pokud se jejím statistikám dá věřit, 5,4 procenta. Kanada, která se s Washingtonem přetahuje o obchod, má 6,5 procenta, Turecko a Francie kolem osmi procent a Jihoafrická republika dokonce 33 procent. Na americké úrovni jsou ze zemí G20 jen Mexiko se třemi a Německo se čtyřmi procenty.
Další panelista namítá, že průměrnému Američanovi takové srovnání nestačí. Spojené státy se podle něj nemají měřit s ostatními, ale mají být nejlepší, a mnoho lidí současnou situaci na trhu citelně pociťuje. Burzovní nástroj CME FedWatch i sázková platforma Kalshi přitom odhadují, že Fed v říjnu zvýšení sazeb vynechá, v prosinci však dávají zdražení peněz zhruba šedesátiprocentní pravděpodobnost. Sazby tak mohou do konce roku znovu vzrůst.
Útok v kokpitu letu z Dubaje do Tel Avivu
Letadlo flydubai z Dubaje do Tel Avivu se blížilo k Izraeli, když druhý pilot podle dosavadních zpráv pobodal kapitána a pokusil se stroj zřítit. Letoun se během třiceti sekund propadl zhruba o 14 tisíc stop (přes čtyři kilometry), pak uhnul doprava a znovu nabral výšku. Na zemi se ukázalo, že má poškozené směrové kormidlo, z něhož se za letu utrhly části. Letecký expert v pouštěném televizním klipu poznamenal, že při rychlostech uváděných v prvních zprávách by se letadlo úplně rozpadlo, takže se čísla ještě změní. Už samotný pohled na utržené kormidlo mu podle jeho slov nahnal husí kůži, protože takové poškození ohrožuje hydraulické i elektrické systémy.
Izraelský premiér Netanjahu uvedl, že kapitán druhého pilota odrážel dost dlouho na to, aby stihl odemknout dveře kokpitu. Cestující pak útočníka přemohli a dva piloti, kteří letěli mimo službu, převzali řízení a nouzově přistáli v saúdskoarabském Tabúku. Na palubě bylo 174 cestujících a žádný z nich nebyl vážně zraněn, kapitán utrpěl bodná zranění. Ománský činitel podle stanice CBS potvrdil, že útočník se narodil v Ománu a má ománské občanství. Izrael podle dostupných informací dospěl k závěru, že druhý pilot prošel radikální islamistickou indoktrinací; podle některých spekulací mohlo jít i o pokus o sebevraždu. Prezident Trump naznačil možnou vazbu na Írán. Saúdská Arábie oznámila, že druhého pilota předala Spojeným arabským emirátům.
Instalatér, zubař a dva piloti mimo službu
V příběhu se podle jednoho z diskutujících střetává radikalismus s hrdinstvím. Čtvrt století po 11. září už teroristé nemusí letadla unášet – sedí rovnou v kokpitu. Pozornost si ale zaslouží především hrdinové. Kapitán Smit řídil letadlo, náhle ho pobodali, bojoval o život a přesto otevřel dveře kokpitu. Útočník si podle panelu vybral špatné letadlo, plné Izraelců. Do kokpitu nevtrhl voják, ale instalatér Yaniv Hayun. Útočníka zpacifikoval a svázal kabelem od sluchátek, zatímco letadlo padalo. Netanjahuovi pak prý řekl, že co dělat, věděl z televizního seriálu o vyšetřování leteckých nehod. Kapitánovi mezitím ošetřil zranění zubař, který byl na palubě.
Další panelista vysvětluje, proč běžní cestující zvládli situaci, na kterou nikdo není připraven: v Izraeli prochází povinnou vojenskou službou téměř každý. Instalatér, architekt i zubař byli v armádě a žijí v zemi, která s radikálními islamisty počítá každý den. Kdo je pořád připravený, nemusí se připravovat, shrnuje panel. Nebýt jich, mohla zpráva znít úplně jinak: pád letadla se 174 cestujícími, o kterém by se do nalezení černé skříňky nevědělo nic. Navíc týden před výročím 7. října.
Co je známo o útočníkovi
Motiv zatím oficiálně znám není. Několik cestujících podle zpráv slyšelo z kokpitu křik, zatímco letadlo padalo. Když se k němu dostali, ležel u vchodu těžce zraněný kapitán, silně krvácel hlavně z hlavy, a druhý pilot se u ovládání zřejmě snažil poškodit řízení. Instalatér Hayun popsal, že ve chvíli, kdy vstoupil, neseděl normálně v žádném ze sedadel nikdo. Cestující druhého pilota z kokpitu vytáhli a v kabině ho spoutali. Útočník podle nich kromě toho, že je z Ománu, opakoval jen jedno: „Zabijte mě. Zabijte mě, prosím.“
Podle zprávy deníku Indian Express ho jeden z kolegů popsal jako člověka, který k flydubai nastoupil jen asi před osmi měsíci, byl nezvykle zbožný, často se modlil a vyhýbal se podání ruky ženám. Aerolinky tyto údaje veřejně nepotvrdily. Některé zprávy mluví o propalestinských materiálech v jeho věcech, ani to ale úřady Spojených arabských emirátů zatím nepotvrdily. Vyšetřovatelé dosud nenašli vazbu na Írán ani důkaz, že by jednal na pokyn cizí vlády. Izraelské bezpečnostní složky se kloní k verzi osamělého útočníka. Jeho jméno, věk ani fotografie zveřejněny nebyly; po ošetření byl převezen do Abú Zabí.
Panel se ptá i na bezpečnostní kontrolu: jak se nůž dostal na palubu, když bezpečnostní kontrolou musí projít každý? Zachránit letadlo v takové situaci je navíc mimořádně vzácné. Expert ze simulátoru CNN uvedl, že ve velké většině podobných případů zahynou všichni na palubě.
Čínští státní příslušníci v laboratořích umělé inteligence
Otázka, komu firmy svěřují citlivá místa, se netýká jen letectví. Jacob Coxon, výzkumník umělé inteligence, který nedávno odešel z firmy Anthropic a předtím tři roky pracoval v OpenAI, poskytl den před vysíláním svůj první dlouhý rozhovor moderátorovi pořadu. Odmítl v něm oblíbený argument, že když umělou inteligenci nepostaví Amerika, postaví ji Čína. Za podstatnější považuje, že Čína má podle něj v Anthropicu i OpenAI špiony. Postup je prostý: do firem nastupují čínští státní příslušníci a informace pak předávají domů. Kdyby chtěli, mohou technologii vynést do Číny.
Coxon upozornil na nepoměr: cizinec, a tedy ani Čínan, nesmí pracovat pro SpaceX, ale pro Anthropic a OpenAI pracovat může. Přestože se tím podle vlastních slov znelíbí přátelům, kteří v Anthropicu dál pracují, je přesvědčen, že čínští státní příslušníci by v těchto firmách pracovat neměli. Panel z toho vyvozuje obecnější závěr: firmy, jejichž práce má přímý dopad na lidské životy nebo na zpravodajské a strategické technologie, musí pečlivě prověřovat, odkud jejich lidé přicházejí. Zvlášť u zaměstnanců ze zemí, jako je Čína.
Mají cestující právo vědět, kdo je pilotuje?
Z případu flydubai vyvozuje panel otázku, jestli by cestující neměli vědět, kdo je poveze. U taxislužby Uber vidí zákazník řidiče předem, u pilotů nic. Jeden z diskutujících navrhuje hodnocení pilotů, které by cestující viděli – stačilo by křestní jméno a iniciála příjmení. Jiný jde ještě dál: rád by znal údaje z chytrého náramku o tom, zda pilot posledních 24 hodin spal, nebo se doma pohádal se ženou. Jde přece o lidské životy.
K tomu zazní osobní zkušenost. Den po 7. říjnu letěl jeden z účastníků s pilotem, kterého dobře zná: mladý Žid a bývalý voják izraelské armády přišel do letadla otřesený a nevyspalý. Na otázku, jak se cítí, odpověděl, že myslí jen na to, jak se vrátit do Izraele a bojovat za svou zemi. Cestující si proto šel ověřit, kdo bude druhým pilotem. Kapitánovi nic nevyčítá, jeho rozpoložení bylo pochopitelné, celý let ho ale provázely obavy. Na námitku, jak by se něco podobného dalo zařídit u běžných linek, odpovídá jednoduše: dejte cestujícím možnost z letadla vystoupit.
Topný olej o třetinu dráž
O dražší naftě a benzinu se mluví často, topný olej ale stojí stranou. Podle Národní asociace ředitelů programů energetické pomoci (NEADA) zaplatí domácnosti, které jím topí, od poloviny listopadu do poloviny března v průměru 2 300 dolarů, o 31,3 procenta víc než loni. Topným olejem vytápí 4,8 milionu amerických domácností a asi 82 procent z nich je na severovýchodě USA. Válka s Íránem, která začala koncem února, narušila lodní dopravu Hormuzským průlivem. Ropa Brent, klíčová pro téměř všechen americký topný olej, stála v polovině září 106 dolarů za barel, o víc než 30 procent víc než před válkou. Válka je možná tisíce kilometrů daleko, rodiny ji ale pocítí ve chvíli, kdy jim k domu přijede cisterna s topným olejem, řekl výkonný ředitel NEADA Mark Wolfe.
Prezident Trump odmítl íránský plán na znovuotevření průlivu a senátoři obou stran ho žádají, aby uvolnil nouzové zásoby topného oleje. Domácnosti, které topí plynem, naopak zaplatí asi o 14 procent méně než loni, protože se v roce 2026 očekává rekordní těžba zemního plynu. Celkově mají náklady na vytápění vzrůst o 8,7 procenta na celostátní průměr 1 030 dolarů.
Jeden z panelistů ukazuje graf cen topného oleje: na konci minulé zimy stál galon zhruba 2,40 dolaru, dnes 4,30 až 4,36 dolaru a míří ke dvojnásobku. Hned po zveřejnění zprávy o zaměstnanosti vyzval Trump Evropu, aby uvolnila přebytečné zásoby nafty. Obrat cen ale podle panelisty trvá asi 75 dní, takže úleva by nepřišla dřív než v prosinci, kdy už bude zima v plném proudu. Odhaduje, že zhruba třetina zákazníků na severovýchodě má tak napjatý rozpočet, že takové zdražení neunese.
Úzkým hrdlem jsou rafinérie
Za zdražením stojí dvě věci. Asi 60 procent růstu cen paliv připadá na samotnou ropu, která se v den vysílání obchodovala kolem 99 dolarů za barel. Zbytek tvoří dražší rafinace, vyjádřená takzvaným crack spreadem 3-2-1, tedy rozdílem mezi cenou ropy a cenou vyrobených paliv. Spojené státy zavřely rafinérie v Kalifornii a jednu na pobřeží Mexického zálivu a nové kapacity nestavějí. Rafinérií je málo, a zpracování ropy proto zdražuje.
Z toho plyne nepříjemný závěr: i kdyby ropa zlevnila, srazilo by to jen zhruba 60 procent zdražení benzinu a nafty. Tržní síly podle panelu ceny neotočí dřív než ve druhé polovině zimy a na loňskou lednovou úroveň se nevrátí. Krátkodobé utrpení to nebude – dokud nevzniknou nové rafinérie, půjde o dlouhodobou bolest.
Kdo zaplatí nejvíc
Podle NEADA zaplatí jen nízkopříjmové domácnosti na severovýchodě USA letos v zimě za topení zhruba o 1,1 miliardy dolarů víc, v průměru asi o 878 dolarů na domácnost. Týká se to řádově 1,2 až 1,3 milionu domácností. Nejvíc to zasáhne seniory, lidi s pevnými příjmy a domácnosti s ročním příjmem pod 60 tisíc dolarů. Podle dat amerického Úřadu pro energetické informace (EIA) z roku 2024 hlásí nějakou formu energetické nejistoty zhruba dvě třetiny nejchudších domácností s příjmem pod 10 tisíc dolarů a u příjmů mezi 30 a 60 tisíci dolarů ještě 41 procent. Teprve nad hranicí 100 tisíc dolarů ročně podíl prudce klesá.
Už nyní je podle NEADA s platbami za energie pozadu asi 21,5 milionu amerických domácností, zhruba každá šestá. Nízkopříjmové domácnosti dávají za energie 8,6 procenta příjmu, ostatní asi tři procenta. Problém je navíc soustředěný do jedné oblasti: podle dat EIA z roku 2020 dostává topný olej zhruba 53 procent domácností v Maine a Vermontu, 43 procent v New Hampshiru, 40 procent v Connecticutu, 32 procent na Rhode Islandu a 26 procent v Massachusetts. Maine na něm v roce 2024 stále závisel zhruba z poloviny. Nejčastěji jím topí starší domy, ve kterých bydlí starší lidé. Debatu uzavírá věta, která problém vystihuje přesně: když chcete, můžete přestat jezdit autem, ale mrznout si nevyberete.
Závěr
Útok na palubě letu do Tel Avivu ukázal, že hrozba už nemusí přijít zvenčí. Útočník seděl v kokpitu a katastrofě zabránila jen pohotovost cestujících s vojenským výcvikem. Panel z toho vyvozuje otázku důvěry: kdo smí řídit letadlo a kdo smí pracovat na nejcitlivějších technologiích, včetně umělé inteligence. Doma se Amerika potýká s ochlazujícím se trhem práce, s centrální bankou, která přes slabá data zvažuje další zdražení peněz, a se zimou, kdy válka s Íránem dorazí až ke dveřím domácností na severovýchodě v podobě dvojnásobně drahého topného oleje.
