Spojené státy během jediného týdne zaútočily na Írán potřetí. Podle amerického velitelství CENTCOM přišel poslední úder poté, co Íránské revoluční gardy (IRGC) zasáhly kontejnerovou loď Galaxy plující pod kyperskou vlajkou přes Hormuzský průliv — jeden člen posádky je pohřešovaný a plavidlo je neschopné plavby. Teherán vzápětí prohlásil průliv za uzavřený. Následující text shrnuje analýzu vojenského komentátora Daniela Davise, který sled událostí čte jako záměrně vyvolanou eskalaci; jde o jeho výklad, ne o potvrzené závěry redakce.
Třetí americký úder a uzavření průlivu
Velitelství CENTCOM oznámilo, že americké síly zahájily třetí kolo úderů proti Íránu tento týden — v reakci na útok IRGC na civilní loď v Hormuzském průliku. Ve svém prohlášení uvedlo, že Írán dostal „další příležitost" prokázat, že dodržuje memorandum o porozumění, ale znovu selhal, a že Washington proto Teheránu uzavírá schopnost napadat civilní námořníky.
Podle Davisovy analýzy je na tom pozoruhodný už samotný tón: vojenské velitelství mluví o zemi jako rodič o vzpurném dítěti a moralizuje o krocích, které samo provedlo. Klíčová otázka podle něj zní, zda Írán memorandum skutečně porušil — nebo zda si tento výklad Washington jen přisvojil.
Kdo porušil memorandum?
Memorandum, které v červnu podepsali Donald Trump a íránský prezident Masúd Pezeškian, podle Davisova čtení říká jediné: Írán se zavázal svými nejlepšími silami zajistit bezpečný průjezd obchodních lodí, po dobu 60 dní bez poplatků, a to nejprve sám a po uplynutí lhůty společně s Ománem. Bezpečný koridor podle textu vede íránskými vodami na severu.
Z této analýzy plyne, že dokument nikde neopravňuje Spojené státy zřídit vlastní jižní koridor ománskými vodami a vynucovat průjezd lodí mimo trasu, kterou určil Írán. Právě protlačování lodí jižním koridorem podle Davise vyvolalo předchozí kola úderů. Jeho závěr je vyhraněný: pokud někdo memorandum porušil jako první, byli to podle znění dohody Američané, kteří si nárokovali pravomoc, kterou jim text nedává.
Provokace a sled událostí
Na časové posloupnosti podle analýzy záleží. IRGC podle svého prohlášení loď nejprve varovaly rádiem, pak vypálily varovné výstřely, a teprve když plavidlo — údajně s vypnutými sledovacími systémy — pokračovalo neautorizovanou trasou, zasáhly ho. Šlo přitom o kontejnerovou, nikoli ropnou loď.
Davis v tom vidí typické znaky nastražené provokace: Washington podle něj záměrně posílá lodě jižním koridorem, aby íránskou stranu vyprovokoval k zásahu, který pak poslouží jako záminka k dalšímu úderu. Íránská verze se přitom se zněním amerického prohlášení v jádru shoduje — spor je o to, co k útoku vedlo, ne zda k němu došlo.
Kontrola průlivu jako íránská červená linie
Že jde pro Teherán o zásadní věc, dokládá analýza vyjádřením íránského akademika Marandiho z Teheránské univerzity: rozhodnutí prý padlo, Írán bude průliv nadále kontrolovat sám, bude vybírat poplatky — nikoli přemrštěné, protože stojí o to, aby lodní doprava proudila — ale nedovolí, aby se do Perského zálivu vracely nepřátelské válečné lodě. Pokud by Omán pod americkým tlakem ustoupil, Írán prý bude jednat sám.
Stejnou linii podle Davise potvrdil předseda íránského parlamentu Ghalibaf, který po prvním kole úderů vzkázal, že vydírání a porušování slibů už není zadarmo — kdo udeří, dostane ránu, a průliv se otevře jedině za íránských podmínek. IRGC navíc pohrozily, že každý další úder bude následovat tvrdá odpověď. Signál, který podle analýzy zněl opakovaně a jasně, ale nebyl v Washingtonu vyslyšen.
Trumpovo ultimátum a narativ o íránské omluvě
Prezident Trump podle analýzy den předtím vydal ultimátum: pokud Írán do soboty průliv bezpodmínečně neotevře — bez poplatků i bez jakékoli kontroly — přijdou následky. Mluvil také o jednáních v Kataru. Davis upozorňuje, že žádná přímá schůzka mezi USA a Íránem v Kataru neproběhla; íránská delegace tam řešila něco jiného.
Za obzvlášť trapné označuje analýza mediální servírování očekávání, že Írán se toho dne omluví a průliv zcela bez kontroly otevře — narativ, který prý šířili nejmenovaní vysocí činitelé administrativy a který odporoval všemu, co íránští představitelé říkali nahlas. Místo ústupku poslala podle Davise americká strana další lodě jižním koridorem, čímž si vynutila přesně ten další útok, který následoval.
Váleční jestřábi tlačí na pokračování
Analýza dává prostor hlasům, které volají po eskalaci. Bývalý ministr zahraničí Mike Pompeo podle ní v televizi prakticky žadonil o návrat k válce s tím, že jinou možnost než „dokončit práci" nevidí a že Íránci žádnou dohodu nedodrží. Do stejné skupiny válečných jestřábů řadí Davis další veřejné tváře, které mají podle jeho slov přístup k prezidentovi.
Televizní komentáře podle analýzy zacházejí ještě dál a pokračování války líčí jako politicky výhodné — jako krok, za který voliči prezidenta odmění. Davis tento výklad odmítá jako naprosto odtržený od reality: dosavadní vojenský tlak podle něj žádného ze svých cílů nedosáhl.
Spor o íránský jaderný program
Samostatnou linií je tvrzení, které podle analýzy zaznělo i v amerických médiích: že satelitní snímky dokládají obnovu íránského jaderného zbrojního programu, a tím prý Írán porušuje memorandum. Davis to odmítá — memorandum podle něj v příslušném odstavci pouze stvrzuje, že Írán nebude vyvíjet ani pořizovat jaderné zbraně, což Teherán bez problémů podepsal, protože to odpovídá jeho deklarovanému postoji.
Snímky podle této analýzy neukazují zbrojní program, nýbrž opravy zničených zařízení po předchozím americkém bombardování jaderných cílů. Írán je signatářem Smlouvy o nešíření a je oprávněn obohacovat uran do nízké úrovně pro civilní účely; vyšší obohacení z minulosti podle Davise sloužilo jako páka k návratu k dřívější jaderné dohodě. Připomíná také, že už koncem února existovaly za ománské mediace obrysy dohody výhodnější než původní JCPOA — Washington ji ale podle něj zahodil a zvolil válku.
Cena pro Ameriku a otázka strategie
Jádrem Davisovy kritiky je otázka, čemu to všechno slouží. Hormuzský průliv, který se pod memorandem začal částečně otevírat, je nyní opět uzavřený. Pokud bylo cílem obnovit průtok ropy na světový trh, stačilo podle analýzy nedělat nic a nechat íránskou stranu koridor spravovat — to by snížilo tlak na americké strategické ropné rezervy (SPR) a bylo by to v národním i finančním zájmu USA.
Místo toho podle Davise Washington pokračuje ve vyčerpávání rezerv, které se blíží k nouzovým vojenským zásobám, oslabuje vlastní bezpečnost a žene ceny ropy vzhůru. Uzavřený průliv a odhodlání IRGC pokračovat v úderech znamenají podle analýzy jediné: další americké údery vyprovokují další íránskou odpověď, případně útoky na americké cíle a spojence v regionu. Vojenská cesta k vynucenému otevření průlivu podle něj opakovaně selhala — 40 dní bombardování ani měsíce blokády průliv neotevřely.
Závěr
Davisova analýza končí otázkou, komu celá eskalace prospívá. Pokud pokračování konfliktu poškozuje americké zájmy napříč všemi ukazateli, musí za tlakem na válku podle něj stát konkrétní zájmy a konkrétní lidé — televizní tváře i vlivnější aktéři v pozadí — jejichž motivy je podle něj třeba pojmenovat. Jde o vyhraněný výklad jednoho komentátora k horké, rychle se vyvíjející krizi; potvrzené je zatím to, že USA provedly třetí kolo úderů, IRGC zasáhly loď a Hormuzský průliv je uzavřený.
