Zpravodajský portál Axios přinesl zprávu citující anonymní americké zpravodajské zdroje o tom, že Kuba získala přes 300 vojenských dronů z Ruska a Íránu a že kubánské vojenské vedení interně diskutovalo o možných útocích na základnu Guantánamo Bay nebo na Florida Keys. Mediální aparát tuto informaci rozehrál jako varování před novou hrozbou u amerických hranic. Zároveň Donald Trump vydal na Truth Social ultimátum Íránu s výzvou k bezpodmínečné kapitulaci. Hormuzský průliv zůstává uzavřen již 79. den. Vojenský analytik plukovník Douglas Macgregor označil obnovení vojenské kampaně za praktickou jistotu — s tím, že Írán je dnes lépe vyzbrojen než v předchozím kole konfliktu.
Kuba: false flag, nebo reálná hrozba?
Klíčové je to, co bylo v textu Axiosu pohřbeno hluboko: sami američtí úředníci nevěří, že Kuba představuje reálnou hrozbu, ani že aktivně plánuje útok. Kuba mezitím veřejně prohlásila, že Washington buduje záminku pro válku. Plukovník Macgregor tuto strukturu zprávy — alarmistický titulek nahoře, zásadní výhrada dole — označil za učebnicový příklad techniky, která se v americké historii opakuje: umělé vytvoření zdůvodnění pro vojenský zásah.
Historickým paralelem je Operace Northwoods z roku 1962, tehdy odtajněný plán CIA na inscenování teroristických útoků proti americkým civilistům s cílem přičíst je Kubě a tím získat záminku k válce. Plán byl odmítnut. Spojitost se dnešním scénářem, kdy anonymní zdroje varují před kubánskými drony namířenými na Guantánamo, Macgregor nepovažuje za náhodnou.
Macgregor odmítl předpoklad, že by Čína nebo Rusko přímou vojenskou akcí Kubu bránily. Ani jedna velmoc podle něj není dostatečně iracionální, aby zahájila válku tisíce kilometrů od svých hranic — na rozdíl od USA, které do podobných operací vstupují opakovaně. USA Kubu ve 20. století vojensky obsadily třikrát a pokaždé psaly nebo diktovaly kubánskou ústavu. Případná nová akce by narazila na minimální ozbrojený odpor, ale přinesla by dlouhodobé politické a ekonomické důsledky.
Skrytou pákou celého procesu je státní tajemník a zároveň poradce pro národní bezpečnost Marco Rubio, jehož antipatie vůči kubánskému vedení sahají hluboko do osobní a kariérní historie. Vedle politických motivů stojí v pozadí i investiční zájem části amerického byznysu — čekání na moment, kdy se Kuba otevře realitnímu a hotelovému kapitálu.
Trump Íránu: kapitulace jako podmínka míru
Na Truth Social Trump Íránu oznámil, že „hodiny tikají". Vyzval íránské vedení, aby celá armáda vystoupila z Teheránu, složila zbraně a vedení státu podepsalo dokument o kapitulaci — v jeho textu s ironickým detailem o mávání bílým praporkem. Formulace je vědomě přehnaná rétorikou, ale zároveň signalizuje reálný záměr.
Hormuzský průliv je uzavřen 79. den. Světové zásoby ropy se podle šéfa Mezinárodní energetické agentury rychle tenčí a zbývají jen na týdny. Ceny pohonných hmot v USA rostou souběžně s výdaji domácností na potraviny, zdravotní péči a základní servis. Lídři zemí Perského zálivu — zejména SAE a Bahrajn — americkou administrativu soukromě prosí o zastavení eskalace. Jejich obavy jsou konkrétní: íránský úder by pravděpodobně zasáhl odsolovací stanice, energetickou infrastrukturu a přístavy v SAE, čímž by destabilizoval zásobování vodou a energií pro miliony lidí.
Macgregor připomněl, že populace pobřežních států Zálivu — od irácké hranice po Omán — se od začátku konfliktu výrazně snížila. Velká část obyvatel oblast opustila, zbývající znovu přehodnocují, zda v dosahu íránských zbraní setrvat. Odhad hovoří o tom, že z původních 67 milionů obyvatel oblasti nezůstala ani polovina.
Macgregor: Írán je dnes jiný soupeř
Macgregor označil obnovení vojenské kampaně proti Íránu za prakticky jistotu. Íránské ozbrojené síly jsou dnes — na rozdíl od situace před předchozí fází konfliktu — předzásobeny a doplněny. Rusko a Čína jim dodaly nové kapacity, jejichž přesný rozsah americká strana plně nezná. Interní americké odhady přiznávají, že íránské inženýrské a technické schopnosti byly systematicky podceněny.
Macgregor předpokládá, že příští kampaň bude zahájena s větší silou — velitelé to Trumpovi slibují — ale varuje před Einsteinovou definicí šílenství: dělat totéž a čekat jiný výsledek. Cílem Washingtonu podle něj není obsazení Íránu ani klasická změna režimu. Jde o masivní destrukci infrastruktury — energetiky, průmyslu, komunikací — s teorií, že ekonomický kolaps přivede obyvatelstvo do ulic a vynutí si kapitulaci vlády. Tento předpoklad Macgregor označil za historicky neověřený: ani intenzivní bombardování německých nebo japonských měst ve druhé světové válce samo o sobě nepřineslo podání. V případě Japonska byl podle Macgregora zlomovým faktorem spíše nástup sovětské ofenzívy v Mandžusku, která hrozila sovětskou okupací, než atomové bomby.
Kriticky se Macgregor vyjádřil k motivaci amerického generálního sboru. Čtyřhvězdičkoví velitelé budují kariérní zázemí pro odchod do soukromého sektoru — nadace spřízněné s bezpečnostní politikou, poradenské firmy, správní rady zbrojních podniků. Vzor kariéristů, kteří loajalitu vůči politickým zadavatelům vyměnili za ekonomické výhody po odchodu ze služby, je dnes podle Macgregora normou, nikoli výjimkou. Čekat, že by se někdo z vrcholových velitelů veřejně odmítl podvolit sporným rozkazům z morálních důvodů, by bylo podle jeho slov velmi naivní.
Zásoby munice a reálná vojenská kapacita
Americké zásoby klíčové protiletadlové a protiraketové techniky — systémů THAAD, Patriot a dalších — byly předchozím kolem operací výrazně vyčerpány. Průmyslová kapacita na jejich doplnění se odhaduje na tři až pět let při stávajícím tempu výroby. Cílem příští kampaně proto nebude obsazení Íránu ani změna režimu, ale maximalizace destrukce infrastruktury dostupnými prostředky.
Macgregor zároveň upozornil na lidský faktor: posádka letadlové lodě USS Gerald R. Ford absolvovala 326denní nasazení — jedno z nejdelších za posledních padesát let — bez vědomí, jak dlouho mise potrvá. Mezi vojáky na nižších stupních hierarchie roste únava a odpor k podobným nasazením. Vedení armády to nechává chladným: personál lze nahradit a rekrutovat, kvalita nových vojáků pro vyšší velení nehraje zásadní roli.
Ebola: fundraising strachem
WHO vyhlásila pro ohnisko viru Ebola v Kongu a Ugandě stav mimořádné situace mezinárodního zájmu. Mediální zkratka z toho udělala titulek o globální pandemické hrozbě — komunitní poznámky pod příspěvky BBC a dalších médií ale upozornily, že WHO výslovně potvrdila, že se nejedná o pandemii. Jedná se o vzácný kmen bez schváleného vakcínu, přenášený blízkým kontaktem, nikoli vzdušnou cestou.
Lékař Pierre Kory, jehož reputace byla během covidové pandemie silně napadána ze strany části farmaceutického průmyslu a mainstreamových médií, označil mediální obraz kolem Eboly za opakující se vzorec: kombinace vágních čísel (250 hlášených úmrtí, ale jen 8 laboratorně potvrzených případů), načasovaného vakcínového výzkumu a výzev k emocionální reakci místo věcné informace. Celé toto chování pojmenoval jako „fundraising strachem" — snahu udržet relevanci a finanční toky institucí, které od covidové pandemie ztratily část veřejné důvěry. Nový zájem o Ebolu přišel týden poté, co mediálním prostorem prošla vlna zpráv o hantaviru — bez jakéhokoli závěru.
Kory také poukázal na strukturální problém: WHO jako nadnárodní instituce nepodléhá jurisdikci žádného státu. Předchozí vyšetřování prokázalo sexuální zneužívání páchané pracovníky WHO při misi v Kongu; instituce to potvrdila a přislíbila nápravu, bez právních následků pro konkrétní osoby.
Americká ekonomika: dluhová smyčka
Nový průzkum Gallup ukazuje, že 51 % Američanů dnes používá splátkové plány i pro běžné online nákupy — nikoli pro luxusní zboží, ale pro klimatizaci, ohřívač nebo základní domácí vybavení. Dalších 17 % je využívá příležitostně. Mezi nízkopříjmovými domácnostmi sahá ke splátkám 37 % — oproti 21 % u příjmově silnějších vrstev. Spotřebitelský kredit a kreditní karty zaznamenávají rekordní využití při souběžném růstu úrokových sazeb.
Výnosy amerických státních dluhopisů — třicetiletý dosáhl dvacetiletého maxima, desetiletý patnáctimísíčního maxima — signalizují, že investoři požadují za půjčování peněz vládě USA vyšší rizikovou prémii. Smyčku ekonomická literatura označuje jako „doom loop": vláda vydává dluhopisy, aby financovala válečné výdaje; investoři požadují vyšší výnosy; náklady na obsluhu dluhu rostou; vláda vydává více dluhopisů. Protože americké státní dluhopisy slouží jako globální bezriziková sazba, vyšší výnosy se přelévají do hypoték, firemních úvěrů, spotřebitelských kreditů a dluhů rozvojových zemí — tedy ke skupinám, které s americkou zahraniční politikou nemají nic společného. Varování před tímto scénářem v roce 2026 zformuloval i bývalý ministr financí Henry Paulson.
Macgregor v závěru svého vstupu varoval, že příští měsíce přinesou zásadní dopad ropné a plynové krize do každodenního života: nedostatek hnojiv, inflaci potravin a potenciální zásobovací problémy i mimo Západ. Až se tyto ekonomické dopady stanou hmatatelnými pro miliony domácností, bude to politický problém pro celý americký politický establishment — nikoli jen pro jednu stranu, protože obě jsou v konfliktu angažovány. Na dluhu blížícím se 40 bilionům dolarů, který jeden z investorů označil za „neopravitelný", nebude mít žádná vláda snadné řešení.
