Uprostřed tisícistránkového zákona o financování obrany na rok 2027 se skrývá jediný paragraf, který by mohl nevratně změnit vztah Spojených států k Izraeli i k jejich vlastní ústavě. Sekce 219 nařizuje integraci amerických a izraelských ozbrojených sil na nejcitlivějších úrovních – a míří k přijetí, aniž by o ní proběhlo jediné veřejné slyšení. Následující rozbor vychází ze zkušenosti bývalého člena Kongresu a mapuje, co přesně by takové sloučení znamenalo.
Sekce 219: sloučení armád USA a Izraele
Zákon o obraně pro rok 2027 obsahuje v sekci 219 ustanovení, které propojuje izraelskou armádu (IDF) s americkou na nejvyšších a nejcitlivějších stupních vojenských operací. Oficiální slovník mluví o integraci a odstranění duplicit – v praxi jde o sloučení. A od sloučení je prý jen krok k akvizici.
Propojení se má týkat těch nejcitlivějších technologií: umělé inteligence, autonomních zbraňových systémů, které zvyšují „efektivitu zabíjení“, kvantového snímání, kybernetické a elektronické války, protiraketové a vesmírné obrany, zbraní s řízenou energií i biologických technologií včetně potenciálu biologické války. Spojení umělé inteligence s těmito nástroji násobí schopnost zabíjet – a stírá hranici mezi útokem a obranou.
Konec suverenity a obcházení ústavy
První a zásadní námitka se netýká konkrétní země, ale principu: žádný cizí stát nesmí vstupovat do rozhodování o národní bezpečnosti Spojených států. V otázkách vlastní obrany musí země zůstat svrchovaná a nedělitelná. Sekce 219 ale posílá všechny pojistky k ledu.
Návrh je navíc protiústavní. Obchází mechanismus mezinárodních smluv – do NATO vstoupily Spojené státy řádnou smlouvou schválenou Senátem, tady žádná smlouva není. Vojenská integrace se prosazuje pouhou vloženou legislativou, bez ratifikace. Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil, jejichž příslušníci skládají přísahu ústavě. Izrael ovšem žádnou americkou ústavu nemá a jeho armáda nesložila přísahu chránit zájmy USA.
Kdo koho ovládá: USA vydané Izraeli na milost
Přijetím zákona by se vztah obou zemí zcela obrátil. Dnes jsou Spojené státy izraelským mecenášem – bez amerických peněz by Izrael nedokázal vést tolik válek na tolika frontách současně. Teoreticky tak Washington drží páku: podporu může kdykoli stáhnout. Po sloučení armád by ale byly obě síly propojené tak těsně, že by se do role slabšího partnera dostaly právě Spojené státy. Kdyby Izrael odstřihl své technologie, americká armáda by ochromla. Slabší stát s devíti až deseti miliony obyvatel by tak usedl za volant obrany národa o 340 milionech lidí.
Zůstává i morální otázka: proč se ze všech armád světa slučovat právě s tou jedinou, která je aktuálně obviňována z páchání genocidy?
Kongres ztrácí kontrolu, rozpočet 1,5 bilionu dolarů
Jakmile zákon projde, Kongres je ze hry. Integrace by se řídila přímo z ministerstva obrany prostřednictvím koordinátora a stala by se rutinní součástí jeho každodenního chodu – žádné další hlasování, žádná kontrola.
A jde o obří peníze. Zákon o obraně počítá s 1,5 bilionu dolarů ročně; obrana tak spolyká zhruba 80 procent veškerého diskrečního rozpočtu USA. Proti předchozím 900 miliardám jde o nárůst o 67 procent – tedy o 600 miliard za jediný rok. Vzniká navíc samostatné „ministerstvo války“. Izrael by přitom nezískal přístup jen ke čtyřem miliardám vojenské pomoci, které dnes dostává, ale fakticky k celému rozpočtu ve výši 1,5 bilionu dolarů.
Únik technologií do Číny a Ruska
Co by na obchodu vydělal Izrael? Získal by výdrž ve zbrojení, hloubku zpravodajských informací i kapacitu cílení pomocí umělé inteligence, kterou dnes mít nemusí. Sdílela by se s ním celá bezpečnostní architektura budoucnosti – protidronová obrana, boj proti tunelům, řízená energie, autonomní zbraně, kybernetická i elektronická válka.
Historie přitom varuje. Izrael v minulosti sloužil jako kanál, jímž americké technologie putovaly do Číny i do bývalého Sovětského svazu – tajemství, která špion Jonathan Pollard ukradl americkému námořnictvu, skončila u sovětských rivalů. Když má ale někdo trvale místo u stolu a všechno je otevřené, nemusí už nic krást ani špehovat.
Zbrojení na úkor zdravotnictví a vzdělávání
Zbrojení má svou cenu, kterou platí Američané doma. Zatímco vojenský rozpočet roste, škrtá se ve zdravotnictví, u agendy dostupné péče i v rozpočtu úřadu pro kontrolu nemocí. Nejhůř dopadá vzdělávání: osekané programy pracovní přípravy studentů, zrušené celé divize, o 90 procent seškrtané prostředky na studentské pracovní programy. Zredukované jsou i programy potravinové pomoci a výživy pro matky a děti.
Vzniká otázka, čím se stává země, která se vyzbrojuje po zuby ve prospěch zbrojařských firem, zatímco vlastní občany nechává bez ochrany proti chudobě a nemoci.
Návrh protlačený bez debaty a slyšení
Nejzarážející je způsob, jakým se paragraf do zákona dostal. Původně šlo o samostatný návrh dvou zákonodárců, který nevzbudil pozornost; pak byl potichu vložen do velkého zákona a nikdo oficiálně neví, kdo to udělal. K této části neproběhlo jediné slyšení ani skutečná debata. Pozměňovací návrh kongresmanů Toma Massieho a Ro Khanny, který na problém mířil, výbor pro pravidla ani nezařadil mezi body k projednání – debata je tak předem umrtvena.
O autorství myšlenky nicméně panuje jasno: k nápadu se veřejně hlásí sám Benjamin Netanjahu.
Časový plán a jak to zastavit
Časový plán je konkrétní. Kongres se vrací 13. července a výbor pro pravidla se pokusí znovu sejít. Minule hlasování neproběhlo kvůli sporu: Bílý dům chtěl do zákona o obraně přibalit i normu omezující některá pravidla registrace voličů. Aby to prosadil, musela sněmovna nejprve schválit pravidla rozpravy – a ta neobsahovala pozměňovací návrh, který by sekci 219 vyškrtl. Návrh pravidel nakonec padl, protože se čtrnácti republikánům nelíbilo jeho nastavení.
Zbraní občanů zůstává tlak. Nejsou bezmocní – lidé mají volat svým zástupcům a žádat, ať hlasují proti zákonu, nebo ať sporný paragraf vyškrtnou. Když přijde dost telefonátů, zákonodárci znervózní a hlasy se začnou přelévat.
Zrada, pravidla „kupuj americké“ a pracovní místa
Kritici nešetří slovem zrada – předání vlastní vlády cizímu státu proti vůli veřejnosti, která to celé platí. Sloučení by navíc zasáhlo i americká pracovní místa. Dnes platí pravidla „kupuj americké“, podle nichž armáda pořizuje vybavení převážně od domácích dodavatelů. Nová legislativa by umožnila, aby nákupy od Izraele platily jako nákupy americké, a Izrael by mohl zřizovat výrobu přímo v USA. Zakázky by tak stále více odtékaly za hranice na úkor amerických výrobců.
Sionismus, holokaust a únos judaismu
K pochopení, proč zákonodárci návrh podporují, je podle rozboru třeba vrátit se až k holokaustu. Židé prošli nepředstavitelným utrpením a stát Izrael vznikal s obrovskou vlnou soucitu. Jeho založení v roce 1948 ovšem nemělo znamenat podrobení Palestinců – měla vzniknout nějaká dohoda. Místo toho následovaly generace útlaku.
Zaznívá tu ostré rozlišení: radikální proud sionismu, jak jej ztělesňují ministři Smotrich a Ben Gvir či Netanjahu, prý unesl judaismus a ve službě politické agendě opustil duchovní principy. Odkaz na „tikkun olam“, tedy nápravu a uzdravení světa, stojí v příkrém rozporu s tím, co se děje v Gaze, na Západním břehu i v jižním Libanonu.
Netanjahu vzdoruje Trumpovi a válka s Íránem
Otázka, zda by prezident zákon vetoval, naráží na jiný problém: Netanjahu opakovaně bagatelizuje autoritu amerického prezidenta. Když se Donald Trump snažil ukončit válku proti Íránu – rozpoutanou právě na Netanjahuův popud – jednou z podmínek Íránu bylo, aby Izrael přestal útočit na jižní Libanon. Nestalo se; Netanjahu se americkému prezidentovi veřejně vzepřel.
Válka s Íránem přitom podle odhadů přijde daňové poplatníky zhruba na bilion dolarů, z velké části financovaný dalším dluhem. A objevily se informace, že Izrael plánoval zabít íránské vyjednavače o míru – protože mír vnímá jako hrozbu své existenci. Z takové rovnice plyne jediné: věčná válka.
Petrodolar a návrat k americkým základům
Východisko začíná u zahraniční politiky: zastavit věčné války a přestat se držet za ruku se zemí, která je trvale na válečné stezce. Pružnost americké ekonomiky stojí na petrodolaru – čím víc států od Brazílie přes Rusko, Indii a Čínu až po Írán obchoduje mimo dolar a zbavuje se amerických dluhopisů, tím vyšší úroky a tím větší zátěž to pro USA znamená.
Náprava má vést přes obnovu infrastruktury, vzdělávání a diplomacie – a přes oživení občanské angažovanosti, návrat k městským shromážděním, kde lidé formulují, co od své země chtějí. Věčná bdělost je cenou svobody. Právě proto by prvním projevem občanské aktivity mohly být celonárodní protesty proti tomuto zákonu: stačí zadat do vyhledávače „section 219 NDAA“, najít si text a pochopit, oč jde. Vlak už se ale rozjel a 13. července se ho jeho strůjci pokusí protlačit dál.
