Shawn Ryan sloužil u jednotky Navy SEAL, bojoval v Iráku a Afghánistánu a později pracoval jako kontraktor CIA. Dnes vede jeden z nejsledovanějších podcastů na světě, měsíčně má 150 až 200 milionů zhlédnutí. V rozhovoru dochází k nepříjemnému závěru: Spojené státy možná přestávají být supervelmocí, rozvracejí si vztahy se spojenci, vedou válku, jejíž smysl nikdo nedokáže vysvětlit, a Čína mezitím v klidu vyčkává.
Supervelmoc na sestupu
Ryan připouští, že Amerika už supervelmocí být přestala, nebo že k tomu brzy dojde. Důvodů vidí víc. Čína sází na jadernou energetiku, zatímco ve Spojených státech se pořád dohadují, jestli touto cestou vůbec jít a co s energetickou sítí. K tomu přistupuje otázka petrodolaru. Když si člověk všechny ty souvislosti dá dohromady, zamrazí ho.
Místo katastrofických scénářů chce Ryan pozvat historiky a zeptat se jich, jak vypadala Británie ve chvíli, kdy po druhé světové válce předala roli supervelmoci Spojeným státům. Varování před bezvládím a před měnou, která spadne na nulu, se podle něj naplnit mohou, ale také nemusí. A ztráta výsadního postavení by mohla mít i dobrou stránku: z americké politiky by zmizela velká část peněz politických akčních výborů a politici by se museli konečně starat o vlastní zemi. Ryan také chystá projekt, při kterém chce za padesát dní projet padesát států a ukázat jejich nejchudší místa. Ptá se, proč Amerika posílá peníze do ciziny, když doma vládne taková bída, a obviňuje politiky, že vlastní lidi opustili.
Spojenci, se kterými se nedá obchodovat
Za úpadkem vidí Ryan i to, kolik zemí si Washington v poslední době znepřátelil. Jako příklad uvádí Kanadu: chtěla do USA vést ropu potrubím Keystone, Joe Biden to ale odmítl. Kanada proto začala uzavírat obchody s jinými zeměmi včetně Číny – a Donald Trump ji za to teď trestá cly. Ryan si nevybavuje přesná čísla, zmiňuje ale růst zhruba od 25 přes 50 až ke 100 procentům. Kanaďané se podle něj na Američany dívají jako na blázny: „Jako by jednali se schizofrenikem.“ S takovým partnerem se obchodovat nedá a celý svět to vidí, protože se to děje skoro všem zemím kromě jediné, Izraele.
Ryan uznává, že USA ve spojenectvích nesou většinu peněz i rizika. Spojence ale potřebují dál a nemohou jim rozbíjet obchod a toky ropy ani je trestat za to, že hledají jiné partnery poté, co jim Washington sám zavřel dveře. Americká síla stála na klidném sebevědomí: silný nemusí nikomu dokazovat, že je silný. Jakmile začne urážet jiné země a jejich lídry nebo mluvit o Kanadě jako o dalším americkém státě, působí to spíš jako nejistota. Ostatní národy se pak začnou spojovat mezi sebou, a ne se Spojenými státy. Evropští lídři se kvůli vývoji kolem Íránu sbližují a hledají vlastní cestu, protože pod americkým vedením se už necítí tak bezpečně. Čína si nikoho neznepřátelí a nemusí dělat vůbec nic. „Dívají se, jak se v přímém přenosu sami ničíme,“ říká Ryan.
Válka s Íránem bez dobrého konce
Válce s Íránem Ryan přestal rozumět. Nic z toho mu nedává smysl a pro Ameriku v ní nevidí žádný dobrý konec. Bývalí kolegové z armády podle něj mají pocit, že bojují za zájmy jiné země. Největší zájem má podle Ryana nejspíš Izrael. Viceprezident JD Vance sice v jiném rozhovoru označil Spojené státy za seniorního partnera tohoto vztahu, Ryanovi to tak ale nepřipadá.
Vysvětlení, že válka začala kvůli jaderným zbraním, Ryan nepřijímá. Skutečný důvod nezná a cokoli by k tomu řekl, byla by spekulace, za americké zájmy to ale podle něj není. Proč se do toho Trump nechal vtáhnout, nedokáže vysvětlit. Trump podle něj šel úplně proti tomu, co sliboval. Demokraté a republikáni přitom splývají čím dál víc a skoro každý politik, kterého měl Ryan v pořadu, mu podle jeho slov lhal do očí. Proto se od politiky odvrací.
Fotka s mocí jako past
Ryan je přesvědčen, že podcasteři jsou kompromitovaní, i když důkazy nemá. Trumpova administrativa ve volební kampani mistrovsky využila podcasty a influencery. Ti se pak cítili mocní, protože se dostali do blízkosti prezidenta. Ryan připomíná první zveřejnění Epsteinových spisů, kdy influenceři pózovali v Bílém domě se šanony v rukou. V tu chvíli byli podle něj „zajatí“: i kdyby uvažovali nezávisle, navenek dali najevo, že patří k jednomu kmeni.
Sám proto pozvánky odmítá – do Bílého domu, na zápasy, na palubu Air Force One či Marine One. Každá taková fotografie světu vzkazuje: „Máme ho. Je v našem týmu.“ Kdo se nechá takto zařadit, narazí na strop, a přitom vůbec neví, jaká rozhodnutí lidé, ke kterým se přidal, později udělají.
Hosté s jedinou větou a krtci v platformách
V okruhu podcastů se podle Ryana pohybují nastrčení lidé, hosté i moderátoři, a někteří z nich o tom možná ani nevědí. Z ničeho nic se objeví neznámý člověk a získá obrovský dosah. Nemá za sebou pozoruhodný životní příběh, jen komentuje aktuální dění. Rozhovor může trvat čtyři nebo pět hodin, skutečným úkolem ale bývá jediná věta, která se má vystřihnout a rozšířit.
Ryan to zažil sám. Hosté u něj předpovídali vývoj na Ukrajině, v Izraeli nebo v Íránu a po čase mu napsali, že to přece říkali. Nechápe, jak si po padesáti rozhovorech za dva měsíce pamatují, co řekli zrovna u něj. Kdysi by takové řeči považoval za konspiraci, dnes mu to dává logiku: kdyby byl protivník, dělal by totéž. Jediný povedený výkon v podcastu znamená sto milionů zhlédnutí a návštěvnost se dá ovlivnit.
Ryan je přesvědčen, že tajné služby mají lidi i uvnitř platforem. Zpravodajská práce je jejich hlavní úkol, zaměstnání v YouTube, Metě nebo TikToku jen krytí. Firmy o tom samy nemusejí vědět. Jeho pořad se podle jeho slov nikdy neobjevil v sekci populárních podcastů na YouTube, přestože na YouTube už několikrát vedl žebříček, a Ryan to spojuje s tím, co kdysi řekl o terorismu. Na spolupráci s YouTube si přitom nestěžuje, jen mu to přijde zvláštní.
Informátor CIA a ruské jaderné hlavice
Jako příklad uvádí rozhovor s Blerimem Skorem, rodákem z východní Evropy, kterého podle jeho vyprávění naverbovali z vězení, aby jako agent CIA pronikl do islamistických teroristických buněk. Skoro se k nim podle svých slov dostal, domlouval obchody se zbraněmi a celé zásilky pak skončily v rukou CIA. Uprostřed dlouhého rozhovoru o válce proti terorismu ale najednou začal mluvit o Rusech, kteří do USA pašují jaderné hlavice.
K ničemu z předchozího hovoru to nesedělo. Tehdy i dnes přitom podle Ryana sílí narativ, že Rusko musí nenávidět všichni. Ryan se Skora přímo ve vysílání zeptal, jak má vědět, že ho někdo neposlal jen proto, aby do pořadu vložil tuto jedinou větu. Netvrdí, že Skoro nastrčený je, ani že není – jen popisuje, jak taková operace vypadá. Skora mezitím zadržel americký imigrační úřad ICE a hrozí mu deportace. Skoro se podle Ryana bojí, že ho po vyhoštění zabijí. Ryan je přesvědčen, že pro Spojené státy skutečně pracoval, úřad to ale nezajímá.
Díly, které nikdy nevyšly
Několik natočených dílů Ryan nikdy nepustil do éteru. Jeden host tvrdil, že vakcína proti covidu vznikla v laboratoři a byla patentovaná dávno před pandemií. Znělo to přesvědčivě, jenže host opakovaně zaměňoval vakcínu proti covidu za vakcínu proti SARS, přestože variant obou virů jsou tisíce. Ryan má miliony posluchačů a nechtěl, aby se někdo kvůli nepodložené informaci rozhodoval o svém zdraví. Sám se nechal očkovat a dnes toho lituje.
Jiný host se vydával za odborníka na Světové ekonomické fórum, ale nedokázal ani říct, co to vlastně je, a Ryan rozhovor ukončil. Nedávno přišla žena, která údajně pracovala pro tajnou službu. O práci mluvit nechtěla, protože je všechno tajné, zato se pořád vracela k detektoru lži. Ryan v tom vidí snahu působit věrohodně, a navíc naráží na to, že postup, jak detektor oklamat, může být utajovaná informace. Rozhovor rychle skončil a nikdy nevyjde. Chyby se podle Ryana stávají, vědomě ale nic nepravdivého kvůli sledovanosti nepustí.
Data z mobilů jako zbraň
Aplikace v telefonech podle Ryana nepřetržitě vysávají data a posílají je datovým brokerům, kteří je prodávají komukoli. Nejde jen o soukromí. Novinář Byron Tau, kterého měl Ryan nedávno v pořadu, soudí, že Íránci zaútočili na americkou základnu poté, co si data koupili právě od takového brokera. K telefonům vojáků se tak dostali přes obyčejná marketingová data. Ryan proto založil firmu, která vyvíjí aplikaci pro ochranu soukromí v mobilu: blokuje odesílání dat a nabízí jednorázová telefonní čísla.
Závěr
Ryan čte postavení Spojených států jako moc, která se rozkládá zevnitř: nevyzpytatelný obchodní partner, válka vedená za cizí zájmy, politici, kteří lžou, a spojenci, kteří hledají jiné cesty. Čína přitom nemusí dělat nic. Stejnou nedůvěru uplatňuje i k informačnímu prostředí, kde jediná věta vložená do dlouhého rozhovoru může posloužit cizímu zájmu. Jeho rada je jednoduchá: nebát se ptát, nepodléhat kmenovému myšlení a umět přiznat chybu.
