Prezident Donald Trump v rozhovoru pro Newsmax připustil, že by na íránský podzemní komplex Pickaxe Mountain mohl shodit pumu GBU-43/B MOAB, přezdívanou „matka všech bomb“. Jadernou zbraň podle vlastních slov nepoužije. Co má takový úder přinést, ale zůstává nejasné. Bývalý zbrojní inspektor OSN a veterán americké námořní pěchoty Scott Ritter v něm vidí hlavně politické divadlo. Skutečné hrozby podle něj leží jinde: v možném kolapsu Saúdské Arábie, v energetické krizi a v zániku Ukrajiny jako fungujícího státu.
Velký záblesk místo vítězství
Ritter připomíná, že MOAB už armáda jednou nasadila v Afghánistánu a že její účinek na Islámský stát silně přehnala. Zato vypadala působivě: obří puma vypadne z letadla, následuje záblesk a hřib dýmu. Právě o tento obraz podle něj jde i teď. Hluboko zakopaná íránská zařízení včetně Pickaxe Mountain MOAB nezničí, prezident ale potřebuje okamžik, který bude vypadat jako rozhodný vojenský zásah. Pak může vyhlásit vítězství a z Íránu odejít.
Tentýž scénář se podle Rittera už jednou odehrál. Po operaci Midnight Hammer, kdy bombardéry B-2 s doprovodem stíhaček F-22 a F-35 shodily na íránská podzemní zařízení protibunkrové pumy GBU-57, Trump prohlásil, že z jaderného programu zbyl jen „jaderný prach“. Při jednáních v únoru ale Íránci oznámili, že mají veškerý uran obohacený na 60 % uložený v kontejnerech a jsou ochotni ho předat. Žádný prach tedy nevznikl. Teď ho podle Rittera musí Trump v očích amerických voličů vyrobit znovu a MOAB mu k tomu poslouží.
Írán takovou hru podle něj ochotně přijme. Předseda íránského parlamentu, který vede íránské vyjednávání, už před několika měsíci řekl, že Spojené státy hledají elegantní cestu z války, při níž neztratí tvář. Teheránu je jedno, co Trump řekne doma; chce hlavně, aby Američané odešli. Vyhrát tuto válku podle Rittera Spojené státy nemohou, je to fyzicky nemožné. Šlo o válku z vlastní volby, Írán Americe nehrozil a jaderný zbraňový program nemá. Trump to podle Rittera ví, jen to nemůže přiznat.
Úder na energetiku by zapálil celý Perský záliv
Jinak by to vypadalo, kdyby MOAB byla jen součástí širšího úderu, třeba na íránskou energetiku nebo na ostrov Charg, přes který Írán vyváží ropu. Írán by pak podle Rittera okamžitě zničil energetickou infrastrukturu Saúdské Arábie, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru a Spojených arabských emirátů. Následovala by celosvětová energetická krize, kterou nespraví ani ruská nafta, ani evropské zásoby uvolněné na trh. Ritter odhaduje, že poradci Trumpa varovali: efektní okamžik ano, ale íránské energetice ublížit nesmí.
Mnohem víc než o MOAB by se podle Rittera mělo mluvit o budoucnosti Saúdské Arábie. Připomíná rok 1977, kdy byl íránský šáh na vrcholu moci. Washington mu tehdy schvaloval jaderný program s vojenským rozměrem, uvažoval o jaderných hlavicích pro rakety Lance a prodal mu stíhačky F-14 se střelami Phoenix, které nedostal žádný jiný spojenec. O dva roky později šáh padl a region se propadl do chaosu.
Podobně vratká je podle Rittera dnes pozice saúdského korunního prince a premiéra Muhammada bin Salmána. Válka se rozšířila do Jemenu a Húsíové útočí nejen na saúdské ropné sklady, ale i na těžbu. Ropa se k odběratelům nedostane Hormuzským průlivem ani přes Rudé moře a saúdská ekonomika se podle Rittera téměř zastavila. Bin Salmán podle něj brzy padne a nikdo neví, co přijde po něm, ani zda přežije saúdský královský rod. Trump by proto měl z Íránu odejít dřív, než se Saúdská Arábie zhroutí; jinak uvízne v prohrané pozici.
Proč Trump Saúdům nepomůže
Trump nedávno nahlas uvažoval, že by Saúdům proti Húsíům pomohl. Ritter v tom vidí hlavně řeči, jakými Trump rád nahrazuje činy. Poslat letadlovou loď do Rudého moře by dnes podle něj byla sebevražda. Při posledním pokusu musela loď prudce uhýbat, přes palubu jí spadla stíhačka F-18 a Spojené státy nakonec z Rudého moře odešly na základě dohody s Húsíy. Ta navíc vůbec neřešila jejich raketové útoky na Izrael, tak moc chtěl Washington podle Rittera pryč. Bombardování z Indického oceánu nezabralo ani minule, kdy měly USA v regionu nepoškozenou síť základen. Ty podle Rittera mezitím zničil Írán a Američany z oblasti fakticky vystrnadil.
Za přítele Ameriky Ritter Saúdskou Arábii navíc nepovažuje. Království podle něj vyváží wahhábismus, který posílil al-Káidu i Islámský stát, a nedávno odtajněné dokumenty FBI ukazují, že zpravodajci působící ze saúdského velvyslanectví přímo pomáhali dvěma únoscům z 11. září v San Diegu. Bin Salmán podle Rittera Trumpovi nevyhověl ani během pandemie, když ho žádal o změnu ropné politiky, a na jeho pokyn byl v Istanbulu zavražděn novinář deníku Washington Post Chášukdží. Trump podle Rittera saúdským korunním princem pohrdá.
Saúdové navíc vycouvali z dohody z roku 1974, v níž se zavázali prodávat ropu výhradně za dolary výměnou za americkou ochranu. Dnes ji podle Rittera prodávají hlavně Číně, a to za čínskou měnu. Že by Trump spáchal politickou sebevraždu podporou upadajícího režimu, považuje Ritter za absurdní.
Ropa jako páka na Čínu
Co by pád saúdského královského rodu znamenal pro americké zájmy a světové dodávky ropy? Ritter upozorňuje, že tady už jde o spekulaci. Válka s Íránem i politika vůči Rusku mají podle něj společný cíl: ovládnout energii, kterou potřebuje Čína. S čínskou ekonomikou Spojené státy soupeřit nedokážou, a tak se snaží dostat pod kontrolu zdroje, na kterých závisí. Venezuelu už převzaly. S Íránem se jedná a jednou z cest ven může být zrušení sankcí výměnou za vliv na íránský vývoz ropy, třeba závazek prodávat část za dolary a podepřít tak petrodolar, kterému hrozí zhroucení.
Zbývá Saúdská Arábie jako dodavatel Číny. Tu je podle Rittera potřeba vyřadit politicky i fyzicky, zničením ropného průmyslu. Odchodem od petrodolaru se Saúdové dopustili osudné chyby. Washington podle Rittera nestojí o to, aby si království udrželo postavení energetické a ekonomické velmoci, a jedním ze způsobů, jak ho o ně připravit, je nečinně přihlížet, jak špinavou práci odvádějí Húsíové. Kdyby se válka s Íránem rozšířila na energetiku, Írán by ji dokončil.
Zatáhne Izrael Ameriku zpátky do války?
Pokud Trump omezí úder na Pickaxe Mountain a vyhlásí vítězství, zůstane Írán pánem Hormuzského průlivu, bude tam dál vybírat poplatky a jeho postavení v regionu poroste. Nabízí se proto otázka, zda Izrael Američany odejít nechá. Ritter připouští, že Izrael zasahuje do americké bezpečnostní a zahraniční politiky už desítky let a v Kongresu si koupil velký vliv. Jenže americká veřejnost podle něj prohlédla: 60 až 70 % Američanů už politiku vůči Izraeli nepodporuje a řada izraelských komentátorů sama mluví o nutnosti se od Ameriky odpojit. Na to ale Izrael zatím nemá.
Sám se s Íránem v konvenční válce utkat nedokáže a jadernou zbraň bez provokace podle Rittera nepoužije. Otevřel by tím debatu o rozebrání vlastního jaderného arzenálu, kterou rozhodně nechce. Precedens už existuje: když Trump odešel z Rudého moře, nechal Húsíy dál útočit na Izrael. Kdyby Izrael napadl Írán bez amerického souhlasu, Spojené státy by podle Rittera nečinně přihlížely, jak ho Írán rozdrtí. Izrael má navíc jiné starosti, například Turecko nebo mocenské vakuum, které by mohlo vzniknout v Saúdské Arábii.
A Američanům podle Rittera došla munice. V únoru spolu s Izraelem zasáhli Írán vším, co měli, a vyčerpali zásoby zbraní dlouhého dosahu. Dnes by zvládli nanejvýš třídenní válku. Pak by se nedokázali bránit íránským balistickým raketám, jejichž hrozba je dnes silnější než na začátku konfliktu v únoru.
Trump se od Netanjahua vzdaluje
Izraelská karta už zjevně netáhne jako dřív. Ministr zahraničí Rubio v prvních dnech války vysvětloval, že se Spojené státy zapojily, protože Izrael se chystal zaútočit tak jako tak. V rozhovoru pro Newsmax se teď Trump na otázku po vztahu s Benjaminem Netanjahuem omezil na to, že nějaký vztah má, a příležitost označit izraelského premiéra za přítele nevyužil. Podle Rittera Trump nedávno řekl, že Netanjahuovi nevěří, a doba zlatého spojenectví obou mužů je pryč.
Za odklonem vidí Ritter i domácí politiku. Američané se od Izraele výrazně odvracejí a podporu státu, který podle něj páchá genocidu, nelze obhájit. Rozhoduje i peněženka: amerického voliče zajímá hlavně cena u benzinové pumpy, a pokud ji Izrael nedokáže ovlivnit, přestává pro něj být důležitý. Vyčistit Kongres od politiků financovaných proizraelskou lobby AIPAC potrvá podle Rittera jeden až dva volební cykly. Peníze od AIPAC se ale podle něj z výhody mění v polibek smrti, a jakmile lobby ztratí vliv, ztratí Izrael oporu. Přes noc se to nestane, Amerika se ale od Izraele podle Rittera vzdaluje.
Rozvod Trumpa a Zelenského
Druhou válkou, kterou Trump vleče jako břemeno, je Ukrajina. Napětí mezi ním a Volodymyrem Zelenským vyhrotila dohoda, podle níž má Rusko dodávat Spojeným státům naftu. Američanům se vyplatí, Zelenskému ne, a dal to hlasitě najevo. Trump v rozhovoru pro Newsmax odpověděl, že Zelenskyj není dobrý partner k jednání a že mu Biden dal stovky miliard dolarů. Pokud se válka urovná, podle Trumpa to nebude s ním, protože dohodu ve skutečnosti nechce. S Putinem se Trumpovi jedná snáz než se Zelenským.
Ritter je přesvědčen, že jde o definitivní rozvod. Stačí podle něj poslouchat, co náměstek ministra války Colby říká Evropanům o takzvaném NATO 3.0: Spojené státy se od aliance odpojují. O vyslání amerických vojáků do Polska se sice mluví, ale nejsou tam základny ani dohody a stálo by to roky a miliardy, které nikdo nemá. Strategie národní bezpečnosti, kterou Trumpova administrativa vydala koncem roku 2025, míří stejným směrem i na Blízkém východě. Washington stojí o lepší vztahy s Ruskem, ne z náklonnosti, ale v naději, že ho odtrhne od Číny, kterou považuje za hlavní hrozbu. Ritter tu úvahu má za mylnou, přesto podle něj určuje politiku: cílem není přidat Ukrajině, ale ukončit konflikt s Ruskem.
Ukrajinu podle Rittera Washington používal jako nástroj proti Rusku a teď se ho zbavuje. Obraz Ukrajiny jako obránkyně demokracie odmítá a mluví o vojenské diktatuře, která se hlásí k odkazu Stepana Bandery. Připomíná, že americký Kongres v letech 2015 až 2017 v zákoně o financování obrany zakazoval platit z peněz daňových poplatníků pluk Azov, protože ho považoval za neonacistický. Ukrajinský parlament letos v červenci schválil stavbu národního panteonu v areálu Kyjevskopečerské lávry, posvátného místa ruského pravoslaví. Podle Rittera v něm mají mít čestné místo Bandera a jeho stoupenci.
Důsledek je podle Rittera tragický: zánik Ukrajiny jako moderního státu. Počet obyvatel podle něj klesl z více než 50 milionů na zhruba 20 milionů, z nichž polovinu tvoří důchodci. Po zimě bez energie by mohla přijít vlna uprchlíků a na jaře by v zemi nemuselo zůstat ani deset milionů lidí.
Protivzdušná obrana, kterou už nejde vzkřísit
Zelenskyj si mezitím před kamerami stěžoval, že s ním Trump nejedná férově, a požádal aspoň o protibalistické rakety na dobu, po kterou platí dohoda o naftě. Rakety ale nejsou. Evropské země se podle šéfky unijní diplomacie Kallasové na jejich dodávkách nedohodly a Spojeným státům je odčerpal Blízký východ.
Ritter připomíná, že Západ do Ukrajiny investoval stovky miliard dolarů a vybudoval tam jeden z nejpropracovanějších integrovaných systémů protivzdušné obrany na světě. Rusko ho ale od podzimu 2022 systematicky rozebíralo kampaní na potlačení protivzdušné obrany, o které se podle Rittera skoro nemluví. Dnes už tento systém neexistuje a vzkřísit ho nelze. Starší verze Patriotů pokročilé ruské balistické střely nesestřelí, verze PAC-3 zvládne jen některé. Dodávky raket tak podle Rittera slouží hlavně k tomu, aby ukrajinský prezident mohl tvrdit, že něco dělá, a Evropa měla důvod dál investovat.
Stejně hodnotí Ritter i protibalistický systém Freya, který Kyjev nabízí Evropě. Nejde podle něj o vlastní vývoj, ale o úpravu výrobní základny ruských protiletadlových raket S-300 s několika evropskými součástkami, a systém podle něj nefunguje. Evropské peníze vložené do projektu podle Rittera skončí v korupčních schématech. Válka je podle něj rozhodnutá: Rusko vyhrálo a Západ to nezvrátí.
Zima, která má Kyjev vylidnit
Nabízí se otázka, zda Trump nezačíná chápat, jak se věci mají, a zda se po cestách ředitele CIA a vyjednavačů Kushnera a Witkoffa do Moskvy a po Trumpově telefonátu s Putinem nejednalo i o dalších věcech. Ruská média přitom naznačují, že Moskva chystá závěrečnou fázi války, a část komentátorů tvrdí, že se kvůli totální válce vrátil generál Surovikin. Ritter, který se podle svých slov právě vrátil z Ruska, to odmítá. Surovikin se podle jeho informací stále věnuje Africe, je politicky poznamenán vazbami na Prigožina a zaniklou Wagnerovu skupinu a ruské velení ho nepotřebuje. Rusko podle Rittera válku vyhrává s veliteli, kteří znají dnešní drony i zbraňové systémy.
O zostření podle Rittera rozhodl sám Putin. Rusko to prý nechtělo, ale ukrajinská dronová kampaň zahájená 25. června, která měla způsobit bolest ruským obyvatelům, byla osudovou chybou. Výsledkem má být zima, během níž se Kyjev stane neobyvatelným. Bez elektřiny se voda nedostane do horních pater výškových domů, selže kanalizace a splašky potečou budovami do ulic. Kyjevský starosta Kličko proto vyzval obyvatele, aby zvážili odchod z města.
Ritter zároveň upozorňuje, že podle ukrajinských velitelů, mimo jiné šéfa dronových sil, Ukrajina propojila zbrojní výrobu s civilním obyvatelstvem. Lidé v bytech tisknou díly dronů na 3D tiskárnách a ve sklepech je kompletují. Rusko proto podle něj rozšířilo seznam cílů o zařízení dvojího užití, například továrny na nábytek či potravinové sklady přestavěné na vojenskou výrobu, a o energetiku. Ukrajinu podle Rittera čeká velmi tvrdá zima.
Být, či nebýt
Racionální vůdce by uznal, že bez munice a techniky nemá smysl dál bojovat. Kyiv Post ale místo toho útočí na Trumpa jako na zrádce a píše, že Ukrajina postavená před ultimátum být, či nebýt bude bojovat dál, s těmi, kdo se k ní otočili zády, i bez nich, a že zásadní změna má začít ve Washingtonu, ne v Kyjevě.
Ritter v tom vidí ideologii Banderových stoupenců, kteří podle něj ovládli rozhodovací centra země a jsou ochotni obětovat miliony lidí včetně Ukrajinců. I nacisté nakonec vyvěsili bílý prapor, místo aby šli bojovat do Alp do posledního muže, připomíná. Dokud tekly peníze ze Západu, dala se ukrajinská společnost podle Rittera uplácet; v Kyjevě, Charkově i Oděse se celé léto bavilo. To skončilo. Ukrajina je podle něj v režimu přežití a jednou dost lidí odmítne spáchat sebevraždu spolu s banderovci. Pak se společnost zhroutí a válka skončí.
Ztráty, o kterých se nemluví
Rusové se k číslům ztrát nevyjadřují. Ritter ale tvrdí, že od člověka, který to podle něj ví, slyšel, že ukrajinské ztráty přesahují 3,5 milionu, zatímco celkové ruské ztráty na mrtvých a raněných jsou výrazně pod milionem. Kyjev podle něj vlastní ztráty promítá na Rusy. Když tvrdil, že Rusové měsíčně ztrácejí 30 tisíc mužů, šéf prezidentské kanceláře Budanov zároveň řekl, že Ukrajina musí každý měsíc mobilizovat 30 tisíc lidí, aby udržela stav. Tolik tedy podle Rittera ztrácí sama Ukrajina. Současné číslo 47 tisíc ruských ztrát za měsíc podle něj ve skutečnosti odpovídá ukrajinským ztrátám, které vzrostly po neúspěšné ofenzivě u Lymanu: jednotky se podle Rittera jen probily do šedé zóny a tam je Rusové zdecimovali.
Ukrajině docházejí muži a mluví se o mobilizaci žen. Pro Rittera je to definitivní stvrzení zániku národa. Na jedno narození podle něj připadají čtyři úmrtí a bez žen se populace obnovit nemůže. Ženy mají být podle něj chráněny, ne posílány na frontu, třeba jako operátorky dronů, což je podle Rittera nejnebezpečnější práce na Ukrajině. Odpovědnost za osud země nesou podle něj i všichni, kdo ze zahraničí volali „Sláva Ukrajině“ a válku přiživovali.
Závěr
Ritterův pohled spojuje všechny fronty jednou nití. Spojené státy jsou podle něj vojensky vyčerpané, odcházejí z Blízkého východu i z Evropy a hledají způsob, jak odchod prodat jako vítězství. Bomba MOAB na Pickaxe Mountain má být kulisou pro takový ústup. Skutečné otřesy ale podle Rittera teprve přijdou: v Saúdské Arábii, ve vztahu Washingtonu s Izraelem a na Ukrajině, kterou čeká zima bez elektřiny, vody i lidí.
