Reportáž z Bruselu: demonstraci k Save Europe Act povolil až soud

Výjezdní reportáž z Bruselu sleduje dvě akce: první veřejnou demonstraci iniciativy Save Europe Act před Evropským parlamentem a navazující konferenci o svobodě slova. Součástí jsou rozhovory s aktivisty z několika zemí.

Názory, které v rozhovorech zaznívají, patří jejich mluvčím a jsou v textu jako jejich stanoviska označeny — redakce je nepřebírá za své. Tam, kde bylo možné tvrzení ověřit proti veřejným zdrojům, je doplněna poznámka kurzívou a reference pod čarou.

Přistáli jsme a demonstraci právě zakázali

klip od 0:00

Cesta začíná přistáním v Bruselu s tím, že tohle město bývá k členským státům spíš nepřátelské, ale tentokrát se tu bude jednat o záchraně Evropy. V plánu je demonstrace před Evropským parlamentem a po ní konference věnovaná hlavně svobodě slova, kterou podle pořadatelů ohrožuje prosazování otevřených dveří nelegální migraci.

Ještě v autobuse z letiště přichází zpráva, že radnice demonstraci zakázala. Komentář je stručný: v matičce demokratické zjevně není shromažďovací právo stoprocentní. Pořadatelé slibují, že nasadí právníky.

(Ověření redakce: zákaz skutečně padl den před akcí, vydal ho ale starosta bruselské obce Ixelles, ne starosta města Bruselu — Place du Luxembourg u Evropského parlamentu leží v Ixelles, jedné z devatenácti samosprávných obcí regionu. Odůvodněn byl tím, že akce byla ohlášena zavádějícím způsobem, a obavami o veřejný pořádek. Belgická Státní rada, nejvyšší správní soud, zákaz v den konání několik hodin před začátkem zrušila a demonstrace proběhla.¹)

Čtvrt kilometru Evropské komise

klip od 2:17

Následuje procházka bruselskou institucionální čtvrtí. Hlavní budova Evropské komise má na délku skoro čtvrt kilometru a je stavěná do hvězdice; opodál stojí Rada Evropské unie a několik set metrů dál další komplex, který Komisi rovněž patří. Odhad zní, že se sem vejde asi třicet tisíc úředníků, kteří se tu domlouvají na tom, jak řídit naše životy.

Pozornost si vysloužily i duhové přechody, kterých je v Bruselu podle reportáže poměrně dost a jejichž cena se odhaduje na deset tisíc eur za kus.

(Ověření redakce: Evropská komise na svých stránkách uvádí zhruba 32 000 stálých, dočasných i smluvních zaměstnanců — údaj z reportáže je tedy řádově správný, spíš mírně podhodnocený.²)

Uvnitř Evropského parlamentu

klip od 3:31

Budova Evropského parlamentu je podle reportáže stavebně i opticky oddělená od zbytku institucí, což působí jako symbol odtržení celého molochu od reality občanů. Spojnicí mezi politiky a veřejností je dlouhá chodba, kde politici mluví s televizemi, a řada boxů pro sofistikovanější vysílání. Reportér si do jednoho z mediálních koutků sedne a zkusí si, jaké to je.

V srdci bestie

klip od 4:43

V rozhovoru popisuje spolucestující influencer budovu jako obrovskou a nádhernou, plnou zajímavých lidí, s nimiž se dá i nedá souhlasit. Zároveň podle něj platí, že se současným vedením Evropské unie tu člověk nemůže říkat všechno, co by chtěl, a musí být opatrný, protože je v srdci bestie. Doufá, že se to po příštích eurovolbách změní a Evropská unie bude fungovat tak, aby přinášela růst a inovace všem členským státům.

Na Bruselu ho zaujalo rozdělení města na malou bezpečnou část a podstatně větší nebezpečnou. Přiznává, že mu chození po hlavním městě Unie dává pocit nepřátelského prostředí a nelíbí se mu to. Na otázku po architektuře odpovídá, že český parlament je hezčí, protože je to autentická stará budova — ale u instituce tak nové, jako je Evropská unie, moderní vzhled podle něj dává smysl.

Demokracie v akci a bezdomovec u vchodu

klip od 9:15

Před Evropským parlamentem visí nápisy Demokracie v akci, u nichž se lze i vyfotit. O kus dál, pár desítek metrů od hlavního vchodu, má podle reportáže dlouhodobě zázemí bezdomovec — gauč, postel a přikrývka s mikinou Evropské unie. Kontrast mezi heslem a scenérií je jedním z motivů, ke kterým se reportáž opakovaně vrací.

První veřejná demonstrace Save Europe Act

klip od 10:33

Vzhledem k tomu, že akce neměla týdny předem reklamu ve všech médiích a starosta se ji nejprve snažil zakázat, se podle reportáže neočekávala vysoká účast. Důležitá je hlavně symbolika — iniciativa podle ní přestala být jen záležitostí sociálních sítí a zhmotnila se v reálné lidi a papírovou petici.

Jedna z účastnic v rozhovoru popisuje svou motivaci tak, že jako rodiče v Evropě investovali do budoucnosti a místo toho vidí kriminalitu vymykající se kontrole, zatímco vláda nedělá nic. Říká, že se začíná cítit diskriminovaná a terčem nejen kriminality, ale i postupu úřadů. Save Europe Act označuje za nejdůležitější věc na světě, protože chce, aby její děti vyrůstaly v bezpečné Evropě.

(Ověření redakce: iniciativa se jmenuje Save Europe Act, tedy Zachraň Evropu; v reportáži zaznívá jako Safe Europe Act. Spustili ji 31. května 2026 nizozemská komentátorka Eva Vlaardingerbroek a rakouský aktivista Martin Sellner a požaduje moratorium na mimoevropskou imigraci, přísnější ochranu vnějších hranic, rychlejší deportace a evropský rámec pro remigraci. Organizátoři požádali 8. června o registraci jako evropská občanská iniciativa, Evropská komise ji ale zatím neregistrovala — v dopise uvedla, že rozlišování na etnickém základě by znamenalo diskriminaci podle rasy nebo etnického původu. Podpisy se proto sbírají na vlastním webu, ne přes oficiální portál EU; k 7. červenci jich organizátoři uváděli přes 500 000 z cílového milionu. Popisovaná demonstrace se konala 15. července 2026 na Place du Luxembourg.³)

Britský aktivista: bez remigrace nemáme domov

klip od 12:04

Britský účastník demonstrace v rozhovoru tvrdí, že Velká Británie potřebuje remigraci, protože se podle něj její původní obyvatelstvo blíží menšinovému postavení. Opírá to o tvrzení, že jen 53 procent porodů připadá na bílé Brity, že do roku 2031 klesne tento podíl pod polovinu a že kolem roku 2063 se původní obyvatelstvo stane menšinou.

Cílem iniciativy je podle něj etnokulturní kontinuita Evropy a je přesvědčen, že lidé, kteří sem přišli v rámci masové migrace, by se měli vrátit do zemí původu. Britským politikům vyčítá, že si na masovou migraci a související kriminalitu stěžují, ale nemají politickou vůli s tím něco udělat, a že se problém netýká jen nelegální migrace — legální podle něj přichází v milionech letadly, nikoli v tisících na člunech. Jako příklad uvádí, že vláda Tonyho Blaira v roce 2003 zamítla 82 tisíc žádostí o azyl, aniž by zamítnutí žadatelé zemi opustili.

(Ověření redakce: údaj o 53 procentech je reálný, ale je potřeba ho zasadit do kontextu. Britský statistický úřad ONS pro rok 2025 uvádí, že z 585 396 živě narozených dětí v Anglii a Walesu bylo 310 456 klasifikováno jako White British, tedy 53 procent, oproti 66 procentům v roce 2010. Netýká se to celého Spojeného království a jde o etnicitu dítěte dopočtenou propojením matriky se zdravotními záznamy — je to jiná statistika než často citovaný podíl matek narozených mimo Spojené království, který se pohybuje kolem třetiny. Projekce pro roky 2031 a 2063 nejsou údaje ONS. Úřad žádnou takovou předpověď nezveřejňuje; rok 2063 pochází ze soukromé studie akademika a think-tanku z května 2025, kterou statistici kritizují za extrapolaci čtyřletého trendu na sto let dopředu a za předpoklad, jejž se nepodařilo z dat sčítání lidu reprodukovat.⁴ Číslo 82 tisíc zamítnutých azylových žádostí za rok 2003 se v primárních pramenech doložit nepodařilo; z podkladů parlamentní knihovny vychází spíš zhruba 70 tisíc. Rozdíl mezi počtem zamítnutí a počtem skutečných vyhoštění je ovšem ve Spojeném království dlouhodobě doložený jev.⁵)

Antifa před vchodem, protimigrační akce až po soudu

klip od 15:05

Nejsilnější motiv reportáže je srovnání dvou akcí. Zatímco protimigrační demonstraci se radnice snažila zakázat, protidemonstrace hnutí Antifa a dalších levicových skupin mohla podle reportáže probíhat přímo před hlavním vchodem do Evropského parlamentu.

K tomu se vyjadřuje i slovenský europoslanec, kterého reportáž nejmenuje. Tvrdí, že bez remigrace Evropa nemá budoucnost a že jde o volbu mezi bezpečnou a normální Evropou a multikulturním peklem; podle něj nejde o nenávist ani rasismus, ale o lásku k vlastnímu kulturnímu dědictví a k vlastním dětem. Vůči protidemonstrantům s transparenty hlásajícími, že nikdo není nelegální, používá argument, že si zároveň zamykají vlastní byty. Dodává, že v Bruselu bývá pravidelně a protestovat tu směl prakticky každý — od farmářů po zahraniční komunity — a zakázána byla podle něj jen akce na obranu Evropy.

(Ověření redakce: protidemonstrace levicových, propalestinských a proimigračních skupin skutečně měla povolení na Place du Luxembourg souběžně s akcí Save Europe Act. Tvrzení organizátorů, že všichni toho dne zadržení byli levicoví protidemonstranti, je jejich vlastní a nezávisle potvrzené není. Účast slovenského europoslance se v dostupném zpravodajství o této akci doložit nepodařilo — z europoslanců jsou doloženi polský, finský a kyperský zástupce. Proto ho neuvádíme jménem.¹)

(Ověření redakce: označení Antifa nepoužíváme jako charakteristiku, ale jako vlastní název hnutí. Spojené státy proti němu podnikly dva kroky: prezidentským výnosem z 22. září 2025 označily Antifu za domácí teroristickou organizaci – jde o krok bez precedentu, jehož právní oporu řada amerických právníků zpochybňuje, protože federální právo institut domácí teroristické organizace nezná – a 13. listopadu 2025 ministerstvo zahraničí zařadilo na seznam zahraničních teroristických organizací čtyři konkrétní evropské skupiny: německou Antifa Ost, italskou Informal Anarchist Federation a řecké Armed Proletarian Justice a Revolutionary Class Self-Defense. Z nich se jako antifa označuje jen ta německá, zbylé tři jsou anarchistické. Že by některá z těchto čtyř skupin byla mezi protidemonstranty v Bruselu, doloženo není – zdroje mluví obecně o levicových, propalestinských a proimigračních skupinách.⁷)

Konference: co stát dokáže udělat kritikovi migrace

klip od 20:46

Z navazující konference reportáž ukazuje jen krátkou ukázku. Belgický řečník na ní popisuje, jak podle svých slov přišel o svobodu projevu: měl podepsat zákaz mluvit o postupu úřadů vůči sobě a své rodině a následující roky se pravidelně hlásit policii. Opakované soudní pokusy tento zákaz zrušit podle něj neuspěly s odůvodněním, že je nutný kvůli veřejné bezpečnosti. Popisuje také domovní prohlídky a to, že vyšetřovatelé prošli miliony jeho zpráv a statisíce fotografií, aniž by našli cokoli nezákonného.

Jádrem jeho výhrady je odůvodnění rozsudku: přestože podle něj nešlo konkrétní příspěvky přiřadit jemu, byl shledán vinným za to, že vytvořil atmosféru, v níž ostatní zveřejňovali nenávistný obsah. Terčem jsou podle něj dvě skupiny — lidé, kteří se mlčky modlí před potratovými klinikami, a nejhlasitější kritici masové migrace.

(Ověření redakce: jde o belgického aktivistu Driese Van Langenhoveho, zakladatele hnutí Schild & Vrienden a bývalého poslance. Soud v Gentu ho 12. března 2024 odsoudil za porušení protirasistického zákona a zákona o popírání holokaustu k roku vězení, pokutě 16 000 eur a desetiletému zákazu veřejné funkce; odvolací soud v červnu 2025 vinu potvrdil, ale trest podmínečně odložil kvůli délce řízení a v lednu 2026 zamítl dovolání i kasační soud. Formulace o vytvořené atmosféře je doložená — soud uvedl, že vtáhl ostatní obžalované do svého diskurzu a vytvořil ve společnosti nepřátelskou atmosféru. Zákaz vyjadřování, povinnost hlásit se policii ani domovní prohlídky se však jako součást rozsudku doložit nepodařilo; mohly se týkat vyšetřovací fáze.⁶ Na demonstraci vystoupila také Eva Vlaardingerbroek, spoluautorka iniciativy, kterou reportáž zmiňuje jako jednu z nejvlivnějších tváří hnutí proti nelegální migraci.³)

Zpátky do metra

klip od 24:47

Závěr patří stanici metra nedaleko Evropského parlamentu — podle reportáže hezké a čisté, s výjimkou muže aplikujícího si drogu a pronikavého zápachu moči. Reportáž se loučí výzvou ke sledování a k podpoře dalších podobných cest s tím, že propojovat aktivisty z jednotlivých zemí je podle autora užitečnější než dát na internetu lajk.

Co ověření ukázalo

(Ověření redakce: ověřitelné jádro reportáže obstálo. Demonstrace zakázána byla, zákaz padl u soudu několik hodin před akcí a protidemonstrace povolení měla – přesnější je jen říct, že zákaz vydala obec Ixelles, ne město Brusel, a že akci povolila belgická Státní rada. U tvrzení, která na demonstraci zazněla, je rozdíl větší: statistika o 53 procentech porodů je reálná, ale platí pro Anglii a Wales a měří etnicitu dítěte, zatímco navazující předpovědi pro roky 2031 a 2063 oficiální data nejsou a metodicky jsou sporné. Údaj o 82 tisících zamítnutých azylech je nejspíš nadsazený. Samotné postoje zůstávají postoji svých mluvčích – redakce je nepřebírá ani nevyvrací a čtenář si je může posoudit sám.)