Norský král Harald V. zemřel v pátek 28. srpna krátce po půl sedmé ráno ve věku devětaosmdesáti let. Byl nejstarším vládnoucím evropským panovníkem a na trůnu stál od roku 1991. Nástupcem se stal jeho třiapadesátiletý syn, který bude vládnout jako Haakon VIII. Pro Jaroslava Knota, bývalého velvyslance České republiky v Norsku a na Islandu a dnes poslance Evropského parlamentu, to není zpráva jen ze zahraniční rubriky — pověřovací listiny předával Haraldovi V. v lednu 2017 osobně.
Agrément, pověřovačky a předepsaný oděv
Nástup diplomata v cizí zemi provázejí dva dokumenty, které se pravidelně zaměňují. Agrément je souhlas přijímajícího státu s tím, že konkrétní člověk může na jeho území působit jako velvyslanec. Teprve pověřovací listiny — v úřednické hantýrce pověřovačky — podepisuje předseda vlády a prezident republiky a velvyslanec je osobně odevzdává hlavě přijímajícího státu.
Předepsaný je i oděv. Ke dvoru norského krále se chodí v žaketu, ke švédskému a k britskému dvoru ve fraku; alternativou je národní kroj, což si někteří čeští velvyslanci skutečně vybrali podle kraje, ze kterého pocházejí. Král Harald měl na fotografii z ledna 2017 slavnostní uniformu norské armády, která svým střihem nápadně připomíná staré české hornické uniformy.
Dvacet minut, ze kterých bylo čtyřicet
Audience má pevný scénář: podání ruky, krátké zhodnocení vzájemných vztahů, dvacet minut času. Král toho dne přijímal čtyři velvyslance a český byl poslední na řadě. Připravená norština brzy narazila na to, že silnějším jazykem nového velvyslance byla švédština ze studií ve Stockholmu. Omluva za přechod do jiné severské řeči skončila mávnutím ruky a odpovědí, že králova matka byla švédská princezna Märtha, takže je švédština vítána.
Rozhovor se pak stočil k tématu, které monarchu chytlo — ke sportu. Česko pořádalo na konci roku 2017 mistrovství světa ve florbale, král na to reagoval poznámkou, že florbal hraje jeho vnučka, dnešní korunní princezna. Ceremoniářka, které se u norského dvora říká Lady Chamberlain, chodila klepat na dveře marně: z dvaceti minut byla nakonec čtyřicetiminutová debata o sportu. Panovník byl sám aktivním sportovcem a Norsko reprezentoval na třech letních olympiádách.
Hlavou státu se nový král stal ve chvíli otcovy smrti
Královna Sonja zůstává královnou — oficiálním titulem královnou vdovou — ale její ceremoniální role ustupuje do pozadí. Novou královnou je manželka nastupujícího panovníka Mette-Marit.
Nejlépe to bylo vidět na drobnosti z okamžiku, kdy se rodina vracela z nemocnice. Do brány paláce vstoupil jako první syn a teprve za ním jeho matka. Z protokolárního hlediska to jinak nešlo: hlavou státu se stal už ve chvíli, kdy jeho otec zemřel. Korunovace, která přijde po státním pohřbu, je formálním potvrzením — právně přechází koruna v dynastické linii okamžikem skonu předchůdce.
Generace panovníků, která odchází
Britská královna Alžběta II. i Harald V. patřili k témuž typu: panovníci s velmi vyvinutým smyslem pro odpovědnost. Na norských mincích stálo Haraldovo heslo Alt for Norge, tedy vše pro Norsko; na starých švédských mincích se dalo číst Plikten framför allt, povinnost především. Nástupcům taková zkušenost chybí a naučit se nedá.
Skandály se přitom nevyhýbají ani skandinávským dvorům. Syn nové královny, kterého má z doby před sňatkem s korunním princem, byl letos v červnu odsouzen ke čtyřem letům vězení ve dvou bodech obžaloby ze znásilnění a v dalších bodech za domácí násilí a drogovou trestnou činnost. Reputaci nastupující královny navíc poškodilo zveřejnění její dlouhodobé korespondence s Jeffreym Epsteinem z let 2011 až 2014; k obsahu se veřejně vyjádřila a kontaktu litovala. Norové takové věci berou velmi citlivě a mezi lidmi, kteří v zemi žijí, zaznívá i otázka, jestli monarchie bude vůbec pokračovat.
Island řekl přístupovým rozhovorům ne
Ve stejný den, kdy se rozhovor natáčel, skončilo na Islandu referendum o tom, zda má země obnovit přístupová jednání s Evropskou unií. Voliči je odmítli poměrem 52,8 ku 47,2 procenta. Ostrovní republika je malá a hospodářský dopad jejího rozhodnutí se s odchodem Británie srovnávat nedá, symbolika ovšem zůstává silná: zatímco jiné státy o vstup usilují dvacet i třicet let, Island řekl, že se do jednání nevrátí. Největší norský deník Aftenposten to shrnul větou, že v Bruselu z toho radost mít nebudou.
Gastronomická odbočka: pastrami, Vídeň a sladká válka
Rozhovor si dopřál i delší odbočku k jídlu. Pastrami, dnes newyorská ikona, není americký ani italský vynález — do Ameriky ji přinesli rumunští Židé a název pochází z rumunského slovesa označujícího uchování masa. Předchůdcem byla turecká pastırma, která se místo uzení suší, podobnou technologií jako prosciutto.
Ve Vídni se debata stočila k Demelu a k Sacherovi. Podle vídeňské tradice se mladý Sacher učil právě u Demela a dort tam objevil. Následoval mnohaletý právní spor přezdívaný sladká válka, ze kterého vzešlo, že označení Original Sacher-Torte smí používat jediný z nich. A pokud jde o nejslavnější dezert světa, ani sachr, ani crème brûlée, ani pavlova to podle labužnických příruček nejsou — prvenství drží tarte Tatin, jablečný koláč pojmenovaný po sestrách Tatinových.
Návrat prince Harryho a charisma z těžkých časů
Princ Harry se s manželkou po šesti letech strávených ve Spojených státech vrátil do Británie. Důvod zůstává v rovině dohadů — od finančních potíží po smíření s otcem, přičemž druhá varianta by byla ta lepší. Návrat každopádně neznamená obnovení oficiálních rolí v královské rodině.
Král Charles III. se přitom charismatem své matce nevyrovná a stejné srovnání se vede i v Norsku. Vysvětlení může být v tom, jakou dobu odcházející panovníci zažili. Královská rodina si v Británii získala respekt tím, že za bombardování Londýna zemi neopustila a mladá Alžběta jezdila pro Červený kříž.
Válka, exil a proč se Norsko stalo členem NATO
Norsko bylo v roce 1940 okupováno Německem a královská rodina odjela na poslední chvíli. Umožnilo to potopení těžkého křižníku Blücher v Oslofjordu, které zdrželo německý postup o hodiny, jež se ukázaly být klíčové. Tehdy tříletý Harald utíkal se svou matkou, švédskou princeznou Märthou, přes Švédsko do Washingtonu, jeho otec a děd zamířili do Londýna a vytvořili tam norskou exilovou vládu — stejně jako tam působila vláda československá.
Poválečná československá stopa v norských dějinách je ještě výraznější. Norům se do NATO zpočátku příliš nechtělo. Komunistický převrat v únoru 1948 a smrt Jana Masaryka 10. března téhož roku ovšem přiklonily misky vah a Norsko se v roce 1949 rozhodlo být členským státem Severoatlantické aliance.
Smrt Jana Masaryka a exhumace, která má přijít
Vražda, sebevražda, nešťastná náhoda — jiná možnost není a k případu vyšla řada knih i dokumentů, aniž by z nich vzešla jistota. Koupelnu v Černínském paláci, z jejíhož okna Jan Masaryk vypadl nebo byl vyhozen, si dodnes může prohlédnout každý, kdo přijde na den otevřených dveří. Atmosféra tam je těžká i pro člověka, který o té historii nic neví.
Teď se má případ znovu otevřít odborně. Ostatky Jana Masaryka mají být počátkem září vyzvednuty z rodinné hrobky v Lánech a znovu ohledány pod dohledem městského státního zastupitelství; podnětem jsou nově získané dokumenty z francouzských, amerických a britských diplomatických archivů. Rozmotat by to případ měl už kvůli historii země. Znepokojivá je i série podivných úmrtí lidí, kteří Masaryka znali a mohli k jeho skonu něco dosvědčit — většina z nich se odehrála kolem roku 1968 a krátce po něm.
Rok v Evropském parlamentu
Zvyknout si na dům se sedmi sty dvaceti poslanci znamená především vědět, kam které dveře vedou, a rozumět procesům. Znát každého z kolegů je nemožné; okruh se přirozeně zúží na české poslance a na členy vlastní frakce, kterou jsou v tomto případě Patrioti pro Evropu.
Předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou potkal Jaroslav Knot v budově za celou dobu dvakrát nebo třikrát a netouží po tom, aby si k ní v jídelně přisedl. Odůvodňuje to jejím působením ve funkci německé spolkové ministryně obrany, kde podle jeho německých kontaktů rozvrátila Bundeswehr. Srovnání s Angelou Merkelovou vyznělo v neprospěch obou — von der Leyenová v něm Merkelovou ještě předčila.
Kudy by mohla vést změna: Rada, Komise a zřizovací smlouvy
Průzkumy před příštími evropskými volbami ukazují na posilování národně konzervativních stran a hnutí, a to je z pohledu Patriotů dobrá zpráva. Průzkumům veřejného mínění se ovšem nedá věřit o mnoho víc než novinovému článku, u kterého člověk neví, kterou stranu autor zrovna reprezentuje. Lidé novinářům viditelně přestávají věřit.
Impulz od členského státu už unie jednou dostala, když odešla Británie. Zásadní reforma by ale musela vzejít z instituce — a nejspíš z Rady, protože ta reprezentuje suverénní státy. Rada se totiž nechala utáhnout Komisí: historicky se na základních principech shodovala právě ona a Komise je vykonávala, dnes Komise ukrajuje čím dál větší kus pravomocí národních států. Parlament má vůči Komisi v podstatě jedinou páku, vyslovit jí nedůvěru a odvolat ji, což je nástroj spíš teoretický.
Reforma by se odehrála na úrovni zřizovacích smluv a postupovala by salámovou metodou — něco by se rozvolnilo, něco vypustilo. Podmínky, za jakých Česko svěřuje pravomoci mezinárodní organizaci, přitom stanoví článek 10a Ústavy. Kdo chce změnit systém, musí nejdřív zacílit na právo, protože právo fixuje vítěze: Chartu OSN psali vítězové druhé světové války a jednou z prvních změn po roce 1989 bylo vypuštění článku o vedoucí úloze komunistické strany z československé ústavy.
Trump, Zeman a otázka dvou mandátů
Americká ústava dovoluje dvě funkční období, ať už po sobě, nebo s přestávkou; posledním prezidentem s delším působením byl Franklin D. Roosevelt. Kdo dvě období vyčerpá, další už nezíská.
České právo je v tomhle volnější — omezuje jen dvě po sobě jdoucí období, takže Miloš Zeman by kandidovat mohl. A televizní debata by v takovém souboji hrála zásadní roli: do studia se nedají poslat fotografie z motorky nebo ze skály, tam je potřeba odpovídat. Petr Pavel by v přímém střetu čelil soupeři, který si na nelítostnou debatu troufá.
Závěr
Smrt norského krále je pro Norsko generační předěl a pro člověka, který mu předával pověřovací listiny, i osobní ztráta. Panovníci s takovým charismatem jsou lidé, které v životě potkáte párkrát, a přesto po nich zůstane stopa. Zbytek rozhovoru ukázal, jak blízko k sobě mají severská monarchie, islandské referendum, nedořešená smrt československého ministra zahraničí a spor o pravomoci mezi Radou a Komisí — všechno jsou to příběhy o tom, kdo drží moc a kdo jen její vnější znaky.
