Americký panel diskutoval o případu, který vyvolává otázky o důvěryhodnosti amerických tajných služeb i o transparentnosti zlatých rezerv v pevnosti Fort Knox: u bývalého vyššího důstojníka CIA našli vyšetřovatelé 303 zlatých prutů, 35 hodinek značky Rolex a dva miliony dolarů v hotovosti — a do agentury podle nich proklouzl třemi koly prověrek navzdory falešným údajům o vzdělání i vojenské minulosti. Druhým velkým tématem byla rozpracovaná americko-íránská dohoda. V draftu je 60denní příměří, znovuotevření Hormuzského průlivu a třísetmiliardový rekonstrukční fond pro Írán — chybí ale klíčový bod: odsun obohaceného uranu.
Třiatřicet zlatých prutů, falešný diplom a Fort Knox, do kterého nikdo nevidí
Centrálním příběhem je bývalý vyšší důstojník CIA, kterého panel označuje jako Davida Rushe. Podle vyšetřování měl ve své spíž 303 prutů zlata (po dvou a něco kilogramech), 35 luxusních hodinek značky Rolex a dva miliony dolarů v hotovosti. Současně se ukázalo, že do agentury byl přijat po tří pokusech navzdory falešným tvrzením — diplom z univerzity Clemson, studium na polytechnice ani pilotní výcvik u amerického námořnictva podle všech podkladů neexistují. Byl pouze rezervistou, nikdy pilotem. Přesto prošel bezpečnostními prověrkami a v utajení působil léta.
Pro americký panel je problém systémový. Polygrafy se podle dnes již bývalých zpravodajských pracovníků dají oklamat, prověrky selhávají, dohled padá. Zatímco mladá žena musela podle příkladu z debaty agentuře dokládat 75 dolarů od rodičů, jednomu jejímu kolegovi proklouzlo čtyřicet milionů. „Tohle není normální korupce — je to úroveň zloducha z bondovky," zaznívá v debatě. A debata se rychle posunula k Fort Knoxu, kde mají být uloženy americké zlaté rezervy. Naposledy oficiálně inspekoval depozitář prezident Roosevelt v roce 1943, později se účast Trumana neprokázala. Od té doby žádný prezident podle dostupných záznamů úložiště nenavštívil. Když americký prezident Donald Trump dostal v nedávném interview otázku o slíbeném auditu Fort Knoxu, podle citovaného úryvku mlhavě odkázal na „velmi silné dveře" a žert o tom, že „zlato už mohlo být ukradeno". Z pohledu panelistů je to symbol mnohem hlubší krize důvěry: nejedná se o Kennedyho atentát nebo Area 51, ale o trezor, kam stačí vstoupit a obsah zvážit.
Dohoda s Íránem visí na obohaceném uranu
Druhým hlavním tématem je americko-íránská dohoda, na kterou údajně čeká už jen podpis amerického prezidenta. Návrh obsahuje 60denní příměří, znovuotevření Hormuzského průlivu, neomezený pohyb plavidel, zrušení americké námořní blokády íránských přístavů a zahájení nových jaderných rozhovorů. Mezi body, které ale zatím nejsou součástí úvodního paketu, patří úleva v sankcích zhruba za 24 miliard dolarů, otázka íránských raket a dronů, vazba Íránu na libanonský Hizballáh a propojení s Abrahámovskými dohodami. Klíčové je, že obohacený uran v textu prvních šedesáti dní vůbec není.
Panel tuhle absenci považuje za zásadní chybu. Pokud se dohoda podepíše bez vyřízení uranu, dává íránskému režimu další dva měsíce na to, aby si s materiálem dělal, co potřebuje. V krátkém záběru se objevuje Trumpova odpověď na otázku, zda by mu vyhovovalo, kdyby zásobu obohaceného uranu převzala Čína nebo Rusko — z videa vyznívá jasně: „Ne, to by mi nevyhovovalo." K Hormuzu Trump podle citovaného klipu opakuje, že průliv mají mezinárodní vody, nikdo ho nebude kontrolovat a Omán „se bude chovat jako všichni ostatní, nebo ho budeme muset vyhodit do vzduchu". Panel se v reakci shoduje na třech podmínkách: bez vyřešení uranu nemůže být dohoda hotová, financování íránského terorismu musí skončit a Hormuz musí zůstat volný — jak ho ostatně sám Trump popsal. V mezidobí americká média informují o tom, že součástí balíku má být i třísetmiliardový rekonstrukční fond pro Írán; otázku „kdo to zaplatí?" si v debatě jeden z panelistů hned podává.
Konec internetového blackoutu a opozice kolem Pahlavího
Třetím motivem je íránská opoziční scéna a osud lidí, kteří v Íránu poslední měsíce vyšli do ulic. Podle citovaných údajů byl internetový blackout v Íránu v platnosti 87 dní (přes 2 064 hodin). Měl podle pozorovací organizace NetBlocks „eliminovat veškerou transparentnost". Mezitím íránský prezident Pezeshkian oznámil obnovení přístupu k internetu na úroveň před lednem. Pro panel je to klíčový zlom — pokud začnou Íránci sdílet realitu, vyjednávací pozice se může zkomplikovat.
Ostře přitom zaznívá kritika exilové opozice. Panel jmenuje Rezu Pahlavího, syna posledního šáha, který podle nich během měsíců nepokojů vyzýval Íránce do ulic s odkazem na údajně překlápějící se vojenské velitele, kteří se ale podle všeho nepřeklopili. Demonstrace pokračovaly, mrtvých přibývalo. Z amerického panelu zaznívá rozpaky nad tím, že Trump zároveň nehodlá usilovat o změnu režimu v Teheránu, ale označuje jako prioritu vyvezení uranu a otevření Hormuzu. Souběžně jeden z panelistů upozorňuje, že Trump je v aktuálním kole prezidentství výrazně diplomatičtější — Si Ťin-pching je „přítel", o Putinovi mluví jako o „někom, kým je občas zklamán" — a od příznivců monarchistické cesty v Íránu se proto nebezpečně vzdaluje.
Závěr
Pro českého čtenáře jsou ze série amerických témat zajímavé dva širší rámce. Případ s 303 zlatými pruty není jen kuriozita: je to test důvěry v jednu z nejmocnějších tajných služeb světa a zároveň upomínka, že americké zlaté rezervy ve Fort Knoxu zůstávají osmdesát let neauditované. A dohoda s Íránem, pokud projde v aktuální podobě bez vyřazení obohaceného uranu, určí, jak vážně se má brát americká jaderná diplomacie do dalšího volebního cyklu — a co s tím v praxi udělá globální cena ropy, která už podle citovaných panelistů odpovídá náladě, že je „dohoda na spadnutí".
