Íránské síly poprvé po několika měsících nasadily balistické střely středního doletu proti americkým jednotkám a základnám v Jordánsku. Americký prezident přitom slibuje, že válka skončí hned po listopadových volbách. Nafta ve Spojených státech mezitím zdražila na historický rekord a nezávislé testy ukázaly, že televize LG dokážou nahrávat zvuk z místnosti, i když mají zhasnutou obrazovku.
Rakety na americké základny v Jordánsku
Úder přišel v noci. Podle záběrů, které se šířily sociálními sítěmi, nesly íránské střely středního doletu zřejmě kazetovou munici a mířily na několik amerických jednotek a základen v Jordánsku. Pozorní diváci si na videích všimli, že protivzdušná obrana řadu střel nezastavila.
Otevírá to nepříjemnou otázku: kolik střel protivzdušné obrany mají Spojené státy v regionu ještě k dispozici? Podle dřívějších zpráv se jejich zásoby tenčí rekordním tempem. Americká armáda zatím nezveřejnila, jak přesně byly základny zasaženy, ani jaké obranné prostředky nasadila.
Trump: válka skončí hned po volbách
Donald Trump dostal otázku, kdy válka skončí, přímo na letištní ploše. Odpověděl, že útoky vycházejí od Spojených států, americké síly vyřadily zhruba devět íránských lodí, převážně tankerů, a že přijdou další. Konec války podle něj přijde „hned po volbách“, protože Írán déle nevydrží.
Teherán se podle Trumpa zoufale snaží volby do Kongresu ovlivnit, aby se ve Washingtonu dostali k moci slabí lidé, kteří ho nechají být a dovolí mu získat jadernou zbraň. Z odpovědi plyne, že hlavním cílem Íránu je destabilizovat americké volby a že bez současné administrativy by v Bílém domě seděla vláda Teheránu nakloněná. K válce s Íránem ale Washington směřoval dlouhodobě, bez ohledu na to, která strana právě vládla.
Vojáci jako živá návnada
Situaci rozebrali dva hosté: Joe Kent, bývalý ředitel amerického Národního protiteroristického centra, a podplukovník ve výslužbě Daniel Davis, který na YouTube uvádí pořad Deep Dive.
Podle Kenta při nočním útoku zřejmě nikdo z Američanů nezahynul. Počty raněných ale armáda zveřejňuje po kouscích a nerozlišuje mezi vojákem na přístrojích a tím, kdo se hned vrátil do služby. Hromadné ztráty jsou podle Kenta jen otázkou času. Základny lze rozptýlit, lodě v dosahu íránských raket ne – leda by je Washington stáhl, což Kent doporučuje. Čím déle se vede hra úder za úder, tím víc šancí má Írán způsobit Američanům velkou ztrátu. Pak už by žádný prezident neodešel a USA by musely do války vstoupit naplno.
Když prezident sám mluví o přechodu k ekonomickému tlaku, slouží podle Kenta vojáci v regionu už jen jako živý nástražný drát – návnada, která má Ameriku vtáhnout hlouběji do konfliktu. Jestřábí organizace jako Foundation for Defense of Democracies naopak tvrdí, že blokáda funguje a vojáci mají zůstat na místě. Kent v tom vidí snahu dotlačit Spojené státy k taktické jaderné zbrani proti íránskému jadernému zařízení, nebo k pozemní operaci. Trump si podle něj neuvědomuje, že ho proizraelská lobby a neokonzervativci znovu zahánějí do kouta.
Davis dodává, že oficiálním prohlášením už věřit nelze, protože příliš mnoho z nich se ukázalo jako lež. Den před útokem armáda mimochodem oznámila dalších 30 raněných, celkový počet tak přesáhl 800. Po nočním úderu zaznělo jen to, že „o všech se ví“ – což neříká nic o tom, zda jsou živí a zdraví. Vojáci v regionu jsou podle Davise jen magnetem na rakety.
Davis popsal i rozhovor s otcem vojáka letectva, který se vrátil z desetiměsíčního nasazení a krátce nato si vzal život. Když válka začala, armáda vojáky ze známých základen rozptýlila do hotelů a zábavních zařízení v civilní zástavbě. Část íránských útoků na „civilní oblasti“ tak podle otcova vyprávění mířila na místa, kde byli ubytovaní Američané. Vojáci přitom celé týdny sedí na hotelových pokojích bez skutečného úkolu. Přes telefony mají přístup ke všemu, s rodinami si píší přes Signal, a tak vidí, co velení veřejně tvrdí, a vědí, že se skutečností na místě to nemá mnoho společného. Respekt k vedení podle Davise ztratili.
Kent Trumpův slib konce války po volbách považuje za předvolební taktiku. Prezidentovy plány podle něj stojí na představě, že Írán poslušně převezme americké tempo – přestane střílet, jakmile přestanou střílet Američané. V armádě se ale říká, že i nepřítel má svůj hlas. Írán v posledním týdnu začal pálit na americké lodě, ohlásil munici vyrobenou speciálně k jejich potopení, poslal salvy na základny v Jordánsku a ráno znovu útočil na ropné tankery. Dává tím najevo, že jde o existenční boj a že přechází do útoku.
I kdyby Kent válku podporoval, radil by podle svých slov totéž: vojáky stáhnout. Kdyby padli, vtáhlo by to Spojené státy do války za podmínek, které si nevybraly. Proizraelská lobby a neokonzervativci podle něj v amerických ztrátách vidí příležitost, jak USA zavázat k válce naplno – pozemními silami, nebo taktickou jadernou zbraní. Stažení a ekonomický tlak by naopak daly šanci diplomacii. Úder na Írán navíc Američané v minulosti provedli letouny, které startovaly přímo z území USA. Základny v regionu proto podle Kenta nemají taktický smysl a nechávat je v dosahu íránských raket je nedbalost, která podkopává důvěru mezi vojáky a velením.
Útoky na lodě v Hormuzském průlivu
Írán tvrdí, že zasáhl americkou letadlovou loď, a uvádí konkrétní podrobnosti. Spojené státy zásah popírají. Teherán navíc na sociálních sítích šíří záběry bezposádkového podvodního plavidla, které zadržel v Hormuzském průlivu. Podle Pentagonu jde o komerční, nikoli vojenské zařízení – jaká data ale sbíralo, není jasné.
Íránská strana ráno oznámila zásah dvou lodí a zveřejnila i jejich trupová čísla. Nezávislé potvrzení Davis nenašel. Írán během války několikrát ohlásil zásah, který se nepotvrdil, jindy se jeho tvrzení později ukázala jako pravdivá. Jeden z íránských generálů prohlásil, že dřívější přelet střel nad americkou lodí byl jen test: rakety mohly místo přeletu klesnout rovnou na palubu.
Davis si myslí, že dřív nebo později něco projde. Stačí salva třiceti či čtyřiceti střel doplněná drony a klamnými cíli, jakou Írán vyslal na Jordánsko, a obrana lodi bude zahlcena. Ani nejlepší technika není dokonalá a cena by byla vysoká.
Vojenský materiál v dopravních letadlech
Server The Intercept zveřejnil zjištění, že společnost United Airlines převáží vojenský materiál do Izraele na palubách pravidelných osobních letů. Podle dokumentů, které redakce viděla, míří jedna zásilka do divize elektrooptiky zbrojařského koncernu Elbit Systems v Rechovotu, další do pobočky Elbit Systems Land a tři zásilky do závodu v Karmielu. Nejde tedy o ojedinělý případ.
Kenta překvapuje, že na to letecká společnost přistoupila. Z civilních letadel se tím stávají legitimní vojenské cíle pro Írán, Hizballáh, Hútíe i další skupiny, které už prokázaly, že na ně dosáhnou. Považuje to za hrozný nápad a doufá, že se dopravci od takové praxe veřejně distancují.
Davis nechápe, proč se na to vůbec používají civilní letadla, když má armáda vlastní transportní stroje a dodávky do Izraele posílá běžně. Vysvětlením může být lenost nebo snaha ušetřit – ve válce to ale může stát životy civilistů. Klade si i znepokojivou otázku, zda za tím nemůže být záměr: sestřelení amerického dopravního letadla by se dalo snadno použít jako záminka k pozemní invazi. Doufá, že zveřejnění zjištění donutí firmu přepravu zastavit.
Kent upozorňuje, že se najednou rozehrálo příliš mnoho konfliktů – zástupná válka na Ukrajině, eskalace na Blízkém východě – a jejich nezamýšlené důsledky nelze předvídat. Většina Američanů podle něj válku vnímá jako něco vzdáleného, co se jich netýká. Blíží se ale 25. výročí útoků z 11. září a konflikty se mohou vrátit domů. Připomíná, že i první světová válka začala souběhem nesouvisejících konfliktů a vznikem nových aliancí. Historie se neopakuje, ale rýmuje.
Saúdská Arábie, Pákistán a Hútíové
Podle zpráv, mimo jiné ruské stanice RT, zvažuje Pákistán na žádost Saúdské Arábie letecké údery na pozice jemenských Hútíů v rámci nového obranného paktu z Mekky. Mezi Saúdskou Arábií a Hútíi se rozhořela výměna úderů – saúdské letectvo podle Davise za posledních několik dní zasáhlo 121 cílů a Hútíové odpovídají útoky na království. Mluví se i o tom, že by Saúdové se svými jemenskými spojenci mohli táhnout na Saná.
Davis pochybuje, že se Pákistán do bojů skutečně zapojí; k válce proti Hútíům má smíšené pocity. Saúdská Arábie od roku 2015 nedokázala Hútíe zlomit a riskuje, že přenesou boje na saúdské území. Hrozí i další fronta v Iráku s tamními milicemi PMF. Válka na dvou frontách, když zůstává otevřená i ta íránská, by mohla zdevastovat saúdskou ropnou ekonomiku.
Co přijde po volbách
Co tedy znamená, že válka „skončí po volbách“? Kent věří, že Trump chce z konfliktu ven. Potřebuje ale vojenské nebo diplomatické vítězství a Írán mu podle Kenta nedá ani jedno. Proto se obává drastických kroků: taktické jaderné zbraně proti podzemnímu komplexu Pickaxe Mountain, o jehož plánování se objevily zprávy, nebo dalšího pokusu o změnu režimu. Trump nedávno zveřejnil na sociální síti video s vojenskými záběry, které končí snímky íránských demonstrantů v ulicích.
Pro Írán je válka existenční – musí Američany z regionu vytlačit, aby na něj znovu nezaútočili. Kdyby se USA vojensky stáhly, dala by se podle Kenta dohoda najít přes zmírnění sankcí a uvolnění zmrazených aktiv. Po zabití íránského nejvyššího vůdce ale režim Trumpovi diplomatické vítězství nedaruje. Trump podle Kenta cítí, že je v sázce jeho odkaz, a k tomu přidává tlak proizraelská lobby.
Davis nevěří, že Írán nechá Američany rozhodovat o tempu a v klidu počká do listopadu. Nepřítel má svůj hlas a může jím hlasovat ještě před volbami. Úvahy o jaderném úderu považuje za šílenství. Íránská zařízení jsou postavená tak, aby jaderný útok přežila, a Írán jich má přes třicet. Úder by ho jen přesvědčil, že už nemá smysl se ohlížet, a Írán by se pustil do závodu o bombu. Rusko a Čína by podle Davise nezůstaly jen přihlížet a z USA by se stal vyvrhel – nevyprovokovaná válka je sama o sobě dost špatná, překročení jaderného prahu by proti Americe obrátilo i spojence.
Nafta za rekordní ceny
Průměrná cena nafty ve Spojených státech vystoupala na rekordních 5,94 dolaru za galon a brzy může překonat šest dolarů. Ropa Brent se znovu drží nad hranicí sto dolarů za barel. Ekonom Peter Schiff připomíná, že americká lehká ropa WTI se obchodovala nad 96 dolary a Brent nad 101 dolary.
Kdo nejezdí autem na naftu, mohl by si myslet, že se ho to netýká. Nafta ale pohání nákladní auta, která rozvážejí veškeré zboží, generátory, lodě, strojní vybavení továren i zemědělskou techniku. Vyšší náklady se přenesou do cen všeho, co se vyrábí nebo převáží – a zaplatí je spotřebitel.
Trumpův výrok o konci války po volbách podle Schiffa znamená, že válka potrvá minimálně další dva měsíce a ceny benzinu i úrokové sazby porostou dál. Schiff navíc nevěří, že po volbách skončí. Považuje to za předvolební rétoriku, podobně jako slib, že ceny spadnou hned první den v úřadu. Výmluva je pohodlná: vinu nese Írán, který prý válku natahuje jen proto, aby prezident vypadal špatně.
Inflace jako skrytá daň
Měď se prodává nejdráž v historii a od Trumpova nástupu do úřadu zdražila o 60 %. Měřeno v cenách zlata je ale měď stejně jako ropa levná. Podle Schiffa to ukazuje, že ve skutečnosti nezdražují věci, ale ztrácí hodnotu dolar. Rozpočtové schodky explodují, peněz v oběhu rychle přibývá a Fed vytváří inflaci. Inflace je podle Schiffa skrytá daň: vláda jí platí výdaje, které nekryje řádným zdaněním, a financuje z ní schodky kolem tří bilionů dolarů ročně.
Trhy podle Schiffa sázejí na to, že Fed spíše zvýší sazby o čtvrt procentního bodu; rozhodne i páteční zpráva o spotřebitelských cenách. Takový krok by byl příliš malý a přišel by pozdě. Skutečný boj s inflací si ale Fed nedovolí: ekonomika je nafouknutá bublina a razantní zvýšení sazeb by mohlo shodit akciový i realitní trh, poslat hospodářství do hluboké recese a zvýšit nezaměstnanost.
Silnou ekonomiku podle Schiffa dělají jen masivní investice do umělé inteligence. Ty ale vytlačují jiné výdaje, půjčky na ně zvedají úrokové sazby a výstavba infrastruktury zvyšuje ceny energií. Bez tohoto investičního boomu je ekonomika slabá.
Americké státní dluhopisy mají podle Schiffa za posledních deset let nejhorší výnosy za sto let. Výnos desetiletých dluhopisů vystoupal na 4,85 % a třicetiletých na 5,30 %, nejvýš od roku 2007. Proti době před finanční krizí roku 2008 jsou to ale stále nízké sazby a s mnohem vyšším zadlužením porostou. Pokud ceny dál poletí nahoru, vláda podle Schiffa sáhne po cenové regulaci, ta vyvolá nedostatek zboží a nedostatek zase občanské nepokoje. Úspory proto doporučuje držet ve zlatě a stříbře a investovat v zahraničí, do aktiv, kterým prospěje slabý dolar a stagflace.
Televize, která poslouchá
Technický web Gamers Nexus podrobil rozsáhlým testům běžně prodávané televize LG OLED včetně modelu G5. Podle zjištění zůstává mikrofon aktivní i v pohotovostním režimu – obrazovka je zhasnutá, nikdo nesahá na ovladač, a televize přesto nahrává čistý zvuk a ukládá ho do vlastní paměti. Rozhovor v obýváku tak může celý skončit v paměti televize.
Testeři v ukázce odpojili televizi od sítě a ta poslouchala dál. Nahrávku se jim pak po opětovném připojení k síti podařilo z přístroje vytáhnout přes bezpečnostní zranitelnosti – tedy stejnou cestou, jakou by mohl jít útočník se vzdáleným přístupem.
Síťový senzor v obýváku
Whistleblower z americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Thomas Drake, kterého vláda po jeho odhalení stíhala, zjištění nepřekvapují. Nic z toho podle něj není nové, jen se to rozšířilo – obrazovky jsou doma, ve firmách i v hotelech. Pro státní i nestátní aktéry je to obrovské pokušení. Už na té méně dramatické úrovni jde o masově prodávané zařízení, které umožňuje komerční sledování: co člověk sleduje, jak dlouho, jak často a na jakých kanálech.
Ze své zkušenosti z bezpečnostních služeb Drake zná neukojitelnou touhu získat co nejvíc dat. Člověk se přes svá zařízení stává zbožím, informace o něm se prodávají datovým makléřům a propojují s dalšími daty. Rozumně očekávat soukromí už podle Drakea nelze. Nezáleží ani na tom, že LG je jihokorejská firma – dělají to všichni. Chytré televize nikdo nenavrhoval s ohledem na bezpečnost a běžný uživatel s tím zmůže jen málo.
Něco přece jen vypnout lze, například skenování místní sítě. Televize připojená k domácí síti snadno zmapuje všechna ostatní zařízení v domácnosti i v sousedních sítích, zvlášť pokud má ve výchozím nastavení zapnutý vzdálený přístup. Hlubší vrstvu představují sledovací prvky zabudované už v dodavatelském řetězci – skryté kanály, které čekají na aktivaci. Právě ty Drake v minulosti profesionálně hledal.
Mikrofon podle něj přidává úplně nový rozměr, protože vstupuje do nejsoukromějšího prostoru domova. Zařízení ve skutečnosti nikdy nejsou vypnutá, dokud je člověk neodpojí ze zásuvky – a i pak si uchovají, co nasbírala. Podle signálu wi-fi se dá mapovat i pohyb po bytě a některé televize mají zabudovanou kameru. Obchodní podmínky člověk musí odsouhlasit, jinak přístroj nepoužije, a většina sledovacích funkcí je zapnutá ve výchozím nastavení. Kdo o soukromí stojí, musí je složitě dohledávat a vypínat.
Televize podle Drakea překročila hranici. Už to není hloupá obrazovka, ale síťový senzor, reklamní terminál a potenciální odposlouchávací stanoviště v prostoru, který má být nejvíc chráněný. Nejde o jeden mikrofon, ale o spojení intimních senzorů, profilování chování, vzdáleně aktualizovaného softwaru a slabého zabezpečení s obchodním modelem, který vydělává na pozorování domácností, a se státem, který dat nikdy nemá dost. Nepotřebuje to žádného filmového padoucha, stačí obyčejné pobídky. Výsledkem je panoptikum.
Závěr
Ze všech tří témat plyne stejná věc: rizika a náklady nesou ti, kdo o nich nerozhodují. Američtí vojáci čekají v dosahu íránských raket na politické rozhodnutí, které se odkládá za volby. Spotřebitelé zaplatí dražší naftu a znehodnocený dolar. A domácnosti si s novou televizí pořizují i senzor, o jehož schopnostech nevědí.
