Politolog Robert Pape z Chicagské univerzity strávil 21 let modelováním vzdušných kampaní a jejich politických důsledků. V rozhovoru pro podcast The Diary of a CEO nastínil, proč se americká vojenská strategie vůči Íránu dostala do slepé uličky: vzdušné útoky mohou zničit povrchovou infrastrukturu, ale nemohou eliminovat obohacený uran ukrytý stovky metrů pod zemí. Írán to ví a jedná podle toho.
Proč bombardování nestačí
Papeho analýza vychází z jednoduché fyzikální reality. Íránský jaderný program je distribuovaný a z velké části podzemní — centrifugální komplexy v Natanzu, závody na zpracování rudy, sklady obohaceného uranu. Spojené státy mohou zničit budovy, stroje, dokonce i část zásob. Ale obohacený uran se při bombovém útoku rozptýlí do trosek, stane se nedostupným — a přesto zůstane. Írán ho může postupně znovu shromáždit a program obnovit.
„Mohli jsme zničit cíl, průmyslový areál. Problém byl vždy ten, že jsme nebyli schopni zničit obohacený materiál," řekl Pape. Přirovnání k rýžování zlata: můžete zničit pánev, můžete zničit řeku, ale zlato v hromadě písku zůstane. Írán si toho je vědom a od operace Midnight — izraelských úderů v loňském roce — intenzivně zahlubuje nejen jaderné závody, ale také sklady raket a dronů.
Čtyři fáze konfliktu a kde teď jsme
Pape vytvořil analytický rámec čtyř fází, který průběžně přednáší studentům Vzdušných sil USA. První fáze: útoky zaměřené na vedení (leadership change bombing) — cílem je přimět elity k ústupkům. Druhá fáze: Írán se adaptuje, zpevňuje a vrací útoky — výsledkem je silnější, ne slabší režim. Třetí fáze: pozemní operace, ground war. Čtvrtá fáze: Írán jako emergenční regionální mocnost přepisující pravidla Perského zálivu.
Podle Papeho se svět v současnosti nachází na rozcestí mezi třetí a čtvrtou fází. Pozemní operace sice ještě nezačaly, ale přesuny námořní pěchoty do Perského zálivu a rétorika Trumpovy administrativy naznačují jejich přípravu. „Jsme na rozcestí. Cesta zpět k 27. únoru neexistuje," konstatoval Pape s odkazem na datum prvních amerických úderů.
Zvláštní pozornost věnoval geografii případné pozemní operace. Útok přes Hormuzský průliv — přistání z lodí na íránské pobřeží — by se odehrával v nejnáročnějším možném terénu. Marines by postupovali z moře, pod palbou, v rovinatém terénu bez krytí. Cílem by pravděpodobně bylo dobytí pobřežního pásu, aby USA získaly přístup k ropným polím a kontrolu nad průlivem.
Íránský desetibodový návrh a mocenská kalkulace
Írán předložil desetibodový návrh příměří, jehož podmínky Pape pečlivě rozebral. Mezi klíčovými body: trvalé příměří, zastavení úderů USA i Izraele, znovuotevření Hormuzského průlivu s poplatkem za každou projíždějící loď — přerozdělovaným přes Omán. Dále zrušení amerických sankcí, navrácení zmrazených aktiv, právo na obohacování uranu, válečné reparace a nová závazná rezoluce OSN.
„Všech deset bodů v součtu ukazuje jedním směrem: Írán jako hegemon Perského zálivu," shrnul Pape. Podmínky nereflektují zemi v agonii, ale stát, který si uvědomil svoji rostoucí strategickou váhu. Írán kontroluje Hormuzský průliv, kterým prochází přibližně 11 % světové ropy. Jakékoli narušení tohoto toku zvyšuje globální cenu ropy — a s ní inflaci, náklady na výpůjčky a politickou cenu války pro každou zúčastněnou stranu.
Posun mocenské rovnováhy: USA, Čína, Rusko
Pape pracuje s vizualizací globální mocenské rovnováhy, kterou průběžně aktualizuje. Před 27. únorem 2026 byl poměr sil jasně na americké straně. Šest týdnů války situaci dramaticky proměnilo. Írán si upevňuje pozici regionálního těžiště — Irák, Katar a Omán se snaží zachovat neutralitu nebo se přiklání k íránské straně; Saúdská Arábie intenzivněji spolupracuje s Pákistánem; Indie odmítá poskytnout USA vojenskou podporu navzdory přímé žádosti Trumpa.
Rusko zásobuje Írán informacemi k cílení amerických lodí — má k dispozici přesné polohy letadlových lodí. Čína těží ze situace ekonomicky: pokud Írán ovládne průliv, může selektivně propouštět asijskou ropnou dopravu za preferenčních podmínek. „Írán má 11 % světové ropy. Ve spolupráci s Ruskem a Čínou by mohl kontrolovat až 30 % světové ropné produkce," upozornil Pape.
V tomto kontextu Pape označil NATO za fakticky mrtvé. Aliance sice existuje jako instituce, ale vojenský řetěz velení — včetně článku 5 — závisí na americkém velení. Trump veřejně označil spojence za zbabělce, odmítl poskytnout bezpečnostní záruky státům v Perském zálivu a požaduje evropskou vojenskou účast v operaci, která Evropě připadá jako americké dobrodružství. „Žádný evropský lídr si nemůže dovolit poslat vojáky do Íránu. Je to politická sebevražda," konstatoval Pape.
Trump v pasti: jaderná rétorika a její meze
Trump opakovaně hrozí Íránu zničením civilizace — výroky, které Pape označuje za bezprecedentní v moderní americké historii. Jde o první případ, kdy americký prezident explicitně hrozí koncem íránské civilizace, nikoli jen zničením vojenské infrastruktury. Pape upozornil, že Trump disponuje přes 500 raketami Minuteman 3 s hlavicemi o síle stovek kilotun — technicky je svých hrozeb schopen dostát.
Paradoxně však právě tato rétorika posiluje íránskou atomovou motivaci. „Pokud hrozíte zničit celou civilizaci, proč by se Írán jaderných zbraní vzdával? Logickým závěrem je, že jediná ochrana je mít je co nejdřív a co nejvíc." Pape předpokládá, že Írán usiluje o dosažení alespoň 5–10 funkčních hlavic — model Severní Koreje: první detonace jako demonstrace, druhá jako odrazující záruka.
Trump se ocitl v politické pasti. Zahájení pozemních operací přinese americké ztráty, které statisticky posílí domácí podporu války. Stažení ze situace naopak vypadá jako porážka. Pape nepovažuje ani jednu z cest za realisticky uzavřenou.
Íránští civilisté a humanitární cena
Rozhovor obsahuje přímé výpovědi od íránských sledujících podcastu — lidé popisují, jak se probouzejí za zvuku výbuchů, jak zvažují každodenní přežití a jak jsou paralyzováni strachem z nukleárního zničení. Pape tyto hlasy citoval záměrně: analytické modely snadno abstrahují od 92 milionů lidí, kteří konfliktem žijí.
Strategické bombardování elektrické rozvodné sítě — scénář, o němž Trump hovořil — by zastavilo nemocnice, zničilo zásoby potravin a zvýšilo úmrtnost na léčitelné nemoci. Pape, který v minulosti pracoval pro vzdušné síly USA na modelování takových scénářů, označil toto za nejvážnější humanitární důsledek mimo přímé vojenské operace.
Závěr: dohoda nebo dlouhá eskalace
Pape nabídl jednu konstruktivní cestu ven: zákon Kongresu, který by podmínil americkou vojenskou a ekonomickou podporu Izraeli závazkem, že Izrael nebude útočit na libanonské a blízkovýchodní cíle. To by Íránu dalo záruky vojenského zadržení Izraele. Protiplněním by byl Írán pod inspekčním režimem MAAE — a symetricky by Izrael přijal mezinárodní inspekce svého jaderného programu.
Realisticky však Pape neočekává rychlé vyřešení. Konflikt bude oscilovat mezi třetí a čtvrtou fází ještě měsíce. „Situace je horší než před měsícem, kdy jsme se minule bavili. A to proto, že tehdy existovala dohoda, ke které jsme mohli přistoupit. Teď je ta příležitost za námi." Každý den bez dohody posiluje Írán — roste jeho diplomatický kapitál, upevňují se aliance s Ruskem a Čínou a roste regionální vliv.
