Petr Drulák v rozhovoru pro Svědomí národa rozebírá strukturální příčiny americké politiky na Blízkém východě: vliv lobbistické organizace AIPAC na Kongres, ideové štěpení v rámci konzervativního tábora Donalda Trumpa a geopolitické dopady destabilizace Íránu pro Evropu. V závěru komentuje výhružku Zelenského adresovanou maďarskému premiéru Orbánovi.
Evropa mlčí k válce v Íránu — na rozdíl od roku 2003
Zatímco při americké invazi do Iráku v roce 2003 se Německo a Francie postavily Bílému domu na odpor, dnes hlavní evropské velmoci tuto schopnost ztratily. Španělsko a slovenský premiér Fico patří k výjimkám, které americké tažení proti Íránu otevřeně kritizují. Ostatní klíčoví evropští hráči stojí na americké straně, přestože válka ohrožuje jejich přímé zájmy.
Írán blokuje Hormuzský průliv, čímž omezuje přísun zkapalněného plynu z Kataru, který Evropa využívá jako náhradu za ruský plyn po roce 2022. Válka zároveň hrozí novou migrační vlnou směřující do Evropy, nikoli do Spojených států. Navzdory tomu se současná evropská politika podbízí Washingtonu způsobem, který lze označit za ostudu.
Epsteinovy spisy jsou politicky závažné nikoliv proto, že by byly přímou příčinou útoku na Írán, ale protože odhalují fungování celého systému: Jeffrey Epstein byl klíčovým lobistou a operátorem se sítěmi kompromitujících materiálů na nejvyšší politické představitele Západu. Pro vysvětlení americké politiky vůči Íránu však tento faktor není hlavní — tím zůstává strukturální vliv izraelské lobby.
AIPAC financuje Kongres — kritika Izraele je politická sebevražda
Organizace AIPAC (American Israeli Public Affairs Committee) je hlavní lobbistická struktura izraelských zájmů v USA. Dokáže mobilizovat obrovské sumy do volebních fondů, a podstatná část Kongresu i Senátu je na jejích výplatních listinách. Každý americký zákonodárce si proto dvakrát rozmyslí kritiku Izraele: AIPAC okamžitě nasype peníze jeho protikandidátovi, a bez bezpečného okrsku je to politická sebevražda bez ohledu na reálný americký zájem.
Trump se profiluje jako největší jestřáb z hlediska počtu napadených zemí, přestože vstupoval do politiky s heslem America First a sliboval soustředění na ekonomické problémy. Tato změna se vysvětluje souběhem dvou sil: části národních konzervativců, kteří sdílejí křesťansko-sionistické přesvědčení, a AIPAC jako institucionálního nástroje financování politické loajality.
Uvnitř Trumpova tábora ale narůstá štěpení. Tucker Carlson, dříve nakloněný Trumpovi, se od politiky podpory Izraele veřejně distancoval. Drulák zmiňuje Carlsonův rozhovor s Mikem Hakebem — izraelsko-americkým velvyslancem a představitelem křesťanských sionistů — jako ilustraci toho, jak tato část Trumpovy koalice uvažuje. Charlie Kirk, konzervativní aktivista, který začal z pozic amerického patriotismu otevřeně kritizovat nekritickou podporu Izraele, byl zastřelen v roce 2025.
Národní konzervativci v Evropě i Americe historicky pěstují sympatie k Izraeli ze dvou motivací. První je pragmatická: podpora Izraele slouží jako ochrana před obviněními z antisemitismu — když přijede izraelský premiér a prohlásí Orbána za nejlepšího přítele Izraele v Evropě, tato nálepka přestává fungovat. Druhá motivace je ideová: Izrael je vnímán jako obranná linie sdílená s Evropou v boji s islámem. Tuto analogii Drulák odmítá jako falešnou: palestinská populace obývala toto území dávno před vlnami osidlování od konce 19. století, takže nezvládnutou migrací jsou v tomto kontextu spíše Palestinci.
Izrael preferuje chaos — Zelenský odhalil gangsterský charakter kyjevského režimu
Americká destabilizační strategie na Blízkém východě — série vojenských zásahů do suverénních států — nepřináší užitek Arabům, Peršanům, Evropanům ani samotným Američanům. Jedinou stranou, které vyhovuje chaos bez konsolidovaných vlád, je Izrael: okolní státy se sebevědomými vládami by nepodporovaly jeho přístup k palestinské otázce. V Sýrii i v Libyi proto Izrael nepodporuje žádnou stranu proto, aby vyhrála, ale aby konflikt pokračoval.
Pokud se takový model prosadí v Íránu, jde o tragédii pro Írán a pro Evropu. Bombardování ropných zásobníků, útoky způsobující problémy s dýcháním milionům lidí a prezentace Rézy Páhlavího jako alternativy k íránskému režimu jsou kroky, které v íránské společnosti spíše posilují stávající vládu, než aby budovaly proamerické nálady.
Zelenský pohrozil maďarskému premiéru Orbánovi vysláním ukrajinských vojáků, pokud Maďarsko neodblokuje půjčku z Evropské unie. Drulák označuje tento výrok za odhalení gangsterského pozadí ukrajinské politiky: takový typ výhružky by byl čekatelný ve vztahu k nepřátelskému státu, nikoli vůči zemi, která přes maďarské území nadále propouští dodávky na Ukrajinu a logisticky Kyjevu nikdy nebránila.
Výhružka vyvolala odpor i u části Evropanů, kteří Orbána nemají v oblibě. Ohradil se vůči ní dokonce i vůdce maďarské opozice. Drulák považuje incident za symptom: v Kyjevě vládne zkorumpovaný agresivní režim, který žene své obyvatele do nesmyslných jatek a v megalomanském přesvědčení spoléhá na to, že sponzoři vždy zaplatí a podpoří jeho požadavky.
