Téma neidentifikovaných anomálních jevů — dříve označovaných jako UFO, dnes pod zkratkou UAP — opět dominuje americkému veřejnému prostoru. Z příkazu prezidenta Donalda Trumpa spustilo americké ministerstvo obrany postupný proces odtajňování dokumentů. První vlna je veřejně dostupná. Dva hosté — dokumentarista Dan Farah a kvantový fyzik Harold Puthoff — tvrdí, že jde o pouhý začátek osmdesát let utajované skutečnosti. Mezi tím, co je doložené, a tím, co zůstává na úrovni svědectví, je přitom zásadní rozdíl.
Co vláda skutečně zveřejnila
Ověřitelná část příběhu je tato: v únoru 2026 nařídil Trump federálním úřadům dohledat a odtajnit záznamy spojené s UAP. Na základě toho zveřejnilo americké ministerstvo obrany první vlnu odtajněných souborů — dokumenty, videa i fotografie z ministerstva obrany, FBI, NASA a ministerstva zahraničí, pokrývající období od konce 40. let po současnost. Soubory jsou postupně zveřejňovány na zvláštním vládním portálu a další vlny mají přibývat.
Důležité je, co tyto soubory nepotvrzují. Jde o nevyřešené případy, u nichž úřady na základě dostupných dat nedospěly k jednoznačnému závěru. To je pevný bod, od kterého je potřeba odlišit vše ostatní. Pentagon ani NASA existenci mimozemského života dosud nepotvrdily — naopak NASA ve své vlastní zprávě o UAP výslovně uvedla, že nenašla hodnověrné důkazy o mimozemském životě. Přesto federální vláda záhy po zveřejnění této zprávy odtajnila snímek trojúhelníkového objektu z mise Apollo 1972 — vnitřní rozpor, který Farah komentuje slovy: „Někdo není upřímný."
Kdo jsou hosté a co tvrdí
Dan Farah je producent a režisér dokumentu The Age of Disclosure (2025), který točil tři a půl roku v utajení. Před tím produkoval sci-fi film Ready Player One a fantasy sérii The Shannara Chronicles. Podle vlastních slov získal přístup k vysoce postaveným lidem ze zpravodajské komunity, armády a senátu — mj. k Marcu Rubiovi, tehdy místopředsedovi Senátního zpravodajského výboru, dnes ministru zahraničí a zároveň poradci pro národní bezpečnost. Farah tvrdí, že tito lidé mu potvrdili existenci zatajeného programu — v rozhovoru nazývaného „odkazový program" — provozovaného od konce 40. let mimo dohled Kongresu i Bílého domu.
Harold „Hal" Puthoff je kvantový fyzik, který pracoval pro NSA a různé zpravodajské organizace, včetně CIA. Byl vědeckým poradcem Roberta Bigelowa z Bigelow Aerospace a vedoucím výzkumníkem programu AAWSAP — zpravodajsky financovaného výzkumu UAP. Tvrdí, že existují pády objektů nelidského původu a v některých případech i nalezení ostatků „nehumánních bytostí". Jde o svědecká tvrzení, nikoli nezávisle ověřené skutečnosti.
Program AATIP a potlačení výzkumu
Doložitelným jádrem příběhu o institucionálním odporu je existence programu AATIP (Advanced Aerospace Threat Identification Program), který skutečně existoval a v roce 2010 přišel o financování. Farah líčí, jak skupina lidí v roce 2008 systematicky začala vyšetřovat UAP incidenty — mimo jiné záznamy o jevech nad jadernými základnami — a narazila na byrokratické překážky ze strany jiných složek zpravodajské komunity. Ty kladly překážky a bránily průchodu financování. Jay Stratton, který nad UAP sledováním pracoval šestnáct let a jako ředitel UAP Task Force vedl největší meziúřadové vyšetřování UAP v americké historii, je v dokumentu jedním z klíčových svědků. Podle Faraha prohlásil, že na vlastní oči viděl nehumánní bytosti i nehumánní stroje — nejzazší bod, kam byl ve veřejném prostoru ochoten zajít. Když Stratton odešel do důchodu, byl součástí Senior Executive Service — úrovně, které dosahuje méně než jedno procento všech federálních zaměstnanců.
Logika utajování: od Roswellu po závod s Čínou
Hosté nabízejí historický výklad, proč utajování trvá osmdesát let. Po druhé světové válce prý stála americká administrativa před něčím, čemu nerozuměla a před čím obyvatele nedokázala ochránit — a mlčení se stalo nejjednodušší cestou. Případ Roswell z roku 1947 byl podle více svědků z dokumentu pádem objektu nelidského původu, po němž byly nalezeny i ostatky. Vojenská verze o meteorologickém balónu je pak součástí vědomě šířené dezinformace.
Když se ukázalo, že Sovětský svaz má podobné nálezy, přeměnil se zájem v technologický závod — a ten si žádal mlčení, aby informace nepomohly soupeři. Dnes tutéž roli hraje Čína. Farah cituje postoj, který prý slýchal od svých zdrojů opakovaně: „Nemůžeš říct přátelům, aniž bys to řekl nepřátelům." Zároveň tvrdí, že CIA záměrně vybudovala kulturní stigma — dojem, že kdo se tématem vážně zabývá, je „blázen" a zničí si kariéru. Část tohoto tvrzení je doložitelná: ve zprávách zpravodajských institucí z 50. let skutečně existují diskuse o mediální strategii pro UAP témata.
Přelom nastal prý až poté, co se pravda postupně dostala k senátorům ze zpravodajského výboru — mj. právě k Rubiovi — a tito lidé pochopili, že utajování se obrací proti americkým zájmům: pokud vědci nevědí, že jde o legitimní oblast výzkumu, nemohou v technologickém závodě uspět.
Případ Tic Tac a fyzika pohybu UAP
Jedním z nejcitovanějších konkrétních případů je incident z listopadu 2004 v americkém vzdušném prostoru nad Tichým oceánem. Velitel námořního letectva David Fravor, který velel celé letecké úderné skupině, zaznamenal objekt pohybující se způsobem, který žádná lidská technologie neumožňuje: stroj se v okamžiku přemístil z hladiny oceánu do výše přes 24 km a tento manévr opakoval celé odpoledne. Množství energie potřebné k takovému pohybu je podle Puthoffa zcela mimo dosah lidské technologie.
Puthoff nabídl teoretický rámec: Einsteinova obecná teorie relativity připouští inženýrské úpravy zakřivení časoprostoru. Pokud by taková „bublina" obklopila stroj, oddělila by ho od okolního prostředí — a stroj by byl nezávislý na gravitaci, odporu vzduchu i vodě. To by vysvětlovalo pozorování, při nichž objekty přecházejí bez viditelného efektu z prostředí vzduchu do vody. Jde o fyzikálně konzistentní teorii, ale lidstvo zatím nemá technologii ji realizovat — ani nezávislé důkazy, že by ji měl kdokoli jiný.
Tato „bublina" zároveň vysvětluje, proč není k dispozici ostrý záznam z mobilního telefonu: fotit nebo natáčet přes deformaci časoprostoru je jako fotografovat ryby pod hladinou — výsledkem je rozmazaný obraz.
Jaderné základny a sovětský raketový incident
Hosté popisují zvýšenou aktivitu UAP v blízkosti jaderných lokalit — v USA i v Sovětském svazu. V jednom konkrétním případě, o němž mluví Puthoff s odkazem na zpravodajské zdroje, prý UAP nad sovětskou základnou způsobil spuštění automatického odpočtu jaderných raket — aniž kdokoli stiskl jediné tlačítko. K odpálení nedošlo, příčina nebyla vysvětlena. Na americké straně existují zdokumentované výpovědi velitelů základen, kde UAP dle jejich svědectví dočasně vyřadil operabilitu raket.
Podle Puthoffa americká zpravodajská komunita tuto zákonitost identifikovala a záměrně ji využila — soustředění jaderných zdrojů v jedné lokalitě prý sloužilo jako návnada pro přilákání UAP za účelem studia. Tato tvrzení jsou postavena na svědectvích a druhé ruce, nikoli na ověřené dokumentaci.
Program Stargate: dálkové pozorování pro CIA
Druhá polovina rozhovoru se věnuje tématu, které s UAP na první pohled nesouvisí — ale hosté ho prezentují jako součást stejného zákulisí. Puthoff popisuje, jak ho v 70. letech oslovila CIA s žádostí o výzkum tzv. dálkového pozorování: trénované schopnosti „vidět" na dálku místa, osoby nebo informace. Tento projekt — původně top secret, později odtajněný pod názvem Stargate — skutečně existoval a desítky let ho financovala CIA i DIA (Obranná zpravodajská agentura). Záznamy jsou dostupné ve čtecím sálu CIA.
Puthoff líčí konkrétní úspěchy: lokalizace havarovaného sovětského letadla v Africe na základě popisu dvou „dálkových pozorovatelů", která se lišila od skutečné polohy o méně než pět kilometrů — ze stovek tisíc čtverečních kilometrů. Podobný příběh o havarovaném letadle a psychicky nadaném médiu zveřejnil v záznamu i exprezident Jimmy Carter. V jiném pokusu generovalo šest ze sedmi trénovaných pozorovatelů spolehlivé předpovědi pohybu cen stříbra, čímž za 30 dní vygenerovalo 260 000 dolarů zisku. Jde o Puthoffova osobní svědectví — tyto výsledky nebyly publikovány v recenzovaných vědeckých časopisech a přímé ověření není možné.
Překryv s UAP tématem hosté vysvětlují takto: v troskách havarovaných objektů nelidského původu prý nebyly nalezeny žádné ovládací panely — jen sedadla — což naznačuje možné ovládání myslí. Puthoff to spojuje s kvantovou fyzikou: v rámci Stargate se ukázalo, že trénovaní pozorovatelé dokázali ovlivnit kvantové detektory chráněné supravodivým stíněním — zařízení, které by podle fyzikálních zákonů nemělo být ovlivnitelné žádným vnějším signálem.
Prezidenti, Rubio a otázka transparentnosti
Farah tvrdí, že informace byla historicky utajována i před sedícími prezidenty. Rubio to podle Faraha potvrdil přímo v dokumentu. Kdo tedy informaci měl? Farah popisuje jádro „odkazového programu" jako prvky CIA, Air Force, ministerstva energetiky a největších obranných dodavatelů — kariérní byrokraté v těchto organizacích mohli čekat, až přechodní prezidenti a senátoři odejdou.
Přelom nastal poté, co Rubio — jako místopředseda Senátního zpravodajského výboru — začal mít přístup ke klasifikovaným informacím a pochopil rozsah situace. Že se nakonec stal ministrem zahraničí i poradcem národní bezpečnosti zároveň, Farah považuje za klíčový moment: poprvé od Henryho Kissingera drží jediný člověk obě funkce najednou a má dostatečnou moc, aby disclosure proces skutečně protlačil.
Co dál
Co z rozhovoru obstojí? Že americká vláda spustila reálný a postupný proces odtajňování UAP záznamů, že programy AATIP a UAP Task Force skutečně existovaly, a že program Stargate je doloženou historií zpravodajského výzkumu. Vše ostatní — osmdesát let utajovaný program s troskami a „nehumánními těly", ovládání myslí, sovětské raketové incidenty — zůstává na úrovni svědectví a interpretace.
Hosté věří, že příští vlna odtajněných dokumentů přijde do třiceti dnů od rozhovoru a přinese přesvědčivější důkazy. Farah uzavírá, že disclosure možná teprve začíná a vede k okamžiku, kdy americký prezident vystoupí před mikrofon a řekne světu, že nejsme sami. Zatím je na místě číst vše dostupné se zdravou skepsí a rozlišovat doložené od slíbeného.
