Britský chirurg a profesor onkologické chirurgie z Oxfordu Nick Maynard od roku 2010 opakovaně jezdí do Gazy učit místní mediky a operovat. Po útocích Hamásu ze 7. října 2023 se tam vrátil jako součást zahraničních zdravotnických týmů a od prosince 2023 absolvoval několik dalších misí. V rozhovoru popisuje, co viděl na vlastní oči — útoky na nemocnice, mučení zdravotníků v izraelských věznicích, střelbu na hladovějící civilisty u distribučních míst potravin, vzorce zranění, které dosud byly známé jen z přímých bojů mezi vojáky, a totální blokádu humanitární pomoci. Mluví jako lékař, ne politik. A jeho svědectví je tím závažnější.
Z mírové výuky do válečného triáže
Maynard začal jezdit na palestinská území v roce 2006 — nejprve na Západní břeh, kde vyučoval mediky na Univerzitě Al-Quds v Ramalláhu a Hebronu. Do Gazy poprvé dorazil v roce 2010. Vstup z izraelského přechodu Erez v severní části Pásma mu zabral většinu dne — bezpečnostní procedura zahrnovala opakované výslechy typu „proč jedete sem a ne do Afriky“. Od té doby vedl do Gazy každoroční výukové týmy a podílel se na rozvoji onkologické chirurgie v místním systému.
Před říjnem 2023 popisuje Gazu jako území trvale pod blokádou, s opakovanými izraelskými leteckými útoky a omezenými zdroji ve zdravotnictví, ale s vysokou odbornou úrovní místních lékařů. Onkologičtí pacienti, kteří potřebovali specializovanou léčbu mimo Pásmo, museli žádat izraelské úřady o povolení k výjezdu. Schvalovací proces trval v průměru tři měsíce a zhruba třetina žádostí byla zamítnuta — i u dětí s mozkovými nádory. Ti, kterým bylo vyhověno, byli často posíláni na léčbu sami, bez doprovodu rodiče.
Cílené útoky na nemocnice a 1 940 mrtvých zdravotníků
V Pásmu Gazy bylo podle dostupných statistik zabito kolem dvou tisíc zdravotníků — v přepočtu 75 zdravotnických pracovníků na 100 000 obyvatel. Srovnatelné číslo pro Ukrajinu je 0,8 a v jiných válečných konfliktech v živé paměti se pohybuje v jednociferných hodnotách. Maynard tento nepoměr nepovažuje za vedlejší škodu. Sám byl 5. ledna 2024 v nemocnici al-Aksá v Deir al-Balaḥu, kde právě operoval oběť bombového útoku, když izraelská raketa zasáhla jednotku intenzivní péče přímo vedle operačního sálu. Operaci dokončili, pacient přežil, nemocnici museli evakuovat.
Před každou cestou do nemocnice se zahraniční týmy přes vazební úřad COGAT (izraelská armádní agentura pro koordinaci s humanitárními organizacemi) ujišťovaly, že je trasa „dekonfliktována“ — že tedy izraelská armáda ví, kudy a kam pojedou. Maynard připouští, že na tento systém naivně spoléhali; připomíná osud konvoje World Central Kitchen, který byl v dubnu 2024 bombardován navzdory dekonflikci. Z původních zhruba čtyř velkých nemocnic v Pásmu zůstala podle něj funkční pouze nemocnice Násir v Chán Júnisu, a i ta je vážně poškozená a opakovaně zasahovaná. Komplex al-Šifá byl podle něj během války v podstatě dvakrát zničen.
Mučení zdravotníků: svědectví z izraelských věznic
Maynard uvádí, že osobně zná zhruba tucet blízkých přátel-zdravotníků, kteří byli během konfliktu zabiti. Mezi nimi mladého plastického chirurga, s nímž pracoval v květnu 2023 v nemocnici al-Šifá — jeho tělo bylo nalezeno asi míli od nemocnice spolu s tělem jeho matky, oba s rukama spoutanými za zády a střelnou ránou v hlavě. Po prvním zabrání al-Šify izraelskou armádou bylo podle něj v areálu nemocnice objeveno přibližně 300 mrtvých civilistů — pacientů i personálu — z nichž mnoho mělo svázané ruce a střelná zranění hlavy.
Téměř pět set zdravotnických pracovníků bylo podle organizace Healthcare Workers Watch zadrženo bez obvinění a převezeno do izraelského vězeňského systému. Maynard sám natočil videovýpovědi přeživších, kteří popisují cílené elektrické šoky do genitálií, šedesát dní s páskou přes oči, šedesát dní bez možnosti lehnout si, opakované bití a další formy fyzického i psychologického mučení. Dokumentaci podle něj přebírají mezinárodní soudy.
K jednomu konkrétnímu případu — ortopedickému chirurgovi mučenému k smrti — odkazuje na investigativní reportáž Sky News, podle níž byla formou mučení dva týdny opakovaného sexuálního násilí, jež muž nepřežil. Jeho tělo nebylo navráceno. K otázce na čerstvý článek The New York Times o znásilňování palestinských vězňů cvičenými psy Maynard říká, že takové svědectví on sám přímo nemá, popisuje ale jiný druh nasazení psů: vycvičení čtyřnohí roboti i živí psi vybavení kamerami a zbraněmi, kteří vnikají do nemocnic a střílejí na lidi. Tuto výpověď má od kolegy, který je viděl opakovaně.
Střelba na děti u distribučních míst potravin
Druhá rovina svědectví se týká takzvané Gaza Humanitarian Foundation (GHF) — americko-izraelské organizace, která nahradila distribuční systém OSN (UNRWA). Po zrušení UNRWA, která provozovala přes 400 distribučních bodů, zůstala pouze čtyři místa GHF. Maynard sám na ně nechodil — v terénu bylo příliš nebezpečno — ale opakovaně operoval lidi, kteří odtud byli přivezeni se střelnými poraněními. Pacienti, jejich rodiny i palestinští zdravotníci popisovali stejný vzor: hladovějící lidé čekají u uzavřené brány, pak je vpuštěn dav výrazně větší než množství dostupného jídla, vznikne chaos a uvnitř ohradníku jsou střelci postupně sundáváni okolními vojáky.
Konkrétní případ, který Maynarda osobně poznamenal: dvanáctiletý chlapec přivezený s prostřelenou aortou, kterého se mu nepodařilo zachránit. Rodina vyprávěla, že byl ke skladu poslán proto, že je nejsilnější — všichni byli zesláblí hladem. Po něm začali na operační stůl přicházet desítky dalších mladých chlapců.
Vzorce zranění: „terč denního cvičení“
Zdravotníci v urgentu a na operačních sálech si všimli neobvyklého vzoru: každý den přicházela skupina mladých chlapců se zraněním téže části těla. Jeden den devatenáct teenagerů se střelnou ránou výhradně v hlavě a krku. Jiný den převažovala zranění hrudníku. Další den břišní střelná zranění. V den, který Maynard popisuje samostatně, přivezli z distribučního místa čtyři chlapce střelené výhradně do varlat. Vzor byl podle něj „zřetelně mimo náhodu“ a celý lékařský tým jej popisoval jako jakousi terčovou praxi.
Skupina zahraničních lékařů publikovala koncem roku 2024 v British Medical Journal souhrnnou analýzu zhruba sta výpovědí zahraničních zdravotníků. Popsali masivní šrapnelová zranění z fragmentačních raket, popáleniny, střelná poranění — a hlavně vzor zranění z vysokoenergetických zbraní, který byl dosud popsán pouze v bojích mezi pravidelnými armádami, nikoli v civilní populaci. Sedmdesát procent jeho pacientů během prvního výjezdu byly ženy a děti.
Kvadrokoptéry s dálkovým ovládáním nad stany a sály
Vedle bomb popisuje Maynard zranění od dronů — pevnokřídlých kvadrokoptér vybavených kamerou a zbraní, dálkově ovládaných. Viděl oběti střelené z těchto strojů přímo v stanech v takzvané „bezpečné zóně“ al-Mawási, kam Izrael nařídil obyvatelstvo evakuovat. Jeden z jeho přátel byl střelen kvadrokoptérou do hrudníku přímo na operačním sále nemocnice Násir, když ráno připravoval sál na operaci. Přežil. Jiná pacientka, těhotná žena ve třetím měsíci, vyvázla po zásahu kulkou, která minula dělohu o dva tři centimetry.
Spekulace o tom, že část těchto strojů cílí pomocí umělé inteligence, Maynard nepotvrzuje ani nevyvrací — ovládání ale podle něj zřetelně bylo dálkové, někým, kdo viděl, na co střílí. Útoky na nemocnice ve své podstatě nepovažuje za vedlejší škodu ani za zásahy proti Hamásu skrytému v zařízeních. Za léta praxe v každé z velkých nemocnic v Pásmu prošel doslova každý jejich kout a nikdy nezaznamenal žádný důkaz vojenské činnosti.
Hlad jako zbraň: žádné výživa, vlastní lékaři ztrácejí 40 kilo
Od 18. března 2025, kdy podle Maynarda Izrael přerušil příměří, zavedla izraelská strana pětiměsíční úplnou blokádu humanitární pomoci. V červnu a červenci, kdy v Gaze pracoval, ztratil sám během měsíce osm kilogramů hmotnosti. Jeden z chirurgů, s nímž pracoval léta, ztratil čtyřicet kilogramů a Maynard ho nepoznal. Jméno jedenáctileté Habiby, jíž celou noc rekonstruoval prostřelený jícen, si pamatuje doživotně: operace se podařila, ale dítě po čtyřech týdnech zemřelo, protože nemocnice neměla pacientce co dát na výživu skrz sondu. Žádná parenterální výživa nebyla k dispozici. Pro nikoho.
Tvrzení amerického duchovního a šéfa GHF Johnnyho Moora, že v Gaze žádné hladovění není a humanitární pomoci je dostatek, Maynard označuje za zcela nepravdivé — buď úmyslnou lež, nebo dezinformaci. Sám o malnutrici veřejně mluvil už v lednu 2024.
Politický kontext: účet podle hostů v Británii i v USA
Maynard se s týmem dostal do Washingtonu i k britskému premiérovi Keiru Starmerovi. Schůzka v americké administrativě zahrnula i ministryni pro mezinárodní rozvoj Samanthu Powerovou, autorku slavné knihy o genocidě. Setkání popisuje jako sympatické a vstřícné — ale bez jakéhokoli reálného dopadu. Britská vláda podle něj nadále dodává součástky pro stíhačky F-35 a Royal Air Force z Kypru provádí každodenní průzkumné lety nad Gazou, jejichž výstupy předává izraelské armádě. Tvrzení o zbrojním embargu označuje za fikci.
Mediální obraz konfliktu v Británii podle něj formuje kombinace zbabělosti, instrumentálního obvinění z antisemitismu a tlaku majitelů. Připomíná interview, v němž izraelský mluvčí David Mensah označil jeho dlouholetého přítele-lékaře z Gazy za vysokého velitele Hamásu — nepravdivě a vědomě. BBC odmítla dát Maynardovi prostor k odpovědi s odůvodněním, že „vyvážení“ bylo zajištěno stejným počtem minut pro obě strany. Maynard cituje knihu britského novináře Petera Oborna „Complicit“, která tento mechanismus zpracovává systematicky.
Statistika obětí: 76 000, nebo čtvrt milionu?
Oficiální čísla palestinského ministerstva zdravotnictví, uznávaná OSN i izraelskou armádou, mluví o zhruba 76 000 lidech zabitých přímo válečným násilím. Lékařský časopis The Lancet odhaduje, že skutečné číslo přímých obětí je o polovinu vyšší — kolem 100 000, protože tisíce mrtvých zůstávají pod sutinami. K tomu se připočítávají takzvané nadměrná úmrtí: lidé, kteří zemřeli na rakovinu, chronická onemocnění, malnutrici a infekce, jelikož v Pásmu už dva a půl roku prakticky neprobíhá běžná onkologická a dialyzační péče (350 000 obyvatel Gazy má chronická onemocnění vyžadující pravidelnou léčbu). Lancetův odhad z doby zhruba před rokem a půl počítá s dalšími 180 000 nadměrnými úmrtími. Některé pozdější odhady mluví až o půl milionu.
I při konzervativním součtu jde podle Maynarda o nejméně 10 procent předválečné populace Pásma — z 2,2 milionu obyvatel k 6. říjnu 2023 zbývá méně než dva miliony.
Závěr
Maynard se prezentuje jako humanitární pracovník, ne politik. Jeho svědectví staví na tom, co viděl na vlastní oči nebo zaznamenal jako přímé výpovědi přeživších — útoky na nemocnice mimo jakýkoli vojenský kontext, mučení zadržených zdravotníků, opakované cílené zabíjení mladých Palestinců u distribučních míst potravin, vzorce zranění odpovídající bojovým operacím proti armádě a hladomor jako důsledek systematické blokády. Mezinárodnímu trestnímu soudu už předal rozsáhlou dokumentaci a do Gazy se chystá vrátit v srpnu — s vědomím, že po veřejných vyjádřeních je vstup pravděpodobně odepřen, ale stejně to zkusí.
