Avraham Burg patřil k ústředním postavám izraelské politiky — byl předsedou Knesetu, izraelského parlamentu, a dočasně zastával i funkci prezidenta země. Dnes zastává menšinovou pozici: otevřeně kritizuje Netanjahua, palestinskou politiku a směřování, kterým se Izrael vydal po říjnu 2023. V rozhovoru s Tuckerem Carlsonem popsal, proč věří, že Netanjahu nemá žádný strategický plán, proč je Gaza morálním selháním a jak vidí budoucnost regionu — včetně otázky jaderných zbraní.
Írán, příměří a chybějící plán
Tucker Carlson otevřel rozhovor aktuální zprávou: americký prezident oznámil ráno, že Spojené státy kvůli probíhajícím diplomatickým jednáním nepodniknou nové operace, ale vzápětí se objevily zprávy o izraelském útoku na íránskou infrastrukturu. Jak tomu rozumět?
Burg odpověděl, že si informace teprve ověřuje, ale rámec mu je jasný. Netanjahu nikdy neměl strategický cíl — jedná reaktivně, v záchvatech příležitostí. Jako příklad použil samotnou deklaraci války: prohlásit válku na základě dvouhodinového okna považuje za něco, co nikdy ve svém životě neslyšel. Celá Netanjahuova čtyřicet let stará mise je podle Burga zaměřena na jedno: zachovat a rozšiřovat existenci Izraele jako středobodu vesmíru — pohledem spíše mesianistickým než strategickým.
Írán chápe Burg jako skutečnou hrozbu, ale také jako démona, ze kterého se stal životní projekt izraelské vlády. Izraelci chtějí, aby válka skončila — probouzejí se každé ráno s nadějí, že je konec. Reálná vůle k míru v izraelské ulici podle Burga existuje, ale je potlačena chaosem politické reprezentace.
Netanjahuova psychologie: paranoia a mise
Burg popsal dva kořeny Netanjahuova světonázoru. První pochází od matky — přesvědčení, že celý svět stojí proti Židům. Tato paranoia je podle Burga zakódovaná hluboko v židovské kolektivní paměti, sahá až k biblickému exilu, a Netanyahu ji zvnitřnil na absolutní úrovni. Druhý kořen je konzervativní ideologie osmdesátých a devadesátých let: svět jako střet civilizací, kde Izrael vede světlo proti temnotě — a kompromis s druhou stranou není možný.
Netanyahu je proto podle Burga intelektuálně vybavený a strategicky zdatný člověk, který ale v posledních letech přestal jednat podle moudrosti a začal jednat podle osobního přežití. A v moment, kdy osobní přežití pohltí veškerou energii, ztrácí se schopnost skutečné státnické práce.
Netanyahu a Trump: chemie dvou šarmérů
Carlson se zeptal na vztah Netanjahua a Trumpa. Burg označil Trumpa za osobnost, které Netanjahu přiznává výjimečný status — a přiznal, že si jejich chemie trochu nerozumí, ale vidí ji jasně. Jsou to podle něj dva šarméři, kteří se vzájemně rozpoznávají: ani jeden druhého plně nepodporuje ideologicky, ale oba vědí, jak využít energii toho druhého. Netanjahu umí těžit z Trumpovy nepředvídatelnosti stejně, jako starší bratr těžil z mladšího — a Trump se nechává dělat, co chce, pokud to posiluje jeho politický narativ doma.
Burg zdůraznil, že Netanjahu si je dobře vědom symbolického jazyka, který Trump chápe: záchrana Židů, biblická mise, historická role zachránce. Je to rétorika, ve které jsou oba doma.
Gaza: dvě místa zločinu, která se neoprávňují
Carlson požádal Burga o hodnocení Gazy. Burg před odpovědí položil vlastní rámec: vše, co Izrael Palestincům udělal od roku 1948 — zničení stovek vesnic, nucené přesídlení, desetiletí utlačování — neomlouvá to, co Hamas spáchal 7. října. A co Hamas spáchal 7. října, neomlouvá to, co Izrael v Gaze dělá poté. Jsou to dvě místa zločinu, která se nevzájemně neoprávňují.
Přitom naprostá většina Izraelců se s tímto pohledem neztotožňuje. Gaza je pro ně vzdálená — i když je to jen čtyřicet minut jízdy autem, je to za kopci, za horizontem. Izraelská média neukazují tváře lidí v Gaze, jen rakety, trosky a statistiky. Výrok jednoho politika, že v Gaze nejsou žádní nevinní lidé, Burg konfrontoval s biblickým příběhem o Sodomě, kde Bůh s Abrahamem vyjednával, zda ušetří město kvůli deseti spravedlivým. „My jsme si řekli, že jsme lepší než Bůh," řekl Burg. „A od té doby se to nezlepšilo."
Izraelci podle Burga nevědí, co se děje za těmito kopci — ne ze zlé vůle, ale proto, že veškerá jejich mediální realita je filtrována hebrejsky. Anglicky mluví málo Izraelců, němčina je spojena s antisemitismem, arabsky vůbec. Výsledkem je hermetická bublina, ve které legitimní zahraniční kritika jednoduše nedorazí.
Izraelská identita v troskách
Burg popsal zásadní demografický a kulturní zlom: zatímco dříve tvořili Izrael převážně aškenázští Židé s evropskými kořeny, dnes je Izrael ze zhruba poloviny tvořen Židy ze zemí Blízkého východu a severní Afriky. Tato skupina sdílí sice jiné kořeny, ale tytéž traumata. A ani jedna skupina se nestala skutečnou součástí regionu — Izrael se nikdy nenaučil být blízkovýchodní zemí, zůstal osamělou pevností obklopenou zdí.
Normalizace, která byla Izraeli nabízena, nebyla přijata s otevřenou náručí. Naopak. Izrael se podle Burga stále uzavírá sám do sebe, obklopuje se bariérami — fyzickými i mentálními — a ztratil slovník pro jiný druh vztahů se svým okolím.
Chrámová hora a náboženský oheň
Carlson se ptal na hrozbu obnovy Chrámu na místě mešit Al-Aksá a Skalního dómu. Burg upozornil, že ačkoliv podporovatelů přímé demolice mešit je málo, jejich odhodlání je extrémně vysoké. V posledních desetiletích proběhlo nejméně pět pokusů o útok na posvátná místa — jejich aktéři skončili v politickém mainstreamu jako redaktoři novin, poradci ministrů nebo členové Knesetu. Nebyli vyloučeni ze společnosti, naopak.
Burg označil tuto situaci za nesmírně nebezpečnou: kdyby k něčemu takovému došlo, celý muslimský svět by reagoval způsobem, který by změnil pořádek, jaký známe. Řád po takovém otřesu by nebyl ten, co před ním.
Jaderné zbraně a vize Blízkého východu
Otázka íránských jaderných zbraní přivedla rozhovor k tématu, které Burg považuje za klíčové. Izrael své jaderné kapacity nikdy nepotvrdil ani nevyvrátil, ale je všeobecně známo, že je má. Pokud Írán takové zbraně získá, celý region je bude chtít — Egypt, Saúdská Arábie, Turecko. A jaderný závod v nestabilním regionu je scénář, před kterým Burg varuje se smrtelnou vážností.
Jeho vize? Blízký východ zcela zbavený zbraní hromadného ničení — a to včetně Izraele. Taková dohoda by musela být vynucena mezinárodně. Kdo by ji mohl vynutit? Burg přiznal, že odpověď nezná, a že v současné světové konstelaci to vypadá nemožně. Ale je to podle něj jediná cesta, která nevede ke katastrofě.
Diskuse se dotkla i role Ameriky — jako záruky bezpečnosti malých zemí jako Jižní Korea a Tchaj-wan. Odchod USA ze světové scény by tyto státy přinutil k sebedůvěře a vlastní ozbrojené síle. Svět, který jde tímto směrem, není bezpečnější.
Menšinový hlas s nadějí
Carlson se zeptal, jak Burg snáší, že reprezentuje menšinovou pozici v Izraeli — pozici, která je terčem útoků jak od vládní koalice, tak od části společnosti. Burg odpověděl s klidnou sebejistotou: doma je většinou. Přátelé smýšlejí jako on. Komunita lidí, kteří sdílejí jeho pohled, existuje a roste. A být Židem znamená mimo jiné být připraven stát jako menšina a vytrvat.
Sdílel vzpomínku: jako osmnáctiletý voják v pouštním zákopu poslouchal transistorové rádio a slyšel egyptského prezidenta Sadata nabízet mír. Ze strachu utíkal vstříc jeho konvoji — a byl to moment vykoupení, první záblesk jiného jazyka než války. Izrael tento okamžik nevyužil. Ani pak. Ani s Palestinci. Ale Burg věří, že ten okamžik jednou přijde znovu — a tentokrát musí být Izrael připraven.
Rozhovor uzavřel jednoduše: i když je v menšině, souhlasí sám se sebou. A to mu stačí.
