Německý nacismus zdaleka nevymyslel jen Adolf Hitler. Jeho ideové kořeny sahají do takzvaných Sudet, tedy do českého pohraničí, a k německy mluvícím obyvatelům českých zemí. A sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft), které se právě poprvé na území České republiky sešlo v Brně, mezi svými zakladateli a dlouholetými funkcionáři ukrývá řadu nacistických zločinců. Tato historie zůstává v naprosté většině českých médií nevyřčená — přestože vychází z otevřených, dohledatelných zdrojů.
Co je sudetoněmecký landsmanšaft a o co mu jde
Organizace vznikla v Německu na začátku 50. let jako otevřeně revanšistické hnutí. Jejím cílem od samého počátku byla revize výsledků druhé světové války a poválečného uspořádání — návrat odsunutých Němců do jejich původních domovů, obnovení jejich československého občanství a především navrácení majetkových a občanských práv na našem území.
Odsun německého obyvatelstva z českých zemí přitom proběhl na základě takzvaných Benešových dekretů, dekretů prezidenta republiky, které se po schválení parlamentem staly součástí československého práva. Samotný odsun byl výsledkem dohody vítězných mocností a byl stvrzen na Postupimské konferenci. To, co se ovšem v běžných reportážích ani na stránkách samotného sdružení nedočtete, je temná minulost lidí, kteří organizaci zakládali a po desetiletí vedli.
Zakladatelé s nacistickou minulostí
Na prvním místě stojí Rudolf Lodgman von Auen, původně německý politik v českých zemích a později v Československu, obhájce nároků sudetských Němců. Po odsunu byl jedním ze zakladatelů sudetoněmeckého landsmanšaftu a jeho mluvčím až do roku 1959. V roce 1938, poté co nacistická vojska obsadila české pohraničí, poslal Hitlerovi telegram: „V den vstupu německých vojsk do Teplic-Šanova vás vítám, můj vůdče, jako představitele říše z plného srdce. Děkuji prozřetelnosti, že mi bylo dopřáno prožít tento den, jehož příchod jsem od svého mládí očekával a v nějž jsem v posledních dvaceti letech navzdory šířící se skleslosti věřil." Šlechtický původ tedy rozhodně nebyl zárukou, že si jeho nositel s nacismem nezadal — spíše naopak.
Mezi dalšími zakladateli a funkcionáři najdeme aktivní členy NSDAP: vedoucího místního stranického soudu, který se později stal předsedou spolkového výkonného výboru landsmanšaftu a místopředsedou celoněmeckého spolku vyhnanců, nebo vedoucího kanceláře NSDAP pro oblast Sudet, jenž po válce zasedal ve spolkovém shromáždění a působil jako poradce sdružení pro „osvětu". Ve vedení byl i bývalý člen Henleinovy Sudetendeutsche Partei, který se stal poslancem říšského sněmu za NSDAP a od roku 1939 příslušníkem SS.
Zvlášť pozoruhodný je případ Hanse-Christopha Seebohma. Ten v pohraničí, hlavně na západě Čech, profitoval z takzvané arizace — krádeží židovského majetku v oblasti hornictví. Po válce se stal mluvčím landsmanšaftu, byl poslancem Spolkového sněmu (nejprve za Německou stranu, později za CDU), dlouhá léta spolkovým ministrem dopravy a krátce dokonce vicekancléřem Spolkové republiky Německo. Až do své smrti zpochybňoval poválečné uspořádání a požadoval navrácení Sudet Němcům.
Slovenská stopa a „to nejlepší nakonec"
Sudetoněmecké hnutí mělo i slovenskou odnož. Franz Karmasin působil jako Henleinův partner na Slovensku, vedl Karpatoněmeckou stranu a později se stal státním tajemníkem pro německou menšinu v kolaborantském slovenském státě. Byl propagátorem nacistické ideologie a rasových zákonů, pomáhal rekrutovat členy do Waffen SS a sám u nich dosáhl důstojnické hodnosti. Po osvobození Bratislavy uprchl do Rakouska, kde žil pod falešným jménem. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti, který nikdy nebyl vykonán — poválečné Německo ho odmítlo vydat. Když se cítil v bezpečí, angažoval se právě v landsmanšaftu a jeho radikálnější odnoži Witikobund.
Snad nejtěžší minulost má Siegfried Zoglmann. Od mládí byl členem NSDAP, spolupracoval s říšskými protektory — nejprve s Konstantinem von Neurathem, později s Reinhardem Heydrichem. Stal se šéfem Hitlerjugend v protektorátu Čechy a Morava a byl odpovědný za germanizaci a indoktrinaci české mládeže. Od roku 1943 byl dobrovolníkem u Waffen SS. Napsal také propagandistickou knihu o sudetských Němcích, která oslavovala Hitlera jako osvoboditele Němců v českém pohraničí. Po válce patřil ke spoluzakladatelům landsmanšaftu a aktivní v něm zůstal ještě v 90. letech. Zemřel až v roce 2007 ve věku 94 let.
Kořeny nacismu v českém pohraničí
Druhá, ještě méně známá rovina se týká samotného zrodu nacistické ideologie. Zásadní roli zde hraje Rudolf Jung — český Němec a ideolog silně antisemitského a protislovanského programu. Byl autorem knihy „Der nationale Sozialismus", která je označována za přímou inspiraci Hitlerova Mein Kampfu. Jungova kniha vyšla poprvé v roce 1919 v Opavě, tedy na našem území, a předběhla Hitlerovo dílo o několik let. Sám Jung svou knihu přirovnával k tomu, čím byl Kapitál pro Karla Marxe — proto bývá označován za „Karla Marxe národního socialismu".
Jung přitom za první republiky působil jako německý poslanec československého Národního shromáždění — formálně tedy jako československý politik, který ovšem prosazoval politiku v přímém rozporu s československou státností. Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 emigroval z Československa do Německa a stal se poslancem říšského sněmu za NSDAP.
Strana, která se zrodila v Ústí nad Labem
Jung nebyl jediný. Strana, v níž se angažoval — Deutsche Arbeiterpartei (Německá dělnická strana) — je přímým předchůdcem NSDAP. A vznikla na českém území: byla založena roku 1903 v Ústí nad Labem v severních Čechách. Svůj první sjezd uspořádala 15. srpna 1904 v jiném českém městě, v Trutnově v Podkrkonoší. Tato strana se posléze rozšířila do Německa, kde byla díky Hitlerovu angažmá přejmenována na NSDAP.
Často slýcháme, že sudetští Němci pouze podlehli tlaku nacistické propagandy, že to byli v jádru dobří lidé, kteří proti Československu nic neměli. Skutečnost je jiná. Čeští a moravští Němci se snažili rozbít první republiku od prvních dnů její existence v roce 1918 a vznášeli nároky na takzvané území Sudet. Žádné „Sudety" přitom neexistují — je to naše pohraničí. Celý konstrukt „Sudetenlandu" byl umělým výtvorem nacistické propagandy, který měl posloužit cílům Konrada Henleina i jeho předchůdců: rozbít československý stát.
Kontinuita až do dneška
Na základě těchto faktů lze říci, že sudetoněmecký landsmanšaft není ničím jiným než pokračováním Henleinovy Sudetendeutsche Partei, která se na konci 30. let spojila s NSDAP. Dnes to organizace samozřejmě otevřeně neříká a se skřípěním zubů tvrdí, že nemá žádné majetkové nároky. Tyto nároky ovšem v rozhovorech pro česká média popřel Bernd Posselt, který stojí v čele sdružení od roku 2008 a v posledních dnech pochodoval ulicemi Brna. Právě Posselt — onen úsměvavý „bavorský strýček", který sem jezdí vnucovat usmíření — byl ještě před nemnoha lety spolupracovníkem Siegfrieda Zoglmanna, jednoho z největších nacistických zločinců mezi zakladateli organizace.
Závěr
Temné personální pozadí landsmanšaftu i kořeny nacistické ideologie v českém pohraničí jsou doložitelné z otevřených zdrojů — jen je třeba si dát práci a hledat v historických pracích a dokumentech. Je důležité, aby tato fakta lidé znali: organizace, která se dnes tváří jako kulturní krajanské sdružení s poselstvím usmíření, vyrostla z prostředí, jež stálo u samotného zrodu nacismu.
