Sjezd sudetoněmeckého krajanského sdružení se letos vůbec poprvé konal na českém území — v Brně a okolí. Terénní reportáž zachytila atmosféru přímo na místě: pochod smíření z Pohořelic do Brna, oficiální účast bavorských a německých politiků i protichůdné hlasy odpůrců a zastánců. Situace byla podle reportáže napjatější než v předchozích letech.
Pochod smíření z Pohořelic
Pochod symbolicky kopíruje opačným směrem trasu, kterou Němci prošli při odsunu v roce 1945. Akce se letos oficiálně zúčastnilo sudetoněmecké krajanské sdružení (Landsmannschaft) i politické špičky Spolkové republiky Německo, především z Bavorska — mezi řečníky byl i německý spolkový ministr vnitra, takže celá věc dostala celostátní rozměr.1 Úvodní slovo si vzal podle reportáže šéf festivalu Meeting Brno, který udržuje úzké vazby jak na Landsmannschaft, tak na zemskou vládu v Bavorsku.2 Projevy se nesly v duchu apelu na společnou evropskou identitu.
Napětí provázelo i organizaci protestů. Starosta Pohořelic vyzval účastníky, kteří se neúčastnili ohlášené poutě, aby se přesunuli za živý plot do prostoru vyhrazeného nahlášené protidemonstraci, jinak že se dopouštějí přestupku a přivolá policii. Odpůrci se proto přesunuli blíž k řečníkům v rámci povoleného prostoru.
Odpůrci: „Nejdřív se musí omluvit agresor"
Část přítomných sjezd odmítala. Jednomu z odpůrců vadila především oficiální účast Landsmannschaftu a to, že se mluví o smíření, aniž se podle něj kdy někdo Česku omluvil. Pořadí by podle něj mělo být opačné — nejdřív by se měl omluvit „agresor", který za války zavinil smrt stovek tisíc Čechů (zaznělo číslo kolem 340 až 360 tisíc).3 Připomněl, že jediným, kdo se podle něj českému národu omluvil, byl německý prezident v roce 2017.4 Na otázku, zda by někdy přistoupil na zrušení Benešových dekretů, odpověděl: „Ani omylem."
Další odpůrce na Vídeňské ulici v Brně argumentoval odpovědností vůči dětem a budoucím generacím a tím, že „čeští Němci" se podle něj podíleli na rozbití republiky a okupaci. Mezi protestujícími se objevily i různé vlajky — ukrajinská, palestinská i izraelská — odrážející, že akce přitáhla i zástupce dalších témat. Muž s palestinskou vlajkou například namítal, že nelze litovat vyhnání sudetských Němců a zároveň podle něj přehlížet probíhající vyhánění Palestinců; každé vyhnání je podle něj špatné a nikdo nemůže nést kolektivní vinu.
Zastánci smíření
Druhá strana naopak akci vítala. Žena, která k brněnskému gymnáziu přinesla kromě české i izraelskou vlajku, to vysvětlila dvěma důvody: velká část brněnských Němců byli Židé, a pokud se s Němci dokázal smířit Izrael, nevidí důvod, proč bychom se s nimi nemohli smířit i my. Znepokojení odpůrců chápe, ale připisuje ho neznalosti — podle ní totiž Landsmannschaft už dříve odstranil ze svých stanov požadavek na vrácení majetku v Sudetech.5 Na námitku, že dlouholetý mluvčí sdružení Bernd Posselt opakovaně označuje Benešovy dekrety za špatné a před více než dvaceti lety hlasoval i proti vstupu Česka do Evropské unie kvůli jejich platnosti, odpověděla, že to bylo dávno a sdružení se od té doby posunulo.6
Politici na místě
Na akci se podle reportáže objevila řada politiků — přítomen byl Alexandr Vondra, Martin Kupka i předseda Senátu Miloš Vystrčil.7 Vystrčil ve svém projevu mluvil o tom, že rozhádaní jsme slabší, a opět zdůraznil téma společné evropské identity. Jeden z odpůrců naopak v rozhovoru kriticky jmenoval řadu současných politiků a z těch, kdo ho potěšili, zmínil pouze bývalého prezidenta Miloše Zemana.
Spor o roli České televize
Závěr reportáže patří incidentu, který autor prezentuje jako ukázku přístupu veřejnoprávní televize. Když chtěl natočit rozhovor s mužem, který podle svých slov došel pěšky většinu trasy z Pohořelic, vstoupil prý do situace cizí člověk a respondenta varoval, že jde o „dezinformátora", který záběry sestříhá. Vzápětí si podle reportáže muže pro vlastní rozhovor převzala redaktorka České televize. Reportér to komentoval s tím, že na místě byly stovky lidí, ale štáb si vybral právě toho, s kým chtěl mluvit on.
Závěr
Reportáž ukazuje brněnský sjezd jako událost, kolem níž se střetávají dvě nesmiřitelné perspektivy — část veřejnosti ho vnímá jako vstřícné gesto a krok ke smíření, druhá jako akci, která jitří rány druhé světové války a otevírá spor o omluvy, kolektivní vinu i Benešovy dekrety. Společným jmenovatelem projevů na pódiu byl apel na evropskou identitu.
Ověřená tvrzení
1 Sudetoněmecký sjezd v Brně (22.–25. 5. 2026). Mezi řečníky byli bavorský premiér Markus Söder, německý spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt a mluvčí krajanského sdružení Bernd Posselt; akce se konala v rámci festivalu Meeting Brno. ČeskéNoviny / iROZHLAS, 2026.
2 Meeting Brno. Festival, který sjezd pozval, vede ředitel Petr Kalousek; vznikl v roce 2016 jako pokračování iniciativy Rok smíření poté, co město Brno vyjádřilo lítost nad poválečným vyhnáním německojazyčného obyvatelstva. Brněnský deník / iROZHLAS, 2026.
3 Oběti druhé světové války. Odhady československých obětí války se pohybují řádově kolem 340–360 tisíc (včetně obětí holokaustu); číslo uvedené odpůrcem odpovídá tomuto řádu.
4 Omluvy v česko-německém vztahu. První omluva přišla od prezidenta Václava Havla v roce 1990, který litoval poválečného odsunu; město Brno vyjádřilo lítost nad vyhnáním v roce 2015. Tvrzení o oficiální německé omluvě českému národu z roku 2017 se nepodařilo nezávisle ověřit. iROZHLAS / Wikipedie.
5 Změna stanov krajanského sdružení. V letech 2015–2016 sdružení pod vedením Bernda Posselta vyškrtlo ze svých stanov požadavky na „právo na domovinu" a vrácení či odškodnění zkonfiskovaného majetku. Sudetoněmecké krajanské sdružení, přehledy.
6 Bernd Posselt a vstup ČR do EU. Posselt, mluvčí sdružení (od 2008) a jeho spolkový předseda (od 2014), hlasoval jako europoslanec proti vstupu České republiky do EU; zdůvodnil to mj. odmítnutím zrušit Benešovy dekrety. Hospodářské noviny / Echo24.
7 Účast politiků na Pouti smíření. Závěrečného úseku pochodu 23. 5. 2026 se zúčastnili předseda Senátu Miloš Vystrčil, předseda ODS Martin Kupka a europoslanec Alexandr Vondra. Brněnský deník / ČeskéNoviny, 2026.
