Sjezd sudetských Němců, který se má konat na českém území, je provokací a demonstrací síly, ne aktem smíření. Tento postoj zaznívá z pohledu poslance Miroslava Ševčíka, který akci spojuje s odkazem těch, kdo před druhou světovou válkou rozvraceli Československo a stáli u kořenů vyhánění a vraždění Čechů v pohraničí.
Demonstrace v Brně a odpor proti „velkoněmecké říši“
Proti konání akce se v Brně chystá demonstrace na Dominikánském náměstí. Pozvánka míří na všechny, kdo nechtějí návrat „velkoněmecké říše“ — tedy na vlastence, Moravany, Slezany i Čechy. Akce přitom není namířena proti Němcům jako takovým, ale proti způsobu, jakým byl celý sjezd zorganizován: za zneužití politické moci prezidenta a za snahu zpochybnit dějinný vývoj a to, co v pohraničí spáchali ti, kdo nejprve vyhnali Čechy.
Osobní rozměr dodává vyhnání vlastních příbuzných, kteří byli ze sudetského pohraničí vyhnáni „velmi sprostým způsobem“, někteří zranění, a došlo i k úmrtím. Sjezd by přitom prošel bez povšimnutí, kdyby se konal kdesi v zahraničním pohraničí — problém je jeho konání na českém území.
Sněmovní usnesení a kritika opozičních poslanců
Při projednávání usnesení, které odsuzuje konání sudetoněmeckého srazu, vyvolaly výstupy některých opozičních poslanců silně nesouhlasnou reakci — zvláště u poslanců KDU-ČSL. Z hlediska úcty stojí výše třeba Jiří Čunek nebo Cyril Svoboda; o to víc zarazilo vystoupení dalších lidoveckých poslanců, z nichž někteří pocházejí z Jihomoravského kraje, jehož většina obyvatel si konání akce nepřeje.
Kdyby si účastníci přišli zatančit v krojích, nikomu by to nevadilo. Skutečným problémem je, že se akce odmítá distancovat od historie a že někteří odmítají odsoudit, respektive odmítají uznat Benešovy dekrety. Usnesení by nikdy nevzniklo, kdyby s provokací nepřišli sami pořadatelé — označení za potomky fašistů a navazující na ty, kdo organizaci v poválečných letech zakládali z řad nacistických zločinců.
K tomu se připomínají historické souvislosti: dvanáct vyhlazených vesnic na území dnešní České republiky a stejný počet na Slovensku, podpora Hitlera mezi sudetskými Němci ve volbách 30. let i to, že někteří váleční zločinci, jejichž vydání Československo žádalo, nikdy vydáni nebyli, ač byli odsouzeni i k trestu smrti.
Prezident Petr Pavel, záštita a citát z časopisu Welt
Prezident Petr Pavel se k tématu sice veřejně nevyjádřil, udělil ale oficiální záštitu festivalu Meeting Brno, v jehož rámci se sjezd koná — a tím podle tohoto čtení sám řekl, co si myslí. Záštita nepřekvapila; podle tohoto pohledu je hlava státu vedena vlivovými skupinami a sám prezident historické souvislosti spíš nezná.
Kritika míří i na výrok připisovaný Petru Pavlovi z července 2025 pro časopis Welt o tom, že Evropa potřebuje vůdcovství, jehož je schopno Německo — citace, kterou ve svém textu pro Welt uvedl Erik Best. K tomu se přidává rozpor mezi proklamovanou prozápadní orientací a odmítavým postojem vůči Donaldu Trumpovi (o němž prezident hovořil jako o odpudivé bytosti) a myšlenkou sjednocené Evropy pod jedním státním útvarem, zavedením eura a pádem práva veta národních států.
Celé chování pořadatelů i jejich zastánců se jeví jako poklonkování potomkům říše — jako by chtěli nastolit jakousi čtvrtou říši. Sjezdu požehnal i nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl, dřívější litoměřický biskup, který dlouhodobě mluví o smíření mezi Čechy a bývalými českými Němci; do role obhájců se řadí i kněz Halík.
Srovnání s Polskem a obavy z restitucí
Zatímco v Česku akce probíhá pod záštitou hlavy státu a s podporou peněz daňových poplatníků, v Polsku by něco takového žádná vláda nedovolila — bez ohledu na to, která strana je zrovna u moci. Polsko navíc oficiálně a dlouhodobě požaduje po Německu válečné reparace a získané území v poválečném uspořádání by si vrátit nenechalo. Polské vlády jsou v tomto vnímány jako vlastenecké, byť i tam existují kritizované postavy.
Obava směřuje k tomu, že pořadatelé akce počítali s jiným výsledkem podzimních voleb a doufali, že by se daly otevřít Benešovy dekrety. Ve hře jsou i majetkové restituce ve prospěch někdejších šlechtických rodů, přičemž při stavu tuzemského právního státu — připomínaného i v souvislosti s kauzou Andreje Babiše — nelze podobný vývoj zcela vyloučit.
Historická paměť, čestná občanství a vandalismus na soše Beneše
Podle čerstvého průzkumu, který zveřejnil Český rozhlas, považuje 57 % občanů konání sudetoněmecké akce v České republice za nesprávné. Veřejnost se podle tohoto čtení probouzí a začíná si připomínat oběti druhé světové války — uváděnou cifru zhruba 360 tisíc mrtvých Čechů i vypálené vesnice Prlov, Ploština, Ležáky a Lidice.
Symptomatické je, že Konrad Henlein, jenž před válkou rozvracel Československo, je dosud čestným občanem Liberce i Karlových Varů — údaj ověřitelný na webu města. Připomínají se i místa nacistických represí: kobyliská střelnice, Kounicovy koleje v Brně či prodej vstupenek na popravy českých vlastenců.
S tématem souvisí i středeční vandalismus v Brně, kdy aktéři označující se za moravské aktivisty natřeli červenou barvou ruce sochy prezidenta Edvarda Beneše a pověsili na ni ceduli s nápisem „Český nácek, škůdce Moravy“. Šlo o české občany, nikoli o Němce; čin je hodnocen jako naprosto nesmyslný a měl by být posuzován podle paragrafů, které přijala předchozí vládní koalice. Případ je zaznamenán včetně tváří a brněnské státní zastupitelství už řeší trestní oznámení. Slovník o „krvavém Benešovi“ má přitom nepříjemnou historickou ozvěnu — týmiž slovy označil prezidenta Beneše po vyvraždění Lidic kolaborant Emanuel Moravec.
Závěr
Sjezd sudetských Němců na českém území je z této perspektivy zneužitím a deformací historie, ne smířením. Zaznívá obava, že příští ročník by se mohl konat v Liberci, Karlových Varech, nebo dokonce v Lidicích. Klíčem je podle tohoto pohledu historická paměť a vzdělávání — zejména u mladší generace, která o Lidicích, Ležácích, Ploštině ani o druhé světové válce mnohdy neví téměř nic.
