Mezi Spojenými státy a Íránem se rýsuje rámec mírové dohody, který by ukončil týdny vojenského napětí v Perském zálivu — jenže Izrael, podle všeho z procesu vyloučený, podle pozorovatelů hledá způsob, jak ji rozbít. Na stole je i pohrůžka zveřejnění tzv. Epsteinových spisů proti americkým představitelům včetně prezidenta Trumpa. Zároveň se otevřeně mluví o tom, že americká role na Blízkém východě končí — a o pětici regionálních mocností, které ji nahradí.
Co má obsahovat mírový rámec mezi USA a Íránem
Saúdskoarabská Al Arabiya zveřejnila několik bodů memoranda o porozumění mezi Washingtonem a Teheránem. Jde o okamžité a trvalé ukončení bojů na všech frontách včetně Libanonu, okamžité zrušení americké námořní blokády a stažení všech amerických sil z regionu do měsíce od finální dohody. Írán by na oplátku do měsíce uvolnil Hormuzský průliv, přes který proudí značná část světové ropy.
Reportáže z místa potvrzují, že Izrael oficiálně požádal o přístup k textu memoranda — a byl odmítnut. Mezi blízkými spojenci jde o pozoruhodnou a neobvyklou událost u tak zásadní bezpečnostní otázky. Důvodem zřejmě je obava, že by Izrael text okamžitě sdílel se sobě nakloněnou částí amerických médií a Kongresu, aby se kolem dohody zvedla bouře a Trumpa od jejího finálního podpisu odradila.
Netanyahu a vyhrožování Epsteinovými spisy
V únoru bývalý izraelský zpravodajský důstojník Ari Ben-Menashe veřejně řekl, že pokud bude mezi USA a Íránem dohoda směřovat k podpisu, izraelský premiér Benjamin Netanyahu se ji pokusí sabotovat — a jednou z cest má být zveřejnění tzv. Epsteinových spisů namířených proti americkým vládním činitelům, včetně Donalda Trumpa. Tato hrozba dnes získává na váze přesně v okamžiku, kdy se rámec dohody objevuje na veřejnosti.
Otázka, jaké kompromitující materiály po Jeffreym Epsteinovi reálně existují a kdo má k nim přístup, zůstává otevřená. K případným Epsteinovým materiálům by se podle spekulací mělo ptát spíš v okruhu syna katarského emíra či Vladimíra Putina než v Tel Avivu. Trumpova rodina je nicméně silně provázaná s izraelskými obchodními zájmy, a právě peníze — ne pouze případný kompromat — drží prezidenta v komplikované pozici, ze které se mu těžko vystupuje.
Podmíněná kapitulace: proč Trump podepsat musí
Z analytického pohledu jde o dokument podmíněné kapitulace ze strany Spojených států. Trump pod tlak hraje, protože americké strategické zásoby ropy se blíží dnu (zhruba k 22. červnu) — a pokud Hormuzský průliv nezačne znovu plynule fungovat, žádné slovní spinování nezabrání skokovému růstu cen pohonných hmot. Memorandum potřebuje minimálně na dalších 60 dní.
Írán tu sedí v křesle silnějšího hráče. Po předchozí vlně amerických úderů se Teherán nehnul z místa, Trump z původních ostřejších podmínek (kontrola jaderného programu, rychlé otevření Hormuzu) tiše ustoupil. Lodě, které průlivem proplouvají, navíc musejí používat dopravní schéma vytvořené íránskou vládou — z faktické íránské kontroly nad průlivem se tak stává kontrola de iure. Po vypršení 60 dnů přijdou s vysokou pravděpodobností i poplatky za průjezd.
Trumpův nápad: ať to za nás vyřeší Sýrie
Trump si na summitu G7 začal nahlas všímat, že izraelské operace v Libanonu jsou nepřiměřené. Otevřeně vyčetl Tel Avivu, že nemusí srovnávat celé obytné domy se zemí pokaždé, když loví jednoho člověka — protože v těch domech bydlí spousta lidí a rozhodně to nejsou všechno bojovníci Hizballáhu. Pár hodin před plánovaným podpisem dohody přišel další úder v Bejrútu, který Trump označil za přesně to, co si nepřál.
Jako řešení nadhodil, ať se Hizballáhu zhostí Sýrie. Jenže nový syrský vůdce (známý jako Šara, resp. Júlání) je bývalý džihádistický velitel napojený na Al-Káidu a ISIS — ten samý ekosystém, proti kterému Spojené státy bojovaly po celou Obamovu éru. Americký daňový poplatník, který tehdy financoval boj proti ISIS, by tak nyní platil za to, aby bývalá hlava ISIS dělala špinavou práci za Izrael.
Co radí Joe Kent: nikam neumírat, jen odejít
Bývalý zelený baret a donedávna i ředitel amerického Národního protiteroristického centra Joe Kent — člověk, jehož manželka padla v Sýrii v boji proti ISIS — varuje, že přenesení boje proti Hizballáhu na Sýrii by byla katastrofická chyba. Znovu by zažehla sektářské napětí: Hizballáh má v Libanonu širokou popularitu mimo jiné proto, že v době expanze ISIS bránil libanonské hranice před džihádisty přicházejícími ze Sýrie.
Místo nové proxy války Kent radí jediné: stáhnout vojenskou podporu Izraeli a tlačit ho, ať své údery v Libanonu zastaví. Pokud má mírová dohoda vydržet, musí ji Washington vůči Izraeli vynutit — silným, viditelným krokem, ne dalším důrazným tweetem. Izraelská vláda totiž od žádného amerického prezidenta dosud reálnou sankci nedostala, takže nemá důvod své chování měnit.
Proč nepodepisovat: past formálního podpisu
Kent vidí ve formálním podpisu dohody past: Trump chce ceremoniál a podpis na papíře, jenže přesně to mu může vrátit ránu. Jakmile Izrael v Libanonu znovu eskaluje, Írán prohlásí, že dohoda padla, znovu zavře Hormuz a může i sám zaútočit na izraelské cíle. Trump bude stát s rozmraženými íránskými aktivy v rukou a obviněním, že vyjednal horší dohodu než Obama — zatímco proizraelská část americké politiky bude tlačit USA zpátky do války.
Pragmatičtější je podle Kenta jednoduše odejít: stáhnout část pomoci Izraeli, oznámit, že kdo si v regionu vyrobí konflikt se všemi sousedy, ten si ho také zaplatí. Spojené státy by se z toho neměly nechat brát jako rukojmí ani Izraelem, ani Íránem.
Post-americký Blízký východ: pětice nových mocností
Bez ohledu na to, jestli dohoda projde, americká éra na Blízkém východě končí. Saúdská Arábie je na Američany rozezlená — ne proto, že válku zahájili, ale proto, že do ní šli bez plánu a nechali se vléct Netanyahuem. Saúdové dnes vědí, že přítomnost amerických základen v jejich regionu už není zárukou ochrany; je naopak pozvánkou pro íránské údery.
Nový pořádek podle analýzy postaví pětice mocností: Pákistán, Írán, Saúdská Arábie, Turecko a Egypt. Do roku 2030 by měly tvořit jádro post-americké regionální architektury, ve které bude Izrael uzavřen do mnohem těsnějšího rámce, než jaký znal v uplynulém desetiletí. Otevřená je i otázka měny — perspektivně se mluví o napojení na měnový rámec BRICS.
Tulsi Gabbardová a 150 zahraničních biolaboratoří
Tulsi Gabbardová, dosluhující ředitelka americké národní zpravodajské služby, podle Kenta tvrdě bojovala uvnitř zpravodajské komunity o odtajnění informací o americkém financování biolaboratoří ve více než třiceti zemích — řádově se mluví o 140 až 150 zařízeních po celém světě. Materiály byly podle Kenta v komunitě dlouho pohřbeny a malý tým pod Gabbardovou jejich uvolnění musel doslova prokopávat.
Otázky, které zůstávají otevřené: jaký byl skutečný účel těchto laboratoří, jak souvisejí s příběhem COVID-19 a proč americká vláda program udržovala napříč různými administrativami. Právě kontinuita napříč prezidenty naznačuje, že nejde o iniciativu jedné administrativy, ale o operaci hluboko v institucích — typickou ukázku toho, čemu se říká „deep state" činnost. Gabbardová byla za upozornění na biolaboratoře na Ukrajině v minulosti označována za šiřitelku ruských dezinformací; uvolněné dokumenty ten obrázek otáčejí.
Závěr
Mírový rámec mezi Spojenými státy a Íránem na papíře existuje a logika tlaku (strategická ropa, Hormuz, blížící se americké volby) Trumpa nutí ho podepsat. Reálnou prověrkou ale nebude podpis sám — bude jí to, jestli Washington dokáže zkrotit Izrael v Libanonu. Pokud ne, dohoda padne během dnů, Írán znovu sevře Hormuz a region se posune o krok blíž k post-americké architektuře, kterou už Saúdové, Turci, Egypťané, Pákistánci a Íránci v duchu kreslí.
