Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum se mělo stát výkladní skříní Ruska — místem, kde se setkávají investoři ze 130 zemí a kde se uzavírají miliardové obchody. Místo toho posloužilo jako záminka k překročení další červené linie. Během konání fóra zasáhly Petrohrad dálkové drony, civilní autobus byl napaden a Moskva otevřeně mluví o jaderné odvetě. Současně Írán v noci udeřil na americké základny v Kuvajtu, Bahrajnu a Iráku, zatímco americké velení tvrdí, že všechny střely byly sestřeleny — satelitní snímky ukazují něco jiného. Pozadí dvou paralelních eskalačních pastí rozebíral profesor Robert Pape z University of Chicago, autor projektu Escalation Trap.
Útok na Petrohrad a otevřená hrozba jadernými zbraněmi
Ruský náměstek ministra zahraničí podle aktuálního prohlášení uvedl, že útoky na ruské území — včetně těch, za nimiž stojí státy disponující jadernými zbraněmi — mohou v nejhorším scénáři vést k použití jaderných zbraní ze strany Moskvy. Formulace je záměrně široká: nesměřuje pouze proti Ukrajině, ale i proti zemím, které jí dodávají dálkové prostředky.
Útoky na Petrohrad přišly v okamžiku, kdy ve městě probíhalo mezinárodní ekonomické fórum s účastníky ze 130 zemí a více než 20 000 hosty. Dron přeletěl hustě obydlenou civilní oblast. Zasažen byl rovněž civilní autobus — podle dostupných zpráv si útok vyžádal sedm mrtvých a jedenáct zraněných civilistů. Ukrajina sama dosah pro úder hluboko do nitra Ruska nemá; takovou kapacitu poskytují členské státy NATO.
Ve stejný den se ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj sešel s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem a opakoval, že je připraven k přímým jednáním s Vladimirem Putinem. Současně ale tlačí na členství Ukrajiny v alianci s argumentem, že „pokud Ukrajina nebude v NATO, bude to v budoucnu bolestivé". Snaha o přijetí do NATO a paralelní úder na ruskou ekonomickou výkladní skříň jdou těžko dohromady s deklarovanou ochotou k míru.
Eskalační past — obě strany v ní vězí už čtyři roky
Profesor Robert Pape, ředitel Chicagského projektu pro bezpečnost a hrozby na University of Chicago, popisuje současný stav jako klasickou eskalační past. Válka začala před více než čtyřmi lety v okamžiku, kdy Putin předpokládal rychlé vítězství a pád vlády v Kyjevě během několika dní. K tomu nedošlo — Ukrajina nezkolabovala, naopak ztvrdla a dnes vede vlastní horizontální eskalační kampaň hluboko do ruského území.
Obě strany mají téměř nesmiřitelné maximální cíle a obě prošly střídavě fázemi diplomacie i prudkého stupňování. Putin a Zelenskyj jsou pevně chyceni v této pasti. Faktor, který činí tuto past mimořádně nebezpečnou, je ruský jaderný arzenál. Spojené státy proto dlouho váhaly s dodávkou prostředků umožňujících údery hluboko do ruského týlu — Ukrajina ovšem mezitím získala vlastní výrobní kapacitu dálkových dronů a nepotřebuje k tomu schválení Washingtonu.
Drony nejsou „západní pomoc" — Ukrajina má vlastní výrobu
Mediální debata se podle profesora Papea točí v kruhu kolem otázky, zda mají USA a Evropa přestat financovat Ukrajinu. Tím přehlíží zásadní posun: ukrajinská kapacita výroby dronů je dnes z velké části nezávislá na vládních dodávkách. Drony jsou levné a relativně malé objemy financí — typicky od soukromých dárců — stačí k vybudování továren. Jako příklad uvedl Jennifer Pritsker, donátorku z Chicaga s vojenskou minulostí, která veřejně podporuje výstavbu ukrajinských dronových továren prostřednictvím své nadace.
Důsledek je strategicky zásadní: i kdyby americká nebo evropská vládní podpora skončila, Ukrajina by ve své eskalační kampani mohla pokračovat dál. Drony, které dnes přistávají na petrohradských střechách, jsou ukrajinské výroby — nikoli darované Evropou. To, co kdysi dokázaly jen velmoci jako Spojené státy, dnes zvládne středně velký stát s několika soukromými donátory.
Proč civilní cíle — narušení byznysu jako strategie
Útok během konání Petrohradského ekonomického fóra není podle profesora Papea náhoda. Sleduje stejnou logiku jako íránské údery na hotely a letiště v Perském zálivu — cílem je narušit byznys a odradit investory. Petrohradské fórum je obdobou ruského Davosu, kde se schází strategičtí investoři a miliardáři. Poslední věc, kterou si zájemci o tento typ akcí přejí, je být zasaženi dronem. Pape opakovaně zdůraznil, že úder na civilní cíle morálně neobhajuje — pouze popisuje strategickou kalkulaci útočníka. Ten sází na to, že ekonomická bolest přinutí Moskvu k ústupkům dříve než vojenský tlak.
Korejský model — jediné reálné východisko
Pape navrhuje jediný realistický model ukončení války: zmrazení konfliktu na současné linii kontaktu, podobně jako se to stalo po korejské válce v padesátých letech. Korejský konflikt také trval „pouze" tři roky — ten ukrajinský už čtyři. Linie kontaktu se přitom za poslední tři a půl roku posunula jen o pár mil. Pokud chce západní svět válku ukončit, musí převzít iniciativu a jasně říct, kde má linie ležet — nesmí to nechat na ukrajinském prezidentovi, stejně jako se v padesátých letech nenechala definice hranice na Soulu.
Standardní mantra evropských představitelů, že „o linii rozhoduje Ukrajina", je podle Papea politicky pohodlný únik. Reálným výsledkem této pozice je nekonečné stupňování. Pape přiznává, že úplná mírová smlouva po vzoru druhé světové války není pro Korejský poloostrov dodnes uzavřena — funguje příměří. To by mělo být i cílem pro Ukrajinu: nová železná opona zmrazená na současné linii.
Írán udeřil na Kuvajt — americké velení mlčí o pravdě
Přes noc Írán zasáhl americké základny v Kuvajtu, Bahrajnu a Iráku jako odvetu za útoky USA na ostrov Kášm. Americké velení (SENTCOM) ihned po útoku prohlásilo, že všechny íránské střely byly sestřeleny. Denní světlo ovšem přineslo videa a satelitní snímky, které tuto verzi vyvracejí — podle egyptského zpravodajského pozorovatele snímky potvrzují zničení dronových hangárů na základně v Kuvajtu, mezinárodní letiště v Kuvajtu vykazuje stopy zásahu.
Profesor Pape upozorňuje, že tato „vítězná rétorika" je krátkozraká. Lži se v době sociálních sítí prozradí během hodin a jejich kumulativní efekt podlamuje důvěru vlastních příznivců. Připomíná, jak v období vietnamské války Tet ofenzíva probodla pentagonskou PR bublinu — od toho okamžiku už vládu nešlo zachránit. Riziko stejného „prasknutí balónku" je dnes vyšší, než si Trumpova administrativa pravděpodobně připouští. Trump se mezitím podle uniklého telefonátu prudce rozcházel s izraelským premiérem Netanjahuem — uvědomuje si, že se ocitá v eskalační pasti, do které ho právě Netanjahu vmanévroval.
Ropa, zásoby a krize, která přijde v polovině července
Ekonomické dopady války s Íránem už nejsou hypotetické. Podle Papea se nacházíme ve fázi vyčerpávání zásob — kontrakce reálné ekonomické aktivity teprve přijde. Ropné zásoby globálně klesají a kritický bod má nastat v polovině července. Až všichni najednou pochopí, že nejde o krátkodobý výpadek, ale o skutečnou krizi, dostaví se panika podobná té z podzimu 2007 (krize takzvaných „no doc" hypoték).
Nejzranitelnější budou nejchudší státy — nemají dostatek prostředků na konkurování o zbytek ropy. Pape ovšem upozorňuje na řetězové důsledky pro vyspělé ekonomiky: většina oblečení prodávaného v USA se vyrábí v chudých zemích, jejichž ekonomická aktivita se v důsledku ropného šoku zastaví. Spotřebitelé na Západě tak pocítí prudké zdražení v segmentech, o kterých dnes nikdo nemluví. Strategické ropné rezervy USA jsou téměř vyčerpané, šéfové ropných gigantů jako Exxon začínají veřejně varovat. Politickým odpovědím přitom dominuje stejný typ rétoriky jako za Bushovy administrativy v roce 2007 — „nebojte se, dopadne to dobře". Skutečné řešení nikdo nepředkládá.
V Evropě je dopad už nyní hmatatelný — v Portugalsku se cena benzínu vyšplhala k deseti dolarům za galon. Přesto Evropská unie posílá Ukrajině další miliardy a Švédsko dodává stíhačky Gripen. Plukovník Douglas McGregor v jiném vystoupení varoval, že pokud bude NATO dále stupňovat, mohou se cíli Putinovy odvety stát nejen ukrajinské, ale i švédské továrny vyrábějící tyto stíhačky.
Závěr — past, ze které nikdo neumí ven
Současný okamžik popisuje profesor Pape jako bod, ve kterém se prolínají dvě eskalační pasti — ukrajinsko-ruská a americko-íránská — a obě se vzájemně zesilují. Trump se podle interpretace pokouší z té druhé vymanévrovat, ale jeho prostor pro manévr je úzký. Putin nehodlá donekonečna přijímat údery na strategická území. Zelenskyj odmítá uznat reálnou linii kontaktu jako trvalou hranici. Evropští politici utíkají od odpovědnosti za stanovení této linie a posílají další peníze. A na pozadí dozrává ekonomická krize, jejíž kontury popisují experti čím dál konkrétněji — termín polovina července, krize klesajících zásob ropy, panika porovnatelná s rokem 2007. Pokud západní svět nedokáže jasně pojmenovat, kde má válka skončit, riskuje, že o tom rozhodnou jaderné zbraně.
