Karusel prohlášení Bílého domu pokračuje dalším kolem. Prezident Trump nejprve oznámil, že mírová dohoda s Íránem je na spadnutí a noční útoky se ruší — Teherán to vzápětí dementoval s tím, že o ničem takovém nejedná. Mezitím pokračují vzájemné údery: USA a Izrael bombardují íránskou infrastrukturu, Írán cílí americké základny v Bahrajnu, Kuvajtu a Jordánsku. Ekonomické dopady války se začínají promítat do globálního trhu s ropou a do potravinové bezpečnosti po celém světě.
Trumpovo věčné „máme dohodu — nemáme dohodu"
Z Bílého domu znovu zaznělo, že dohoda je dotažena „v konceptu i v detailech" se všemi zúčastněnými — USA, Izraelem, Saúdskou Arábií, SAE, Katarem, Tureckem, Pákistánem, Bahrajnem, Kuvajtem, Jordánskem a Egyptem. Z Teheránu přišla okamžitá reakce: žádná taková dohoda neexistuje, s americkou stranou se přímo nejedná. Glenn Greenwald upozornil na opakující se cyklus od zahájení války 28. února — „vyhráli jsme, prosí o kapitulaci, dohoda je na spadnutí, znovu bombardujeme, návrat na začátek". Podle počítání redakce jde už o 38. opakování tohoto schématu.
Tucker Carlson v pondělním monologu otevřeně řekl, co je dnes podle něj v americké politice nepřehlédnutelné: o čase a místě této války nerozhodoval prezident Spojených států, ale izraelský premiér Benjamin Netanjahu. To, že to administrativa potichu připustila, je podle něj zásadní zlom v tom, jak svět i samotní Američané vnímají suverenitu USA. Volby přestávají být nástrojem, kterým by občané ovlivnili klíčové otázky války a míru.
USA přiznávají ztráty pomaleji, než přiznávají vítězství
Plukovník Douglas McGregor v rozhovoru popsal Trumpa jako velmi přesvědčivého obchodníka, který ale stojí na velmi tenkém ledě. Použil paralelu s Bernie Madoffem — okouzlující, štědrý ke charitě, dokud se schéma nezhroutilo. Pod povrchem prý běží alarmující čísla: strategická ropná rezerva USA klesá tempem, které naznačuje vyčerpání na začátku podzimu; cena síry vzrostla za poslední rok a půl o 900 procent — a polovina síry pro americká hnojiva prochází Hormuzským průlivem. Příjmy amerických farmářů mají dál klesat.
K letošním nočním útokům došlo proti cílům v Perském zálivu — USA podle dostupných reportů přišly o radarové instalace (drahý systém v Bahrajnu), zasaženy byly základny v Bahrajnu, Kuvajtu a Jordánsku. Insidery zmiňovaný odhad mluví až o dvanácti zničených strojích F-35. Pentagon o rozsahu škod mlčí. McGregor přiznává, že nezná přesná čísla, ale je přesvědčen, že obětí a ztrát na technice je víc, než kolik bylo oficiálně přiznáno — a pokud by USA pokračovaly v plánovaných obojživelných operacích (například obsazení íránského ostrova Charg s ropnou infrastrukturou), ztráty mohou být násobně vyšší.
Konec americké vojenské dominance v Zálivu
Ruský ministr zahraničí Lavrov oznámil, že arabské státy Perského zálivu zahájily diskuse s Moskvou o bezpečnostním uspořádání, které by jim pomohlo vyrovnat se s posílenou pozicí Íránu jako regionální mocnosti. Důvod je prostý: USA nedokázaly ochránit ty, kterým ochranu slíbily, a Rusko má naopak fungující vztahy s Teheránem. McGregor v tom vidí počátek konce „americké vojenské říše" — postupně budou podle něj požadavek na americké stažení formulovat i Korejci, Japonci a Evropané. USA přestávají být vnímány jako garant bezpečnosti a stávají se katalyzátorem konfliktů.
Hormuzský průliv: americké velení (Centcom) tvrdí, že je otevřen pro tranzit. Realita podle insiderů i podle profesora Mirandiho z Teheránu vypadá jinak — komerční doprava je výrazně omezena a projíždějí pouze lodě, kterým Írán dá povolení. Část plaveb provází obyčejné úplatkářství: standardní „mýtné" 1–2 miliony dolarů, urychlené odbavení za deset milionů. Americké námořnictvo se údajně dotýká jen lodí mířících do Číny — zabavuje jim ropu.
Pohled z Teheránu: válka přežití versus válka volby
Profesor Marandi z Teheránu dementoval Trumpova vítězná prohlášení: Írán přežil tisíce let a přežije i toto. Trump podle něj svým chováním ničí obraz USA — jedná jako imperialista 18. nebo 19. století, otevřeně mluví o přivlastnění cizí půdy a zdrojů, čímž posiluje íránskou jednotu a hněv mezinárodního společenství. Pro Írán je tato válka existenciální; pro USA jde o válku z volby vedenou kvůli Netanjahuovi.
Marandi popsal konkrétní škody: zničené ocelárny, farmaceutické továrny, nemocnice, školy, petrochemické provozy a jedno z velkých íránských plynových polí. Cílem útoků jsou i civilisté — připomenul devítiletou dívku z města Karadž, jejíž spolužačka byla i s celou rodinou zabita v jednom z náletů americko-izraelské koalice. Obležení íránských přístavů — z íránského pohledu otevřený akt války a porušení dříve dojednaného příměří — má za cíl vyhladovět obyvatelstvo, podobnou strategii USA podle něj uplatnily proti Kubě a Sýrii.
K otázce dohody: dříve byla dojednána tzv. rámcová desetibodová íránská nabídka po 39denní válce, kterou Trump akceptoval, a pak ji svým souhlasem s Netanjahuovým bombardováním Libanonu zhatil. Druhá rozjednaná dohoda by zahrnovala uvolnění zmrazených íránských aktiv, zrušení sankcí na íránský export energie, ukončení genocidních útoků v Gaze a v Libanonu, zrušení blokády íránských přístavů — výměnou za normalizaci průchodu Hormuzem a íránské prohlášení, že nepůjde cestou jaderné zbraně. Marandiho čtení: jediný, kdo dohodu opakovaně boří, je Trump, pod tlakem Netanjahua a izraelské lobby. „Pokud Trump říká, že nebude bombardovat, předpokládejte, že bombardovat bude. Pokud říká, že jsme blízko dohodě, předpokládejte, že nejsme."
Globální hladomor jako zdravotní krize generací
Pokud se kvůli válce v Íránu rozvine globální potravinová krize, jak varuje řada expertů, dopady se projeví v kolektivním zdraví celých generací. Hladomor totiž neukončuje příběh u těch, kdo zahynou. Děti, které prožijí podvýživu v kritickém období vývoje, vyrůstají kratší, slabší a náchylnější k nemocem — a tento biologický otisk se promítá i do jejich vlastních dětí.
Data mluví jasně: populace, které zažily dlouhotrvající podvýživu, jsou v průměru nižší — tělo obětuje růst jako první. Naopak po nástupu prosperity se výška během jedné až dvou generací vrací. Příkladem je Jižní Korea — po korejské válce trpěla potravinovými nedostatky a zakrnělým růstem, dnes jsou Jihokorejci jedna z nejprosperujících společností a muži si v průměru za dvě generace připsali šest až osm centimetrů. Studie z roku 2019 to potvrzuje pro Čínu, Jižní Koreu i Tchaj-wan. Výška sama o sobě není cíl — je ukazatelem zdraví, dlouhověkosti, lepšího vzdělání a vyšších příjmů.
Hrozba pro nejbližší roky není jen v ceně potravin, ale v jejich dostupnosti. Plukovník McGregor varuje před výpadky kvůli rozbitým dodavatelským řetězcům — síra, hnojiva, ropa. Rodiny budou skrývat krizi tím, že vymění čerstvé potraviny za levné kalorie, vynechají jídlo nebo odloží lékařskou péči — a děti zaplatí cenu v podobě horšího startu do života. „Není to jen humanitární krize. Je to nadcházející krize veřejného zdraví, jejíž otisk zůstane na celém národě dlouho poté, co zmizí z titulních stran."
Závěr
Aktuální fáze íránského konfliktu je směsí divadla, skutečných úderů a rozkladu důvěry. Trumpovy mírové sliby na sociálních sítích nejsou kryty žádnou reálnou dohodou — Teherán je opakovaně dementuje. USA přicházejí o vojenskou prestiž v Zálivu, ztrácejí ropné zdroje a důvěru spojenců, a hlavní strategický partner — Netanjahuova vláda — má jiný zájem než Washington: pokračování války. Současně tikají globální hodiny potravinové bezpečnosti. Bez urychleného deeskalování konfliktu hrozí nejen ekonomický rozvrat, ale dlouhodobé zdravotní následky pro celá pokolení po celém světě.
