Americký viceprezident JD Vance v rozhovoru vysvětlil, jak Trumpova administrativa dotáhla příměří s Íránem, proč USA považují Izrael jen za „juniorního partnera" a v čem se zájmy obou zemí rozcházejí. Hovořil i o izraelské rozvědce, kterou označil za nejlepší na světě, a o napětí mezi prezidentem Donaldem Trumpem a izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.
Příměří s Íránem a úzce definovaný cíl operace
Vance potvrdil, že USA jsou v příměří s Íránem, které administrativa oznámila den před natáčením. Trumpova vláda se podle něj poučila z chyb války v Iráku — cíl operace byl od začátku definován velmi úzce: oslabit íránskou konvenční armádu tak, aby Teherán už neměl „nabitou pistoli u hlavy" Spojených států. Trump tím podle Vance „koupil USA opci" — možnost oslabit vojenskou sílu, změnit dynamiku a teprve poté nabídnout íránskému vedení cestu ven.
Co se stalo s íránským vedením
Po vyřazení první a druhé linie velení vznikla obava, že Írán bude fragmentován do milicí a nebude s kým jednat. Vance přiznává, že před dvěma měsíci skutečně nebylo jasné, kdo má v zemi navrch. Íránský systém má tři póly — politický (prezident, ministr zahraničí, parlament), klerikální (nejvyšší vůdce a duchovní) a vojenský (zejména Revoluční gardy IRGC). Aktuálně podle Vance systém zkonsolidoval a Washington ví, s kým vyjednává.
Co Írán nabízí výměnou za sankce
Klíčový bod dohody je dlouhodobá záruka, že Írán nikdy nevyvine jaderné zbraně. Jaderný program byl podle Vance fyzicky zničen, ale lze ho časem obnovit — proto má dohoda předejít rekonstrukci. Materiál mají společně zlikvidovat Američané, Íránci a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA). Výměnou Írán získá výrazné uvolnění sankcí a reintegraci do světové ekonomiky. Trumpova nabídka „chceme, abyste byli úspěšná země" by podle Vance byla před deseti lety nemyslitelná pro jakoukoli americkou administrativu.
Hormuzský průliv a oslabující íránská páka
USA podle Vance počítaly s tím, že Írán zkusí Hormuzský průliv uzavřít a vyhnat ceny energií nahoru. Brentská ropa skutečně vyskočila až na 126 dolarů za barel, ale rychle spadla zpět ke 82 dolarům — trh si uvědomil, že jde o krátkodobý šok. Íránci podle něj zjistili, že je to karta, kterou lze zahrát, ale ne opakovaně. Spojené státy a státy Perského zálivu mezitím navýšily průchodnost průlivu z téměř nuly na začátku dubna na miliony barelů denně. Po podpisu příměří se má průliv odminovat a obnovit plný provoz.
Proč Írán nečekal na nového prezidenta
Vance vysvětluje, proč Írán neodložil jednání o dva a půl roku do konce Trumpova mandátu v naději na vstřícnějšího nástupce. Íránská páka přes Hormuz se v čase oslabovala. Důležitější ale je, že Írán je podle Vance jedna z nejstarších a nejhrdějších civilizací světa — jeho vedení nechce dopadnout jako Libye po pádu Kaddáfího, tedy jako rozvalený stát bez perspektivy.
USA a Izrael — kdo je „junior partner"
Vance popisuje vztah USA a Izraele jako vztah dvou odlišných zemí s odlišnými zájmy. Připomíná, že Trump v reakci na izraelské bombardování krátce před podpisem příměří telefonoval Netanjahuovi a vyjádřil se vůči němu velmi ostře — že nemá soudnost a měl by být Spojeným státům vděčný, protože kdyby Írán získal jadernou zbraň, „Izrael by neexistoval ani dvě hodiny". Vance otevřeně říká, že nikomu nevěří a že USA musí trvale soustředit pozornost na své vlastní zájmy. Spojené státy jsou podle něj „senior partner" a Izrael „junior partner" — Washington je světová supervelmoc.
Izrael jako nejlepší rozvědka na světě
Izrael je podle Vance ekonomicky velmi vyspělá země devíti milionů lidí s neúměrně velkým podílem na světových technologických inovacích — a pravděpodobně lepší než kterákoli jiná země ve sběru zpravodajských informací. Společné zájmy s USA jsou dlouhodobé a sahají minimálně do počátku 2000. let, kdy se Západ vyrovnával s nástupem islamistického terorismu. Vance ale připomíná, že už tehdy se priority lišily: Izrael se mnohem víc bál Íránu, Spojené státy víc al-Káidy.
Co chce Netanjahu
Na otázku, co Netanjahu skutečně chce — moderátor mu předestírá expertní názor, že Izrael chce ovládnout Blízký východ — Vance opakovaně odpovídá „nevím". Připouští, že v izraelské společnosti pravděpodobně existují lidé, kteří by chtěli proměnit Írán s 90 miliony obyvatel ve „failed state" po vzoru Libye. To by ale podle Vance nebylo v zájmu Spojených států a prezident proto směroval operaci pouze k odstranění jaderné hrozby, ne ke svržení režimu.
Trumpův styl zahraniční politiky
Trumpova zahraniční politika je podle Vance neortodoxní v míře, která dříve nebyla představitelná. Sankcionovanému Íránu otevřeně nabídnout prosperitu výměnou za zastavení jaderného programu by před deseti lety bylo nemyslitelné pro demokraty i republikány. Vance Trumpa popisuje jako „radikálního pragmatika", o kterém si Evropané mylně myslí, že je hyperideologický.
UK jako nejbližší spojenec a omezená důvěra
Vance označuje Spojené království za nejstaršího a nejbližšího amerického spojence. I tady ale zdůrazňuje, že důvěra má své meze — i s blízkými partnery se občas zájmy rozcházejí a každá strana musí prosazovat ty své. Vůči britské labouristické vládě je sice politicky názorově vzdálen, ale spolupráce funguje.
Patriotismus jako sociální smlouva
Vance se vrací k vlastní zkušenosti Iráku 2005–2006 a kritizuje rozhodnutí administrativy George W. Bushe. Vyzývat mladé lidi do války je podle něj sociální smlouva založená na důvěře — pokud lídři tu důvěru zneužijí (Saddám Husajn nebyl Hitler, válka v Iráku nebyla pro USA existenční), vyčerpávají „rezervoár vlastenectví" pro budoucí generace. V USA podle průzkumů 70 procent mladých lidí říká, že by za zemi byli ochotni zemřít — v jiných západních zemích jen 20 až 35 procent. Tento rezervoár podle Vance lze vyčerpat.
AI, nerovnost a riziko sledovacího státu
Z geopolitického pohledu Vance varuje, že umělá inteligence sice nepovede k masové nezaměstnanosti, ale prohloubí nerovnost a otevírá dveře k masovému sledování. Označuje AI za „fundamentálně komunistickou technologii", která vládám i korporacím umožňuje bezprecedentní dohled nad občany. Trump podle něj zvažuje, aby Spojené státy získaly podíl v největších AI firmách jako forma suverénního fondu — neobvyklý republikánský postoj, který Vance vysvětluje Trumpovým „radikálním pragmatismem".
Závěr
Vance v rozhovoru rámuje Trumpovu zahraniční politiku jako návrat k úzce definovaným americkým zájmům — žádné nekonečné války, jasně vymezený cíl, otevřenost k nekonvenčním dohodám. Vztah s Izraelem prezentuje jako spolupráci dvou rovnoprávných, ale nerovnocenných partnerů, kde Washington vede a Jeruzalém se podřizuje, když se zájmy rozcházejí. Klíčovým testem této doktríny zůstává, zda Írán dokončí dohodu a zda Izrael přijme roli „juniorního partnera" i v dalších fázích regionální rovnováhy.
