Americké a izraelské letecké údery proti Íránu — označené jako Operace Epic Fury — zahájené 28. února 2026 a provázené likvidací nejvyššího vůdce Alího Chámeneího, otevírají zásadní otázku: platí mezinárodní právo stejně pro každého, nebo jde jen o nástroj, který velcí používají selektivně? Z české perspektivy zaznívá apel na konzistenci a mírové řešení — bez ohledu na to, kdo útočí a kdo je napaden.
Írán v plamenech — co se skutečně děje
Údery USA a Izraele zasáhly íránské vojenské a politické cíle, sčítají se civilní oběti v řádu stovek až tisíců lidí. Při útoku na dívčí školu v Minábu zahynulo nejméně 40 studentek. Írán odpovídá odvetnými raketovými a dronovými útoky proti Izraeli, americkým základnám v regionu a partnerům jako Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Narušena je letecká doprava, dodávky ropy — přibližně pětina světové produkce proudí přes íránský region — a stabilita v Perském zálivu.
Přetrvává nenulové riziko eskalace do globálního konfliktu. Rusko má v Íránu strategické zájmy a dodávky dronů mu pomáhaly na Ukrajině; Čína odebírá velkou část íránských nerostných surovin. Ománský zprostředkovatel hlásil před úderem pokrok v diplomatických jednáních — ten byl zastavením násilí znehodnocen. Syn posledního íránského šáha Rezá Páhlaví se mezitím hlásí o prozatímní vedení Íránu, byť ani Trump ani íránská veřejnost mu jednoznačnou podporu nedávají.
Dvojí metr a mechanismus velmocí
Čtyři roky se v Evropě říkalo: silnější kluk nesmí mlátit slabšího, musíme ctít územní celistvost, žádná velmoc nemá právo diktovat sousedovi jeho směřování. Tato pravidla nyní neplatí pro Spojené státy — přestože logika jejich intervence je totožná s logikou, která vedla Rusko na Ukrajinu. Rusko vidělo v rozšiřování NATO k vlastním hranicím bezpečnostní hrozbu; USA vidí v íránském jaderném programu existenční riziko. Označovat jeden útok za nepřijatelný a druhý za oprávněný je politický fanouškovský zápas, ne zahraniční politika.
Připomenutí karibské krize z roku 1962 tento mechanismus ilustruje: když Sovětský svaz umístil jaderné rakety na Kubu, USA vyhlásily námořní blokádu a svět byl pár minut od jaderné války. Tehdejší ponaučení je platné dodnes — žádná velmoc nesnese strategické zbraně bezprostředně u svých hranic. Kdyby Mexiko vstupovalo do Varšavské smlouvy, USA by zareagovaly stejně jako Rusko v případě Ukrajiny. Kdyby Írán dosáhl jaderné zbraně, USA a Izrael cítí totéž ohrožení jako Rusko při rozšiřování NATO. Přiznat si tuto symetrii neznamená obhajovat žádného z útočníků — znamená to nahradit ideologické fanouškovství věcnou českou optikou.
Mezinárodní právo jako deklarace bez vymahatelnosti
Mezinárodní právo je fakticky nevymahatelné v momentě, kdy velmoc rozhodne jednat. Rezoluce, odsouzení, sankce — žádný z těchto nástrojů velmoc nezastavil za celé dějiny. Toto platilo před tisíci lety a platí dnes. Česká republika jako malý středoevropský stát nemá páku, která by Rusko nebo USA donutila ke cokoliv. Jediné, co může, je apelovat na dialog — protože, jak řekl John F. Kennedy čtyři měsíce před svou smrtí, mír lze zajistit jedině jednáním s nepřáteli, nikoli zbrojením. Ekonom Jeffrey Sachs z Kolumbijské univerzity, který volá po diplomatickém řešení íránského konfliktu, zastává stejný přístup.
Apelovat na přijetí sankcí vůči USA by bylo stejně absurdní jako sankce vůči Rusku — a stejně neúčinné. Logičtější cestou je zrušit sankce na Rusko, přestat zbrojit a tlačit na mírová jednání na obou frontách. Podmínky mírového řešení v Íránu: vzdání se jaderného programu pod mezinárodním dohledem a ukončení podpory terorismu. Na Ukrajině: přijetí statu quo v Donbasu a záporožské oblasti, opuštění ambice vstupu do NATO. Obojí je dosažitelné — pokud se hledá řešení, ne vítěz.
Epstein, Brende a tichá mocenská síť
V únoru 2026 odstoupil Børge Brende, prezident Světového ekonomického fóra, poté co WEF zahájilo vyšetřování jeho kontaktů s Jeffreym Epsteinem. Spisy amerického ministerstva spravedlnosti ukázaly tři obchodní večeře a emailovou komunikaci. Brende rezignoval s tím, že nechce fórum „rozptylovat". Skutečnost, že o Epsteinově síti věděla řada vlivných lidí a mlčela, je podle diskutovaného pohledu mnohem zásadnějším problémem než samotná kauza: elita, která veřejně káže o humanitě a globálních hodnotách a soukromě se zúčastňuje orgií s nezletilými, ztělesňuje pokrytectví, které podkopává důvěru v celé mezinárodní uspořádání.
Film Sound of Freedom s Jimem Caviezelem, natočený podle skutečné události o záchraně obchodovaných dětí, nebyl zařazen do programu velkých amerických multiplexů ve stejnou dobu, kdy tam hrála Barbie — přestože v nezávislých kinech překonal v návštěvnosti blockbuster. Stalo se tak přes výslovný tlak na distributory a investory filmového festivalu, kde měl být dokumentarní film o zneužívání dětí uveden. Kdo měl sílu prosadit tento bojkot, zůstává bez odpovědi.
Covid, Pfizer a potvrzená cenzura
Mark Zuckerberg přiznal, že Bidenova administrativa přímo tlačila Facebook k cenzuře kritiky covidových vakcín. Toto přiznání přišlo s dvouletým zpožděním, kdy byl mediální prostor pro vědeckou debatu systematicky uzavřen. Generální prokurátor Kansasu Kris Kobach podal žalobu na Pfizer: firma pokračovala v doporučování vakcín těhotným ženám, přestože interní studie z roku 2021 ukazovaly nežádoucí účinky u více než 50 % a potraty u zhruba 10 % očkovaných těhotných; zamlčovala myokarditidu u mladých mužů; deklarovala ochranu před přenosem viru, ačkoli tato vlastnost nebyla nikdy testována; a koordinovala cenzuru kritických hlasů na sociálních sítích.
Na domácí scéně Karla Maříková, náměstkyně ministra zdravotnictví z SPD jmenovaná v lednu 2026, čelí tlakům za prosazování kritické revize covidové politiky. Parlamentní seminář, který otevřel otázky o testech, rouškách a vakcínách, vyvolal nevoli i u koaličních partnerů. Vědecká obec, která vyzývala Andreje Babiše k omluvě za kritiku vakcín, nyní tichounce reviduje tehdejší postoje — Pfizer totiž sám přiznal, že přenos viru vakcinací nikdy netestoval.
Sněmovna, neziskovky a právo na jiný názor
Parlamentní vyšetřovací komise pro kauzu Dozimetr — považovanou za největší korupční skandál v České republice od roku 1989 — má shromážděné podpisy a měla by vzniknout. Připravovaný zákon o transparentnosti financování neziskovek vychází z amerického zákona FARA platného od roku 1938: každá organizace financovaná ze zahraničí musí toto přiznat veřejnosti. Odpor proti zákonu pochází od těch, kteří by zveřejnění svých zdrojů přivítali nejméně.
Paragraf 318a trestního zákoníku o neoprávněné činnosti pro cizí moc je podle diskutovaného pohledu gumový nástroj určený k umlčení nepohodlných hlasů. Kdyby platil symetricky, hrozilo by stíhání i těm, kdo schvalují americké údery na Írán — stejně jako těm, kdo dříve hájili ruský postup na Ukrajině. Dezinformaci nejlépe vyvrátí přímá konfrontace argumentů, nikoli zákaz. Kdo odmítá debatu, přiznává tím, že by ji prohrál.
