Americký novinář Max Blumenthal z webu The Grayzone strávil část letošní války v Íránu. Natáčel zničené obytné čtvrti, vybombardovanou synagogu i pohřeb ajatolláha Chameneího. Po návratu ho na letišti Dulles u Washingtonu vyslýchali celníci a zabavili mu oba telefony. Popisuje, jak se z reportážní cesty stal soudní spor o ústavní práva na hranici, proč válka s Íránem podle něj neměla žádný plán a kolik už teď stojí americkou ekonomiku i zbytek světa.
Nejde o první střet s úřady
Zadržení na letišti nebylo první. Za prvního Trumpova funkčního období Blumenthala zatkli a pár dní strávil ve washingtonské vazbě kvůli obvinění, že napadl ženu ze spojenců venezuelského opozičníka Juana Guaidóa. Obvinění bylo podle něj vymyšlené a rychle padlo. Dnes lituje, že tehdy nežaloval.
Hned po Trumpově návratu do úřadu v lednu 2025 na něj při cestě z rodinné dovolené čekali celníci. Ukázali mu seznam jmen a ptali se, jestli ty lidi zná, což podle něj daleko přesahuje pravomoci celní a pohraniční správy. Jedním ze jmen bylo rodné jméno Medey Benjaminové, spoluzakladatelky protiválečné organizace Code Pink, ostatní jména byla arabská nebo muslimská. Úředníci mu navíc sdělili, že ho sledují v internetovém pořadu bývalého soudce Andrewa Napolitana. Blumenthal to pochopil jako výstražné poklepání na rameno: velký bratr se dívá.
Do Íránu přitom jezdil už dřív a bez potíží. Loni se účastnil tamního mediálního festivalu, natočil dokument o životě íránských Židů v islámské republice a měsíc před první izraelskou válkou s Íránem, kterou ukončila americká operace Midnight Hammer, vyzpovídal hlavní íránské vyjednavače.
Reportáž z válečného Teheránu
Válka vypukla 28. února. Podle Blumenthala ale nevypukla sama od sebe: Trump v ní splnil dávné přání izraelského premiéra Benjamina Netanjahua napadnout Írán. Příležitost odjet na místo se naskytla, když íránské ministerstvo zahraničí rozdávalo akreditace reportérům velkých amerických televizí i influencerům, kteří chtěli natáčet pohřeb ajatolláha Alího Chameneího, zabitého na Trumpův rozkaz 28. února. Pohřeb se podle Blumenthala stal největším v dějinách.
Blumenthal se zaměřil na důkazy amerických a izraelských válečných zločinů. Ve východním Teheránu prošel čtvrť, kterou nálety srovnaly se zemí „jako v Gaze“ a o které se téměř nepsalo. Blok za blokem trosek, lidé se slzami v očích popisovali, jak celé rodiny zahynuly ve spánku. V jednom zničeném domě zemřela dvanáctičlenná rodina a na zemi ležely šaty malých dětí, stejně starých jako jeho vlastní. Na zdi obytného domu, který se zřítil uprostřed noci, stál nápis „Důkaz amerických zločinů“.
Navštívil i synagogu Rafí Nia v centru Teheránu, stále fungující modlitebnu, kterou podle něj Izrael vybombardoval, přestože v okolí nic dalšího zasaženo nebylo. Izrael podobné zásahy obvykle vysvětluje tím, že poblíž stál objekt Revolučních gard a šlo o omyl. Blumenthal ale připomíná, že desetitisícovou židovskou komunitu v Íránu uznává ústava jako menšinu a antisemitismu tam podle něj nečelí. Taková komunita se nehodí do obrazu muslimského světa, jaký chtějí šířit stoupenci izraelské vlády. Natáčel také v Gándhího nemocnici a na dalších zasažených místech.
Kampaň na sítích
Ještě během pobytu v Íránu se na Blumenthala na sítích snesla kampaň. Při loňské cestě, kdy z Íránu psal úplně stejně, se nic podobného nedělo. Tentokrát v tom vidí organizovanou izraelskou propagandistickou operaci, ne spontánní reakci amerických občanů.
Zapojila se do ní skupina Canary Mission se sídlem v Izraeli, která o něm sepsala dosiér: prý zasvětil život ajatolláhovi a do Íránu jel pomodlit se u jeho hrobu. Blumenthal upozorňuje, že i kdyby něco takového udělal, v USA by to nebylo protizákonné. On tam ale jen dělal reportáže. Canary Mission podle něj vznikla v roce 2015, aby zveřejňováním osobních údajů ničila budoucnost amerických studentů zapojených do propalestinského aktivismu. Podle médií se o její seznamy částečně opíralo ministerstvo zahraničí Marca Rubia, když vybíralo studenty se zelenou kartou k zatčení a deportaci, třeba jen kvůli kritickému komentáři o Izraeli ve studentském listu.
Známá influencerka z Trumpova tábora mezitím na síti X žádala, aby ho úřady stáhly z letadla, odebraly mu pas, v pět ráno prohledaly jeho dům a zbavily ho občanství, přestože se jako Američan narodil. Chlubila se, že na něj upozornila FBI, ministerstvo zahraničí i ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Podle Blumenthala se jí bojí i lidé ve vládě, a tak při návratu počítal s tím, že si na něj úřady došlápnou.
Výslech na letišti Dulles
Na letišti Dulles měl na palubní vstupence čtyři písmena S, označení pro zesílenou bezpečnostní kontrolu. Při pasové kontrole dostal červený křížek a putoval na podrobnou prověrku. Tam podle něj celní a pohraniční správa cestujícím dává najevo, že na hranici nemají stejná ústavní práva jako jinde v zemi, přestože stojí na americké půdě a jiný než americký pas nemají.
Blumenthal byl vstřícný a zdvořilý. Otázky úředníků podle něj sledovaly tutéž linii jako kampaň na sítích. Odmítnout odpovídat sice člověk smí, ale pak čeká hodiny a hodiny, což je samo o sobě trest. Úředníci mu prohledali zavazadla, na což by jinde bez soudního příkazu a konkrétního podezření neměli právo. Nakonec chtěli hesla k telefonům: prý jen zkontrolují, jestli v nich nejsou důkazy trestné činnosti nebo materiály se sexuálním zneužíváním dětí.
Před touto taktikou Blumenthal varuje. Přirozenou reakcí je ohradit se, že nic takového v telefonu nemáte, a odemknout ho, jenže právě na to je otázka postavená. Hesla odmítl vydat s tím, že by šlo o porušení ústavních práv, a úředníci mu tedy oba telefony zabavili. Kdo odmítne, tomu podle jeho informací úřady už dočasně odebraly i pas. Zarazilo ho, že notebook ani digitální fotoaparát nechtěli. Kdyby ho skutečně považovali za agenta Revolučních gard, vzali by všechno. Celé to podle něj mělo zastrašit a potrestat.
Žaloba kvůli čtvrtému dodatku
Pomoc našel u právničky Jenin Younesové, kterou popisuje jako skutečnou bojovnici za svobodu slova, ne jako ty, kdo svobodu projevu hájí jen vlastnímu táboru. U Nejvyššího soudu vystupovala proti politice Bidenovy administrativy, která tlačila na mazání účtů kritiků na sociálních sítích, patřila k hlavním ústavním kritikům covidových lockdownů a dnes předsedá Americko-arabskému antidiskriminačnímu výboru.
Podali žalobu o vrácení telefonů i všech stažených dat a zhruba do 24 hodin volala celní správa, že si telefony může vyzvednout. Úřady je předtím držely celé dny. Podle Blumenthala se telefony v takových případech připojují k zařízení s izraelským programem Cellebrite, který zámek prolomí hrubou silou a vytáhne metadata i smazané zprávy, tedy celý život majitele. Zabavení bez soudního příkazu je podle něj porušením čtvrtého dodatku ústavy, který chrání před neoprávněnými prohlídkami.
Zkušená federální soudkyně v severní Virginii při jednání vyslovila názor, že jeho práva podle čtvrtého dodatku porušena byla a vláda bude muset vysvětlit, co s telefony dělala. Žaloba se mezitím rozšířila i o první dodatek, tedy o svobodu projevu, a žádá soudní zákaz dalšího obtěžování. Blumenthal ji chápe jako spor za všechny novináře a za všechny Američany: pokud vláda někoho podezírá z trestného činu, soudní příkaz k prohlídce telefonu získá snadno. Bez něj to podle soudní praxe nejde.
Dopis kongresmanů a reportáže o 7. říjnu
Po podání žaloby podle Blumenthala přišla odveta. Před dvěma týdny zveřejnila trojice kongresmanů na hlavičkovém papíře Kongresu dopis, v němž žádá, aby ho vyšetřilo ministerstvo zahraničí a FBI. Dopis ho označuje za agenta, kterého si naverbovaly íránské Revoluční gardy. Žádný důkaz trestné činnosti ale nepředkládá a opírá se jen o jeho novinářskou práci z Íránu a o starší reportáže, které Izrael popudily. Blumenthal to považuje za pomluvu. Jestli je vyšetřován, neví a vědět nemůže.
Mezi těmi reportážemi vyčnívá práce o 7. říjnu 2023. Blumenthal patřil k prvním anglicky píšícím novinářům, kteří upozorňovali, že izraelská armáda tehdy uplatnila takzvanou Hannibalovu směrnici. Ta armádě dovoluje zabít vlastní občany, pokud hrozí, že je nepřítel odvleče jako rukojmí. Podle Blumenthala ji potvrdil bývalý izraelský ministr obrany i plukovník, který ten den sloužil a mluvil o „hromadném Hannibalovi“. V kibucu Be'eri dostala posádka tanku rozkaz pálit do domu, kde věznili dvanáct izraelských rukojmí. Svědectví jediného přeživšího zveřejnila izraelská média v hebrejštině.
Za tyto reportáže ho kritizovala izraelská média včetně deníku Haarec. Časem je ale podle něj potvrdila právě ona: deník Jedi'ot achronot v článku, na kterém se podílel i Ronen Bergman, napsal, že izraelské vrtulníky zasáhly přes 70 aut, která mířila s lidmi k hranici Gazy, a Haarec informoval o rozkazu ke střelbě bez omezení. Dopis kongresmanů těmto reportážím věnuje celý odstavec. Blumenthal ho bere jako vyznamenání a potvrzení, že dělá svou práci dobře.
Izraelská společnost v krizi
Izraelskou společnost Blumenthal zná zevnitř. Pět let psal knihu Goliath, vydanou v roce 2013, portrét židovské izraelské společnosti, která podle něj už tehdy byla připravená spáchat genocidu. Průzkumy Indexu izraelské demokracie podle něj ukazují, že mladí Izraelci jsou vůči Palestincům nepřátelštější než jejich prarodiče. Osud lidí, kteří v Gaze žijí ve stanech, nechává velkou část společnosti chladnou.
Uvnitř se ale země podle něj propadá do krize. Ultraortodoxní muži nechtějí do armády a zákony, které je ke službě mají donutit, vyvolávají masové protesty s blokádami silnic. Tóra podle nich zabíjení zakazuje. Sekulární a nábožensky nacionalistická část společnosti je za to nenávidí, v mnohém víc než Hamás, což moderátor potvrzuje z vlastních cest po Izraeli. Záložníci, kteří sloužili v Gaze, si v Knesetu stěžují na nedostatečnou podporu, na drogy a sebevražedné myšlenky a trauma si vybíjejí i na manželkách. Ultraortodoxní strany přitom drží pohromadě Netanjahuovu koalici. Blumenthal proto čeká sílící občanské napětí, které může přerůst až v občanskou válku, zvlášť pokud Netanjahu nebude mít po ruce velkou válku, která by odvedla pozornost.
Zemí otřásá i nový dokument izraelského novináře Juvala Abrahama, sestavený z 24 rozhovorů s vojáky, většinou z vojenské rozvědky, kteří vybírali cíle. S rozmazanými tvářemi a změněnými hlasy popisují zločiny. Jeden líčí, jak se jednotka nabourávala do telefonů dívek v Gaze, aby zjistila, kdy se domů vrátí otec, a pak nařídila nálet na dům. Vojáci se ve filmu srovnávají s nacisty. Izraelští ministři kvůli filmu žádají tvůrcům odebrat občanství a Netanjahu ho označil za krvavou pomluvu. Jiný voják organizaci Breaking the Silence vyprávěl, že když si u velitele řekl o cíl, slyšel, že v Gaze jsou dva miliony cílů a může si vybrat.
Netanjahu podle Blumenthala na setkání s americkými influencery prohlásil, že Spojené státy jsou osmou frontou izraelské války. Blumenthal se na ní vidí jako jeden z terčů. Jde o válku informační, právní a politickou.
Izrael v Latinské Americe a venezuelská ropa
Moderátora zaráží, jak často se v poslední době objevuje Izrael v Latinské Americe nebo v Africe. Blumenthal připomíná, že kandidáti podporovaní Trumpem za poslední dva roky vyhráli v Latinské Americe všechny volby. Nový kolumbijský prezident Abelardo de la Espriella v jednom z prvních projevů slíbil věrnost Izraeli a bývalý bolivijský prezident Evo Morales prý Kolumbii kdysi nazval Izraelem Latinské Ameriky.
Kořeny sahají do 80. let. Když americký Kongres v roce 1984 přijal Bolandův dodatek, který omezil tajné operace během války s contras, nabídl se Izrael, že guatemalskou diktaturu Efraína Ríose Montta vyzbrojí a vycvičí místo USA. Dodal samopaly uzi i počítače a sledovací systémy, s jejichž pomocí režim vyhledával odpůrce, zatímco armáda vyhlazovala mayské vesnice. Podobné vazby vidí Blumenthal i dnes. V Ekvádoru prezidenta Daniela Noboy se má na školách nově vyučovat o holokaustu. Proti výuce samotné nic nemá, načasování mu ale připadá až příliš průhledné.
Nejvýraznější je podle něj Venezuela. Po násilném únosu Nicoláse Madura a jeho manželky Cilie Floresové převzala moc Delcy Rodríguezová. Pak přišlo zemětřesení a s ním izraelští záchranáři. Brzy nato jednala Rodríguezová v prezidentském paláci Miraflores s izraelskými vojenskými představiteli a vztahy se začaly normalizovat. Přitom Hugo Chávez v roce 2009 vyhostil izraelského velvyslance na protest proti útoku na Gazu a samotnou Rodríguezovou viděl Blumenthal poprvé mluvit v palestinské kefíji.
Izrael z toho podle něj konkrétně získal odchod Venezuely od Mezinárodního trestního soudu. Země, jejíž diplomacie od Chávezova nástupu v roce 1998 stavěla na mezinárodním právu a Ženevských úmluvách, odstoupila od Římského statutu. Soud přitom vydal na Netanjahua zatykač kvůli podezření z válečných zločinů v Gaze a Netanjahu se podle Blumenthala chlubil, že kroky proti soudu za něj zařídil Marco Rubio, který na soud pár dní předtím uvalil sankce. Druhým ziskem je ropa. Americké strategické zásoby jsou nejníž od roku 1983 a USA s Rodríguezovou „se zbraní u hlavy“ podepsaly dohodu o těžbě jednoho z venezuelských ložisek. Ropa má podle Blumenthala v rozporu s venezuelskou ústavou a bez záruky jakéhokoli výnosu pro Venezuelu putovat do amerických strategických rezerv a živit válku.
Británie: procesy s aktivisty Palestine Action
Spojené státy a Británii považuje moderátor za poslední skutečné spojence Izraele, přestože se veřejnost v obou zemích obrací proti válce v Gaze, zvlášť mladí lidé. Blumenthal upozorňuje na britské soudy s aktivisty skupiny Palestine Action. Ti vnikají do čtyř britských zbrojovek izraelské firmy Elbit Systems, ničí vybavení a zastavují výrobu zbraní, snaží se přitom nikomu neublížit. Poroty je v jednom procesu za druhým osvobozují, protože přijímají argument, že aktivisté zachraňují životy a škoda, které zabránili, převyšuje škodu, kterou způsobili.
Stát proto podle Blumenthala mění pravidla. Porotci se nedozvědí, že jde o procesy s terorismem; rozhodují jen o běžných trestných činech a teroristickou kvalifikaci pak doplní soudce. Britská média o těchto procesech nesmějí informovat, a tak o nich píše americký The Grayzone. Jeden z obhájců aktivistů dokonce čelí obvinění z pohrdání soudem, protože obhajoval příliš účinně. Trumpova administrativa mezitím skupinu označila za teroristickou, podle Blumenthala téměř ve stejný den, kdy zrušila sankce proti syrskému vedení, které vzešlo z al-Káidy. Blumenthal se obává, že podobný systém se chystá i pro Spojené státy.
Válka bez plánu
Cílem války byla podle Blumenthala změna režimu v Íránu. Lobbistická skupina napojená na Rezu Pahlavího, který žije v Marylandu a prohlašuje se za korunního prince, sepsala plán pro den poté: izraelský Mosad měl pomoci s čistkou po pádu islámské republiky a Izrael měl stát v centru obnovy ekonomiky. Izrael by tak získal vliv v zemi s tři tisíce let starou civilizací, která ovládá průliv, jímž proudí pětina světového zkapalněného zemního plynu. Rusko i Čína by s ním pak musely jednat napřímo.
Plán na samotnou válku ale podle něj neexistoval. Netanjahu 3. února přijel do Bílého domu s doprovodem jako při prezidentské návštěvě, v Situační místnosti usedl do čela stolu a Trump po straně, což Blumenthalovi nepřipadá příliš trumpovské. Na obrazovce byl připojený tehdejší ředitel Mosadu David Barnea. Trump podle Blumenthala dostal pokyn zaútočit 28. února na poradu ajatolláha s jeho poradci a nikdo z okolí se mu nepostavil. Počítal prý s rychlým vítězstvím podle venezuelského vzoru: do čtyř dnů íránská obdoba Delcy Rodríguezové, třeba Pahlaví. Věřil také, že lednové protesty, které Blumenthal považuje za militarizovanou operaci zahraničních tajných služeb včetně izraelské a americké, režim smetou. Stal se opak.
Izrael podle Blumenthala neměl jiný plán než zatáhnout USA do co nejdelší eskalace s Íránem. Výsledek označuje za katastrofu pro americkou ekonomiku i pro Trumpa, jehož obliba je historicky nízko. Válka má stát přes bilion dolarů, a když se započte inflace, péče o veterány a zdražování zbraní za deset let, ještě víc. Armáda musí přesouvat protiraketové baterie THAAD a Patriot z míst, která byla považována za strategicky důležitější. Námořnictvo se podle něj ukazuje jako papírový tygr: námořníci dostávali jídlo na příděl, protože základny, které je zásobovaly, vyřadily íránské rakety. Dluh USA se podle něj vyšplhal na 40 bilionů dolarů a válka na tom má velký podíl.
Moderátor připomíná, že Trump šel za Netanjahuem už před loňskou dvanáctidenní válkou, a ministr zahraničí Marco Rubio to podle Blumenthala po schůzce s předáky Kongresu potvrdil: USA jednaly, protože Izrael stejně útočil. Moderátorovi nejde do hlavy, proč by prezident, který Netanjahua osobně nemusí, následoval lídra devítimilionové země, stíhaného ve vlastní vlasti, až do vlastní politické záhuby.
Solejmání a strach z atentátu
Vysvětlení hledá Blumenthal i v psychologii. Začíná v roce 2020, kdy tehdejší ministr zahraničí a Netanjahu přesvědčili Trumpa, aby nechal zabít Kásima Solejmáního, velitele jednotek Kuds íránských Revolučních gard a druhého nejmocnějšího muže Íránu. Moderátor ten krok už tehdy kritizoval, protože v něm viděl začátek války s Íránem. Atentát je podle něj vražda: stát smí zabíjet jen v bezprostřední sebeobraně nebo po soudním procesu.
Pro miliony Íránců byl Solejmání hrdina, který zemi ubránil před Islámským státem, a v boji proti němu byl fakticky spojencem USA. Íránská odveta tehdy byla slabá. Lidé z íránského establishmentu, s nimiž Blumenthal mluvil, dnes věří, že kdyby tehdy americké základny zasáhli tak tvrdě jako nyní, k válce by nedošlo. Atentáty íránské vedení podle něj jako politiku nevede, protože chtělo vyjednávat, ne eskalovat.
Trump se podle Blumenthala stal psychologickým vězněm možné odplaty a Izraelci toho využívali. Když se Izraeli loni v červnu válka nedařila, Netanjahu v rozhovoru pro Fox News tvrdil, že Írán stojí za dvěma pokusy o atentát na Trumpa, a zaskočený moderátor se ptal, jestli pro to má zpravodajské důkazy. Blumenthal to považuje za snahu vtáhnout USA do války heslem, že Írán chce Trumpa zabít. Když pak Trump nechal zabít Chameneího, prohlásil, že ho dostal dřív, než on dostal jeho.
Hněv v ulicích Teheránu
Na pohřbu Blumenthala zaskočila míra hněvu. Solejmáního Íránci považovali za hrdinu, zabití Chameneího je ale pro ně jiná úroveň. Lidé plakali a ptali se, jak mohl někdo zabít 87letého muže, kterého brali jako otce, učitele a průvodce, a jak mohlo týž den v Mínábu zemřít 130 školáků. Někteří nesli transparenty s výzvou zabít Trumpa. Jedna žena ukazovala zlatý řetízek: sbírají prý tisíc řetízků pro toho, kdo za Chameneího vykoná spravedlnost.
Blumenthal se zeptal teheránského starosty Alírezy Zákáního, konzervativce, který kandidoval na prezidenta a kritizuje reformní vedení usilující o dohodu, jestli je to nová politika. Starosta odpověděl, že volání po posvátné spravedlnosti je třeba respektovat, spravedlnosti se ale dá dosáhnout uzavřením Hormuzského průlivu, vytlačením amerických základen z regionu a zatlačením impéria, které Írán dusí. Íránský establishment podle Blumenthala Trumpa zabít nechce, nevidí v tom smysl. Jedna íránská akademička mu řekla, že Trump je jen loutka, a ministr zahraničí Abbás Arakčí poznamenal, že Trump svou kariéru i vlastní společnost ničí dost dobře sám, tak proč by ho chtěli mrtvého.
Krátce po pohřbu, letos v červenci, podle Blumenthala Izraelci před summitem NATO v Ankaře předali americké tajné službě varování před íránskými atentátníky s přenosnými protiletadlovými raketami. Trumpa pak podle zpráv médií vyvezli z letadla Air Force One ukrytého ve vozíku na jídlo a odletěl jiným strojem. Blumenthal v tom vidí zneužívání Trumpova strachu o vlastní život a oprávněných obav o rodinu.
Dlouhá válka a drahá nafta
Blumenthal čeká vleklou válku, která se může vyhrotit těsně před americkými volbami do Kongresu. Plán na poválečné uspořádání Blízkého východu, o kterém psal server Axios, podle něj selže. Nejčernější scénář, jaderný úder, zmiňuje i Joe Kent, bývalý ředitel Národního protiteroristického centra, kterého administrativa považuje za nepřítele, protože se válce snažil zabránit. Americkou pozemní invazi Blumenthal za pravděpodobnou nepovažuje.
Íránská ekonomika trpí a střední třída čelí inflaci, lidé ale svrhávat vládu do ulic nepůjdou. Semknutí kolem vlajky viděl Blumenthal i na trhu Tadžríš na severu Teheránu, kde žijí movitější a sekulární Íránci a kde je opozice silná. Ženy tam chodí bez hidžábu a večer v obchodních centrech vypadají, jako by šly do klubu v Americe. Na něj jako Američana se nikdo nezlobil, lidé mu jen chtěli říct, jak je rozzuřilo zabití dívek a dětí v Mínábu. Íránci jsou podle něj ochotní ekonomickou bolest snášet. Otázkou je, jestli jsou ochotní i Američané.
Benzin v USA za týden podražil zhruba o 20 centů za galon a nafta, na které stojí celá ekonomika, v Kalifornii přesáhla deset dolarů za galon. Stojany na takovou cenu podle moderátora ani nejsou stavěné. Pokud zůstane zavřený Hormuzský průliv a kvůli Jemenu i Rudé moře, nehrozí jen propad, ale katastrofa, v níž lidé v USA zchudnou a v jiných zemích budou hladovět. Blumenthal souhlasí s Robertem Kaganem, že jde pro USA o větší katastrofu než Vietnam. Moderátor dodává, že válka ohrožuje dolar jako světovou rezervní měnu a dluh 40 bilionů dolarů trvale podkopává důvěru investorů.
Trump přitom podle Blumenthala tvrdí, že íránská armáda i námořnictvo jsou zničené a Hormuzský průliv mají pod kontrolou USA. Jemenští Húsíové neboli hnutí Ansárulláh mezitím zabírají bezprecedentní území vládě, která sídlí v hotelu v Rijádu, a mohou uzavřít i průliv Báb al-Mandab. Írán má v rukou další karty. Moderátor je přesvědčený, že Trump ceny komodit sleduje a z drahých paliv i potravin má obavy. Z války se ale podle Blumenthala nevymaní, dokud neudělá jedinou nutnou věc, tedy nezkrotí Izrael.
Závěr
Blumenthal se zastrašit nenechá: kampaň, zabavené telefony i dopis kongresmanů bere jako důvod novinářskou práci ještě zintenzivnit. Válku s Íránem vidí jako vleklý konflikt bez plánu, jehož účet platí íránští civilisté, americká ekonomika i spotřebitelé po celém světě. Žaloba o práva novinářů na americké hranici mezitím pokračuje.
