Maďarský volební vítěz Péter Magyar se po nástupu chystá odstavit prezidenta Tamáse Sulyoka a kvůli odporu z hradu rovnou změnit ústavu. Evropská unie tomu mlčky přihlíží — a dokonce Maďarsku uvolnila šestnáct miliard eur zadržovaných za Orbána. To, co dříve platilo za ohrožování demokracie, se najednou tváří jako její obnova. Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek tuto dvojí logiku označuje za neudržitelnou.
Magyar chce odstavit prezidenta a lámat ústavu
Péter Magyar po volebním vítězství dal prezidentu Tamási Sulyokovi ultimátum k odchodu. Když to nevyšlo, přichází návrh na změnu ústavy a chystá se sáhnout i na předsedu Ústavního soudu a šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu. Součástí jeho plánu je takzvaný lex Orbán — zákon, který by stávajícímu předsedovi Fideszu uzavřel cestu k dalšímu kandidování na premiéra.
Takový krok porušuje hned několik principů, na kterých stojí každý právní stát. Zákaz retroaktivity, zákon namířený na jediného člověka, ústava upravovaná podle aktuálního politického zájmu — to vše patří mezi věci, které jsou v demokratických zemích nemyslitelné. Magyar má sice ústavní většinu sto čtyřiceti jedna poslanců, ale prezidenta může odvolat jen v případě, že spáchal zločin. Sulyok nic takového neudělal, takže celá operace nutně musí proběhnout cestou ohýbání pravidel.
Tvrzení, že nová ústavní úprava nebude šitá na míru jednomu člověku, situaci nemění. Pokud někdo upravuje ústavu zkrácením volebního období nebo zákazem opětovné kandidatury politického konkurenta, jde o revoluci, ve které „lítají třísky" — ne o standardní legislativní práci.
Dvojí metr Bruselu: když vyhrají „ti správní", všechno se promíjí
Mlčení Evropské unie k maďarskému dění není náhoda. Přesně stejný mechanismus se objevil v Polsku po nástupu Donalda Tuska: živé vysílání státní televize bylo přerušeno, řada zákonných pravidel rozmetána — a Brusel pokyvoval hlavou, že jde o obnovu právního státu. V Rumunsku zase Ústavní soud zrušil prezidentské volby ze zcela netransparentních důvodů, protože „nezvítězili ti správní". Pokaždé, když výsledek voleb odpovídá očekávání bruselských elit, dovolí se kroky, které by jinde představovaly skandál.
Princip právního státu přitom stojí na tom, že se všemi musí být zacházeno stejně — i s těmi, kdo jsou politicky nepříjemní. Dvě podoby právního státu, jedna pro „naše" a druhá pro „cizí", jsou nepřijatelné. Evropská unie však právě tento dvojí metr aplikuje: maďarskému kabinetu vrátila šestnáct miliard eur zadržovaných za Orbána a vyjádřila spokojenost s „prováděnými reformami". V maďarské společnosti přitom kritika sílí — petici za setrvání prezidenta Sulyoka ve funkci podepsalo sedmdesát tisíc lidí a varují i nezávislí komentátoři typu Andrease Schiffera, kteří s Orbánem nikdy nesympatizovali.
Setkání V4 v Budapešti a alternativa slavkovského formátu
Třiadvacátého června se v Budapešti má konat setkání premiérů Visegrádské čtyřky. Magyar tvrdí, že by formát měl stát na obnoveném maďarsko-polském partnerství s Donaldem Tuskem a uvažuje o jeho rozšíření o Chorvatsko, Slovinsko a Rumunsko. Tato vize naráží hned na dva problémy: rozmělňování společné agendy a permanentní snahu Polska hrát roli regionálního hegemona ve střední a východní Evropě.
Slibnější cestou se jeví takzvaný slavkovský formát, který dnes spojuje Rakousko, Česko a Slovensko. Původní úvaha při jeho zakládání počítala i se Švýcarskem — Bern byl ochotný, protože se cítil izolovaný, ale Slovensko podle bývalého ministra Mira Lajčáka tehdy nedokázalo srozumitelně vysvětlit smysl spojení s alpskou zemí. Pro Čechy přitom historicky Švýcarsko představovalo vzor, na který odkazoval už Masaryk.
Spojení malých zemí, které se navzájem nepředhání ve velikosti ani v ambicích, by mohlo mít významný výtlak — ekonomický i bezpečnostní. Společné řešení obrany vzdušného prostoru, koordinace v otázkách migrace, sdílení nákladů — to vše dává smysl mezi rovnocennými partnery, nikoli ve formátu, kde jeden hráč dominuje.
Drony nad Rumunskem a selhání evropské diplomacie
Ruský dron nedávno dopadl na rumunské území a poškodil obytný dům. Český prezident Petr Pavel vyzval k razantní a koordinované odpovědi, k níž podle něj diplomacie nestačí. Jaká taková razantní odpověď ale má vlastně vypadat? Kromě technické pomoci s detekcí dronů nemá Evropská unie nic, čím by reálně mohla situaci změnit — protože sama rezignovala na jakoukoli diplomatickou roli.
Vysoká představitelka pro zahraniční politiku Kaja Kallas na schůzce ministrů zahraničí na Maltě uvedla, že EU nebude usilovat o roli prostředníka mezi Ukrajinou a Ruskem, protože není neutrální — stojí na straně Ukrajiny. Komunikaci s Moskvou má prý zajistit Amerika. Jenže americký ministr zahraničí Marco Rubio zároveň oznámil, že USA v tomto úsilí neuspěly a předávají iniciativu Evropanům. Výsledkem je vakuum: žádný prostředník neexistuje a žádné jednání se nekoná.
Kallas dříve dokonce řekla, že slovo „mír" by Evropa měla vypustit ze svého slovníku jako iluzorní. To je popření základního strategického principu — i Clausewitzova teze říká, že každý dobrý stratég myslí ve válce především na mír, kterého chce dosáhnout. Finský prezident Alexander Stubb upozorňoval, že bez vůle hovořit o míru se k němu nelze dostat. Reálným problémem tedy není to, že by Evropa nebyla dost tvrdá — ale že selhává v hledání cesty z konfliktu.
Merzovo „přidružené členství" Ukrajiny: koncept bez obsahu
Německý kancléř Friedrich Merz poslal lídrům evropských zemí dopis s návrhem přidruženého členství Ukrajiny v EU. Kyjev by podle něj měl mít účast na summitech a jednáních ministrů, přístup k části evropských fondů, zapojení do vnitřního trhu — ale bez hlasovacího práva. Kolem návrhu se objevily i úvahy o bezpečnostních garancích podle článku 42.7 Smlouvy o EU, který je v obraně závaznější než článek 5 NATO: pokud jsi napaden, ostatní musí pomoci.
Asociované členství jako kategorie ovšem v unijních smlouvách neexistuje. Návrh není podložen žádným právním textem — je to politická vize bez vyjasněného obsahu. Pravým motivem podle všeho byla snaha vykrýt neudržitelný slib Ursuly von der Leyenové, že by Ukrajina měla vstoupit do EU od roku 2027, což je evidentně neproveditelné. Asociace se tak stala náhradou za sliby, které nemohly být splněny. Volodymyr Zelenskyj návrh okamžitě odmítl.
Korupce a Banderovský kult: proč Ukrajina není připravená na EU
Pořadí kroků u Ukrajiny je nutné dodržet: nejprve eskalace, pak příměří, pak mírová dohoda, pak rekonstrukce — a teprve potom integrace. Současná debata o vstupu do EU je tedy postavena na hlavu. Ukrajina nemá fungující demokratické mechanismy, opozice je zlikvidovaná, média jsou podle týdeníku The Economist „gleichgeschaltet" a prezident vládne byzantským způsobem. Zelenského nejbližší okruh je vyšetřován pro korupci a podezření padá i na něho samotného.
Symbolickou ránou byl nedávný převoz ostatků Andreje Melnyka z Lucemburska do Kyjeva. Melnyk je kontroverzní postava — jeho organizace obdivovala italský fašismus, spolupracovala s německou Abwehrem a podílela se na vyhlazování židovského obyvatelstva. Polský prezident vyzval k odebrání nejvyššího vyznamenání Zelenskému, polský velvyslanec vrátil Ukrajincům státní vyznamenání. Krátce nato Zelenskyj vyznamenal dekretem jednu vojenskou jednotku jako „hrdiny Ukrajinské povstalecké armády" — což je další skandál pro polskou i izraelskou stranu.
Banderovský kult je dlouhodobý problém. Už při návštěvách v letech 2014 až 2016 zaznívala varování, aby Ukrajinci s glorifikací Bandery přestali, protože všechno komplikuje. Stejně tak byly chybou jazykové zákony omezující práva menšin. Země, která tohle všechno řeší během války a ještě se zhoršující korupcí, nemůže reálně uvažovat o vstupu do Evropské unie. Nejdřív musí najít cestu z atmosféry, která se nepodobá demokracii ani boji s korupcí.
