Joe Kent, donedávna ředitel Národního protiteroristického centra USA, poskytl první rozhovor po své rezignaci. U Tuckera Carlsona podrobně vysvětluje, proč odešel: americké zpravodajské služby neměly důkazy o bezprostřední hrozbě z Íránu, rozhodnutí o válce bylo učiněno v úzkém kruhu kolem prezidenta a izraelská lobby obešla standardní zpravodajské postupy.
Žádná bezprostřední hrozba neexistovala
Kent čte ze svého rezignačního dopisu: „Nemohu v dobrém svědomí podporovat probíhající válku s Íránem. Írán nepředstavoval bezprostřední hrozbu pro naši zemi." Carlson ho nechává podrobně vysvětlit, jak k tomuto závěru dospěl jako člověk s nejvyšším bezpečnostním oprávněním, který měl přístup ke všem dostupným zpravodajským informacím.
Kent poukazuje na klíčový detail ve vyjádření ministra zahraničí Rubia: ten nikdy neřekl, že Írán chystal útok na USA. Řekl, že pokud by USA nepodnikly preventivní úder proti Íránu, mohly by íránské síly v odvetě ohrozit americké základny. „To je zásadní rozdíl. Říká, že hrozba vznikla až tím, že jsme my zaútočili," upozorňuje Kent.
Íránské jaderné zbraně: neexistující důvod k válce
Jako ředitel protiteroristického centra měl Kent přístup ke všem zpravodajským hodnocením. Jednoznačně tvrdí: nebyl žádný důkaz, že Írán vyvíjí jadernou zbraň. Íránci měli od roku 2004 náboženskou fatwu zakazující vývoj jaderných zbraní. Viděli, co se stalo Kaddáfímu, když se vzdal svého programu — byl svržen a brutálně zabit. Proto si chtěli udržet schopnost jaderný program případně obnovit, ale aktivně ho nerozvíjeli.
Kent popisuje, jak izraelští představitelé přicházeli k americkým činitelům s vlastními zpravodajskými hodnoceními, která se lišila od amerických. „Přeskočili celý americký zpravodajský aparát a šli přímo k rozhodovatelům," říká Kent. Jejich sdělení znělo: Írán je na pokraji získání bomby — musíte jednat teď.
Úzký kruh kolem prezidenta
Podle Kenta bylo rozhodnutí o válce učiněno ve velmi úzkém a malém kruhu kolem prezidenta. Nesouhlasné hlasy nebyly přizvány k debatě. Na rozdíl od předchozí operace Midnight Hammer (12denní válka), kde proběhla standardní zpravodajská diskuse, tentokrát nebylo vyžádáno běžné zpravodajské hodnocení. „Bylo to jako hotová věc," popisuje Kent atmosféru.
Kent zdůrazňuje, že nekritizuje prezidenta Trumpa osobně. Trump podle něj vždy chápal, že hlavním soupeřem USA je Čína, a že blízkovýchodní konflikty jsou pastí, která vyčerpává americké zdroje. Otázka tedy zní: jak byl přesvědčen k opaku svého dlouholetého přesvědčení?
Izrael nemá plán pro „den poté"
Kent upozorňuje na zásadní problém: neexistuje plán pro to, co nastane po svržení íránského režimu. Jako Američan říká, že občané oprávněně chtějí vědět, jaký je cílový stav a jak se k němu dostanou. Ale žádný takový plán nebyl představen.
Izraelci jsou podle Kenta „úplně v pohodě" s chaosem — prostě chtějí, aby Ajatolláh a Íránské revoluční gardy nemohly fungovat. Pro ně je to dostatečný cíl. Ale následky pro zbytek světa — uzavření Hormuzského průlivu, destabilizace regionu, masová migrace do Evropy — to už Izrael neřeší. „Říkají, že jsme partneři, ale partneři mají stejné cíle. Oni mají jiné cíle než my," říká Kent.
Hrozba terorismu na domácí půdě
Kent varuje před blowbackem — odvetnou vlnou terorismu na americké půdě. Za Bidenovy administrativy byly hranice otevřené čtyři roky. Íránci nemusejí posílat vlastní agenty — stačí využít inspirovaný model, kde válečná propaganda radikalizuje lidi, kteří již v USA jsou. Kent připomíná, jak efektivně fungovala propaganda kolem Gazy v mobilizaci nenávisti.
Nejvíce ho znepokojuje možnost, že případné útoky budou využity k umlčení kritiků války. „Už jsme viděli, jak neokonzervativci použili útok k pokusu o kriminalizaci lidí, kteří zpochybňovali rozhodnutí jít do války," varuje Kent.
Proč rezignoval
Kent zdůrazňuje, že jeho rezignace nebyl útok na Trumpa. Byla to poslední možnost, jak upozornit na to, co považuje za katastrofální chybu — stejnou, jakou Amerika udělala v Iráku. „Řekněte pravdu. Je to akt osvobození," říká Carlson na úvod. A Kent to dělá — s vědomím, že za to bude zaplaceno útoky na jeho charakter, jeho motivy a jeho osobu.
