Plukovník Lawrence Wilkerson, pensionovaný vysoký důstojník a bývalý šéf kabinetu ministra zahraničí Colina Powella, přináší v téměř hodinovém rozhovoru analýzu, která výrazně překračuje mainstream. Bombardování Íránu čte jako vzkaz Pekingu, ne jako válku s Teheránem. Čínskou expanzi vidí jako systematický projekt nahrazení dolaru. A říká, co se v hlavním proudu neříká: že Izraeli jako dnešnímu státu nedává dlouhý časový horizont.
Železnice jako skutečný cíl: zpráva pro Peking
Válka proti Íránu má podle Wilkersona dimenze, které ani sám prezident Trump nemusí plně znát — ale plánovači v Pentagonu je znají. Nejnápadnějším signálem je to, že mezi primární cíle patří nejnovější dokončená čínská železnice v rámci iniciativy Pás a stezka. Tato trasa vede čínské přístavy na Tichém oceáni přes Írán, Perský záliv, Kavkaz a dál do srdce Evropy — a kopíruje zásobovací trasu, po které Spojené státy v roce 1942 zásobovaly Sovětský svaz proti Hitlerovi. Wilkerson zdůrazňuje: Stalingrad by bez tohoto koridoru neustál.
Geopolitický dosah je zásadní. Tyto železnice snižují dobu přepravy z čínských přístavů do Evropy z dvou až tří dnů na 16 hodin, a to za zlomek námořních nákladů. Tím zároveň relativizují hodnotu Hormuzského průlivu, Suezského průplavu i Bábu al-Mandab — a tedy i jeden ze základních pilířů americké námořní moci. Bombardování železnice proto Wilkerson čte jako jasný vzkaz Pekingu: víme, co stavíte, a máme prostředky to zastavit.
Čínský plán: porazit USA bez jediného výstřelu
Číňané — od Teng Siao-pchinga po Si Ťin-pchinga — sledují podle Wilkersona jednu konzistentní linii: porazit Spojené státy v každém rozměru moci kromě přímé vojenské konfrontace, a přitom se vyhnout válce. Nejnovější Siův edikt formuluje ambici otevřeně: Čína je triumfální ve všech klíčových oblastech — zbývá jediná, finanční kontrola.
Konkrétní cíl je jasný: nahradit dolar jako rezervní a transakční měnu. Renminbi je podle dostupných dat již rezervní měnou pro přibližně 40 procent světového obchodu, cílem je 60 až 70 procent. To by zlikvidovalo brettonwoodský systém, vyřadilo SWIFT a zbavilo Washington schopnosti uvalovat sankce. Právě sankce přitom Wilkerson označuje jako jeden z nejsmrtonosnějších nástrojů americké zahraniční politiky — od přelomu tisíciletí prý zabily 38 milionů lidí, zejména civilistů, v zemích pod sankcemi. Čína vidí odstranění tohoto nástroje jako altruistický cíl.
Čínská infrastruktura a hranice eskalace
Riziko přímé čínské reakce roste. Wilkerson strávil dlouhé roky v Číně — od roku 1984, opakovaně, s přístupem do Ústřední stranické školy — a popisuje zkušenosti ze simulace z roku 2009. V rámci krizového cvičení s názvem Oil Disruption Exercise se sešli zástupci vlád, armád, pojišťoven i čínské delegace. Výsledek byl jednoznačný: cena West Texas Intermediate šla téměř přes noc na 200 dolarů, pojišťovny odmítaly krýt přepravu, státy odmítaly posílat lodě. Tehdy situaci zachránila americká námořní síla — dnes je tato diplomatická i vojenská architektura fundamentálně oslabena a bez jediné smlouvy o odzbrojení.
Ekonomická hrozba je pro Wilkersona akutní a konkrétní: pokud se do konce června neobnoví přiměřeně normální přepravní toky, analytici hovoří o globální recesi. Do konce srpna o globální depresi. A v takový moment by Si Ťin-pching měl ideální příležitost akcelerovat přechod od dolaru k renminbi.
Vnější nepřítel jako nástroj vnitřní kontroly
Proč Cheney, Rumsfeld a jim podobní chtěli studenou válku s Čínou, i kdyby to znamenalo riziko horké? Wilkerson sahá po klasickém dokumentu ze 60. let — Zprávě z Iron Mountain, satirické, ale analyticky přesné studii, která tvrdila: impérium jako Spojené státy nemůže přežít bez konstantní vnější hrozby. Náboženství tuto funkci kdysi plnilo, studená válka ji přebrala. Konec studené války způsobil existenciální vakuum — a úkolem bylo najít náhradu. Terorismus, islámský fanatismus, Čína — vždy se najde nový nepřítel, aby občané platili daně, přijímali omezení svobod a nevybočovali z řady.
Plukovník má přitom osobní zkušenost: za Bushe mladšího byl Colin Powell jediný v kabinetu, kdo aktivně brzdil Cheneyho a Rumsfeldovu touhu po konfrontaci s Čínou. Bush sám chápal ekonomickou provázanost — a výsledkem bylo veřejné napomenutí tchajwanského prezidenta v roce 2004, aby přestal trvat na referendu o nezávislosti. To byl podle Wilkersona poslední prezident, který ekonomický rozměr rivality s Čínou skutečně chápal.
Izrael nemá dlouhý dech, Libanon je dušen záměrně
Izraeli v jeho nynější podobě Wilkerson nepřiznává dlouhý časový horizont. Původní koncepce bezpečného přístavu pro Židy se ukázala jako iluzorní — opakované války, masové odchody občanů, které by byly ještě větší, kdyby to Netanjahu dovolil. Jediná funkční alternativa je podle plukovníka skutečná demokracie bez etnické nadřazenosti, kde by vedle sebe žili Židé, Palestinci, Arabové i křesťané. To ale politické vedení Izraele odmítá, a tím si podle Wilkersona pečetí osud.
Libanonská situace je pro Wilkersona ještě konkrétnější: v Bejrútu jsou každých 48 až 96 hodin zabity dvě až tři stovky civilistů, bombardovány čistírny vody, hotely, restaurace, lékárny. Nepublikovaná logika izraelských operací v Libanonu ale sahá hluboko do minulosti — při každé eskalaci, od invaze v roce 1982 přes pozdější kampaně, primárním cílem nebyla jen PLO nebo Hizballáh, ale ekonomická infrastruktura souseda. Bejrút byl perlou východního Středomoří. Pak přišly bomby, ekonomika padla, a kdykoli se zase zvedly, přišly bomby znovu. Tato logika se podle plukovníka opakuje dodnes.
Americká největší a nejdražší ambasáda světa — postavena v Bejrútu — slouží podle Wilkersona nikoliv diplomacii, ale jako základna zpravodajských služeb a výspa pro eventuelní konfrontaci s Čínou i Ruskem ve východním Středomoří.
Netanjahu přesvědčil Trumpa — přes odpor generálů
Rozhodnutí o útoku na Írán padlo navzdory negativnímu stanovisku prakticky celého vojenského vedení. Předseda sboru náčelníků štábů Caine i ředitelé zpravodajských agentur varovali. Přesto to byl Netanjahu, kdo Trumpa přesvědčil. Wilkerson to bere jako symptom hlubšího posunu: osa Washington–Jeruzalém dnes přebíjí standardní americký národní zájem. A vztah USA s Izraelem se po této válce nemůže neproměnit — zejména kvůli posunu nálad u voličů mladších čtyřiceti let, kteří Izraeli sympatizovat přestali.
V tomto kontextu Wilkerson zmiňuje Charlieho Kirka, zavražděného v září 2025 — konzervativního aktivistu, který krátce před smrtí zjevně přehodnocoval svůj bezpodmínečný proizraelský postoj a zjišťoval, že je pro mladé konzervativce politicky toxický. Wilkerson naznačuje, že u takových postav nikdy neví, zda šlo o osamělého střelce — a odkazuje na historický vzorec atentátů na lidi zpochybňující zakořeněnou moc.
Pentagon jako misijní pole: Hegseth a militarizace víry
Jeden z nejostřejších momentů rozhovoru nastává, když Wilkerson popisuje, co se děje na ministerstvu obrany pod vedením ministra Hegsetha. Každý týden — nepřetržitě 13 měsíců — probíhají v Pentagonu modlitební setkání, kam jsou zváni výhradně generálové a admirálové do předních řad, zatímco ostatní sedí odděleně. Vojáci vycházejí z výcviku na základně Fort Jackson, vstupují do řeky a jsou prohlašováni za „vojáky pro Krista". Přísaha věrnosti ústavě má být podle Wilkersona nahrazena přísahou Ježíši Kristu.
Hegseth zároveň podle plukovníka systematicky vyřazuje z vrcholných funkcí důstojníky, kteří by mohli nesouhlasit s vizí armády jako obránce křesťanství. A tím, že překračuje zákonný strop pro přijímání rekrutů z mentální kategorie 4 — místo povolených 4 procent přijal v posledním kole 11 procent — a obchází toto omezení vytvořením vnitřní přípravní školy pro zvládnutí vstupního testu, buduje sílu s jiným profilem, než zákon předpokládá. Inspektor generál to nahlásil Kongresu; ministr odpověděl formálně a věcně nic nezměnil.
Wilkerson to zasazuje do delší perspektivy: Franklin Graham kázal v nádvoří Pentagonu výzvy vycházející z nejdoslovnější militaristické interpretace starozákonních textů. To je podle Wilkersona — křesťana, ale jiného druhu — blasfémie.
Umělá inteligence: generace bez místa a bez smluv
Wilkerson, sám profesor na George Washington University a William and Mary, sleduje angst svých studentů: přes šest set absolventů, s nimiž je v kontaktu, sdílí jednu obavu — umělá inteligence eliminuje jejich pracovní perspektivy a autonomii. Jejich vzkaz je shodný: vyrůstáme do světa, který o nás nestojí.
Wilkerson sám nepatří mezi ty, kteří vylučují zánik lidské civilizace. Naopak: žádné impérium v 5 000 letech dějin nedisponovalo prostředky, jimiž by mohlo zničit samo sebe. Amerika je má. Jaderné zbraně. A žádná ze smluv, které toto riziko brzily — ABM, INF, New START — už neplatí. Wilkerson si není jistý, zda má dnešní systém dost institucionálních brzd a vnitřní pokory, aby tomu odolal.
Papež Lev a projekt americké katolické církve
Nový papež Lev — první Američan na Petrově stolci — Wilkersona nezaujal jako pastorální postava, ale jako prvek kulturní války. V americkém katolicismu podle plukovníka existuje nejméně sto let tichý proud usilující o vytvoření americké katolické církve nezávislé na Římě. Cílem není mít amerického papeže v Římě — cílem je americká církev bez papežské autority Říma. Jde o moc, ne o teologii. A v kontextu konfliktu mezi americkým prezidentem a papežem — kde prezident dovolil, aby byl zobrazován jako Kristus — Wilkerson vidí nebezpečné průsečíky vnitřní kulturní války s globálními náboženskými strukturami.
Závěr: Impérium s prostředky k vlastní destrukci
Wilkerson celý rozhovor uzavírá tezí, která je o to varovnější, že pochází od člověka s osmdesáti lety zkušenosti a přímým přístupem k nejvyšším patrům americké moci: od roku 1989, kdy vstoupil do těchto kruhů, se jeho víra ve schopnost systému přežít vlastní selhání vytratila. Amerika je první impérium v historii, které drží v rukou prostředky ke svému zničení. Zda má dost moudrosti, aby je nepoužilo, zůstává otevřenou otázkou — a Wilkerson si odpovědí jistý není.
