Dohoda mezi Spojenými státy a Íránem, prezentovaná jako cesta k míru, podle všeho nikdy nebyla mírem myšlena. Memorandum o porozumění (MOU) působí spíš jako zdržovací manévr — způsob, jak získat čas na doplnění vyčerpaných zásob zbraní i ropy před další možnou vlnou úderů. Napovídá tomu i to, jak o dohodě mluví samotný Bílý dům.
Írán tvrdí, že u stolu vůbec nesedí
Z íránské strany zaznívá, že o žádných reálných jednáních není řeč — nikdo Teherán prý neoslovil a u vyjednávacího stolu vůbec není. Než se cokoliv pohne, musí být podle Íránu splněny čtyři základní podmínky memoranda: především odmrazení zabavených íránských aktiv a peněz a zrušení slíbených sankcí. Jaderná otázka je až na úplném konci pořadí — dokud nebudou vrácené zadržené peníze, není důvod znovu otevírat Hormuzský průliv pro světovou přepravu ropy.
Viceprezident přiznal, k čemu memorandum ve skutečnosti slouží
Zatímco deník The Wall Street Journal psal, že prezident Donald Trump zvažoval po konzultacích se šéfem Pentagonu Petem Hegsethem a předsedou sboru náčelníků štábů generálem Danem Cainem možnosti totální války s Íránem, ale zatím zůstal u diplomatických rozhovorů, viceprezident JD Vance v jednom rozhovoru fakticky odhalil pravý účel dohody. Prezident podle jeho slov zadal využít memorandum k tomu, aby se „doplnila světová ropná ekonomika, obnovily zásoby a pak se uvidí, jak dál". Jinými slovy — dohoda slouží jako krytí pro doplnění ropných i zbrojních zásob, jako přechodné opatření, nikoliv jako skutečný závazek. Do stejného obrazu zapadá i Trumpova výzva, aby automobilky Ford a General Motors přešly od výroby aut k výrobě raket Tomahawk a Patriot.
Krize arzenálu a fáze přezbrojení
Klíčový důvod, proč se boje nevracejí do plné intenzity, je prostý: americký arzenál je vyčerpaný a doplnit ho během několika týdnů nelze. Bojovou kapacitu nelze obnovit ze dne na den — výroba bomb a raket zabere dlouhou dobu. Proto se hovoří o „měkkém" termínu 18. srpna namísto tvrdého a o odložení jaderné otázky, dokud memorandum nevyprší. Realističtější než mír je tedy pokračování konfliktu přes zástupné síly a omezené odvetné údery — fáze přezbrojení, ne uzavření míru.
Ropa: návrat Ruska i Íránu na světový trh
Ceny ropy klesly ke 71 dolarům za barel, což ale nemusí vydržet dlouho. Svět je „žíznivý" a svou žízeň nedokáže utišit jinak — potřebuje co nejrychleji dostatek ropy a zemního plynu, aby se vyhnul hrozícímu ekonomickému propadu. To v praxi znamená plnou reintegraci ruské i íránské ropy do globálního trhu. Rozšířená představa o americké energetické soběstačnosti přitom neplatí — Spojené státy nezbytně potřebují těžkou ropu ze zahraničí. Íránská těžba běžela i během války, přesměrovaná přes železnice a čínskou Novou hedvábnou stezku; jedním z hlavních profitérů konfliktu je Saúdská Arábie, přes jejíž ropovody se toky přesměrovaly do exportních tras v Rudém moři.
Mrtvá diplomacie a izraelský faktor
Diplomacie je ve slepé uličce — mezi stranami neprobíhá žádná přímá komunikace, jen nepřímé rozhovory, a íránská i americká pozice jsou na hony vzdálené. Vše tak slouží jen k získání času — jako dlužník, který věřiteli pořád slibuje „ještě dva týdny". Svou roli hraje i Izrael: premiér Benjamin Netanjahu působí po jednání s prezidentem nápadně sebejistě a veřejně dává najevo, že izraelská armáda z Libanonu nikam neodejde. Dokud Washington a Tel Aviv nejsou na stejné vlně a Izrael zůstává v Libanonu, trvalý mír není možný.
Konec americké éry na Blízkém východě
Zřízení takzvané dekonfliktní linky — horké linky s Teheránem po vzoru studené války se Sovětským svazem — signalizuje dvě věci: že se počítá s dlouhodobějším konfliktem a zároveň s jistou normalizací vztahů, protože Írán nelze vojensky porazit. Saúdská Arábie, Bahrajn i Katar prý připravují plány na postupné vytlačení amerických základen ze svého území. Izrael je přitom na americké vojenské pomoci zcela závislý — bez ní by nedokázal ani vyrábět klíčové zbraňové systémy jako stíhačky F-35. Netanjahu proto nabídl, že americké základny vytlačené z arabských zemí může hostit Izrael. Celkově to vypadá na dlouhodobý a nezvratný ústup amerického impéria z regionu.
Závěr
Obraz, který z těchto úvah vystupuje, není obrazem míru, ale přestávky na přezbrojení. Memorandum s Íránem působí jako nástroj na získání času pro všechny tři strany — Spojené státy, Izrael i Írán — než se jejich pozice srovnají a konflikt se případně rozhoří znovu, byť možná v méně intenzivní, zástupné podobě.
