Rozhovor amerického vyšetřovatele náboženského byznysu otevírá dvě propojené otázky: proč se z podpory státu Izrael stalo v části amerických evangelikálních církví takřka vyznání víry – a kdo a za kolik tuto podporu nakupuje. Vedle toho mapuje, jak se z institucionální církve v USA stal nezdaněný a netransparentní finanční stroj, ve kterém největší megakostely vysávají zdroje malých komunitních farností.
Stát Izrael jako nová modla části evangelikálního křesťanství
Vstupní teze rozhovoru je teologicky ostrá: současný stát Izrael není totéž co etnický kmen popsaný v Tóře, a přesto se z postoje k Netanjahuově vládě stala v některých sborech zkouška pravověrnosti. Kdo nepodporuje izraelskou vládu, není podle této logiky správný křesťan.
Argumentace stojí na rozlišování Staré a Nové smlouvy. Křesťanství se podle této perspektivy hlásí k tomu, že Kristovou obětí byla Stará smlouva naplněna a uzavřena – jenže část pastorů z ní stále vybírá pasáže, které se hodí pro budování moci a financí. Z této směsi vzniká hybrid označovaný jako „judeo-křesťanství", které není ani křesťanstvím, ani judaismem, ale účelovou ideologií. Národní stát Izrael v něm hraje roli karty, kterou lze vytáhnout, kdykoli někdo vznese kritickou otázku ke konkrétní politice Tel Avivu.
FARA dokumenty: izraelské ministerstvo zahraničí jako registrovaný zahraniční agent
Klíčovým důkazem v rozhovoru jsou veřejně dostupné dokumenty registrované podle amerického zákona FARA (Foreign Agents Registration Act – zákon o registraci zahraničních agentů). V uvedeném případě je jako zahraniční principál uvedeno přímo izraelské ministerstvo zahraničí, registrujícím subjektem na americké straně je LLC nazvaná Show Faith by Works se sídlem v San Diegu v Kalifornii.
Spis popisuje cílenou marketingovou kampaň zaměřenou na americké evangelikální křesťany. V dokumentu je jako účel uvedeno doslova: „kampaň křesťanské edukace a izraelské informační kampaně s cílem překonat nízkou míru souhlasu amerických evangelikálů se státem Izrael". Místo aby si tvůrci položili otázku, proč mezi věřícími klesá podpora, rozhodli se na ni reagovat soustředěným tlakem zaplaceným ze státního rozpočtu cizí mocnosti.
Geofencing megakostelů: kdo vstoupí do budovy, dostane do mobilu propagandu
Operační jádro popsané v dokumentech je metoda zvaná geofencing: kolem konkrétní církevní budovy je vytyčen digitální plot. Když do něj vstoupí návštěvník s mobilem, systém zachytí IP adresu zařízení a začne na něj cíleně posílat pro-izraelské a proti-palestinské reklamní sdělení.
Spis označuje tuto operaci za největší geofencingovou a kresťansky zacílenou kampaň v dějinách Spojených států. V dokumentech figuruje seznam stovek sborů na západním pobřeží USA s velkými auditoriemi – malý venkovský kostel s pětasedmdesáti členy nemá ekonomický smysl, cílem jsou tisícihlavé megasbory s velkou mediální stopou.
Klíčem k dosahu je pastor: pokud se podaří přesvědčit pastora, pastor přesvědčí kongregaci. Mezi sděleními rozesílanými do mobilů věřících jsou například teze, že Hamás je palestinská teroristická organizace nebo že palestinský stát v historii nikdy neexistoval. Sami pastoři ani jejich farníci přitom o tom, že se jim kampaň takto cíleně promítá, nemusí mít tušení. Spis dále zmiňuje, že kampaň cílí i na křesťanské vysoké školy a velké křesťanské festivaly.
Cesty pastorů do Izraele a 320 milionů dolarů ročně
Druhý pilíř popisované struktury jsou organizované cesty amerických pastorů na biblická místa v Izraeli. Účast bývá finančně pokryta – pastor projde túru po historických lokalitách, vyslechne starozákonní rámování současné izraelské politiky a vrátí se domů s posílenou loajalitou.
Hlavním kanálem této činnosti je nezisková organizace International Fellowship of Christians and Jews, která podle svého výročního přehledu vybere ročně přibližně 315 milionů dolarů převážně od individuálních dárců. Drobní křesťanští dárci se domnívají, že přispívají na náboženské vzdělávání. Realita podle veřejně dostupných materiálů organizace je odlišná: značná část prostředků jde na ochranu izraelských hranic, na sanitky uvnitř Izraele a na další položky podporující chod izraelského státu. O dopadu války v Pásmu Gazy na tamní křesťany se podobné programy nezabývají; podpora se zastavuje na hranicích státu Izrael.
Desátek, který Bible nezná – a děti, které mají platit z kapesného
Druhá velká teze rozhovoru se týká financování samotných církví. Tvrzení, že křesťan má odevzdávat desetinu příjmu, není podle této argumentace biblicky podložené pro křesťana po Kristově oběti. Desátek (hebrejsky doslova „desetina") byl součástí mosaického zákona starozákonního Izraele a fungoval jako daň theokratického státu – navíc existovaly tři různé desátky, takže důsledně vykládaný starozákonní desátek by činil zhruba 23,3 procenta.
Křesťanské sbory podle této perspektivy v posledních zhruba dvou stoletích vytrhly tento institut z kontextu a proměnily jej v pravidelný příjmový kanál pro instituce, které se mezitím postavily vedle samotného Krista. Apoštol Pavel ani Kristus podle textu Nového zákona žádný desátek od věřících nepožadují – novozákonní praxe stojí na dobrovolné štědrosti směřující ke skutečným potřebným, nikoli na fixním odvodu instituci.
Jako konkrétní příklad zazněl podpisový formulář z mládežnické skupiny určený dítěti přibližně mezi desátým a čtrnáctým rokem. Formulář dítě zavazuje odevzdávat církvi desetinu kapesného, podíl peněz dostaných k narozeninám i k Vánocům, výnos z prodaných elektroniky a odložené oblečení i část úspor – a vše písemně sečíst a předat sboru.
Daňové zvýhodnění a Johnsonův dodatek: politika z kazatelny
Americké náboženské organizace mají zvláštní daňový status sahající do roku 1913. Cenou za osvobození od daně byl takzvaný čtrnáctibodový seznam podmínek, mezi nimi i tzv. Johnsonův dodatek z padesátých let, který církvím zakazoval otevřeně podporovat z kazatelny konkrétní politické kandidáty. Sankcí mělo být odebrání daňové výjimky.
V průběhu prvního Trumpova prezidentského mandátu byla vymahatelnost tohoto pravidla v praxi otupena. Důsledkem je, že část pastorů – pravicových i levicových – otevřeně z kazatelny doporučuje, koho volit. Z církve, která měla být v zemi spíše hlasem proti zneužívání moci, se v řadě případů stal stranický mobilizační nástroj.
PPP úvěry, lovecké ranče a chybějící účetnictví
Konkrétní případ uvedený v rozhovoru ilustruje problém netransparentního hospodaření. Velký sbor na Floridě s ročním rozpočtem kolem 91 milionů dolarů poskytuje své kongregaci roční účetnictví ve formě jediného listu se třemi koláčovými grafy. Jaký je plat hlavního pastora ani jaké jsou jeho odchodové podmínky, farníci nevědí.
Stejný sbor čerpal v roce 2020 z amerického protikrizového programu PPP (Paycheck Protection Program) půjčku ve výši přibližně 1,7 milionu dolarů. Krátce poté koupil lovecký ranč za zhruba 12,7 milionu dolarů. PPP půjčka byla následně odpuštěna a její splacení tak fakticky padlo na bedra amerického daňového poplatníka. Otázka, zda je takový postup slučitelný s křesťanskou etikou, vyvolala mezi obhájci sboru ostře negativní reakci.
Náboženské organizace navíc – na rozdíl od běžných neziskovek – nemusí podávat finančnímu úřadu formulář 990, který popisuje toky peněz. V roce 1913 existovalo v USA zhruba 12 tisíc neziskových organizací, dnes jich je 1,9 milionu, přičemž populace stejné země vzrostla jen o jednotky procent. Náboženský sektor je v tomto modelu nejméně transparentní právní strukturou, jaká je v zemi k dispozici.
Církev jako konglomerát: investiční fondy, televizní stanice, second handy
Část denominací si v posledních desetiletích vylobbovala možnost přiřazovat pod hlavičku církve dceřiné komerční subjekty – jako tzv. auxiliary, konvence nebo asociace. Pod takovou hlavičku lze schovat investiční fond, televizní kanál, rozhlasovou stanici, poradenskou firmu školící zakládání církví nebo second-hand obchod s oblečením. Organizace dříve podléhající běžnému neziskovému reportingu, jako například Compassion International nebo služba spojená se jménem zesnulého apologety Raviho Zachariáše, přešly na status církve a přestaly odevzdávat formulář 990.
Krajním příkladem je Mormonská církev (LDS), jeden z největších soukromých vlastníků půdy ve Spojených státech. Její čisté jmění je odhadováno na zhruba 350 miliard dolarů a její hedge fond Ensign Peak Advisors spravuje přes 300 miliard dolarů. Loni vygeneroval na úrocích a výnosech odhadem 25 miliard dolarů – sám provoz celé celosvětové LDS přitom stojí kolem 7 miliard ročně. Církev by tak mohla fungovat donekonečna jen z výnosů kapitálu, přesto od svých členů nadále vybírá desátek a podmiňuje jím přístup do takzvaného nebeského království.
Walmart efekt: jak megakostely vysušují komunity
Pro pohyb peněz a věřících uvnitř amerického křesťanství se v rozhovoru objevuje výstižné označení – „Walmart efekt". Megakostel přijde do města, přitáhne věřící i nedělní účastníky z okolních malých sborů, nabídne profesionální produkci, kávu a koblihu – a malé farnosti, které tvořily skutečnou páteř lokální komunity, jeden po druhém zavírají.
Po několika letech megakostel sám často padne na sexuálním nebo finančním skandálu. Malé sbory už ale neexistují. Statistika ukazuje, že zavírání kostelů v USA momentálně předbíhá zakládání nových a uzavírají se právě ty malé, komunitní. Velké národní konglomeráty navíc postupně skupují malé sbory napříč zeměmi a přesouvají jejich majetek do center moci v Dallasu nebo Houstonu – peníze místních věřících se tak slévají směrem nahoru a opouštějí komunity, které je generovaly.
Palestinští křesťané, kterých si americké instituce nevšímají
Test, podle kterého lze velmi rychle změřit, čemu konkrétní americká církevní instituce reálně slouží, je její vztah k palestinským křesťanům. Jde o potomky prvních konvertitů, jejichž rodiny v Palestině uctívají Krista po dva tisíce let. Tyto rodiny nyní opouštějí domovy pod tlakem války a protikřesťanských útoků. Část amerických organizací deklaruje, že jim pomáhá – jejich skutečnou agendou je ale vystěhování křesťanské populace z této oblasti.
Mezi americkými evangelikálními institucemi se podle této perspektivy zatím nic zásadního nemění. Posun je viditelný u jednotlivců: rostoucí počet věřících i část pastorů začíná pochybovat o doktríně bezpodmínečné podpory izraelské vlády a vzniká prostor pro rozhovor, který byl ještě před pár lety v evangelikálním prostředí tabu.
Reformní vlna: malé sbory, otevřené účetnictví, bivokační pastoři
Závěrečná část rozhovoru ukazuje, kudy by reforma amerických církví podle této perspektivy měla jít. Klíčovým ukazatelem zdraví sboru je otevřené účetnictví: každý dárce by měl vědět, jaký plat má hlavní pastor, jakou má odchodovou smlouvu a kam jde každý dolar. Stejně jako akcionář veřejně obchodované firmy zná platy ředitelů, donor by měl mít stejnou informaci o organizaci, kterou financuje.
Druhým ukazatelem je tzv. bivokační pastor – kazatel, který si vedle církevní služby vydělává civilním řemeslem. Jeho rodinný rozpočet nezávisí na poselství, které z kazatelny nese, a má proto svobodu kázat to, co stojí v textu, nikoli to, co maximalizuje sbírky. Vzor je v Novém zákoně – apoštol Pavel se podle textů sám živil výrobou stanů.
Roste také zájem o home churches, malé sbory v domácnostech, a o návrat k denominacím s hierarchickou kontrolou financí – metodisté, baptisté, katolíci. Tyto struktury sice samy o sobě nezaručují kvalitu, ale mají alespoň existující mechanismus odpovědnosti. Návrh, který v rozhovoru zaznívá jako provokativní experiment: založit církev mimo neziskový režim, platit normální daně, podléhat běžnému dohledu státu – a teprve tím získat zpět věrohodnost.
Závěr: pokora místo hierarchie
Jako návod, kudy z této krize ven, se v rozhovoru objevuje překvapivá analogie: setkání anonymních alkoholiků. Tam vstupné do diskuse stojí pouze otevřené přiznání vlastní slabosti. Žádná hierarchie, žádné výjimky, žádný status. Pokud by americká církev převzala tuto kulturu – velký pastor i řadový věřící by se posadili k jednomu stolu a začali tím, že jsou všichni stejně omylní – mohla by se z institucionalizovaného aparátu znovu stát komunita.
Reformace v 16. století podle textu rozbila vitráže a zbořila katedrály, ale institucionální strukturu samotnou nechala stát. Otcové amerických církví ji v Novém světě jen znovu postavili – tisícím duplikátu téhož modelu. Současný stav je vystupňování této chyby: čtyři sta tisíc mini-Vatikánů roztroušených po Spojených státech, finančně hladových, neauditovaných, často propletených s politikou. Skutečná reforma podle tohoto čtení musí jít hlouběji než opravy fasády – musí odstranit hierarchii samotnou.
