Nové snímky zasažených amerických základen na Blízkém východě neukazují ani tak rozsah škod, jako spíš to, co po úderech zbylo z jedné vojenské jistoty. Podle analýzy Douglase Macgregora, plukovníka ve výslužbě, bývalého poradce ministra obrany a válečného veterána, nejde o dílčí selhání protivzdušné obrany. Skončila celá éra, ve které mohl Washington držet letecké základny na dostřel protivníka a počítat s tím, že je ubrání.
Raketový věk dorazil a předsunuté základny ztratily smysl
O vojenské moci v raketovém věku psal J. F. C. Fuller už v padesátých letech, skutečnou premiéru má ale raketa teprve teď. Na štábních prezentacích ve Washingtonu se otázka, jak zajistit předsunuté letecké základny, vracela roky a dobrá odpověď nepadla — chyběla ochota zaplatit protivzdušnou obranu v potřebném rozsahu. Kolik protiraketových baterií je třeba postavit? Kolik automatických zbraní rozmístit kolem základen proti bezpilotním strojům? Že přijdou roje dronů, tehdy málokdo bral vážně.
Rozmisťování letectva na předsunutých základnách v Eurasii proto podle Macgregora dosloužilo. Námořní varianta, která to měla vyřešit, přesvědčivá není — na moři chybí správná skladba raket a letounů. A otázka za tím je ještě tvrdší: má vůbec smysl posílat velké svazy letounů proti kontinentální mocnosti z takové dálky, že je cestou nutné tankovat? Celý obranný aparát by se podle něj neměl jen prověřit, ale promyslet znovu. Že se to děje, nevěří.
Patriot u íránských hranic: víra, kterou snímky nepotvrdily
Baterie Patriot stály kolem perimetru základen v Zálivu dávno před touto válkou — na místech, odkud je do Íránu co by kamenem dohodil. Panovalo přesvědčení, že rakety zastaví a že se o to Teherán kvůli tomu ani nepokusí.
O úspěšnosti záchytu u systému PAC-3 se mluví v číslech kolem devadesáti procent, Ted Postol je odhaduje spíš na pět procent v dobrý den. Na přesném čísle ale tolik nezáleží. Satelitní snímky i fotografie pořízené na zemi ukazují totéž: když íránská strana zaútočit chtěla, prošla.
Bezpečnostní architektura Blízkého východu se rozpadá
„Neubráníme je.“ Tak zní Macgregorova odpověď na otázku, v jakém stavu americká obrana v regionu je. Tamní bezpečnostní uspořádání podle něj celé stojí na předpokladu, že americká armáda ochrání všechny základny na Blízkém východě — a ten předpoklad padl.
Základny byly součástí obchodu s arabskými monarchiemi Zálivu: ochrana výměnou za dolarové vazby a nákupy americké techniky. Saúdská Arábie má proto podle Macgregora přinejmenším stejnou vyhlídku jako ostatní státní útvary, které v regionu vznikly po první světové válce, že v dosavadní podobě skončí. Sám to nepokládá za odvážný výrok, ale za znepokojivý.
Další velká vlna úderů a její skutečný cíl
Region se nachází ve stavu, který není válkou ani mírem. Prezident Trump naznačil, že se k rozsáhlým úderům po volbách do Kongresu vrátí a pak vyhlásí konec.
Otázku „zvládneme ještě jednu vlnu?“ Macgregor překládá jinak: nejde o to, jestli úder půjde provést, ale jestli bude stačit. Dodat přesně a po dost dlouhou dobu takovou palebnou sílu, aby se íránský stát zhroutil, americká armáda podle něj nedokáže. Balík zbraní pro Izrael, u kterého se uvádí zhruba 40 tisíc pum a hodnota 2,8 miliardy dolarů, ho vede k jinému scénáři: Izrael jako nepotopitelná letadlová loď, kde americké bombardéry munici převezmou a shodí ji samy, protože izraelské letectvo takové množství neunese.
Skladba zbraní navíc podle Macgregora nesměřuje na hlubinné cíle v horách. Míří na města, infrastrukturu a obyvatelstvo, s cílem rozvrátit stabilitu společnosti a svrhnout režim. Podle zpráv, které se k němu dostaly, by rozsah odpovídal tomu, co bylo za druhé světové války svrženo na Německo.
Íránská kalkulace: vytlačit Američany do Izraele
Zničená zařízení v Kuvajtu, zásahy v Jordánsku, přesně vedené údery zdokumentované ze satelitů. Macgregor v tom čte záměr: vytlačit americké síly ze všech základen v regionu s výjimkou Izraele a zbytek nahnat právě tam. Íránu by to úlohu zjednodušilo, protože veškerou palebnou sílu by pak bylo možné soustředit na malé území. Dvě mouchy jednou ranou — to, co zbylo z Izraele, i to, co zbylo z americké přítomnosti v regionu.
Americký způsob vedení války měl skončit už v roce 1991
Chybné závěry padly podle Macgregora už po tažení v Iráku roku 1991. Kdyby tehdy Saddám Husajn namířil své rakety Scud jedním směrem, na přístav Džubajl nebo na letecké základny typu King Fahd, logistika spojenců se mohla zdržet o měsíce. Nestalo se to, a tak se vyvodilo, že Ameriku nemá kdo ohrozit. Varování přišla později z Ukrajiny i z Íránu, jenže nikdo je nečetl.
Přistát protivníkovi na prahu, čekat, že si toho nevšimne, a pak v klidu zaútočit — takto dnes válku vést nelze. Letectvo závisí na tankování a na základnách, ze kterých startuje. Námořnictvo má krátký dolet a potřebuje blízké přístavy, protože devět až jedenáct měsíců na moři posádka bez následků nevydrží. Způsob vedení války, který začal 6. června 1944, je tím podle Macgregora u konce.
Co by bylo potřeba postavit místo toho
Nové síly. Armáda se staví deset let, námořnictvo, protože je závislé na platformách, dvacet i víc. Konstrukce velkých námořních bitev dosloužila: turecká letadlová loď o 60 až 65 tisících tunách zůstane i s bezpilotními stroji na palubě velkou hladinovou lodí, kterou lze snadno najít a vyřadit.
Zvláštní je, co se za třicet let nestalo. Nejžádanějším prostředkem americké armády jsou dlouhodobě prapory protivzdušné a protiraketové obrany — a jejich počet zůstal zhruba stejný jako před třiceti lety. Peníze šly jinam, třeba do kolových obrněnců pro pěchotu. O obraně vlastního kontinentu, kdysi hlavním úkolu americké armády, podle Macgregora dnes nikdo pořádně nepřemýšlí, přestože rakety, které ničí základny v zahraničí, jednou doletí i domů.
U předsunutých sil to znamená začít promýšlet stažení a nechat venku jen lehkou stopu. A nedávat hostitelským zemím sliby, které nelze splnit. Macgregor k tomu připomíná Corregidor: na začátku druhé světové války zůstaly dvě divize na molech v San Francisku, protože námořnictvo nedokázalo zaručit, že je na Filipíny dopraví. Dvanáct tisíc Američanů padlo do zajetí.
Konec petrodolaru a saúdské vystřízlivění
Dohodu z počátku sedmdesátých let odvezl do Zálivu ministr financí Bill Simon za Nixonovy administrativy jako výměnu zlata za ropu: obchodovat v dolarech, zisky vracet do amerických státních dluhopisů a do nákupu americké techniky, a tím spolufinancovat vývoj raket a letounů. Protihodnotou byla obrana na věčné časy. Arabské monarchie souhlasily a stáhly s sebou většinu zemí OPEC. Tak vznikl petrodolar.
Ten podle Macgregora oficiálně skončil v roce 2024 a slib z roku 1974 už dnes nelze dát nikomu. Ochranu, kterou Washington přislíbil, uhradit nedokáže, což Saúdům došlo ve chvíli, kdy začali bojovat o vlastní přežití. Priorita leží jinde, v Izraeli a v Íránu. Co se děje v Saúdské Arábii nebo v Emirátech, je z tohoto pohledu vedlejší; i kdyby padl Kuvajt, řeší se to podle Macgregorovy ironické zkratky „až potom“.
Proč podle Macgregora válka neskončila
Izrael je ve svých požadavcích nekompromisní a projekt Velkého Izraele bere vážně; zničení Íránu je jeho podmínkou. Trump podle Macgregora nemá v této fázi možnost odejít — připustit neúspěch by pro něj znamenalo přiznat osobní prohru, na což není stavěný.
Řeči o tom, že je po válce a trhy se s tím vyrovnaly, proto Macgregor odmítá: přijde další rozsáhlý útok. Írán s tím počítá a jedná podle toho. Jeho prioritou je prolomit blokádu, vytlačit americké loďstvo dál na moře a zbylé základny v regionu zlikvidovat. Když protivníkovi oznámíte, že buď kapituluje bez podmínek, nebo bude vyhlazen, a pak mu bombardujete zemi, uvěří vám.
Rozpočet 1,5 bilionu a firmy, které chybu nepřipustí
Do obranného rozpočtu ve výši 1,5 bilionu dolarů míří požadavek na víc systémů PAC-3 a víc baterií THAAD, tedy na to, co dosud nezabralo. Závazky se přitom uzavírají sedm let dopředu.
Raytheon, Lockheed Martin, General Dynamics ani nikdo další z pětice největších zbrojovek podle Macgregora nepřipustí, že jejich výrobek nefunguje. Nabídnou vylepšení, nikoli změnu. Práce na laserech je zatím v plenkách a naráží na dodávku energie v potřebném měřítku. Skutečné řešení by si podle jeho vlastních slov vyžádalo prolomit zákony fyziky.
Nafta, dluh a mez, kterou určí peníze
Měsíční náklady se pohybují kolem dvou až tří miliard dolarů a konec je v nedohlednu. Nafta zdražila na rekordních 6,31 dolaru, den předtím padl rekord předchozí. Hormuzský průliv ani Báb al-Mandab se neuklidnily, ruské rafinerie jsou pod ukrajinskými údery a Washington zvažuje vlastní zákaz vývozu nafty, který by světovou cenu vyhnal ještě výš. Macgregor se diví jen tomu, že zákaz nepřišel dřív, což mohlo bolest aspoň na čas utlumit.
Konec podle něj nepřijde z vojenské strany, ale z finanční: vlak pojede po stejné koleji, dokud mu nedojde palivo, a tím palivem jsou peníze. Neobsluhovatelný dluh a inflace určí, kdy se kurz změní. Na otázku, co může nový šéf Fedu Kevin Warsh podniknout, prý zaznělo z úst prominentního finančníka jediné doporučení: rezignovat, protože dělat se nedá nic. Následky přitom nekončí za americkými hranicemi — členové BRICS se podle Macgregora zavázali k nové finanční struktuře mimo dosavadní uspořádání a sbližují se v přesvědčení, že padne-li jeden z nich, ostatní nemohou zůstat stranou.
Ukrajina bez voleb
Zelenskyj v americké televizi vysvětloval, proč se volby konat nemohou: brání tomu válka, ústava i volební zákon, děti nechodí do školy, devět milionů lidí je v zahraničí a u obyvatel okupovaných území není jasné, kdo by hlasování kontroloval. Argument nelze odbýt mávnutím ruky, i když volby zvládly i Spojené státy za občanské války a Putin je v Rusku uspořádal ve stejném roce, kdy měly proběhnout na Ukrajině.
Macgregorovo hodnocení je tvrdé: Zelenskyj a Netanjahu jsou podle něj dvě strany téže mince a pravdu od nich čekat nelze. Oba stojí v čele států, u nichž pokládá za sporné, jestli přežijí.
Evropa a odmítnutá realita
Generální tajemník NATO Mark Rutte mluví o rostoucí bezohlednosti Ruska, o úderech na vlaky poblíž území Aliance a o tom, že odpovědí bude vždy další podpora Ukrajiny. Macgregor to čte jinak: generální tajemníci dostávají scénář a drží se ho, takže Rutte stejně jako před ním Stoltenberg tlumočí, co si přeje slyšet Washington.
„Vždy další podpora“ přitom naráží na inventuru. Proti dronům a řízeným střelám zbývá omezená kapacita, střely proti balistickým cílům došly. Peníze, které Kyjev na letošní rok dostal, jsou pryč a žádá další. Evropu navíc čeká výpadek ruského plynu, který ekonomiku kontinentu stlačí ještě níž.
Nejvíc pozornosti věnuje Macgregor Německu. Unie bez něj podle něj neexistuje a Němci z ní odejdou, otázka zní kdy. AfD je proti současnému stavu závan čerstvého vzduchu, na to, co by bylo nutné udělat, ale podle jeho odhadu nestačí; situaci pokládá za tak vážnou, že počítá i s dočasným pozastavením běžného vládnutí. Nápad povolat zpět Angelu Merkelovou, aby AfD porazila, bere jako ukázku sebeklamu — hranice v roce 2015 otevřela právě ona a hospodářské škody bude Německo napravovat deset let i déle. Průzkumy mezitím neukazují nic, co by připomínalo ochotu Evropanů narukovat a táhnout na východ.
Válka Ruska se Západem: jen pokud ji Západ začne
Že by Rusko zaútočilo na NATO, si ve Washingtonu nepřipouštějí ani ti, kdo k Moskvě chovají nejmenší sympatie. Macgregorova odpověď: možné to je, ale jen tehdy, pokud si to Západ způsobí sám. Rusové jsou podle něj jednotní v odhodlání válku na Ukrajině dovést do konce a poslední vyjádření ruské diplomacie nečte jako varování před bezprostředním útokem, nýbrž jako konstatování — Rusko dokáže odpovědět rozhodně a válku vyhraje. Riziko vidí spíš v akci pod falešnou vlajkou.
Připomíná i polského náčelníka generálního štábu, který loni proti linii vlastní vlády řekl, že ruská armáda je ve výborném stavu a že Polsko není v pozici ji vyzývat; pozornosti se to na Západě nedočkalo. Když polský vicepremiér a ministr zahraničí Radosław Sikorski prohlásil, že Rusko porazí za pár dní, doporučil mu Macgregor, ať si to vyzkouší přivázaný na čele tanku uhánějícího na východ.
Závěr
Snímky poškozených základen jsou v Macgregorově čtení jen tou viditelnou částí. Doktrína postavená na předsunutých základnách, tankovacích řetězcích a slibu ochrany výměnou za dolarové vazby narazila na rakety a bezpilotní stroje, proti kterým se nikdo včas nevybavil. Jde o odhad jednoho vojenského analytika, ne o hotový verdikt. Sám ale nevěří, že se kurz změní dřív, než dojdou peníze.
