Trumpova blokáda Hormuzského průlivu otevřela novou kapitolu v americko-íránském konfliktu. Zatímco Washington stahuje spojeneckou síť a Írán ekonomicky krvácí, svět sleduje, zda geopolitická šachovnice přinese dohodu, nebo eskalaci. Souběžně s tím probíhá tichá válka o datová centra a paměťové čipy, která přepisuje pravidla globální energetiky.
Blokáda Hormuzského průlivu: co sází v sázce
Od 28. února platí americká námořní blokáda Hormuzského průlivu — úzké vodní cesty, kudy proteče přibližně pětina světové spotřeby ropy. Trump přislíbil, že lodě mířící do Íránu budou blokovány a USA plánují vybírat poplatky od přepravců, kteří se přes průliv pokusí projet. Podle Reutersu spojenci USA souhlasí se zapojením, ale pouze tehdy, až skončí aktivní boje — nikoli okamžitě.
Británie a Francie veřejně odmítají blokádu podpořit, přestože v zákulisí s Washingtonem údajně vyjednávají alternativní řešení. Výsledkem je dvojakost, která podle analytiků podkopává historickou váhu NATO jako kolektivního obranného spolku. Ekonomický tlak na Teherán je přitom obrovský: odborníci odhadují ztráty Íránu na přibližně 400 milionů dolarů denně. Íránský petrochemický průmysl stagnuje, země může v podstatě vyvážet pouze pistácie do Pákistánu.
Cena ropy se drží kolem 91 dolarů za barel a Wall Street zatím příliš nereaguje — trhy vsadily na to, že blokáda bude krátkodobá. Otázkou zůstává, zda Írán jako ideologicky motivovaná teokracie dokáže odolat déle, než kdokoli čeká.
Íránský jaderný program: červená linie, která nesmí být překročena
Klíčovým bodem celého konfliktu zůstává íránský jaderný program. Jaderná bomba v rukou Íránu by přepsala bezpečnostní rovnováhu celého světa — to je závěr, na němž se hosté podcastu shodují. Vyjednavači čelí protivníkovi, jenž historicky nikdy nestál o transparentní kapitulaci.
Padl i dotaz, zda by Trump měl do Íránu vyslat JD Vance. Logika je jednoduchá: pokud přijede Marco Rubio, Íránci vědí, co čekat. Pokud přijede viceprezident, jde o signál, že Washington stojí o výsledek, nikoli o pouhou demonstraci síly. Sami vyjednavači prý výslovně upozorňují prezidenta na to, že Írán je velmi obtížným protivníkem u stolu — jsou to tvrdí hráči, ale zároveň jde o lidi, pro které vlastnění jaderné zbraně představuje existenciální imperativ. Situace, kdy by nukleární zbraň skončila v Teheránu, by byla nepřijatelná pro celý svět.
NATO v rozkolu: kdo je s námi, kdo proti nám
Trumpova rétorika je transparentní: buď jste s námi, nebo proti nám. Francie a Británie zvolily cestu veřejného odmítání — "blokádu nepodpoříme" — zatímco za zavřenými dveřmi prý s Američany vyjednávají alternativní řešení. Výsledkem je dvojakost, která podkopává důvěryhodnost celé Aliance.
Hosté probírají, zda USA potřebují NATO. Americké základny jsou v Japonsku, Německu, Filipínách a Británii — i bez formálního členství v NATO by si Washington zachoval globální vojenský dosah. Výstup z Aliance by ovšem donutil ostatní členy plnit slib dvou procent HDP na obranu, který roky nesplňují. Část diskutujících vidí v Trumpově hrozbě taktický páku, nikoli skutečný záměr.
Válka o AI datová centra: elektřina a paměťové čipy zdražují
Souběžně s geopolitikou se rozbouřilo jiné bojiště — energetické. Hosté pokládají provokativní otázku: víte, kolik AI datových center stojí v USA? Přibližně před pěti lety to bylo prakticky nula schválených projektů, dnes přes čtyři tisíce, a dalších patnáct set čeká na souhlas místních samospráv. Oracle, OpenAI, Google a Microsoft slibují investice v řádu stovek miliard dolarů — jen jeden plánovaný projekt v Arizoně narostl z původních 20 miliard na 165 miliard dolarů.
Problém je elektřina. Datová centra nechce nikdo v sousedství — občané přicházejí na zastupitelstvo s protestními transparenty. Přitom každé nové centrum generuje obrovský nárok na elektřinu, který se promítá do cen pro domácnosti. Zásoby jsou napjaté: USA za posledních třicet let postavily jen tři nové jaderné reaktory, a nyní je AI průmyslem bombardovány požadavky, na které energetická infrastruktura není připravena.
Paralelně probíhá to, co hosté nazývají "RAMageddon": paměťové čipy DDR5 a zejména HBM (High Bandwidth Memory) zdražily o 200 až 700 procent. Výrobci jako SK Hynix přesměrují přes 70 % produkce do AI serverů na úkor spotřební elektroniky — televizorů, herních konzolí, notebooků. Sam Altman si u klíčového výrobce osobně zajistil navýšení měsíční produkce na 900 tisíc čipů. Google mezitím zveřejnil interní analýzu tvrdící, že nová architektura modelů dokáže zvýšit efektivitu o 600 % — pokud to platí, část horečnatých nákupů hardwaru se zpomalí, ale základní problém s elektřinou a kapacitou přetrvá.
Americký spotřebitel pod tlakem: dluhy, zdražování a krize bydlení
Ekonomický obraz Spojených států v první polovině roku 2026 není růžový. Spotřebitelská důvěra je na nejnižším bodě od pozdních sedmdesátých let. Inflace v březnu dosáhla 3,3 % meziročně, přičemž ceny potravin vzrostly kumulativně o více než 21 %. Čtyřicet procent Američanů má na účtu méně než 500 dolarů — ve zprávě JD Power z druhého čtvrtletí 2026 plných 65 % respondentů uvádí, že utrácí více, než vydělává.
Hosté hovoří o tzv. K-tvarované ekonomice: vrchní část kříže — bohatí s akciemi a nemovitostmi — těží z rostoucích trhů. Spodní část — střední a nižší třída — splácí spotřební úvěry za 1,3 bilionu dolarů, nakupuje potraviny na BNPL půjčky a přibývá jí druhé zaměstnání. Stimuly z doby pandemie zdaleka nešly rovnoměrně: velké korporace čerpaly stovky milionů z vládních programů, zatímco malé firmy, které si o peníze ani nepožádaly, bojovaly s inflací samy.
K tomu přistupuje krize bydlení. Bílý dům odhaduje, že v USA chybí 10 milionů bytových jednotek. Průměrná cena rodinného domu přesáhla 534 000 dolarů, hypoteční sazby se pohybují kolem 6,4 %. Majitelé domů s historicky výhodnou hypotékou za 3,5 % odmítají prodávat — a poptávka tak narůstá, zatímco nabídka stagnuje.
Závěr: dvě fronty, jeden bod průniku
Epizoda PBD Podcast #777 nabídla panorama vzájemně provázaných krizí. Hormuzská blokáda testuje nejen Írán, ale i soudržnost NATO a schopnost Trumpovy administrativy udržet spojence v šachu bez přímého vojenského střetu. Souběžně probíhá technologická a energetická válka o AI infrastrukturu, která přepisuje, kdo bude v příštích desetiletích kontrolovat výpočetní — a tím i ekonomickou — sílu. Obě fronty se setkávají v jednom bodě: ceně energie a schopnosti světových mocností koordinovat odpověď na rychle se měnící geopolitiku.
