Nahrávka pořízená v prvních hodinách 7. října 2023 uvnitř izraelského policejního velína se od letošního jara šíří internetem s anglickými titulky a znovu otevřela spor, který se táhne od prvních dnů po útoku Hamásu: kolik Izraelců toho dne zabila vlastní armáda a jakou roli v tom sehrála takzvaná Hannibalova směrnice.
Téma se vzpírá jednoduchému shrnutí, protože se v něm mísí tři různě pevné vrstvy. To, co je doložené izraelskými médii, armádními vyšetřováními a zprávou vyšetřovací komise OSN. To, co je zatím jen výkladem nahrávky. A to, co zůstává dohadem. Následující text je drží záměrně oddělené.
Co uniklý záznam z velína skutečně ukazuje
Záznam poprvé odvysílala izraelská Channel 12 v únoru 2026, širší pozornost mimo Izrael získal až v červnu a červenci, kdy se objevil s anglickými titulky. Zachycuje poradu v policejním velíně během prvních hodin útoku, tedy okamžik, kdy izraelské velení ještě nemělo přesné informace o rozsahu vpádu a už rozhodovalo o palbě.
Nejcitovanější věta z nahrávky zní „rozbijte to všechno – i s těmi vojáky, které unesli“. Padne v poradě vedené na nejvyšší úrovni izraelské policie a v dosavadním zpravodajství není přiřazena konkrétní jmenované osobě; popisuje se jen jako hlas dalšího vysoce postaveného důstojníka. Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir na záznamu je, jeho doložená role je ale jiná: přichází do místnosti, všimne si kamery a nechá natáčení zastavit slovy, že filmovat se smí, až když k tomu dá svolení.
Právě tady vede hranice, kterou je potřeba udržet. Že se ve velíně mluvilo o palbě, která mohla zasáhnout i unesené vojáky, ze záznamu vyplývá. Že tím byla formálně vyhlášena Hannibalova směrnice, z něj nevyplývá – ani izraelský deník Haaretz, ani britský Guardian, které se tématu dlouhodobě věnují, takový závěr z nahrávky neudělaly. Investigativní novinář Ben Swan, který o směrnici psal už dva roky předtím, čte záznam jako potvrzení své verze; to je jeho výklad, ne zjištění vyšetřování.
Co je Hannibalova směrnice a proč ji armáda v roce 2016 zrušila
Směrnice existovala v izraelské armádě od roku 1986 a její jméno bývá spojováno s kartaginským vojevůdcem Hannibalem, který podle tradice zvolil smrt před zajetím. Vznikla z ryze praktického kalkulu: výměny zajatců byly pro Izrael krajně nevýhodné, propouštěl při nich stovky až přes tisíc vězňů výměnou za jednotlivce.
Jádro postupu spočívalo v tom, že při únosu vojáka se má použít maximální síla, aby k odvlečení nedošlo – a to i za cenu ohrožení uneseného. Právě v tomto bodě se výklady rozcházely už uvnitř armády: část důstojníků rozuměla směrnici tak, že zajatý voják má být raději zabit, než aby padl do rukou nepřítele.
Tato nejednoznačnost byla důvodem, proč tehdejší náčelník generálního štábu Gadi Eisenkot směrnici v roce 2016 zrušil a nechal připravit nová, přesnější pravidla. Její existence tedy není spekulace ani konspirační teorie; je to doložená část izraelské vojenské historie, kterou armáda sama označila za neudržitelnou.
Proč se o tématu dlouho nedalo mluvit
Podle Bena Swana jeho původní sérii o 7. říjnu odstranil YouTube i Facebook a video odmítlo hostovat i Vimeo, protože zmínka o Hannibalově směrnici tehdy platila za konspirační teorii. Ověřit rozhodovací proces platforem zvenčí nelze, jde o jeho vlastní svědectví.
Doložitelné je ale to, co následovalo. V červenci 2024 zveřejnil Haaretz rozsáhlé vyšetřování opřené o dokumenty a výpovědi izraelských vojáků a vysokých důstojníků, podle kterého byl Hannibalův operační rozkaz 7. října vydán na třech vojenských objektech napadených Hamásem – na přechodu Erez, na základně Re'im a na stanovišti Nahal Oz. Zazněl při tom i pokyn, že se do Gazy nesmí vrátit ani jedno vozidlo. Armáda použití směrnice nepotvrdila ani nevyvrátila s tím, že jde o jednu z mnoha věcí, které z toho dne prošetřuje.
Spálená auta u festivalu a co k nim zjistila vyšetřování
Nejsilnějším argumentem alternativních médií je stav vozidel na silnici vedoucí od hudebního festivalu Nova. Ben Swan staví na tom, že útočníci na motorkách, na paraglidech a podle některých svědectví i na oslech nemohli mít prostředky, které roztaví blok motoru; podle jeho čtení to svede jen raketa z bojového vrtulníku. Tuto forenzní úvahu žádné publikované vyšetřování nepotvrdilo ani nevyvrátilo – zůstává jeho interpretací.
Doloženo je nicméně dost i bez ní. Podle zpráv, které se opíraly o izraelské policejní materiály, bojový vrtulník izraelského letectva u festivalu pálil a zřejmě zasáhl i účastníky akce; izraelská policie tento výklad odmítla s tím, že její vyšetřování se týkalo výhradně postupu policie, nikoli armády. Vlastní armádní vyšetřování k festivalu bylo dokončeno na začátku roku 2025, ukázáno pozůstalým a novinářům, ale nikdy zveřejněno.
Nezávislá vyšetřovací komise OSN ve zprávě z května 2024 uvedla, že izraelské síly na několika místech Hannibalovu směrnici uplatnily a zabily při tom nejméně čtrnáct izraelských civilistů. Komise doložila výpověď osádky tanku, která přiznala palbu na vozidlo podezřelé z převozu unesených vojáků, dále případ ženy zabité palbou z vrtulníku ve chvíli, kdy ji útočníci odváželi z kibucu Nir Oz, a případ domu v kibucu Be'erí, kde palba izraelského tanku zabila část nebo všech třináct držených rukojmích.
Zadržování bez obvinění a rozdíl právních systémů
Součástí sporu o výměny zajatců je izraelská praxe takzvaného administrativního zadržení – držení osob bez obvinění a bez soudu, na základě rozhodnutí, které se dá opakovaně prodlužovat. Právě proto se v debatě o 7. říjnu objevuje argument, že rukojmí byli fakticky na obou stranách.
Namístě je zároveň korekce jednoho častého zjednodušení. Izrael skutečně nemá jedinou psanou ústavu; funguje na souboru základních zákonů a svoboda projevu v něm není zakotvena samostatným ústavním článkem, ale dovodil ji svou judikaturou Nejvyšší soud. To je něco jiného než tvrzení, že svoboda projevu v Izraeli neexistuje. Rozdíl v právních zárukách je reálný, jeho popis ale musí být přesný, jinak se z něj stává jen další nedoložené obvinění.
Varování, která zůstala bez odezvy
Že izraelské orgány měly informace o připravovaném útoku, není okrajová teorie. Izraelská rozvědka měla víc než rok předem k dispozici zhruba čtyřicetistránkový dokument označovaný jako Jerišská zeď, který popisoval scénář útoku včetně raketové salvy odvádějící pozornost, likvidace kamer drony a průniku pěšky, na motorkách a na paraglidech. Tři měsíce před útokem zkušená analytička signálového zpravodajství upozornila, že cvičení Hamásu odpovídají tomuto plánu; plukovník divize Gaza její analýzu odmítl jako zcela nereálný scénář.
Sporná zůstává egyptská linie. Benjamin Netanjahu popřel, že by Izrael dostal předem varování, tehdejší předseda zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů Michael McCaul naopak uvedl, že Egypt Izrael varoval tři dny předem. Tady se veřejné zdroje rozcházejí a článek to tak nechává.
Ben Swan z těchto skutečností vyvozuje víc: podle něj Izrael útok nezpůsobil, ale nechal ho proběhnout, protože ho potřeboval jako záminku. To je závěr o úmyslu – a ten žádné publikované vyšetřování neučinilo. Zveřejněné armádní zprávy mluví o selhání, podcenění a chybném vyhodnocení, nikoli o záměru.
Netanjahu a peníze, které se do Gazy dostávaly
Tvrzení, že izraelská vláda pomáhala udržovat Hamás při životě, má doloženější jádro, než se dlouho připouštělo. Od roku 2018 procházely do Gazy se souhlasem Netanjahuovy vlády katarské peníze, část z nich doslova v kufrech s hotovostí. V roce 2019 Netanjahu podle opakovaných zpráv izraelských médií na stranickém jednání Likudu řekl, že kdo chce zabránit vzniku palestinského státu, musí podporovat posilování Hamásu – udržení rozdělení mezi Gazou a Západním břehem bylo součástí kalkulu.
Netanjahu tento výrok popírá. Když ho s ním konfrontovali novináři, označil ho za nepravdivý; redakce, které jeho popření prověřovaly, ale doložily jak zprávy z roku 2019, tak starší obdobné vyjádření z roku 2012. Doložené je tedy financování přes Katar a existence těchto výroků, nikoli to, že by šlo o řízenou přípravu 7. října.
Opožděný zásah u kibuců
Nejtvrdší část izraelské sebekritiky vyšla najevo z armádních vyšetřování zveřejňovaných v průběhu roku 2025. U kibucu Nir Jicchak armáda nepochopila rozsah útoku a vojáci dorazili až po skončení bojů. Kibuc Holit se bránil sám celé hodiny. U Re'im, Magen a Kissufim vyšetřování konstatovala, že armáda ve své úloze ochránit obyvatele selhala. Externí panel bývalých vysokých důstojníků později označil většinu klíčových armádních vyšetřování za nedostatečná a některá za nepřijatelná.
Ben Swan z toho vyvozuje existenci rozkazu nezasahovat, tedy vědomého pokynu nechat kibucy jejich osudu, a odkazuje na výpověď vojáků, kteří podle něj rozkaz čekat neuposlechli a vyrazili sami. Takový rozkaz ale v žádném zveřejněném vyšetřování doložen není. Rozdíl mezi selháním velení a záměrným rozhodnutím obětovat vlastní obyvatele je zásadní a zveřejněné dokumenty ho zatím nepřeklenují.
Právo protestovat a případ Vanunu
Argument, že uvnitř Izraele existuje nesouhlas, o kterém se ven mnoho nedostane, má jeden dobře doložený opěrný bod: případ Mordechaje Vanunua. Ten v roce 1986 popsal britskému listu Sunday Times izraelský jaderný program, byl odsouzen a odseděl si osmnáct let, z toho jedenáct na samotce. Od propuštění v roce 2004 žije pod opakovaně prodlužovanými omezeními – nesmí opustit Izrael, přiblížit se k hranicím, přístavům a letištím ani vstoupit na cizí zastupitelský úřad a má zákaz hovořit se zahraničními novináři. Amnesty International tato omezení dlouhodobě označuje za neopodstatněná.
Další tvrzení k tomuto tématu, včetně konkrétních záběrů rozehnaného protestu proti válce v Gaze, se z veřejných zdrojů ověřit nepodařilo, a článek je proto neuvádí jako fakt.
Samsonova opce a hranice doložitelnosti
Debata se nakonec dostává k Samsonově opci, tedy k představě, že by Izrael v případě bezvýchodné porážky sáhl po jaderných zbraních. Tady je namístě největší opatrnost. Izrael drží politiku záměrné jaderné nejednoznačnosti a existenci arzenálu oficiálně nepotvrdil ani nepopřel. Samsonova opce je pojem z odborné a publicistické literatury, nikoli vyhlášená doktrína – žádná izraelská vláda ji nikdy neprohlásila za svou politiku.
Přesvědčení Bena Swana, že by Izrael tuto možnost použil, i jeho výklad, že Írán z tohoto důvodu polevil v úderech, jsou tedy odhady, ne zjištění. Stranou zůstávají i tvrzení o tom, jak by na použití jaderné zbraně reagovaly další jaderné státy; pro ně se nepodařilo najít žádný ověřitelný zdroj.
Závěr
Z celého tématu obstojí jako doložené tři věci. Hannibalova směrnice v izraelské armádě existovala a byla v roce 2016 zrušena kvůli tomu, jak si ji vojáci vykládali. Sedmého října 2023 byl podle vyšetřování Haaretzu obdobný rozkaz vydán nejméně na třech místech a podle komise OSN při jeho uplatnění zemřelo nejméně čtrnáct izraelských civilistů. A izraelská armáda ve vlastních zprávách přiznává, že ochranu obyvatel pohraničních komunit toho dne nezvládla.
Vše ostatní – že šlo o plán, že velení útok vědomě pustilo dovnitř, že spálená auta zničily rakety z vrtulníků – je zatím výklad, ne prokázaný fakt. Rozdíl mezi tím prvním a tím druhým není formalita. Právě on rozhoduje o tom, jestli je řeč o vyšetřovaném selhání státu, nebo o obvinění, které zatím nikdo neunesl.
