Slyšení, na kterém se bývalý ředitel amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci Anthony Fauci opakovaně odvolal na pátý dodatek ústavy, skončilo bez jediné věcné odpovědi. Tím ale případ nezmizel ze stolu — naopak se rozdělil do dvou paralelních větví. Jednu otevřel stát Florida, druhá vede z Kapitolu na americké ministerstvo spravedlnosti.
Florida otevírá případ, na který federální milost nedosáhne
Ještě týž den, kdy slyšení skončilo, oznámil floridský nejvyšší žalobce James Uthmeier, že jeho úřad zahajuje vlastní vyšetřování Anthonyho Fauciho. Zdůvodnil to nedostatkem upřímnosti vůči Kongresu a nechutí spolupracovat — a přidal větu, kterou tenhle případ posouvá do nové roviny: je načase dobrat se pravdy o tom, co se během pandemie skutečně dělo.
Celá konstrukce stojí na jednoduchém právním rozdílu. Prezidentská milost kryje federální trestné činy. Na vyšetřování vedené jednotlivým státem a na porušení státního práva nedosáhne. Floridský úřad proto zkoumá jakékoli porušení floridských zákonů a předem si nic nevylučuje.
Uthmeier staví obvinění na rozporu mezi tím, co Fauci říkal veřejně, a tím, co si podle nově zveřejněných materiálů myslel v soukromí: veřejně prosazoval vakcíny a další léčebné postupy jako bezpečné a účinné, zatímco sám o jejich bezpečnosti pochyboval. K tomu přidává podezření, že na celé věci vydělal.
Milost podepsaná strojem a podezřele přesné okno let 2014 až 2024
Milost, kterou Fauci dostal od Joea Bidena, nese strojový podpis pořízený autopenem, ne vlastnoruční. A hlavně má velmi konkrétní časové vymezení — kryje období od roku 2014 do roku 2024.
Právě rok 2014 je na tom nejzajímavější. Tehdy americká administrativa pozastavila financování nejrizikovějšího virologického výzkumu na domácí půdě a část projektů se přesunula do zahraničí, mimo jiné do Wu-chanu. Deset let dlouhé okno tak přesně kopíruje periodu, kvůli které se dnes vedou spory o původ pandemie.
Zbývá logický rozpor, který nikdo nevysvětlil: kdo má platnou imunitu, nemůže se pravdivou odpovědí usvědčit z ničeho, co by mu ještě šlo klást za vinu. Mlčení proto nedává smysl u člověka, který si je svou milostí jistý. Podle senátora Randa Paula dostal takto široce pojatou imunitu v americké historii jen jeden další člověk — Hunter Biden.
První předvolání mají přijít už příští týden
Postup floridského úřadu má rychlý spád. Nejprve projít vlastní podklady, pak poslat lidi do Washingtonu pro všechny spisy, které je Kongres ochoten sdílet, a už příští týden rozeslat první předvolání.
Otázky mají mířit na to, co Fauci věděl a odkdy to věděl, a na konkrétní pokyny a výroky, kterými se řídila pandemická opatření. Druhá linie je finanční: vedlejší obchodní aktivity, granty, odměny a jakýkoli příjem, který mohl z celé věci plynout. Na případu má podle žalobce pracovat tým bez omezení pracovní doby.
Motivace úřadu není jen právní. Argument, který v ní zaznívá nejsilněji, se týká rodičů: pandemická pravidla podle floridského výkladu vstoupila mezi rodiče a jejich děti a nahradila rodičovské rozhodování úředním pokynem. Právě to je věc, která se podle Floridy nesmí opakovat.
Ostatní státy váhají, Florida sází na to, že je vůči milosti imunní
Na otázku, proč do toho nejde víc státních žalobců, přichází poměrně střízlivá odpověď. Všichni naráželi na stejné právní překážky — vládní úředníci při výkonu funkce požívají určité imunity a Kongres navíc přiznal širokou civilní imunitu výrobcům vakcín. Tou se prokousává jen těžko.
Nově zveřejněné materiály ale podle floridského úřadu mění výchozí analýzu napříč zemí a otevírají prostor pro nové právní kvalifikace. Klíčová výhoda států je jednoduchá: mají jiné nástroje, jiné pravomoci a jsou vůči prezidentské milosti imunní.
Federální cestu zkoušelo Missouri už dřív. Tehdejší tamní nejvyšší žalobce Eric Schmitt, dnes senátor, vedl žalobu proti Bidenově administrativě kvůli cenzuře a Fauciho nechal vyslechnout pod přísahou. Floridský úřad teď doufá, že se po zveřejnění nových důkazů přidají další státy.
Federální stopa vede na ministerstvo spravedlnosti
Druhá větev je federální a vede přes senátní výbor pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti. Skutky, které tam byly zkoumány jako možné porušení federálních zákonů, jsou dva: ničení úředních záznamů a lhaní Kongresu. Nyní se k nim přidává třetí — maření kongresového vyšetřování.
Jak by vypadaly paragrafy podle floridského práva, senátní strana zatím neví. Nabízí ale otevřené sdílení: shromážděný materiál je podle Randa Paula obrovský a výbor ho z velké části průběžně zveřejňuje, aby si závěry mohl udělat každý sám.
Hlasování o pohrdání Kongresem a jeho limity
Výbor bude o obvinění z pohrdání Kongresem hlasovat příští týden. Aby prošlo, musí být pro každý republikánský člen — s demokratickými hlasy se nepočítá, i když jeden není vyloučený.
Následovat má přímé postoupení věci ministerstvu spravedlnosti. Alternativa v podobě hlasování celého Senátu vypadá neprůchodně: kvůli pravidlům o ukončení rozpravy by bylo potřeba šedesát hlasů, tedy sedm demokratických, a to je za dané situace nereálné.
Precedenty existují. Za pohrdání Kongresem si tresty odseděli Steve Bannon i Peter Navarro, oba za odmítnutí dostavit se a vypovídat. Právě tahle judikatura je podle senátní strany důvod, proč se Fauci ke slyšení vůbec dostavil — a proč zvolil mlčení až v sále, ne nepřítomnost.
Írán: americká odveta a nová fronta na moři
Druhé velké téma dne je Blízký východ. Íránské revoluční gardy vypálily pět balistických střel na leteckou základnu v Jordánsku, kde krátce předtím zahynuli američtí vojáci. Střely byly sestřeleny — podle dostupných zpráv se ovšem zásoby protiraketových interceptorů povážlivě tenčí.
Odveta přišla ve dvou vlnách. Nejprve americké síly společně se Saúdskou Arábií zasáhly proíránské milice v Iráku, poté americké velitelství pro Blízký východ ohlásilo těžkou vlnu úderů na desítky cílů přímo v Íránu: velitelská stanoviště revolučních gard, odpalovací pozice raket a dronů a zbytky námořních kapacit. Velitelství revolučních gard i zpravodajská centrála podle hlášení lehly popelem.
Podstatný je přitom vnitřní rozkol v Teheránu. Revoluční gardy působí čím dál nezávisleji na vládě, prezidentovi i na diplomatech, kteří vyjednávají o průjezdu Hormuzským průlivem a toku ropy. Pokaždé, když se jednání přiblíží k příměří, přiletí odněkud salva raket a proces se rozpadne.
Konflikt se zároveň rozlézá mimo region. Dron zasáhl plynový terminál v egyptské Damiettě u ústí Nilu, kde hořela plovoucí jednotka provozovaná americkou společností i sousední tanker; kdo dron vypustil, jisté není. K tomu přibývají zprávy o čínských přenosných protiletadlových kompletech, které mají v řádu týdnů dorazit do Íránu — Peking to popírá — a americké prověřování, zda Rusko dodalo Íránu podklady k útokům na zařízení CIA v regionu.
Z toho plyne i úvaha, která na washingtonské úrovni sílí: íránská ekonomika je vysátá a cílů, které stojí za zásah, ubývá. Tvrdé sankce proto můžou režim srazit na kolena spolehlivěji než další nálety.
Účet za eskalaci nakonec platí ekonomika
Tlak na to, aby Washington šel ještě dál, přichází nápadně často od lidí, kteří sami do žádné války nepůjdou a jejichž děti taky ne. Přitom platí jednoduchá rovnice: drahá ropa znamená drahou dopravu a drahá doprava znamená vyšší ceny úplně všeho — od potravin po elektroniku.
Cesta z inflace vede opačným směrem. Levnější ropa a základní komodity srazí ceny, uklidní úrokové sazby a vrátí mladým lidem šanci na vlastní bydlení. Ošklivý mír je z tohoto pohledu nesrovnatelně lepší než horká válka, a to platí pro všechny otevřené fronty — pro Blízký východ i pro válku na Ukrajině, do níž je Amerika zatažená.
Rámec je nakonec starý jako země sama: varování prvního amerického prezidenta před zahraničními zápletkami. Cizí konflikty s mnohasetletými kořeny se nemají přenášet domů a americké priority mají zůstat u dostupného bydlení, potravin a paliva.
Závěr
Případ Anthonyho Fauciho se rozdělil do dvou nezávislých kolejí. Floridská státní větev testuje, jestli lze prezidentskou milost obejít státním právem, a chystá první předvolání. Federální větev míří k hlasování o pohrdání Kongresem a k postoupení věci ministerstvu spravedlnosti. Obě naráz zkoumají totéž: jestli po pandemii přijde vůbec někdy vyvození odpovědnosti. A zatímco se to rozhoduje, Blízký východ ukazuje, jak rychle umí jedna eskalace přepsat ceny na druhém konci světa.
