Na veřejnost se dostalo přes tisíc stran deníkových zápisů, které si během pandemie vedl Anthony Fauci — muž, který téměř čtyři desetiletí stál v čele amerického Národního ústavu pro alergie a infekční nemoci a v roce 2022 odešel do důchodu. Nevystupuje v nich jako neochvějný odborník na veřejné zdraví, ale spíš jako člověk, kterému lichotí pozornost a který řadu věcí řeší od boku. Hostem rozhovoru nad jejich obsahem je lékař Kirk Moore, plastický chirurg z Utahu a veterán amerického námořního letectva, jeden z těch, kdo během pandemie odmítli jít s proudem.
Deník, který si vedl nejmocnější muž americké epidemiologie
Zápisy se opakovaně tváří tak, jako by očkování bránilo přenosu nákazy. Klinické studie ale přenos nikdy neměřily a ani to neměly v zadání. Ve stejných dokumentech se objevují data, která se ven nedostala — třeba pozorování, že státy uvolňující omezení mají klesající počty případů.
Pár týdnů po nástupu prezidenta Joea Bidena do úřadu si Fauci poznamenal, že u něj vidí zhoršení kognitivních schopností. Veřejnosti to nesdělil. Podle zápisů měl krátce nato i vlastní zdravotní příhodu, kterou také nechal pro sebe, zatímco dál veřejně prosazoval očkování.
Velká část tisícovky stran přitom není odborný záznam, ale sbírka novinových výstřižků a obdivných vzkazů — něco mezi archivem a rodinným albem. Nechybí ani obdiv hollywoodských a politických elit, od Julie Robertsové přes Bona a Kelly Ripaovou po Stanleyho Tucciho.
Slyšení, u kterého padl odkaz na pátý dodatek
Na středečním slyšení v Senátu 29. července se Fauci odvolal na pátý dodatek americké ústavy a neodpověděl na jedinou otázku. Jednání vedl senátor Rand Paul, jehož rozhořčení mělo své důvody, zároveň ale v jeho rétorice hodně zaznívala Čína jako strašák. Kontext, bez kterého se to čte špatně: Fauci dostal v lednu 2025 od odcházejícího prezidenta Bidena preventivní milost pokrývající celé jeho působení, takže spor o to, co mu odepření výpovědi vlastně může přinést, se vede i mezi právníky. Z takto vedeného jednání se dá vyčíst jen málo a je namístě počítat i s tím, že celá věc může být zčásti rámována jako protičínský příběh.
Obvinění z opakovaného vzorce: od AIDS k covidu
Moore v tom vidí postup, který se opakuje. Do čela ústavu se Fauci dostal v polovině osmdesátých let, tedy krátce po nástupu epidemie AIDS, a podle Moora tehdy poprvé prosadil to, co pak zopakoval během covidu: sázku na jediný přípravek. Tehdy jím byl AZT, dříve neúspěšný lék, jehož toxicita byla podle Moora známá. O čtyři desetiletí později se podle něj totéž stalo s remdesivirem, který původně neuspěl ve zkouškách proti ebole.
Druhá část obvinění míří na peníze. Zákon z počátku osmdesátých let umožnil vědcům ve státních zdravotnických institucích pobírat licenční odměny za přípravky, na jejichž vývoji se podíleli. Fauci podle Moora o rozdělování těchto peněz rozhodoval. Moore k tomu přidává historku, že si Fauci nechal od vlastních spolupracovníků zajistit nominace na prestižní ocenění a poté jednomu z nich schválil vysoký výzkumný grant z veřejných peněz. Doklady k tomu nepředkládá, jde o jeho vlastní shrnutí.
Hydroxychlorochin, remdesivir a spor o léčbu
V zápisech z jara 2020 se objevuje obava z toxicity dosud neschváleného remdesiviru. U hydroxychlorochinu naopak žádný zájem — když s daty o něm přišel do Bílého domu Peter Navarro, odbyl ho Fauci poznámkou, že jde o pravicového šarlatána. V té době přitom několik studií naznačovalo, že látka může mít v raných fázích nemoci smysl. Text zápisů nepůsobí jako záznam někoho, kdo si podklady přečetl a odmítl je s odůvodněním; spíš jako záznam někoho, kdo je odsunul stranou.
Moore je přesvědčen, že v tématu sečtělý byl, a odkazuje na odbornou práci o hydroxychlorochinu u prvního SARSu z roku 2007. Stejně tak podle něj skončily monoklonální protilátky i ivermektin: bez zájmu, protože se šlo cestou očkování a ničeho jiného.
Pravidelné telefonáty s Billem Gatesem
Zápis z 15. dubna 2020 popisuje hovor s Billem Gatesem o spolupráci na vakcínách a lécích. Oba se v něm shodují, že sérologické testy mohou být zavádějící. Čtení, které se nabízí, je jednoduché: obavou bylo, že lidé s prokázanými protilátkami usoudí, že očkování nepotřebují. Bylo to v době, kdy měřit si protilátky ještě žádná móda nebyla — ta přišla o rok později, kdy si testy nechávali dělat movití lidé podobně, jako sledují jiné údaje o svém zdraví.
Zápis ze 13. ledna 2021 potvrzuje, že hovory s Gatesem byly pravidelné, jednou za dva týdny, a tentokrát se týkaly úpravy mRNA vakcíny na nové mutace. Moore má k tomu jednoduchou otázku: proč vůbec člověk odpovědný za americké veřejné zdraví konzultuje léčbu obyvatel se soukromníkem bez lékařského vzdělání.
Cvičení z října 2019 a tvrzení o připraveném scénáři
V říjnu 2019 proběhlo cvičení Event 201, které pořádala Univerzita Johnse Hopkinse spolu s nadací Billa a Melindy Gatesových. Podle Moora na něm zaznělo prakticky vše, co se pak dělo doopravdy, včetně toho, jak se bude zacházet s obsahem na sociálních sítích a jak se budou zpochybňovat lékaři, kteří se ozvou.
Moore jde ale mnohem dál. Tvrdí, že očkovací látka nevznikla jako odpověď na pandemii, nýbrž že pandemický příběh vznikl kvůli ní. Odvolává se na ženu ze Salt Lake City, která podle jeho slov měla už v roce 2019 jednání s Faucim i Gatesem ve firmě, jež látku vyvíjela. Jde o tvrzení, které se opírá o svědectví nejmenované osoby a které Moore ničím veřejně doložitelným nepodkládá.
Roušky: od zbytečnosti ke dvěma přes sebe
Na začátku roku 2020 zaznělo v televizi, že roušky nejsou potřeba. V zápisech k tomu později stojí, že se to tvrdilo možná příliš důrazně. Není tam ovšem věta typu měl jsem si dřív přečíst data — přitom údaje o nežádoucích účincích nošení roušek existují od sedmdesátých let.
Zápis z 11. února 2021 pak popisuje takzvanou atrapovou studii: látková rouška přes chirurgickou prý lépe těsní a zadrží aerosol. Co přesně taková studie byla, se nikde nepíše, a aerosoly se tímto způsobem měřit nedají. Ve stejném odstavci stojí, že očkovaní nemusejí po kontaktu s nakaženým do karantény — v době, kdy už bylo zřejmé, že očkování na přenos testované nebylo.
Zápis o tom, jak mluvit o přenosu nákazy
Nejtvrdší pasáž má datum 13. srpna 2022. Popisuje mimořádnou schůzku s americkým Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí a jeho tehdejší ředitelkou Rochelle Walenskou se závěrem, že je potřeba zastavit lékaře, kteří tvrdí, že vakcíny nebrání nákaze a přenosu. Vzápětí následuje dodatek, že veřejně to přiznat nelze, protože by to podkopalo snahu ministerstva spravedlnosti prosadit očkovací mandáty.
I kdyby člověk bral přínos očkování zcela v dobré víře, zůstává tu záznam o tom, že se plánovalo, co se veřejnosti říkat nebude. Moore dodává, že přesně tenhle přístup pak dopadl na lékaře, kteří léčili po svém. Připomíná také, že zástupkyně výrobce před europoslanci připustila, že na přenos se netestovalo, protože se prý postupovalo rychlostí vědy.
Dvojí metr a kult osobnosti
Zápis ze 7. dubna 2021 je v malém obraz celku. Cestou pro pizzu prošel Fauci univerzitním kampusem, kde studenti podle něj nedovoleně posedávali na trávě a porušovali odstupy. Vadilo mu to. Zároveň si od něj asi padesát z nich přišlo pro společnou fotku, on jim vyhověl a v restauraci mu při příchodu tleskali — a tím bylo vše v pořádku. U velkých venkovních protestů téhož období naproti tomu podle zápisů námitky neměl.
Podobných záznamů je v denících celá řada: kdo všechno se o něm pochvalně vyjádřil, kdo mu poslal květiny, která z celebrit ho označila za přitažlivého. Moore v tom vidí povahový rys, ne roztržitost — člověk, který si tohle systematicky zapisuje, si podle něj svou roli užíval. Připomíná i to, že Fauciho manželka vedla na Národních ústavech zdraví oddělení bioetiky. Nalézt samotné zápisy trvalo podle Moora týmu Roberta F. Kennedyho ml. osm měsíců, protože byly rozházené na různých místech a chráněné hesly; teprve pak se dostaly k Randu Paulovi ke zveřejnění.
Když někdo přišel s daty
E-mail Deborah Birxové, tehdejší koordinátorky pandemického týmu Bílého domu, z 11. srpna 2020 popisuje jednání v Oválné pracovně jako velmi nebezpečné. Důvod: Scott Atlas přišel s daty, prezident mu naslouchá a všechno, co přinesl, se nehodí. Že děti nepatří k nejohroženějším, že školy mají zůstat otevřené, že plošné uzávěry nefungují. V e-mailu nestojí ani ověřme to, ani tato data vyvracíme tím a tím. Stojí tam, že je nebezpečný. Birxová podle Moora později v knize sama napsala, že jejich rozhodnutí nestála na vědě, ale na naději.
Moore má vlastní zkušenost stejného druhu. Když odmítl na urgentním příjmu nosit roušku, byl několikrát nahlášen a nakonec předvolán k vedení nemocnice. Přinesl si štos studií. Odpověď zněla, že na tom, co říká věda, nezáleží, protože rozhodnutí už padlo — a buď rouška, nebo konec ve službě.
Původ viru a studie Proximal Origins
Studie Proximal Origins uzavřela, že koronavirus nemohl uniknout z laboratoře a musel mít přírodní původ. Mezi těmi, kdo do její přípravy zasahovali, byl i Jeremy Farrar, tehdy šéf britské nadace Wellcome Trust. Jeho úprava textu z 17. února 2020 vypadá jako drobnost: místo formulace, že laboratorní původ viru je nepravděpodobný, měl text říkat, že je nepravděpodobný jiným, opatrnějším slovem. V originále šlo o záměnu unlikely za improbable.
Zarážející je, co tomu předcházelo. V lednu 2020 Farrar sám Faucimu volal, že hypotéza o posílení funkce viru má něco do sebe — jedna z tehdejších úvah indického týmu mluvila o vložených sekvencích HIV a o úniku zaviněném zaměstnancem laboratoře. Za necelý měsíc doporučoval odborné publikaci opačný závěr. Do Světové zdravotnické organizace nastoupil o tři roky později jako hlavní vědecký pracovník a dnes patří k jejímu vedení jako náměstek generálního ředitele. Vysvětlení, které nabízí Moore, je prosté: peníze a postavení. Fauci rozhodoval o rozdělování prostředků na výzkum a tomu, kdo se mu postavil, to podle Moora zkomplikovalo život.
Co se stalo vědcům, kteří nesouhlasili
Historickým příkladem je Bernice Eddyová. V padesátých letech upozornila na problém u tehdejší vakcíny proti dětské obrně, přednesla to na konferenci a věděla, do čeho jde. Přišla o práci, prohledali jí dům, zabavili jí vědecké poznámky a zbytek kariéry strávila na okraji oboru.
O třicet let později se podle Moora totéž stalo virologovi Peteru Duesbergovi, který se v osmdesátých letech postavil Faucimu v otázce AIDS. Byl to uznávaný vědec, jehož práci o genetice nádorů obor bral vážně, ale s tvrzením, že HIV není příčinou AIDS, zůstal osamocen a vědecká obec ho odmítla; letos v lednu zemřel ve věku 89 let. Právě takové případy podle Moora vysvětlují, proč se ozývalo tak málo lidí: kdo v aparátu nesouhlasil, riskoval místo i kariéru, a tak většina mlčela. Sám k tomu ale dodává, že to omluva není — kdyby se postavilo jedno až dvě procenta amerických lékařů, dopadlo by to podle něj jinak.
Rada přes telefon a hranice lékařské odpovědnosti
Jeden ze zápisů popisuje telefonát s Barbrou Streisandovou. Měla pásový opar a ptala se, jestli je pro ni mRNA vakcína v pořádku. Odpověděl, že ano. Jenže to nemohl vědět, data pro takovou situaci neexistovala — a rada přes telefon člověku, který není jeho pacientem, se blíží tomu, za co se jinde odebírá licence.
Moore v tom vidí širší posun. Ještě před patnácti lety platilo, že nemocnému člověku se očkování odloží. Během pandemie se začalo tvrdit něco jiného: že očkování potřebuje i ten, kdo je nemocný nebo nákazu prodělal. Prodělaná nemoc přestala být důvodem, proč vakcínu nepodat, ačkoli u dětských nemocí to po desetiletí samozřejmé bylo.
Stíhání lékaře, který léčil po svém
Moore během pandemie léčil pacienty ivermektinem a dalšími přípravky, o kterých se podle jeho slov nesmí mluvit. Tvrdí, že mu nikdo neskončil v nemocnici a nikdo nezemřel. Z ordinace se pak stala očkovací klinika, kam podle něj mířili lidé, kteří doklad o očkování potřebovali kvůli zaměstnání, čekání na transplantaci nebo službě v armádě.
Někdo se o tom dozvěděl a přišla nastražená akce. V roce 2023 padla obžaloba z podvodu vůči federální vládě; podle ní šlo o vydávání nepravdivých očkovacích průkazů a likvidaci státem dodaných dávek vakcíny. Soud podle Moora nepřipustil, aby mluvil o svém úmyslu a aby předvolal lidi, kteří se za poškozené nepovažovali, ačkoli podvod obojí předpokládá. Kvůli porušení podmínek propuštění strávil ve dvou etapách čtyřiatřicet dní ve vazbě. Po pěti dnech hlavního líčení oznámila ministryně spravedlnosti Pam Bondiová, že případ zastavuje — lékař podle ní neměl být stíhán za to, že dal pacientům možnost volby.
Lidé, jejichž poškozené zdraví nikdo neeviduje
Dnes se Moore vedle plastické chirurgie věnuje lidem, kteří hlásí poškození zdraví po očkování. Zkouší u nich kmenové buňky a exozomy, sleduje ranou japonskou práci s dvojitou filtrační plazmaferézou, kterou americké předpisy zatím nepovolují. Postupy jsou drahé a jeho pacienti podle něj většinou přišli o práci, zdraví i úspory.
Nejvíc mu ale vadí, že tihle lidé nejsou nikde vedeni. Neexistuje pro ně diagnostický ani výkonový kód a jednání poradního orgánu, které to mělo řešit, bylo zrušeno. Trojnásobný počet lidí s invaliditou oproti roku 2019, o kterém mluví, je jeho vlastní údaj a nedokládá ho. Doložený je zápis z deníku, kde stojí, že šest lidí bylo těžce poškozeno a dva nebo tři zemřeli, že je to zlé a že je potřeba svolat tiskovou konferenci. Ne výzva podívat se na data, ne otázka, jak se to mohlo stát.
Závěr
Deníky nejsou v první řadě dokumentem o vědeckém rozhodování. Jsou dokumentem o tom, co se stane, když se pozornost okolí dostane před data — a o tom, jak se v takovém prostředí zachází s informacemi, které se nehodí. Část toho, co v rozhovoru zaznělo, jsou přímé citace ze zápisů a doložitelné e-maily. Druhá část jsou hodnocení a domněnky hosta, opřené o vlastní zkušenost a nezávisle neověřené. Ten rozdíl se při čtení vyplatí držet.
