Případ Jeffreyho Epsteina není kriminální záhadou jednoho úchyla — je to průhled do mocenské struktury, která drží svět pohromadě skrze peníze, špionážní napojení a vzájemně sdílené tajnosti. Historik Darryl Cooper rekonstruuje Epsteinovu dráhu od učitele matematiky bez kvalifikace k miliardáři, jehož skutečný „byznys" nikdo nikdy věrohodně nedoložil — a ukazuje, proč je tato kauza zkouškou, zda v Americe ještě platí rovnost před zákonem.
Začátek, který nedává smysl: Dalton School a Donald Barr
Jeffrey Epstein se narodil v roce 1953 v Coney Islandu, dva roky studoval matematiku na Cooper Union, školu nedokončil. Přesto v roce 1974, ve dvaceti letech, dostal místo učitele matematiky na Dalton School, jedné z nejprestižnějších soukromých škol na Manhattanu. Bezprecedentní rozhodnutí podepsal tehdejší ředitel Donald Barr — bývalý důstojník OSS, předchůdce CIA, autor science-fiction románu o mimozemské oligarchii zotročující děti pro sexuální účely. Jeho synem byl William Barr, pozdější ministr spravedlnosti dvou amerických prezidentů — a muž, pod jehož dohledem Epstein v srpnu 2019 ve federální vazbě „spáchal sebevraždu".
Že vysokoškolský propadlík bez pedagogické praxe dostane post na špičkové škole od muže s napojením na zpravodajské služby, vypadá samo o sobě jako anomálie. Že se týž muž s týmž napojením o čtyřicet let později znovu objeví v poslední kapitole Epsteinova příběhu — jako jeho vrchní žalářník — by se i v románu četlo jako příliš pohodlná konstrukce.
Bear Stearns, Adnan Khashoggi a finanční kanály Iran-Contra
Po vyhazovu z Daltonu nastoupil Epstein do investiční banky Bear Stearns, kde podle pozdějších vyjádření jejího šéfa Acea Greenberga „pomáhal bohatým klientům s daňovou optimalizací". Po čtyřech letech musel banku opustit kvůli porušení interních pravidel, ale tehdejší kontakty si udržel. Jeho další dráha už dává smysl jen v jednom kontextu — kontextu osmdesátých let a operace Iran-Contra.
Krátce po Bear Stearns se Epstein objevuje v soukromém letadle s Douglasem Leasem na cestě do Pentagonu — schůzka, jejíž obsah ani povaha se nikdy oficiálně neobjasnily. Lease byl klasický „fixer" zbrojního průmyslu z éry, kdy se tisíce miliard pohybovaly v šedé zóně mezi Saúdskou Arábií, britskou BAE Systems a americkými výrobci. Lease následně Epsteina představil Adnanu Khashoggimu, saúdskému zbrojnímu zprostředkovateli, který je pamatován jako jeden z hlavních finančních kanálů aféry Iran-Contra — americké tajné operace, v níž Reaganova administrativa prodávala zbraně Íránu (přes Izrael) a výnosy odkláněla nikaragujským Contras navzdory zákonnému zákazu (Bolandův dodatek, který Sněmovna schválila poměrem 477:0).
Z této perspektivy se Epsteinova „kariéra" čte jinak: čerstvý absolvent praxe z Bear Stearns, s americkým pasem a schopnostmi v oblasti finanční stopy, dostal jediného klienta — Khashoggiho. Bez vlastního produktu, bez investičního týmu, bez stop transakcí. Profesionální peněžní pradlák specializovaný na operace, které tehdejší účetní detektivové ještě neuměli rozplést přes hranice několika daňových rájů.
Robert Maxwell, dcera Ghislaine a izraelské napojení
Druhý mentor, který formoval Epsteinovu dráhu, byl britský mediální magnát Robert Maxwell — narozený jako Jan Ludvík Hoch v podkarpatské vsi Slatinské Doly, ozdobený britským vyznamenáním Military Cross za boj proti nacistům, později vlastník deníku Daily Mirror. Po Maxwellově smrti v roce 1991 — utopil se za sporných okolností u Kanárských ostrovů — bylo veřejnosti odhaleno, že desítky let pracoval pro izraelskou rozvědku Mossad. Pohřben byl na Olivové hoře v Jeruzalémě a smuteční řeč mu pronesl tehdejší izraelský premiér Jicchak Šamir, někdejší velitel teroristické organizace Lehi.
Když se Maxwellovo impérium koncem osmdesátých let blížilo ke krachu — vyplenil mimo jiné penzijní fond vlastních zaměstnanců — byla to právě jeho dcera Ghislaine, kdo Epsteina formálně uvedl do nejvyšších společenských kruhů. Ze známé „pozdější" fotografie s mladým princem Andrewem a tehdejší teenagerkou Virginií Giuffreovou je zřejmé, že Ghislaine zde měla roli organizátorky — a že rozvědné zázemí nebylo jen rodinnou kuriozitou, ale pracovním rámcem.
Les Wexner: $77 milionů, plná moc a předaná identita
Ve světě, kde miliardáři běžně neodevzdávají kontrolu nad vlastním majetkem cizím lidem, je vztah Lese Wexnera — zakladatele L Brands a Victoria's Secret — k Epsteinovi anomálií, které dosud nikdo nepodal věrohodné vysvětlení. Wexner v roce 1991 podepsal Epsteinovi neomezenou plnou moc nad celým svým majetkem; Epstein si mohl brát úvěry jeho jménem, prodávat aktiva, podepisovat smlouvy. V roce 1996 Wexner Epsteinovi de facto „daroval" sídlo na Manhattanu — největší soukromý dům ve městě, oceněný v té době zhruba na 77 milionů dolarů. Sousední rezidenci v Columbusu, Ohio, vlastnil rovněž Wexner.
Tři vrcholní manažeři Victoria's Secret měli podle pozdějšího reportingu konfrontovat Wexnera s tím, že Epstein zneužívá jeho jméno: vystupoval po Spojených státech jako „talent scout" pro značku, lákal mladé dívky na fingované konkurzy a sexuálně je napadal. Konfrontace nevedla k ničemu — žádné z obvinění se nikdy nevyřešilo. Otázka, kterou si Cooper klade, zůstává otevřená: jaký nátlak musí mít obyčejný „investiční manažer" na miliardáře, aby si od něj nechal podepsat plnou moc nad celou existencí?
Plea deal z roku 2008: precedent dvou justic
Když policie ve West Palm Beach a posléze federální prokurátoři začali Epsteinův případ vyšetřovat, měli k dispozici více než čtyřicet svědkyň, jejichž výpovědi se navzájem nezávisle potvrzovaly. Lokální policejní šéf, znechucený únikem informací z vlastního týmu, případ předal federálům. Vedoucí prokurátorka federální kanceláře pro jižní Floridu sestavila — vlastními slovy — „nejjednodušší případ své kariéry".
Místo toho zasáhl tehdejší federální prokurátor Alexander Acosta. Podepsal s Epsteinem dohodu, jakou americká justice u sériového sexuálního násilníka neuzavřela: imunita pro Epsteina i pro „všechny dosud známé i neznámé spolupachatele", absolutní zproštění federálního stíhání. Trest: 18 měsíců státního vězení v okresní věznici Palm Beach, šest dní v týdnu „pracovní volno" — Epstein opouštěl celu na 12 hodin denně, dveře jeho cely zůstávaly otevřené, dozorce si platil sám. V průběhu trestu opakovaně cestoval na Panenské ostrovy. Dohoda navíc porušila zákon o právech obětí — federální soudce ji v roce 2019 oficiálně označil za nezákonnou, protože oběti o ní nebyly informovány.
Když se Acosty po jmenování ministrem práce v Trumpově první vládě vyšetřovací novinářka Vicky Wardová zeptala, proč tak měkkou dohodu schválil, podle jejích zápisků odpověděl: „Bylo mi řečeno, že Epstein patří k rozvědce a abych ho nechal být." Acosta toto vyjádření nikdy oficiálně nepopřel.
Cela ve federální vazbě: smrt jako diplomatický úkon
V červenci 2019 zatkla Epsteina FBI při návratu z Paříže — jednalo se o nový federální případ vedený pod Williamem Barrem, synem onoho Donalda Barra, který Epsteina kdysi najal na Dalton School. Necelé tři týdny po prvním pokusu o sebevraždu, 10. srpna 2019, byl Epstein nalezen mrtvý v cele Metropolitan Correctional Center v New Yorku. Tři patologové se neshodli na příčině smrti; pitva odhalila zlomeniny krčních obratlů typičtější pro uškrcení než pro oběšení. Spoluvězeň byl z cely odveden tu noc, kdy Epstein zemřel.
Bezpečnostní kamery v daném koridoru selhaly přesně v kritickém oknu. Oba dozorci, kteří měli na bloku službu, zaspali a zfalšovali záznamy ze svých obhlídek. Stránky z deníku služby zmizely. Federální vězení nikdy nezveřejnilo jména spoluvězňů, kteří byli na bloku v té době umístěni. Bill Barr ve své paměti otevřeně přiznává, že jeho prvním krokem v ranních hodinách 10. srpna nebylo pátrat po pravdě, ale „přesvědčit veřejnost, že to nebyla vražda".
Jean-Luc Brunel, francouzský modelingový agent obviněný z toho, že Epsteinovi dlouhodobě dodával nezletilé dívky, byl v roce 2022 nalezen oběšený v pařížské vazební cele.
Umělecká stopa: Bilijana Đurđević a Tony Podesta
Příběh má i kulturní vrstvu, která se dotýká washingtonské mocenské elity. V interview pro Architectural Digest a Washington Life Epstein vyjmenoval své oblíbené umělce. Mezi jmenovanými byla srbská malířka, jejíž nejznámější obrazy ukazují řady vázaných pubescentních dětí v kachlíkových místnostech. Dalším jmenovaným byla Kim Nobleová, britská malířka s diagnostikovanou disociativní poruchou identity v důsledku rituálního zneužívání v dětství. Třetí — Patricia — vytváří hyperrealistické kompozice s erotickými motivy malých dětí.
Sbírkou stejných umělců, podle dostupné fotodokumentace, disponovala i rezidence Tony Podesty — bratra Johna Podesty, šéfa volební kampaně Hillary Clintonové v roce 2016 a dvojnásobného vrchního personálního ředitele Bílého domu. Otázka nezní, kdo všechno se účastní, zda jsou součástí stejného fenoménu. Otázka zní, proč si tato vrstva veřejně demonstruje sympatii k zobrazení dětského utrpení — a co tato demonstrace znamená pro morální status mocenské třídy, která rozhoduje o životech v Jemenu, Afghánistánu i americkém vnitrozemí.
Co Epsteinův spis říká o americké mocenské struktuře
Cooper neuzavírá Epsteinův příběh jako záhadu, ale jako důkaz. Důkaz, že existuje konstelace sil — finančních, zpravodajských, mediálních, justičních — která stojí mimo formální americké instituce a v okamžiku potřeby je přebíjí. Federální prokurátor s jasným důkazním materiálem ustoupí. Ministr spravedlnosti rezignuje na pátrání. Bezpečnostní kamery selhávají v synchronizaci s dozorci. Šéfredaktor nejvlivnějšího lifestylového magazínu nechá vystřihnout reportáž, protože jeho novinářce našli na prahu uřezanou kočičí hlavu.
To, co celou kauzu odlišuje od jiných utajovaných operací poválečné historie, je její dotyk s tím, co Cooper označuje za „nejhlubší tabu civilizace": systematické zneužívání dětí. Argumenty „národní bezpečnosti", „diplomatických citlivostí" nebo „složitosti spojeneckých vztahů" zde ztrácejí jakoukoli legitimitu. Pokud nedokáže americký systém odpovědět na otázku, kdo Epsteina financoval, kdo ho chránil a kdo ho nakonec umlčel, je to méně otázka politická a více otázka existenciální — zda v zemi, která sebe sama definuje skrze rovnost před zákonem, ještě tato rovnost znamená cokoli.
