Válka v Íránu a její dopady na globální energetické trhy se staly ústředním tématem debaty redaktorů týdeníku Echo. Jádrem diskuse byl rozhovor s Philipem Pilkingtonem, irsko-britsko-americkým makroekonimem působícím v maďarských analytických institucích (Danube Institute, Hungarian Institute of International Affairs), který varuje před ekonomickými důsledky přesahujícími rozsah dopadů ruské invaze na Ukrajinu.
Energetické lockdowny jako reálná hrozba
Pilkington ve svém rozhovoru pro týdeník Echo označuje uzavření Hormuzského průlivu za potenciálně katastrofální událost, která by mohla vést k zavedení energetických lockdownů — tedy státem řízeného přídělového systému pohonných hmot pro obyvatelstvo. Panel redaktorů upozorňuje, že první konkrétní kroky tímto směrem jsou již viditelné: Jižní Korea jako první stát formálně přijala politiku omezování osobní dopravy, Evropská komise vydala doporučení k omezení cestování a práci z domova.
Pilkington přirovnává nadcházející krizi k covidové pandemii ekonomicky — avšak v daleko větším měřítku. Podle jeho prognózy by za určitých okolností mohlo na několik let prakticky přestat fungovat letecké spojení. Panel přijal tyto závěry s jistou rezervou, ale zároveň přiznal, že trhy zatím situaci podhodnocují: zatímco ceny ropy se pohybují kolem 100 dolarů za barel, geoekonomové odhadují, že při srovnatelné panice jako v únoru 2022 by cena dosahovala 200 dolarů.
Proč trhy nereagují: tři možná vysvětlení
Panel diskutuje tři hypotézy, proč finanční trhy reagují na krizi v Perském zálivu zdrženlivěji než na ruskou invazi na Ukrajinu. První možností je zvykání — svět se přizpůsobil životu v nestabilním prostředí a akutní panika opadla. Druhým vysvětlením je energetická soběstačnost Spojených států: díky politice masivního domácího těžení je americká ekonomika v podstatně lepší pozici než zbytek světa a táhne globální trhy směrem ke klidu. Třetí hypotéza spočívá v přetrvávající víře, že konflikt bude krátký.
Pilkington je v celkové prognóze pesimista: varuje, že Trumpova administrativa svými kroky — zejména zvažovaným pozemním nasazením v Íránu nebo na ostrovech v Hormuzském průlivu — riskuje hospodářský armagedón. Zároveň přináší tezi, podle níž má Írán zájem Spojené státy do pozemní operace vlákat, protože by to dále eskalovalo krizi.
Ruský plyn jako záchranný plán Evropy?
Jednou z nejkontroverznějších pasáží rozhovoru je Pilkingtonova teze, že pokud by energetická krize dosáhla bodu fyzického nedostatku pohonných hmot, Evropská unie by pravděpodobně byla nucena opustit sankce vůči Rusku a obnovit nákupy plynu a ropy. Podle Pilkingtona mu to potvrdily zdroje v Bruselu — byť panel zdůrazňuje, že tato informace musí být brána s rezervou, protože Pilkington pracuje pro instituce s proorbánovskou orientací.
Debata se rozvinula i kolem role Maďarska: Viktor Orbán dlouhodobě sází na to, že se Evropa vrátí k energetickému obchodu s Ruskem, a jeho případné vítězství ve volbách by mu — alespoň podle části bruselských zákulisních hráčů — umožnilo fungovat jako prostředník v jednáních s Moskvou. Zazněla také informace o zápisech z jednání německého kancléře Merce, který údajně přislíbil okamžité obnovení obchodních vztahů s Ruskem v případě příměří na Ukrajině.
Evropa bez strategie, NATO v krizi
Panel se shoduje na tom, že Evropa je v oblasti Blízkého východu bez reálného vlivu — a to jak vojensky, tak diplomaticky. Zazní konstatování, že žádná evropská země intervenci v Íránu nepodporuje, přičemž americký ministr zahraničí Marco Rubio pohrozil spojencům, kteří na pomoc nepřišli. Panel rozebírá historickou paralelu s válkou v Iráku 2003, kdy se část Evropy přidala ke koalici a část protestovala — a dochází k závěru, že verbální antiamerikanismus je stálým repertoárem západní Evropy, nikoli výjimečným stavem.
Krize NATO je hodnocena jako nejhlubší v historii aliance. Zazní znepokojení nad tureckou hrozbou: pokud by na straně USA bojovali Kurdové, Turecko by mohlo zakročit proti nim — a jako člen NATO by se tak ocitlo ve faktickém konfliktu se Spojenými státy. Současně panel konstatuje, že jednotlivé evropské státy nemají žádnou ucelenou geopolitickou strategii a pouze reaktivně reagují na sled událostí. Strategie Izraele (maximálně oslabit Írán jako smrtelného nepřítele) i Spojených států (Írán jako součást širší mozaiky s Čínou jako úhlavním nepřítelem) jsou rozpoznatelné; evropská absence strategie nikoli.
Umělá inteligence a energetický kolaps
Pilkington v rozhovoru zdůrazňuje extrémní energetickou náročnost digitálního světa a umělé inteligence. Panel nad touto vazbou rozvíjí diskusi: uzavření Hormuzského průlivu by mohlo zásadně zpomalit nebo přerušit technologický rozvoj poháněný umělou inteligencí, neboť datová centra jsou na energii přímo závislá. Západ, který spoléhal na rychlou civilizační transformaci vlivem umělé inteligence, tak čelí paradoxu: geopolitická nestabilita může přímo brzdit technologický pokrok.
Kauza Vachatové a levicový extremismus
Druhá část debaty se věnuje domácím tématům. Panel rozebírá ukončení kauzy Natálie Vachatové, poradkyně premiéra Babiše, kterou sněmovní komise pro kontrolu BIS po uzavřeném jednání označila za osobu bez bezpečnostního rizika — a to včetně opozičních poslanců. Panel považuje způsob, jakým se kauza rozvíjela v médiích, za příklad mediálního lynče: Vachatová byla veřejně označována za bezpečnostní hrozbu na základě faktu, že má bratra žijícího v Rusku, aniž by to bylo podloženo konkrétními zjištěními tajných služeb. Zazní kritika, že ochrana před veřejným lynčem se v praxi uplatňuje selektivně — podle politické příslušnosti dotyčné osoby.
Panel rovněž upozorňuje na levicový extremismus jako fenomén, který podle jeho členů dostává v médiích výrazně méně prostoru než extremismus pravicový, přestože projevy tohoto druhu narůstají i v České republice. Jako příklad zazní incident v Pardubicích — panel tvrdí, že mediální reakce by byla zcela jiná, pokud by pachatelé byli příslušníci krajní pravice.
Velvyslanci, Babiš a summit NATO
Závěrem první části debata reflektuje dohodu ministerstva zahraničí s Hradem ohledně jmenování nových velvyslanců: ze 16 jmenovaných je většina kariérních diplomatů, bezpečnostní poradce Andrej Kuníček odchází jako velvyslanec do New Yorku do OSN a stávající velvyslanec v OSN přechází do Washingtonu. Panel hodnotí, že napětí mezi Hradem a ministerstvem bylo médii přeceňováno — k dohodě nakonec došlo. Ohledně summitu NATO v Turecku panel konstatuje, že prezident na akci pravděpodobně nebude pozván, zatímco premiér s ministrem zahraničí pojedou — což zřejmě vyhovuje oběma stranám.
