Studiová debata čtyř panelistů projíždí několik témat, která mají dopad daleko za hranice USA. Centrální blok věnuje americko-íránské dohodě, sporu uvnitř Trumpovy administrativy o to, jak má izraelská vláda na dohodu reagovat, a investigativní zprávě z Velké Británie o systematickém zneužívání dívek pakistánskými gangy. Doplňkem je odhalení bývalé americké zpravodajské šéfky o roli Anthonyho Fauciho ve financování koronavirového výzkumu v Číně a vzkaz Joea Rogana o nátlaku exprezidentů na Spotify.
Tulsi Gabbardová odchází s odhalením o Fauciho roli a Wu-chanu
Tulsi Gabbardová ve svůj poslední den ve funkci ředitelky národní zpravodajské služby zveřejnila dokumenty, podle kterých Anthony Fauci jako šéf amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci poskytl miliony amerických daňových dolarů na takzvaný gain-of-function výzkum koronavirů netopýrů ve Wu-chanském virologickém ústavu. Tato práce je dnes podle Gabbardové široce považována za zdroj náhodného úniku z laboratoře, který spustil pandemii. Materiály zároveň ukazují, jak měl Fauci spolupracovat s politizovaným vedením zpravodajské komunity na potlačení pravdy o jeho aktivitách, o laboratorním původu viru a o jeho roli ve směrování amerických financí do nebezpečného výzkumu. Podle dokumentů Fauci v roce 2024 pod přísahou před Kongresem popřel jakoukoli znalost diskusí s rozvědkou o virovém výzkumu — což je podle Gabbardové lež. Více informátorů z rozvědky podle ní hlásilo odvetná opatření za to, že zpochybnili manipulaci s informacemi.
Praktická odpovědnost je ale podle panelu téměř nulová. Fauci dostal v posledních dnech Bidenovy administrativy preventivní prezidentskou milost. Aby Nejvyšší soud milost zrušil, musel by někdo přinést právní spor o platnosti podpisu pořízeného takzvaným autopenem (mechanickým razítkem podpisu) — a Nejvyšší soud by musel udělat bezprecedentní krok a přepsat prezidentskou milost. Jako pravděpodobnější cesta se panelu jeví trestní stíhání na úrovni jednotlivých amerických států, kterého federální milost nepokrývá. Otázkou je, zda se vůbec nějaký stát do toho pustí. V pozadí je dlouhodobý hněv části panelu nad tím, jak rychle se na pandemii zapomnělo — ačkoli zasáhla životy stovek milionů lidí, včetně dětí, které ztratily rok školy.
Detaily dohody s Íránem: úleva ze sankcí na ropu výměnou za 60denní jednání
Hlavním tématem debaty je čerstvá americko-íránská dohoda. Íránský nejvyšší vůdce podle všeho schválil dohodu o 14 bodech, jejíž text už byl podepsán dvojjazyčně — anglicky a persky. Bezprostředně po podpisu vyjel viceprezident JD Vance dohodu obhajovat do médií, zatímco ministr zahraničí Marco Rubio zůstal v této fázi spíše tichý. Sám prezident Trump na tiskové konferenci s nadsázkou uvedl, že pokud se dohoda nepovede, bude to chyba viceprezidenta — kreditovat úspěch i případný neúspěch chce na sebe a Vance.
Z pohledu kritiků je zásadní bod, že USA sice tvrdí, že íránský režim nedostane „ani cent“ z amerických peněz, fakticky ale uvolnily ropné restrikce. Ropa už teče a peníze jdou přímo režimu. Z íránské strany se navíc objevila prohlášení, podle kterých by mohlo jít o uvolněné prostředky v řádu stovek miliard dolarů — což senátor Ted Cruz interpretoval výrazně dramatičtěji, než to ve skutečnosti vypadá podle podkladů administrativy.
Z bezpečnostního hlediska panel připomíná, že íránské námořnictvo i letectvo byly v předcházející kampani zdecimovány, ale režim disponuje rozsáhlým raketovým arzenálem a zůstává neporušen ve své vnitřní moci. V dohodě podle účastníků chybí cokoli, co by Teheránu bránilo dál zabíjet protestující ve vlastních ulicích nebo dál rozšiřovat dosah raketového programu směrem k Evropě. Nadcházejících šedesát dní technických jednání má teprve ukázat, zda nově dohodnutá architektura má smysl. Panel se shoduje, že pravděpodobnost, že íránská strana bude dohodu dodržovat „v dobré víře“, je nízká — část účastníků ji odhaduje pod pět procent. Druhým úhlem pohledu je perspektiva investora: pokud USA do dohody vstupují jako poskytovatel ekonomické úlevy, mají v rukou nástroje k jejímu vymáhání — a v případě porušení dohody hrozí Teheránu opětovné bombardování. Iránská strana mezitím podle čerstvých zpráv oznámila uzavření Hormuzského průlivu „dokud se Izrael nestáhne z jižního Libanonu a americké síly neopustí Perský záliv“.
JD Vance otevřeně Izraeli: nejste v pozici si rozhněvat jediného mocného spojence
Druhý ostrý moment vzbudilo veřejné vystoupení viceprezidenta JD Vance, v němž neobvykle přímo oslovil ministry izraelské vlády. Reagoval na to, že část kabinetu premiéra Benjamina Netanjahua a někteří jeho ministři začali v médiích osobně útočit na amerického prezidenta. Vance jim vzkázal dvě věci. Za prvé: Donald Trump je jediný šéf státu na světě, který v této chvíli stojí sympaticky za Izraelem — a zároveň je hlavou velmoci. Pokud by Vance seděl v izraelské vládě, neútočil by veřejně na jediného mocného spojence, který Izraeli ve světě zbyl. Za druhé: za poslední tři měsíce byly dvě třetiny defenzivních zbraní chránících izraelské území vyrobeny americkýma rukama a zaplaceny americkými daněmi. Vance výslovně dodal, že Netanjahu osobně se do osobních útoků nezapojil — vzkaz byl mířen na konkrétní ministry.
Panel se kolem Vanceova vystoupení dostal do otevřené hádky. Jedna strana stojí na tom, že chování části izraelské vlády podkopává průběžnou diplomacii — když Washington telefonicky uklidňuje strany kolem dohody s Íránem, nedává smysl, aby současně izraelští ministři vystupovali proti americkému prezidentovi v tisku. Druhá strana namítá, že Izrael čelí raketovým útokům z libanonského území Hizballáhu, který je fakticky íránskou expoziturou, a nemůže si dovolit nereagovat — jen v jedné z posledních incidentů přišel o čtyři vojáky. Podle čerstvého oficiálního izraelského prohlášení platí příměří, ale pokud bude izraelské území napadeno, izraelská strana odpoví. Vystupující se shodují, že velký díl problému je v komunikaci: dokud Washington nedrží denní telefonickou linku s premiérem, bude mít každá strana své čtení situace a americký prezident bude zveřejňovat tvrdé vzkazy přes média.
Mimo samotnou dohodu zaznívá důležitý argument o domácí americké politice: pro Trumpovu administrativu je toto vůbec nejprůchodnější mírová cesta. Pokud by uzavření dohody narazilo, alternativou je obnovené bombardování íránské infrastruktury — což by ovšem narazilo na rostoucí izolacionistický proud uvnitř Republikánské strany.
Britská zpráva o znásilňovacích gangech: 250 tisíc obětí, většinou Pákistánci, stát přihlížel
Britský poslanec Rupert Lowe zveřejnil zprávu „rape gang inquiry“, která dokumentuje systematické znásilňování a často mučení až 250 000 mladých britských dívek převážně muslimskými gangy. Zpráva sumarizuje soudní spisy, oficiální i neoficiální vyšetřování napříč celou zemí a výpovědi shromážděné samotnou komisí. Závěr je jednoznačný: nešlo o sérii izolovaných lokálních selhání, ale o koordinovaný celostátní vzorec organizované sexuální exploatace dětí, který se opakoval od daleké severu po jižní pobřeží. Zhruba ve čtyřiceti procentech britských místních správních obvodů byl podle zprávy zaznamenán nějaký incident. Selhání podle zprávy zahrnuje policii, sociální služby, národní zdravotní službu i licenční úřady.
Ze soudních spisů a oficiálních vyšetřování vychází, že přibližně 87 procent obviněných v případech skupinové sexuální exploatace dětí (CSE) nese jednoznačně muslimská jména. Podle odhadu imáma s vazbou na oxfordskou islámskou obec by skutečný podíl muslimských pachatelů mohl být ještě vyšší — kolem 95 procent. Ve sněmovně lordů zazněl odhad lorda Pearsona z Rannochu, že při extrapolaci údajů z předchozích zpráv (Rotherham, Telford, Oxford) jde za posledních pětadvacet let možná o čtvrt milionu znásilněných bílých dívek, většinou pákistánskými muži, opakovaně po roky.
Detaily ze zprávy jsou těžké ke čtení. Oběti byly typicky mezi osmým a dvanáctým rokem věku. V jednom popsaném případě byl dívce přibit jazyk ke zdi, aby se nemohla hýbat. Policisté podle zprávy v některých případech varovali pachatele, že je oběť nahlásila — a tím získali nástroj k zastrašení samotné oběti, aby od nahlášení ustoupila. V jiných případech policisté na gangových znásilněních sami participovali. Jedna dívka byla znásilněna třiceti až osmdesáti muži, většina z nich nikdy nečelila obvinění. Když jedna matka volala o pomoc, policista jí podle citace odpověděl: „Měla byste být ráda, že vaše dcera poznává jinou kulturu.“ Zpráva také cituje výpověď jedné z přeživších, podle které ji pachatelé verbálně ponižovali rasistickými i náboženskými nadávkami a tvrdili jí, že její znásilnění je „náboženské oprávněné“, protože jako nemuslimka „neposlouchá Alláha“.
Zazněl i kontext: ani jeden policista, politik nebo sociální pracovník dosud nebyl postaven před soud. Hlavní britská zpravodajská stanice BBC se zprávou podle pozorování panelu prakticky nezabývá. Premiér Keir Starmer v dřívějším rozhovoru téma označil za „nafouknuté“ a tvrdil, že britské orgány věc vyšetřují. Britská vláda zároveň podle účastníků uvažuje o zákazu sociálních sítí pro mladistvé do šestnácti let — což by mimo jiné znesnadnilo šíření informací o domácí situaci.
Argument panelu nesměřuje k paušálnímu obvinění islámu nebo muslimů obecně, ale k tomu, že data ukazují konkrétní vzorec spojený s konkrétní zemí původu pachatelů. Pokud chybí ochota tato data sbírat a otevřeně o nich mluvit, selhává prevence — a političtí lídři typu britského premiéra podle účastníků právě data odmítají sledovat z politických důvodů.
Joe Rogan: prezidenti volali Spotify, ať mi vypne pořad
Krátce panel komentuje výrok Joea Rogana, podle kterého několik amerických prezidentů — současný i bývalí — kontaktovalo Spotify s cílem prosadit stažení jeho podcastu. Důvodem mělo být šíření „dezinformací“ o vakcínách v období covidu. Rogan v dotyčné pasáži uvedl, že žádné z varování, která jeho pořad o pandemii zveřejnil, nedostalo veřejnou omluvu ani opravu, přestože se mnohá z nich později ukázala jako oprávněná. Mezi jeho hosty v té době byli například vědec spojený se vznikem mRNA vakcín nebo jeden z nejcitovanějších kardiologů svého oboru, jejichž rozhovory tehdy musely být obhajovány proti tlaku platformy. Téma podle panelu logicky navazuje na odhalení Tulsi Gabbardové — ukazuje, že tlak na potlačení diskuse o původu viru a o pandemických opatřeních byl koordinovaný a šel z velmi vysokých pater americké politiky. Bez postoje švédské mateřské firmy Spotify, která se nepodřídila, by podle účastníků pořad takových rozměrů, jaký dnes podcast má, pravděpodobně neexistoval.
Závěr
Hlavní linka debaty se točí kolem otázky, kdo dnes ve světě nese cenu míru. V íránském případě je to americký prezident, který za udržení dohody platí politickou cenu doma i v Tel Avivu. V britském případě se ukazuje, jakou cenu zaplatily desítky tisíc dívek za to, že stát z politických důvodů odmítal sbírat data a stíhat pachatele. A v případě Fauciho a Rogana vychází najevo, že koordinovaný nátlak na potlačení nepříjemných otázek o pandemii sahal od šéfa zpravodajské služby přes nejvyšší prezidentskou kancelář až k podcastovým platformám. Společný jmenovatel: bez tvrdých dat a bez politické vůle je každý mír zranitelný.
