Čtyři týdny. Tolik trvá válka, která měla podle amerických ujišťování skončit za čtyři dny. Bombardování Íránu pokračuje, íránská strategie vzdoruje a Pentagon nyní podle médií zvažuje pozemní invazi. Co se skutečně děje na bojišti i v zákulisí? V pořadu Redacted odpovídali veterán irácké a afghánské války kapitán Matthew Ho z Eisenhowerova mediálního institutu a profesor ekonomie Richard Werner.
Čtvrtý týden: USA ztratily kontrolu nad narativem
Kapitán Matthew Ho popsal základní dilema americké strany: pokračující bombardování nedosahuje deklarovaných cílů a USA nedokážou formulovat jasný cíl války. Zprávy o plánované pozemní invazi, která by trvala pouhý týden, označil za absurdní. „To je směšné. Skončí to za hodiny," řekl s tím, že celý konflikt měl podle propagandy trvat čtyři dny, nyní vstupujeme do čtvrtého týdne. Pentagon přesto podle Washington Post diskutuje scénáře pozemního útoku — patrně proto, aby mohl obsadit titulky a vykreslit válku jako vítěznou. Ho se domnívá, že případné speciální síly by byly vysazeny pouze za účelem fotografických záběrů ve stylu Iwo Jimy, nikoli za účelem dosažení vojenského cíle.
Íránská strategie: trpělivost a připravenost na dlouhou válku
Írán nepřekvapil silou, ale hloubkou přípravy. Íránské ozbrojené síly se nepokusily srovnat s americkým letectvem — místo toho vybudovaly asymetrické kapacity: drony, rakety a distribuovanou infrastrukturu. Během předchozího dvanáctidenního konfliktu s Izraelem Írán záměrně neprozradil všechny schopnosti. „Věděli přesně, kde jsou americká zařízení, a mohli je zasáhnout okamžitě," řekl Ho. Osa odporu — Jemenci (Ansárulláh), iráčtí ozbrojenci, Hizballáh — funguje jako rozptýlená obranná síť, která vyčerpává americké zdroje a pozornost. Klíčový ukazatel je cena ropy: West Texas Intermediate překročila 105 dolarů za barel, čímž íránská strategie zdražování konfliktu funguje přesně podle plánu.
Pentagon a klam o zničených raketách
Pete Hegseth a Pentagon tvrdí, že během čtyř týdnů zničily íránské odpalovací rampy. Ho to odmítl jako nespolehlivé: počty íránských raketových útoků zůstávají konstantní, přičemž Pentagon opakuje slova „zlikvidovat" a „oslabovat", aniž by uvedl ověřitelná čísla. „Věřte nám, jsme Pentagon," glosoval Ho situaci. Spojené státy navíc svrhují pětitisíciliberní bunker-busting bomby, o nichž Joe Kent — bývalý ředitel Národního protiteroristického centra, který v březnu 2026 rezignoval na protest proti válce s Í ránem — tvrdil, že nejsou účinné proti podzemním raketovým komplexům. Přes veškeré bombardování Írán nadále operuje.
NATO se štěpí: Španělsko a Itálie odmítají vzdušný prostor
Trump v úterý ráno zveřejnil příspěvek na Truth Social, v němž označil evropské spojence za zbabělce, kteří odmítají pomáhat — přestože celá desetiletí využívali americké bezpečnostní záruky. „Kupte si palivo sami. Pochopte odvahu a jděte bojovat za sebe." Jenže odpoledne téhož dne Itálie Spojeným státům uzavřela vzdušný prostor pro lety spojené s válkou. Španělsko odmítlo dříve. Kapitán Ho vidí v reakci Evropy logický výsledek desetiletí americké zahraniční politiky — od Iráku přes Libyi po Sýrii — která Evropu zatížila uprchlíky, energetickou krizí i nestabilitou, aniž by jí přinesla bezpečnost.
Ekonomický šok: hnojiva, hélium a hrozba globální deprese
Profesor Richard Werner upozornil, že Hormuzský průliv je takzvaný choke point světové ekonomiky — klíčové hrdlo, jehož uzavření zasáhne nejen ropu, ale i dodávky hnojiv a hélia. Obě komodity jsou obtížně nahraditelné: bez hnojiv klesá produkce potravin, hélium je klíčové pro mikročipy a medicínu. Werner připomněl, že energetická krize 70. let, přisuzovaná arabskému embargu, byla ve skutečnosti způsobena masivním tištěním peněz po zrušení zlatého standardu v roce 1971. Dnes je situace strukturálně podobná — Západ si ji opět z části způsobuje sám politickými rozhodnutími: zrušením levných ruských dodávek plynu, uzavíráním jaderných elektráren v Německu a sankcemi. Írán-Hormuz krize tento trend jen urychluje.
Konec petrodolaru a vzestup BRICS
Werner označil aktuální válku za potenciální milník podobného rozsahu jako rok 1971. Petrodolarový systém — kdy ropa proudí za dolary, jež drží hegemonii USA — je závislý právě na průchodnosti Hormuzského průlivu. Pokud tato kontrola klesne, zájem světa o dolar klesá s ní. Rusko, Čína a státy BRICS mezitím budují alternativní instituce: od Asijské investiční banky přes šanghajské kooperativní organizace až k diskusím o nových rezervních měnách. Werner vidí v americké konfrontaci s Íránem záměrné urychlení tohoto procesu — Západ sám vyháněl potenciální partnery ze Světové banky a MMF, a tím urychlil tvorbu konkurenčních struktur.
Digitální kontrola jako nový ekonomický řád
Werner zakončil analýzou méně viditelného trendu: Západ buduje infrastrukturu digitální kontroly — digitální centrální bankovní měny (CBDC), omezení hotovostních plateb a monitorování transakcí. Španělsko a Portugalsko snížily limity pro hotovostní platby, Evropská centrální banka diskutuje o dalších omezeních. Werner vidí v energetických šocích vhodnou záminku pro přijímání jinak nepopulárních omezení svobod. „Potřebujeme lockdowny, nemůžeš řídit auto, nemůžeš platit hotově," nastínil možný postup. Válka tak neslouží jen geopolitickým, ale i vnitropolitickým cílům těch, kdo drží moc na obou stranách Atlantiku.
Závěr
Čtvrtý týden americko-izraelsko-íránské války ukazuje vzorec, který kapitán Ho i profesor Werner shodně popisují jako ztrátu americké iniciativy. Írán bojuje metodicky, ekonomické náklady konfliktu rostou globálně, NATO se štěpí a dolar čelí strukturální výzvě. Jakýkoli pozemní útok by byl vojensky katastrofální — a přesto jej Washington stále zvažuje, protože alternativa, přiznat neúspěch, je politicky nepřijatelná.
